Sdružení přátel Pardubického kraje



28.04.2023 Gočárova galerie letos přestěhuje své hlavní sídlo z levého břehu Chrudimky na pravý – z hospodářských budov pardubického zámku do Automatických mlýnů. Zkušební provoz zahájí 23. června a naplno se otevře milovníkům umění spolu s dalšími objekty areálu v průběhu září.

Kraj se už několik let radí s předními architekty
Tak trochu to mají na svědomí. Architekti Josef Pleskot, Ladislav Lábus a Petr Všetečka spolupracují s Pardubickým krajem na rozvoji národní kulturní památky Zámek Pardubice pravidelně od roku 2017. Když je na začátku pozval náměstek hejtmana Roman Línek na první odborné posouzení projektů na zámku, byl jejich hlavní závěr – uvolnit všechny historické prostory paláce a zpřístupnit je. Některé provozy a aktivity mohly přejít do areálu v Ohrazenicích, některé do hospodářských budov. Ale kam potom s galerií?
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2023



28.04.2023 Když v roce 1502 poptával osmanský sultán Bájezíd II. přemostění mezi Istanbulem a sousedním městem Galatou, poslal mu již tehdy uznávaný Leonardo da Vinci design mostu na malém náčrtku. Zakázku sice tehdy nedostal, ale teprve 500 let po jeho smrti byl jeho návrh převeden do praxe. Nápad na da Vinciho propojení byl objeven v Technologickém institutu v americkém Massachusetts, kde v roce 2019 jeho pracovníci vyrobili a otestovali repliku da Vinciho mostu podle jeho nákresu. Z prostého náčrtku, který si ve svém zápisníku zaznamenal italský učenec v roce 1502, vznikla lávka, která spojila břehy Opatovického kanálu, jejž dal na konci 15. století postavit Vilém z Pernštejna. Lávka nedaleko golfového resortu u Bohdanče má délku 12 metrů. Počítá se však s tím, že časem nahradí lávku větší kamenný most. Je zhotovena ze skládaných dílů dřeva, které do sebe zapadnou a unesou celou hmotu mostu. Jako materiál bylo zvoleno modřínové dřevo, protože je to nejlepší přírodní materiál z hlediska životnosti.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2023



28.04.2023 V lednu roku 1991 byla při tehdyještě Vysoké škole chemicko--technologické Fakulta územnísprávy (dnes Fakulta ekonomicko--správní Univerzity Pardubice).Byl to mezník v přerodu původnějednooborové vysoké školy na víceoborovouškolu univerzitníhotypu. Přejmenování školy na UniverzituPardubice bylo Poslaneckousněmovnou Parlamentu ČR schválenov únoru 1994. – Inauguraceprof. Ing Ladislava Kudláčka, CSc.,dosud rektora VŠCHT, prvním rektoremUniverzity Pardubice se konala6. dubna 1994.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2023



21.02.2023 Alfred Piffl se narodil 13. června 1907 v Kerharticích, jež jsou dnes součástí Ústí nad Orlicí, v rodině tkalcovského mistra továrny fi rmy Sobotka. Pro otcův malý důchod si Alfreda vzali na vychování rodiče jeho matky. Alfredovi to umožnilo studovat na reálném gymnáziu v Pardubicích a později v České Třebové, kde maturoval v roce 1925. Téhož roku se zapsal na fakultu architektury a pozemního stavitelství ČVUT. Jako devatenáctiletý nastoupil na Ústav deskriptivní geometrie a stereometrie k profesoru Františku Kadeřávkovi ve funkci demonstrátora. Později jej převedli na Ústav architektury starokřesťanské a středověké, kde byl asistentem prof. A.Mendla. Celkově ukončil studium architektury roku 1931 druhou státní zkouškou s vyznamenáním. Toho roku nastoupil vojenskou základní službu u 1. leteckého pluku ve Kbelích u Prahy, ale požádal o převelení k 12. dělostřeleckému pluku v Užhorodu na Podkarpatskou Rus. Důstojnickou školu absolvoval v Košicích. Poté se vrátil na ČVUT, půl roku zde pracoval jako asistent, v roce 1933 pak nastoupil ve Zlíně do reklamního oddělení ve fi rmě BAŤA jako malíř plakátů. V květnu 1934 přešel do Státního archeologického ústavu v Praze. Stal se zde blízkým spolupracovníkem pozdějšího akademika Jaroslava Böhma. Pracoval hlavně na rekonstrukci pravěkých chat podle vykopávek nedaleko Prostějova. Založil v podstatě v Čechách tzv. archgeologii (analýzu stavebních materiálů). Pak nastoupil jako stavební dozor a projektant na stavbě voršilského gymnázia v Ostrovní ulici v Praze.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022



21.02.2023 Nejvýznamnější osobností města Seče na Chrudimsku je zajisté slavný matematik a fyzik PhD. Čeněk Strouhal, jenž se tady narodil 10. dubna 1850. Vystudoval fi lozofi ckou fakultu tehdejší Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Intenzivně se zapojil do činnosti vznikající Jednoty českých matematiků. Založil Ústav experimentální fyziky při pražské univerzitě, jejímž byl v letech 1903-1904 i rektorem. Nazývá se po něm bezrozměrné Strouhalovo číslo. Zemřel 23. ledna 1922. Jeho vnuk prof. MUDr. PhDr. Eugen Strouhal, DrSc. se narodil 24. ledna 1931 v Praze. Vystudoval současně medicínu i archeologii. Zajímal se o historii nemocí a jejich léčení a v mnoha zemích světa zkoumal kosterní nálezy zajímavé z hlediska medicíny. 9 let pracoval jako lékař, od roku 1961 působil v Egyptologickém ústavu v Praze. Po roce 1968 přešel do Náprstkova muzea. Ke konci svého života byl profesorem 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde mimo jiné přednášel o nemocích dávných populací. Zemřel 20. října 2016 v nedožitých 86 letech. Pohřben byl do rodinné hrobky na pražských Olšanských hřbitovech. Byl vždy hrdý na tradici svého rodu, proto rád navštěvoval Seč. Jeho děd byl pro něj stálým vzorem. Jeho bestselerem se stala kniha „Život starých Egypťanů“ oceněná v USA literární cenou a přeložená do 8 jazyků. Byl jedním ze zakladatelů paleopatologie, absolvoval na 30 archeologických expedic, proslul např. historickým výzkumem výskytu rakoviny od pravěku do současnosti. Svou milovanou Seč navštívil naposledy dva roky před svou smrtí – roku 2014.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022



21.02.2023 Na Hlinecku byla po 85 letech obnovena stezka malíře Františka Kavána. Přišla jen skupinka zvídavých, zainteresovaných a􀣢vědoucích. Stezka není kopií té původní, ale má několik styčných bodů, kdy krajina potvrzuje, že tady Kavan opravdu rozložil své štafle, vzal do levačky paletu a v pravé ruce držel štětce. Františka Kavána, významného české krajináře, (1866 až 1941) by si měli hýčkat především historici výtvarného umění v Královéhradeckém kraji, protože tady se Kaván narodil, zemřel, a vytvořil zde nemalou část svých děl. Jeho nejslavnější obraz Podmrak vznikl v jeho rodné vsi Víchovská Lhota u Jilemnice a nejenže visel na Světové výstavě v Paříži ve stejném sále jako díla nejslavnějších francouzských impresionistů, ale dokonce zde získal Zlatou medaili.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022



21.02.2023 V Brandýse nad Orlicí žilo i zemřelomnoho význačných osobností.Jednou z nich byl kněza biskup Jednoty bratrské, správcemladoboleslavské bratrské diecéze,centra Jednoty v Čechách a literátMatouš Konečný. Po porážce povstánív roce 1620 se spolu s jinýmibratrskými duchovními uchýlildo Brandýsa nad Orlicí na panstvíKarla staršího ze Žerotína. Zde alejiž 8. února 1622 zemřel. Byl pohřbenna bratrském hřbitově, kterýv roce 1559 založil Jan staršíze Žerotína. Hřbitov se nacházelu kostela sv. Jana Křtitele a jehosoučástí byla i žerotínská hrobka,ve které byl pohřben mezi 13 členyžerotínského rodu také její nejvýznamnějšíčlen Karel starší. Do dnešní doby se zachoval jenžerotínský pomník, připomínajícíhřbitov Jednoty bratrské s kostelemsv. Jana Křtitele a hrobkoužerotínského rodu. Spolu s ním sena východní zdi sousední vily Comeniusč. p. 100 v Žerotínově ulicidochovaly nepatrné zbytky zdivaz někdejšího kostela a unikátní náhrobnídeska Matouše Konečnéhoz roku 1622 připomínající nynějších400 let od jeho úmrtí.Jméno biskupa Matouše Konečnéhose ale zcela neočekávaněobjevilo v médiích v roce 2006.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022



21.02.2023 Stalo se již tradicí, že skupina turistů sdružených v Klubu přátel Pardubicka jednou za rok pořádá „soustředění“ na nějakém pěkném místě naší vlasti. A protože jsme z „placatých“ Pardubic a okolí, tak si pro soustředění vybíráme nejraději hory. Tam nás vždy ohromí, jaký může mít vzduch kolem nás skvělou vůni a sílu. O výběr místa, zajištění pobytu a ubytování se již několik let staral náš „anděl strážný“ Zdena Heranová, která však bohužel v pátek 11. listopadu zemřela. My už se jenom přihlásíme, zaplatíme a konzumujeme pobyt a výlety. Letos (2022) jsme přijeli do míst, kde já jsem nikdy nebyl – do Starého Města (pod Sněžníkem). Ocitli jsme se v místech, kde končí koleje a nadmořská výška je 538 metrů nad mořem. Je to příjemné městečko s cca 1 700 obyvateli se školou, obchody, penziony, restaurací i cukrárnou a malým muzeem. Město leží mezi pohořím Králického Sněžníku, Rychlebskými horami a Hrubým Jeseníkem. Lokalita je vyhledávána lyžaři, blízko jsou ski areály Sněžník, Stříbrnice, Kunčice a Paprsek.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022



21.02.2023 Neodmyslitelnou součástí malebné krajiny Vysočiny – respektive Českomoravské vrchoviny – jsou skalní útvary, kterým se zde pro jejich vzhled a často i dominující polohu v terénu odedávna říká „kazatelny“. Platí to zejména pro území Žďárských vrchů, zasahujících svými severními výběžky i na území Pardubického kraje. Nezřídka mohutná a bizarní skaliska – věže, hradby, útesy a hřebeny – z rul i dalších krystalických hornin vystupují z􀣢vrcholových partií nebo úbočí zdejších návrší, případně ze strmých údolních svahů. Mnohé patří k􀣢oblíbeným zastávkám při turistických trasách i přírodovědných exkurzích, příkré skalní stěny a pilíře jsou též vyhledávaným horolezeckým terénem. Vznik řady zdejších „kazatelen“ je opředen dávnými pověstmi, vesměs jsou však výsledkem dlouhodobých procesů zvětrávání a odnosu rozpukaných a břidličnatých hornin, svahových pochodů, říční eroze aj. Největší vliv na modelaci zdejších skal mělo mrazové zvětrávání, jehož intenzita byla nejvýraznější během ledových dob ve starších čtvrtohorách a uplatňuje se i nyní zejména na počátku a konci zimy. Během střídavého tání a mrznutí vody ve spárách dochází k rozpadu skalních výchozů, řícení kamenů (tzv. hranáčů) i celých bloků. Na svazích tak vznikly skalní stupně (tzv. mrazové sruby), na vrcholcích návrší a hřbetů samostatné skalní věže nebo členité skalní hradby – „kazatelny“.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022



21.02.2023 V březnu roku 1981 postihly nejen Pardubice povodně. Obleva a deště vyvolaly povodně na Labi i Chrudimce, přehrady na Chrudimce byl naplněny, Labe mělo průtok 560 m3/s, přičemž běžný průměr je 60 m3/s. Postiženy byly obce Dražkov, Hrobice, v Němčicích bylo vodou odříznuto 5 domů, voda se vylila také v Břehách nebo Trnávce. Novohradka se rozlila v Úhřetické Lhotě, kde bylo zatopeno 5 300 ha orné půdy. 13. března rozvodněné Labe zaplavilo pobřežní stezku a sklepy na nábřeží Závodu míru. Teprve v pondělí 16. března ráno začaly hladiny řek klesat.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022






Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 4/2022 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Po skalních kazatelnách Vysočiny
Tvrz Svojšice
meteorologický sloupek v Přelouči
Meandry Struhy a Lepějovice



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Evangelický kostel v DVAKAČOVICÍCH.

CHRUDIMSKO: Kašna uprostřed náměstí ve SKUTČI.

ORLICKOÚSTECKO: Kostelík v DLOUHÉ TŘEBOVÉ.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Mikuláše a poustevna Fáterka ve VRACLAVI.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Františka Serafínského v CHOCNI.

SVITAVSKO: Sousoší Kalvárie na KŘÍŽOVÉM VRCHU u MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: Fontána na náměstí ve SVITAVÁCH.

PARDUBICKO: Novorenesnační radnice na Pernštýnském náměstí v PARDUBICÍCH pochází z roku 1895.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml