|
| |
|
Dějiny Chlumečku
27. 02. 2007 Než přistoupíme k vylíčení historie a popisu interiéru chrámu Panny Marie na Chlumku, nejprve se zmíníme o fundátorce tohoto okouzlujícího barokního chrámu a krátce také o městě Luži, v němž se spolu s poutním kostelem Panny Marie Pomocnice křesťanů rozprostírají i další církevní památky. Luže Město Luže leží na severním okraji Českomoravské vrchoviny, v okrese Chrudim. První zmínka pochází ze 12. století, název města se objevuje hojně v 15. století v latině ve formě Luzy, Luza. Historie městečka je spjata se slavným českým rodem Slavatů z Chlumu a Košumberka1). Mezi významné dominanty Luže patří hrad Košumberk, poutní kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů, o němž pojednává tato práce, dále kostel sv. Bartoloměje2) či židovská synagoga a hřbitov. FUNDÁTORKA "CHLUMEČKU" Marie Maxmiliána Eva Terezie rozená hraběnka ze Žďáru (1633 - 1690) pocházela z katolického prostředí. Její otec, Florián Dětřich Žďarský ze Žďáru, založil u Prahy poutní místo Hájek s loretánskou kaplí a františkánským klášterem. Její matka byla z rodu Martiniců, kteří právě jako Slavatové přispěli k rekatolizaci českého prostředí. Marie Maxmiliána se roku 1651 provdala za Jindřicha Viléma Slavatu, posledního z rodu Slavatů po meči, ale již po třech letech manželství ovdověla. Po jeho smrti r. 1654 zdědila košumberské panství jejich malá dcerka Johanka Barbora. V roce 1656 se Marie Maxmiliána podruhé provdala za Františka Kryštofa Hieserleho z Chodů, který byl nejvyšším císařským komorníkem u dvora ve Vídni. Rok po svatbě v srpnu 1657 zemřela v Praze na mor Johanka Barbora a brzy po její smrti i malý synek z druhého manželství Ferdinand František. Marie Maxmiliána Hieserlová byla vzdělaná a všestranně činná žena. Zdědila košumberské panství, jež bylo důsledkem třicetileté války v úpadku, a výše dluhů dosahovala téměř poloviny jeho ceny. Změnila způsob hospodaření a dostala panství z dluhů. Pan Kryštof Hieserle pobýval většinu času mimo Košumberk. Po deseti letech manželství zemřel. Hraběnka dbala slavatovských privilegií udělených městečku Luži, zasloužila se o spokojenější život svých poddaných. Dala postavit rezidenci, školu, kapli a chrám na Chlumku. Krátce po smrti své dcery Františky Terezie v únoru roku 1684 opustila hraběnka Hieserlová hrad Košumberk a přestěhovala se s čeledí do "domečku", který si nechala vystavět poblíž chlumecké kaple. Zřídila také nadaci hudebníků při Chlumku a po smrti své jediné dcery Františky darovala jezuitům hrad Košumberk, Luži, veškeré dvory panské a vsi Voletice, Zdislav, Štěnec, Srbice, Hlubokou a druhou polovinu vsi Bělá. Oddala se odříkavému životu a zcela propadla vlivu jezuitů. ,,Úkol, který jim uložila, prováděli Otcové Tovaryšstva Ježíšova co nejhorlivěji, a pod vlivem "Chlumečku" přeměnila se bývalá bratrská končina na krajinu téměř úplně katolickou." 3) Jezuité však bydleli v rezidenci, hrad téměř neudržovali, a proto již roku 1769 byla jeho horní patra zcela neobyva-telná. Do roku 1773 byl chrám Panny Marie na Chlumku spravován jezuity. Po zrušení jejich řádu se stal roku 1782 farním kostelem města Luže. HISTORIE CHRÁMU PANNY MARIE NA CHLUMKU Zakladatelkou poutního místa Panny Marie na Chlumku v Luži byla Marie Maxmiliána hraběnka ze Žďáru. Od svého bratra Františka Adama Eusebia Žďárského ze Žďáru dostala hraběnka kopii obrazu Panny Marie Pasov-ské z první poloviny sedmnáctého století, který přechová-vala v soukromé kapli hradu Košumberku. Snaha o zpřístupnění tohoto zobrazení veřejnosti ji vedla k založení a vybudování poutního místa na Chlumku. Uctívaným obrazem byla Panna Maria Pomocná tzv. Pasovská; o tomto obrazu uváděla sama zakladatelka, že jde o kopii originálu L. Cranacha z Innsbrucku, kterou údajně namaloval týž malíř, který pořídil i kopii uctívaného ob-razu v Pasově. 20. prosince 1664 požádal František Kryštof Hieserle, hraběnčin druhý manžel, o povolení ke stavbě kaple Panny Marie. K rozsáhlému stavebnímu podniku přistoupila hraběnka až o tři roky později. 14. srpna 1667 se začaly kopat základy a 5. srpna 1668 královéhradecký biskup Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka posvětil základní kámen, 8. září 1669 byla hotová kaple vysvěcena. Tehdy byl vybudován na vyvýšenině mezi hradem Košumberkem a městem Luží areál obdélného půdorysu, vymezený ohradní balustrádou, proloženou čtyřmi většími a čtyřmi menšími kaplemi, které se dochovaly do dnešní doby. Vzhled ústřední svatyně neznáme, avšak z poznámek hraběnky Hieserlové a pamětní knihy lužské lze soudit, že napodobovala altöttinskou románskou centrálu. Zhruba o deset let později - 2. května 1678 - požádala hraběnka Hieserlová pod vlivem P. Vojtěch Hada, jenž byl jejím zpovědníkem a oddaně pracoval pro svůj řád, arcibiskupa o povolení vystavět na Chlumku u poutního areálu rezidenci pro jezuity. Se stavbou se však započalo o rok dříve, jak o tom svědčí dochované účty pro léta 1677 a 1678. Základní kámen položil a posvětil jezuitský provinciál P. Matěj Tanner. Založení rezidence se oslavovalo za přítomnosti arcibiskupa Bedřicha hrab. z Valdštejna. Pobožná hraběnka darovala (r. 1678) jezui-tům nejen kapli, ale i ves Roubovice a půl vsi Bělé s veškerými právy a příslušenstvím a ještě pojistila jezuit-skému řádu značný peněžní obnos na panství košumber-ské. Rezidence byla dostavěna na podzim roku 1682 a 9. července 1683 se do ní jezuité přestěhovali z provizorního ubytování na hradě Košumberku. Jezuitská rezidence je jednoduché stavení obdélného půdorysu, patrová, s pilastry prostupujícími obě podlaží a členěná obdélnými okny. Původně byla rezidence dvoupatrová a měla domácí kapli. Zájem o mariánské poutní místo a jeho obraz byl znač-ný a již roku 1688 se uvažovalo o stavbě nového kostela. Návrh měl dostat stavitel Andrea de Quadri, stavitel jezuitské rezidence. Při té příležitosti se setkáváme i se jménem jezuity P. Karla Labušky, kutnohorského rodáka, který se na Chlumku poradenstvím uplatnil i později. Jezuité ze zdejší rezidence, v níž v 18. století na čas také působil pověstný pater Koniáš, utvrzovali svůj vliv. Obcházeli krajem, učili, peklem hrozili, konali cvičení na Chlumku a při nich dětem dávali jídlo, obrázky, rozdávali růžence, prohlíželi lidem kancionály, a tak po bludař-ských knihách pátrali, na návštěvu kostela dohlíželi, "hříšníky" trestali. Lid se bouřil proti těmto novotám, a tak na vratech far či přímo chlumecké rezidence přilepovali výhružné listy, hanlivé písně o Tovaryšstvu Ježíšo-vu i o otcích z rezidence. Lid stavbě chrámu nepřál. Viděl v tomto počinu boj proti jejich staré víře. Se stavbou nového kostela se počalo až v květnu roku 1690 a jeho výstavba byla provázena nepřízní osudu a především nedostatkem peněz. Hraběnka Hieserlová uzavřela 6. dubna 1690 smlouvu na vybudování kostela nového, to jest na plány, založení základů a výstavbu s málo známým italským stavitelem Bernardem Minellim z Hořic. V květnu byla zbořena "öttingská" kaple. Výdaje za rok 1690 činily cca 1585 fl. Polírem při stavbě byl Giovanni Battista Alliprandi (kolem 1665 - 1720), jehož pobyt na Chlumku ve funkci políra je doložen při křtech v Luži 28. srpna a 16. září 1690.4) Avšak 17. října 1690 zemřela fundátorka Marie Maxmiliána Hieserlová. Rakev s jejími ostatky byla uložena v kryptě kaple v jezuitské rezidenci a teprve 13. března 1698 byly přeneseny do chrámové hrobky pod hlavním oltářem, kam byla přenesena i rakev prvního superiora na Chlumku pátera Vojtěcha Hada. 7. dubna vyhořelo město Luže a práce na kostele se zpomalily či úplně ustaly. 11. prosince 1691 uzavřel superior Vojtěch Had podrobnou smlouvu se stavitelem Pavlem Ignácem Bayerem z Prahy (kolem 1656 - 1733) 5), v níž se zavazuje poškozený chrám vylepšit, vyhotovit nové plány a kostel zdárně dobudovat. Při stavbě se uplatnil pražský kameník František Lejsek, s nímž byla uzavřena smlouva 17. července 1692. Roku 1693 se pro nedostatek peněz nestavělo, jak lze zjistit z dopisu P. I. Bayera a zápisu v pamětní knize. Stavba kostela pak pokračovala v letech 1694 - 96. V roce 1696 byla kostelní stavba zhruba hotová, přestože se její dokončování pro-táhlo až do počátku 18. století. 7. září 1696 - v předvečer svátku Narození Panny Marie - byl slavnostně přenesen z jezuitské rezidence do nového chrámu zázračný obraz Panny Marie v novém stříbrném rámu, který byl požehnán superiorem Vilémem Frölichem s povolením arcibiskupa. Teprve roku 1700 byl instalován hlavní sloupový portál, který je označen letopočtem 1700. Není vyloučeno, že jeho tvůrcem byl známý kameník Giovanni Pietro Torre z Prahy. Usuzujeme tak ze skutečnosti, že je v účtech v květnu 1701 zaznamenán doplatek 40 fl pražskému kameníkovi jménem Dorry. Patrně roku 1702 byly osazeny sochy sv. Jáchyma a sv. Josefa v nikách průčelí chrámu. Roku 1703 dostaly ambity dlažbu z kamenných desek a za další tři roky, r. 1706, bylo zřízeno balustrádové zábradlí. VZHLED CHRÁMU Chrám Panny Marie Pomocnice křesťanů je typická barokní jezuitská stavba6), vybudovná z kamenných kvádrů, které byly omítnuty a obíleny. Jeho základy sahají do hloubky 20m. Chrám je 32,60m dlouhý, široký 17,70m a vysoký 20m. Hlavní věže včetně kříže dosahují výšky 42,20m a třetí věž měří 30,70m. Jedná se o jednolodní stavbu, která je po stranách rozšířená o kaple s oltáři a zpovědnice, jež při pohledu zvenčí tvoří postranní lodi. Nad nimi je na každé straně mezi kruhovými okny pět opěrných sloupů, která jsou zdobeny pískovcovými kou-lemi a s lodí jsou spojeny prolomenými křídly. Průčelí chrámu zdobí dvě štíhlé hranolové věže s okny na všech stranách a nad měděnými cibulemi se třpytí zlaté báně s kříži. Od roku 1711 jsou v těchto věžích zvony, které roku 1713 posvětil královéhradecký biskup. Ambit kolem chrámu tvoří terasa na vysoké kamenné podezdívce, která je 42m dlouhá, na severu a jihu 4,80m široká, na východě a západě je široká 3m. Balustráda kolem ochozu je přeru-šována osmi původními kaplemi, čtyři rohové jsou pro-stornější a sloužily se v nich mše. Jejich sloupoví je umělecky dekorováno portréty světců a rostlinnými ornamen-ty. K chrámu vedou dvě protilehlá růžencová schodiště. Schodiště před průčelím chrámu je stavěno v šesti odděleních s 63 schody, balustráda je pískovcová, také zdobena koulemi. Celý kostel byl roku 1711 obehnán zdí prolomenou dvěma branami. Při vstupu si ve vlysu nad portálem si všimneme erbu pánů ze Žďáru a letopočtu 1700, značícího celkové dokončení stavby. INTERIÉR Nejrozsáhlejší dílo v interiéru vytvořil řezbář Jiří František Pacák ( kolem 1670 - 1742). Původně byl poddaným zdejších jezuitů, avšak za své vrcholné řezbářské dílo: oltář sv. Apoleny (1706) a kazatelna (1706 - 1707), plastiky hlavního oltáře, sousoší zvěstování Panně Marii, Boha Otce nad kazatelnou, boční oltáře a šest plastik kajícníků a kajícnic na zpovědnicích - jde o sousoší sv. Máří Magdalena, Afra a Marie Egyptská na straně jedné, král David, sv. Petr a diamas na straně druhé - byl i se svou manželkou roku 1707 z poddanství propuštěn.7) Na dalších řezbářských pracích se podíleli jezuitští řemeslníci František Baught (1668 - 1752) a Jan Kostelník (1667 - 1732). Obrazovou výzdobu převážně vytvořil v letech 1705 - 1706 malíř Jan Jiří Heinsch (1647 - 1712), žák a pokra-čovatel Karla Škréty. Jeho obrazy charakterizuje střízlivý realismus, světelné kontrasty a ušlechtilost obličejů. Středem hlavního oltáře v kapli v presbytáři je obraz Pomocné Panny Marie Pasovské ve stříbrném rámu z roku 1694, v řezaném rámu s rohy hojnosti s květy a ovocem, který podpírají dva andělé v nadživotní veli-kosti. Nad tím je v paprscích skupina Nejsvětější Trojice s andílky. Oltář byl údajně dokončen roku 1702. Výpravně řezané lavice byly podle pamětní knihy poří-zen y roku 1700. Jejich čelní stěny zdobí pilastry, v olistovaných polích jsou akantové závity, festony a vázy s květinami. Postranice mají rovněž akantový dekor. POHROMY A OBNOVY KOSTELA V srpnu roku 1800 shořela pravá věž po úderu blesku, v lednu roku 1810 byla jedna z věží shozena prudkým větrem. Největší pohroma postihla kostel v noci z 8. na 9. září 1878. Blesk zapálil věž nad hlavním oltářem. Celý chrám zasáhl veliký požár. Shořely věže i celá střecha, roztavily se zvony, vnitřek chrámu byl silně poškozený, avšak varhany se podařilo zachránit. Zničené části byly pomalu obnovovány, pořízeny byly i nové zvony. Peníze stačily vždy jen na nejnutnější opravy. V letech 1974 - 75 byla opravena střecha nákladem půl milionu korun. V roce 1980 byly posvěceny nové zvony, protože obě světové války je vzaly, zhotovené paní Marií L. Ditrichovou z Brodku u Přerova. V roce 1990 byla zahájena rozsáhlá oprava vyvolaná havarijním stavem severního schodiště. Později byly opraveny a oplechovány věže, restaurovány pozlacené kříže, byla provedena oprava krovů a nově pokryta část střechy. V roce 1991 se započalo s opravou fasády, která trvala do roku 1998. Při tomto zásahu byla veškerá otlučena. V roce 2001 pokra-čovala rekonstrukce areálu Panny Marie na Chlumku. K 31. prosinci 2001 stály opravy 2 335 000 korun. ZÁVĚREM Dodnes chrám Panny Marie Pomocnice křesťanů slouží jako významné poutní místo východních Čech. Jeho nej-větší návštěvnost je spojena se čtyřmi daty, a to první neděle v červenci (den Navštívení Panny Marie) - třešňová pouť, 15. srpen (den Nanebevzetí Panny Marie) - okurková pouť, 8. září (den Narození Panny Marie) - švestková pouť a 28. září - Svatováclavská pouť. I když dodnes mají pouti velký ohlas, nevyrovnají se poutím z počátku minulého století: ,,proudy vesničanů se všech stran sem putují, skupiny dívek, žen a vdov stejně odě-ných, nesou sochy Panny Marie neb svaté Anny; stánky s obrázky, hračkami, pamlsky rozestaveny jsou po rozsáhlém schodišti chrámu, mezi nimi klečí, sedí a stojí nekonečné řady žebrajících mrzáků a chudáků, korouhve vlají, hudba, zpěv zní - to je "pouť na Chlumečku". Nad ní tmí se Košumberk téměř úplně zřícený a opuštěný." 8) Poznámky: 1) Rod Slavatů z Chlumu byl odnepaměti nekatolického vyznání. Již Jan z Chlumu spolu s Václavem z Dubé doprovázeli mistra Jana Husa do Kostnice, jeho dva bratři Vilém a Diviš s dalšími českými pány pečetili list poslaný kostnickému koncilu, a Diviš zůstal později příznivcem Jiřího z Poděbrad. Divišův pravnuk Diviš Slavata z Chlumu byl hejtmanem chrudimského kraje a ochrán-cem Českých bratří, a tak na hradě Košumberce zřídil bratrskou školu, jíž prošli později největší odpůrci refor-mace: Vilém Slavata z Chlumu (vychovával ho bratrský dějepisec Jan Jafet), jenž se v mládí na cestách přestoupil v Itálii ke katolictví, a Albrecht z Valdštejna. 2) Kostel sv. Bartoloměje patří mezi nejstarší v Čechách, r. 1350 je připomínán jako farní kostel a jeho stavbou byla osada Luže povýšena na nehrazené městečko, tj. oppidum. 3) In Nováková, T. : Potulky po východních Čechách, J. Otto, Praha 1912, s. 28. 4) G. B. Alliprandi pocházel z umělecké rodiny ve Veroně. Do Prahy přišel koncem 17. století, působil jako dvorní architekt císaře Leopolda. K jeho nejznámějším dílům patří Lobkovický palác v Praze, zámek v Liblicích, kostel Nejsvětější Trojice v Kuksu a v Benešově. 5) P. I. Bayer, měšťan Starého města pražského, který velmi často pracoval pro jezuity (Hradec Králové, Praha - Staré i Nové Město, Svatá Hora). Nejobsáhlejší část své tvorby vytvořil pro Schwarzenberky, na jejichž panství v Čechách v letech 1702 - 1721 pracoval. 6) Poutní kostel je postaven na vyvýšeném místě, aby byl již z dálky vidět, a tak přitahoval pozornost věřících. Zároveň jeho monumentalita a bohatý zlatem zdobený interiér působil na psychiku věřících, právě tak jako barokní hudba a zpěvy. 7) Odešel na Kuks, kde se stal spolupracovníkem sochaře Matyáše Brauna. 8) In Nováková, T. : Potulky po východních Čechách, J. Otto, Praha 1912, s. 28 - 29. Použitá literatura: Adámek, K. V.: Luže, Košumberk a Chloumek v XVII. a XVIII. věku, Památky archeologické XIX, 1901, s. 393 - 412 a 495 - 554. Nováková, T. : Potulky po východních Čechách, J. Otto, Praha 1912. Šafránková, E.: Jen mít oči k vidění, Olomouc 2002. Propagační materiál Památky obce Luže.
Autor: Marta Nekvindová Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2006 Předchozí článek: Strojírenské závody v mikroregionu Železné hory - historie a současnost Následující článek: V Bohdanči mají analematické sluneční hodiny Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
