Sdružení přátel Pardubického kraje



16.01.2024 Na katastrálním území obce Dětřichov u Svitav leží také osada Vysoké Pole. Její roztroušené chalupy byly osídleny převážně německy mluvícím obyvatelstvem. Po roce 1945 došlo k jejich odsunu a stavení osiřela. Některé chalupy dosídlili noví obyvatelé, v některých se vyměnili i vícekrát. Zůstalo jich i několik pustých a ty pak sloužily jako zdroj levného stavebního materiálu. Do dnešní doby pak zmizely téměř beze stop. Poblíž svých stavení si původní obyvatelé vybudovali samozřejmě zdroje vody – studny a také malé kapličky, nebo kamenné kříže. S poválečným odsunem obyvatelstva povědomí o některých těchto objektech téměř zaniklo. Tak tomu bylo i u mariánské kapličky a studně v severozápadní části osady, poblíž ovčína.
Zde byla v roce 1938 vybudována replika Lourdské jeskyně se sochou Panny Marie, kam se místní chodili k Bohu a Panně Marii modlit za mír a odvrácení války. V květnu byly v tomto místě pořádány májové pobožnosti. Drobná kamenná kaplička částečně vlivem počasí, ale i přispěním lidské ruky postupně podlehla zkáze. To nenechalo lhostejné místní obyvatele a časem vytvořili poblíž původního místa kapličku novou, dřevěnou a nedaleko i lavičku k posezení a informační tabulku.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2023



16.01.2024 V okolí Proseče se nachází svým způsobem zajímavá naučná stezka. Jejím námětem je sluneční soustava a její planety. Jednotlivá zastavení naučné stezky jsou vlastně zmenšenou kopií těles sluneční soustavy v měřítku 1:1 miliardtině kterému odpovídají jak velikosti modelů těles, tak i jejich vzájemné vzdálenosti. Na necelých 8 km si tak lze blíže představit skutečnou velikost těles sluneční soustavy a velikost prostoru, který mezi planetami leží. Pro přiblížení skutečnosti, že sluneční soustava zdaleka není pouze skupinou osmi planet a jejich měsíců rotující kolem Slunce, je na stezce kromě nich umístěna i trojice modelů trpasličích planet Ceres, Pluto a Eris a s nimi související pásy asteroidů. Symbolicky je jako poslední zastávka na trase stezky umístěn model vesmírné sondy Voyager I, která putuje za hranice sluneční soustavy a je tak nejvzdálenějším lidským výtvorem.
Kromě zajímavých informací o blízkém i vzdálenějším okolí naší domovské planety poznáte také malebnou krajinu okolí Proseče, nebo můžete navštívit rozhlednu Terezku, kolem které stezka bezprostředně prochází. Nenáročnou trasu stezky je možné absolvovat pěšky i na kole.
Autory stezky byli v roce 2006 žáci základní školy, autorem vesmírných těles je MgA. Marek Rejent, autory nové stezky z roku 2017 jsou Bc. Ondřej Klofát a Ing. Jan Macháček.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2023



16.01.2024 Po okupaci a za druhé světové války se i přes vysoké riziko ztráty života se Prosečsko výrazně podílelo na odboji a partyzánském hnutí. V Proseči se nacházel úkryt a část partyzánské organizace Ruda tří (označována také R3) a její představitelé generál Josef Svatoň a kapitán Eduard Soška.
Rada tří vznikla v roce 1942 a to nejprve pod názvem Přípravný revoluční výbor, poté existovala pod názvem Jaro a nakonec v roce 1944 jako Rada tří. V čele s generálem Lužou a Josefem Crňou byla od roku 1944 největší odbojovou organizací na našem území. Po smrti generála Luži byl vybrán Josef Svatoň jako jeho zástupce. Již od počátku své existence byla R3 ve spojení se zahraničím. V této organizaci se soustředilo mnoho důležitých postav národního odboje. Rada tří působila především na Českomoravské vrchovině a spadala do oblasti Chrudimska. Od roku 1943 se Josef Svatoň a jeho pobočník Eduard Soška pohybovali v ilegalitě pronásledováni gestapem. Na podzim roku 1944 začalo gestapo podnikat zásahy proti ilegálním organizacím hasičů, které byly součástí legálního Svazu českých hasičů. Při této příležitosti gestapo získalo informace o generálu Josefu Svatoňovi, který počítal s pomocí hasičů jako členů protinacistického odboje.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2023



16.01.2024 Původně raně gotický kostel byl postaven někdy ve 13. století, prvně je zmiňován jako farní roku 1350. Roku 1610 věnoval kostelu hrabě z Trautsohnů velký zvon sv. Mikuláš. Po roce 1620 se stal kostelem filiálním k Novým Hradům. Roku 1625 byla provedena oprava kostela, při které byl kostel přestavěn a rozšířen. Roku 1754 se stal kostel po 333 letech znovu farním. Roku 1890 prošel kostel další opravou.
Počátkem 20. století původní kostel již nepostačoval svou kapacitou, také měl, jak se ukázalo, narušenou statiku. Proto byl roku 1912 stržen s výjimkou původně raně gotického presbytáře s křížovou žebrovou klenbou, samostatně stojící zvonice a kamenného portálu s ostěním a v letech 1912–1913 byl v pseugodotickém stylu postaven nový kostel kolmo na osu původního, který byl propojen se zvonicí (ta byla zvýšena a upravena do dnešní podoby kostelní věže). Autorem podoby nového kostela byl architekt Bóža Dvořák.
Roku 1921 vymaloval interiér kostela velkými malbami Antonín Häusler podle šablon Mikoláše Alše, zobrazující české světce sv. Václava, sv. Ludmilu a sv. Cyrila s Metodějem, dále Pannu Marii, Beránka Božího a evangelisty. V levé kapli jsou starší malby, zachycující výjev z podobenství o milosrdném Samařanovi a Setkání Abrahama s Melchisedechem.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2023



16.01.2024 V Českých Petrovicích u horní stanice lyžařského vleku ve sportovním areálu se nachází rozhledna Amálku v nadmořské výšce 750 m n. m. Je přístupná každý den a za provozu areálu (a hezkého počasí) se můžete těšit na stylový bar uvnitř rozhledny.
Rozhlednu na střeše skibaru na vrcholu sjezdovky nechal postavit provozovatel a majitel sportovního areálu České Petrovice. Z otevřené plošiny ve výšce 5 metrů je možné shlédnout obzor od západu k východu – Orlické hory s Anenským vrchem, pásmo Králického Sněžníku s Klepáčem, Krkonoše, Rychlebské hory, Bystrzyckie góry v Polsku hory s dominantním vrcholem Czerniec, v nížině pak Kunětickou horu, Rozálku a Tábor, Pardubice, Hradec Králové, elektrárnu Opatovice. Jižním směrem však lepšímu výhledu brání o 35 metrů vyšší zalesněný vrchol kopce Adam. Zpřístupnění pro veřejnost proběhlo v červenci 2020. V letních měsících probíhají na rozhledně astronomická pozorování noční oblohy, jelikož oblast Českých Petrovic není tolik zasažena světelným smogem.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2023



16.01.2024 Rozhledna se nachází na stejnojmenném vrchu v nadmořské výšce Rozhlednu tvoří ocelová věž vysoká 55 metrů. Má točité schodiště se 174 schody, které vedou na vyhlídkový ochoz ve 33 metrech. Postavena byla v roce 2001. Věž postavil telekomunikační operátor, primárně jako nosič telekomunikačního zařízení, jednou z podmínek povolení stavby bylo její využití také jako rozhledny.
Uvidíte odsud Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky i Kralický Sněžník. Kousek od rozhledny najdete chatu Maxe Švabinského. Prochází tudy červená a modrá turistická značka.
Vyrostla v místech, kde stávala již od roku 1929 dřevěná rozhledna, vysoká 29 metrů, k jejíž vyhlídkové plošině se stoupalo po pěti dřevěných žebřících. Ta byla postavena za přispění města pracovníky vojenského zeměpisného ústavu. Po zásahu bleskem v roce 1939 musela být stržena. O místu se pro jeho odlehlost po několik generací tradovalo vyprávění s nádechem tajemna, že pod kopcem leží rozsáhlé jezero, které napájí pramen Vrbovky.
Již od roku 1933 stojí na vrcholu Kozlovského kopce Chata Maxe Švabinského. Svůj název nezískala náhodou, neboť nedaleká vesnička Kozlov, která je součástí České Třebové, je spojována s pobytem a tvorbou tohoto velikána. Jezdíval sem na chalupu rodičů své manželky a toto kouzelné roubené stavení, jehož štít dodnes zdobí malba Švabinského, je možné dnes navštívit. Turistická chata na Kozlovském kopci nabízí hladovým a žíznivým turistům občerstvení a dětem za hezkého počasí možnost pohrát si na zdejším dětském hřišti s pískovištěm, kolotočem a skluzavkou.
Na rozcestí pod Kozlovským kopcem stojí památný buk, který je poslední připomínkou památné aleje.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2023



16.01.2024 Nové sídlo Gočárovy galerie v Automatických mlýnech v Pardubicích bylo ve zkušebním provozu otevřeno letos v červnu a do plného provozu se dostalo koncem září spolu s ostatními institucemi v areálu. Díky tomu, že tato stavba byla kolaudována už na konci roku 2022, mohla být přihlášena do řady stavařských a architektonických soutěží, které se letos vyhodnocují. Je příjemnou skutečností, že v podstatě nikde neodešla s prázdnou.
Rekonstrukce památkově chráněné hlavní budovy Automatických mlýnů pro Gočárovu galerii získala krajskou cenu Stavba roku v Pardubickém kraji 2023 a celostátní Cenu Inženýrské komory 2022.
Tam porota ocenila, že přestože realizační tým čelil mnoha problémům, které jsou pro rekonstrukce typické, ale s výzvou se vypořádal bravurně a pomohl vytvořit ojedinělý prostor pro kulturní život v Pardubicích.
Na vyhlášení Grand Prix Architektů obdržel architekt Petr Všetečka Čestné uznání v kategorii Rekonstrukce a na České ceně za architekturu Cenu Ministerstva průmyslu a obchodu za příkladnou revitalizaci brownfieldu. Jeho zástupci ocenili jak stavbu samotnou, tak i spolupráci všech investorů v areálu s předními českými architektonickými ateliéry, díky čemuž vzniká výjimečný projekt, který nenásilně propojuje jednotlivé budovy, veřejný prostor i řeku. Za společné dílo vyzdvihla areál Automatických mlýnů i porota soutěže Best of Realty.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2023



16.01.2024 Se Zelenou branou v Pardubicích na Pernštýnském náměstí těsně sousedí historický dům, který je dnes sídlem Krajské knihovny. Opadávající části fasády, která prošla rekonstrukcí naposledy v roce 1995, přiměly Pardubický kraj jako vlastníka budovy nejprve k ochraně procházejících lidí a pak k přípravě rozsáhlého restaurování fasády. Práce začaly letos v červenci a první etapa skončila začátkem listopadu. Ta druhá se uskuteční už jen na průčelní části budovy na jaře příštího roku.
„Pardubický kraj vlastní na Pernštýnském náměstí několik krásných domů – na východní straně to je Dům U Jonáše s pobočkou Gočárovy galerie. Ten dostal obnovenou omítku a nátěry oken v loňském roce. Na západní straně náměstí pak to jsou tři budovy krajské knihovny. Rozhodně nejcennější je ta rohová, na které je historický reliéf s pernštejnskou pověstí z roku 1511. Málokdo ale už dnes ví, že před rokem 1955 byl dům zakrytý pozdně barokně klasicistní fasádou. Říkalo se mu Oesterreicherův dům, podle židovské rodiny, která ho po sto let. Při opravách v roce 1923 zde byly objeveny zbytky renesančních maleb, naplno se však odhalily až po sejmutí celé fasády koncem 50. let minulého století. Nyní, po sejmutí lešení, se fasáda s malbami v Zelenobranské ulici opět rozzářila,“ uvedl náměstek hejtmana pro investice a kulturu Pardubického kraje Roman Línek.
Na domě byly vyspraveny a zpevněny vrstvy omítky, vyplněny dutiny, a pak se restaurátoři pustili do rekonstrukcí renesančních maleb. Ty jsou kompletně hotové v ulici Zelenobranské. Práce v zimě nemohou z technologických důvodů pokračovat, proto na čelní fasádu nastoupí zase až po oteplení v příštím roce.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2023



16.01.2024 Pardubický kraj od roku 2016 podpořil záchranu památkově chráněného objektu, kterému se říká také Zámeček, částkou dosahující 30 milionů korun, a to včetně pětimilionového příspěvku, který kraj poskytl v letošním roce. Velmi důležitým krokem pro dokončení oprav celého památkově chráněného objektu je získání dotace z Integrovaného regionálního operačního programu. „Nakonec se nám společnými silami s výraznou pomocí Regionální rozvojové agentury Pardubického kraje podařilo připravit a podat projekt do Integrovaného regionálního operačního programu. Celkové náklady projektu jsou 79 milionů korun s tím, že Československá obec legionářská má vydáno rozhodnutí o dotaci ve výši 55 milionů korun,“ řekl hejtman Netolický s tím, že nyní bude řešeno dofinancování celého projektu. „Z krajského rozpočtu pro příští rok jsme schopni uvolnit až deset milionů korun, což osobně považuji za mimořádnou podporu mimořádnému projektu, což napomůže rozjezdu celého projektu. Pevně věřím, že se ke společnému projektu připojí také město Pardubice, které již v minulosti částkou přispělo částkou přesahující 15 milionů korun,“ uvedl hejtman Martin Netolický.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2023



16.01.2024 V historii létání v Pardubicích se postupně setkáváme se čtyřmi letišti, pokud nebudeme za pardubické letiště považovat též letiště Podhořany, kam byl v padesátých létech „vysídlen“ Východočeský aeroklub Pardubice. Prvním letištěm byla plocha vojenského cvičiště, která sloužila průkopníkům letectví před rokem 1915. Druhé letiště vzniklo na přelomu let 1918 a 1919 v dosti úzkém prostoru u chrudimské trati. Tam v roce 1919 jedinkrát přistálo vojenské letadlo a letectvo letiště po asi půlroce opustilo. V roce 1921 se tu ještě konalo vystoupení letecké společnosti Falco. Třetí letiště vzniklo v roce 1931 v Popkovicích a slouží svému účelu dodnes. Čtvrtým letištěm se stala plocha pod Kunětickou horou, která původně sloužila zemědělskému letectví. (Plachtařská svahová letiště v obvodu města Pardubic a v jeho okolí tu nejsou zaznamenána.) Nebudeme se pardubickými letišti po roce 1918 zabývat, pro náš příběh je důležité pouze letiště první. Letiště je, jak známo, tvořeno „provozní“ plochou, sloužící k rozjezdu při vzletu a k přistání a dojezdu, a dále letištními stavbami, především hangáry k uložení letadel. Na nejstarším pardubickém letišti byly dílenské prostory, určené pro údržbu a opravy letadel, součástí hangárů a netvořily zvláštní objekty. Rovněž letecké provozní hmoty, benzin a mazadla, nebyly skladovány ve zvláštních objektech, ale rovněž přímo v hangárech.
Provozní plochu prvního pardubického letiště tvořilo vojenské cvičiště. Pro toto letiště bylo charakteristické, že letištní stavby (byly to pouze hangáry) nestály na provozní ploše, na jejím okraji, nýbrž na jiných plochách (pozemcích), byť provozní ploše blízkých.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2023






Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 4/2023 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Planetární stezka
Kozlovský kopec
První pardubické letiště
Patnáct horopisných celků



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v CHRUDIMI.

CHRUDIMSKO: Zámek v NASAVRKÁCH dnes slouží pro výstavy a společenské akce.

ORLICKOÚSTECKO: Nově zrekonstruované náměstí Přemysla Otakara II. ve VYSOKÉM MÝTĚ.

ORLICKOÚSTECKO: LANŠKROUNSKÝ zámek z druhé poloviny 15. století

ORLICKOÚSTECKO: náměstí v LETOHRADĚ.

SVITAVSKO: Sousoší Kalvárie na KŘÍŽOVÉM VRCHU u MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: Část městského opevnění a kostel sv. Jakuba v POLIČCE.

PARDUBICKO: Kašna na náměstí v DAŠICÍCH.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml