Pardubice : Sdružení přátel Pardubického kraje

Po skalních kazatelnách Vysočiny

Z vrcholové partie Malínské skály. Foto autor

21.02.2023 Neodmyslitelnou součástí malebné krajiny Vysočiny – respektive Českomoravské vrchoviny – jsou skalní útvary, kterým se zde pro jejich vzhled a často i dominující polohu v terénu odedávna říká „kazatelny“. Platí to zejména pro území Žďárských vrchů, zasahujících svými severními výběžky i na území Pardubického kraje. Nezřídka mohutná a bizarní skaliska – věže, hradby, útesy a hřebeny – z rul i dalších krystalických hornin vystupují z􀣢vrcholových partií nebo úbočí zdejších návrší, případně ze strmých údolních svahů. Mnohé patří k􀣢oblíbeným zastávkám při turistických trasách i přírodovědných exkurzích, příkré skalní stěny a pilíře jsou též vyhledávaným horolezeckým terénem. Vznik řady zdejších „kazatelen“ je opředen dávnými pověstmi, vesměs jsou však výsledkem dlouhodobých procesů zvětrávání a odnosu rozpukaných a břidličnatých hornin, svahových pochodů, říční eroze aj. Největší vliv na modelaci zdejších skal mělo mrazové zvětrávání, jehož intenzita byla nejvýraznější během ledových dob ve starších čtvrtohorách a uplatňuje se i nyní zejména na počátku a konci zimy. Během střídavého tání a mrznutí vody ve spárách dochází k rozpadu skalních výchozů, řícení kamenů (tzv. hranáčů) i celých bloků. Na svazích tak vznikly skalní stupně (tzv. mrazové sruby), na vrcholcích návrší a hřbetů samostatné skalní věže nebo členité skalní hradby – „kazatelny“.

PERNIČKÁM DALY NÁZEV MÍ- SOVITÉ PROHLUBNĚ Většina pozoruhodných skal na území CHKO Žďárské vrchy a v blízkém okolí byla vyhlášena za přírodní památky a přístup k nim umožňují značené cesty. Platí to i pro „kazatelny“, vystupující na území Pardubického kraje, případně na hranici s Krajem Vysočina nebo těsně za ní. Patří k nim i pozoruhodné skály zvané Perničky. Rybenské (neboli Malé) Perničky se skrývají v lese asi 2 km západně od Pusté Rybné při červeně značené cesty do Svratky. Tvoří je dvě samostatná skaliska, z nichž západnější je mohutnější i vyšší (kolem 15 m). Do mírně skloněných vrcholových plošinek se zahlubuje několik drobných oválných prohlubní, výraznější tvary tohoto typu, odborně zvané skalní mísy, najdeme na vrcholku dostupnějšího východního skaliska. Rozsáhlejším skalním seskupením jsou Milovské (neboli Velké) Perničky, vrcholící mohutným, přes 20 m vysokým útesem asi 4 km severně od známého letoviska Milovy, při odbočce modře značené cesty z Čachnova do Křižánek. Také zde na vyhlídkovém vrcholku najdeme několik pěkně vyvinutých skalních mís, z nichž největší je téměř metr široká a čtvrt metru hluboká. Těmto pozoruhodným povrchovým tvarům vděčí obě lokality za pojmenování. Zdejší mísy totiž kdysi místním lidem připomínaly tzv. pernice, což byly nádoby používané ke tření máku a obilí. V minulosti vzbudily pozornost též archeologů, kteří zkoumali, zda nebyly uměle vyhloubeny za účelem pohanských obětních obřadů. Nepochybně však jde o útvary přírodního původu, vzniklé – stejně tak, jako mnoho skalních mís na žulových, pískovcových i jiných skalách – dlouhodobými zvětrávacími procesy. PŘI CESTĚ KE KARLŠTEJNU V dosahu téže modře značené cesty vystupují nad údolím Svratky další zajímavé „kazatelny“. Při krajové hranici poblíž osady Březiny k nim patří Čtyři palice, vyhledávané hlavně horolezci a pojmenované podle dominujícího útvaru Čtyřpaličatá skála se čtveřicí hrotovitých výčnělků – „palic“. Při pokračování turistické trasy blíže k městu Svratce mineme v lese další skalisko, jehož název Zkamenělý zámek byl inspirovaným jednak romantickou scenérií členitých rulových bašt a bloků, jednak dosud patrnými stopami po dávném hradišti. Při nedaleké křižovatce turistických cest je pak častým cílem návštěvníků zámeček skutečný a docela působivý – Lovecký zámek Karlštejn. Postaven zde byl už v hloubi 18. století a po nedávné rekonstrukci je využíván jako hotel s restaurací. Traduje se, že z jeho střechy srážková voda odtéká ke dvěma mořím, ovšem linie hlavního evropského rozvodí běží až po hřbítku vzdáleném odtud téměř 2 km severním směrem. NA DEVÍTISKALSKÉM HŘBETU Nad opačným, pravým svahem údolí horního toku Svratky vystupuje táhlý a převážně zalesněný Devítiskalský hřbet. Pojmenování získal podle nejvyšší kóty Žďárských vrchů, jejíž název Devět skal (836 m) prozrazuje, že jde o návrší výrazně skalnaté. Původně souvislý rulový hřeben zde mrazové zvětrávání rozčlenilo do devíti větších (kolem 15 m vysokých) a řady dalších skalních výchozů. Hlavní útvar utíná strmá průrva, zavalená balvanitou sutí s vyznačeným přístupem na skalní vyhlídku. Další pozoruhodná skaliska vystupují i na jiných místech Devítiskalského hřbetu, prokříženého turistickými trasami. Např. poblíž modře značené cesty z Křižánek vyčnívá ze svahu příkrý útes Bílé skály, mohutné „kazatelny“ mineme i při červeném značení od Devíti skal k rekreačnímu středisku Milovy. První při cestě je Lisovská skála, která zaujme nápadným deskovitým rozpadem ruly, zvláště mohutná je pak Malínská skála na východním okraji hřbetu, rozčleněná do skalního seskupení s několika věžemi a útesy. HOROLEZECKÁ ŠKOLA VYSOČINY Poblíž obce a rybníka Milovy najdeme též jednu z nejznámějších zdejších „kazatelen“, uváděnou pod několika názvy, např. Dráteníčky, Drátník, Drátenická či Drátníkova skála. Všechna tato pojmenování zřejmě pocházejí z doby někdejší kovovýroby v okolních hamrech. Hlavní útvar je téměř 200 m dlouhým, ale převážně úzkým hřebenem, spadajícím téměř 40 m vysokou stěnou. Spolu s boční Orlí věží patří k oblíbeným lezeckým terénům a ne nadarmo se Dráteníčkům říká též „horolezecká škola Vysočiny“. Ke zdejším zajímavostem patří asi 6 m dlouhý skalní tunel, procházející nejužší částí hřebenu a vzniklý zvětráváním rozpukané horniny. NAD MALEBNÝM ÚDOLÍM FRYŠÁVKY Také nad údolím pravého přítoku Svratky Fryšávky vystupuje několik pozoruhodných rulových skal, dobře dostupných z města Jimramov, známého zejména díky zdejším významným rodákům (bratři Alois a Vilém Mrštíkové, Jan Karafi át aj.). Modře značená cesta odtud stoupá na vrch Prosíčka s příkrými, až 40 m vysokými skalními útesy na vrcholku. Za poměrně namáhavý výstup po skalních stupních k dřevěnému kříži jsme odměněni krásným výhledem do údolí i po okolních stráních. Protější pravý svah údolí Fryšávky vybíhá do návrší Štarkov, s přístupem po pokračování modře značené trasy přes obec Javorek nebo po červených značkách z Jimramova. Členité skalní partie zde dokonale splývají s romantickou scenérií zříceniny stejnojmenného středověkého hradu (zvaného též Starkov nebo Skály). V􀣢LŮNĚ ŽĎÁRSKÝCH VRCHŮ Spousta dalších rulových „kazatelen“ je rozptýlena v lůně Vysočiny už blíže k Novému Městu na Moravě a Žďáru nad Sázavou. Např. k rozložité Pasecké skále to není daleko po zelených značkách od obce Studnice, nejvýše položené osady na Vysočině, od silnice z Jimramova do Nového Města je zase dostupný rozčleněný hřeben Pohledecké skály a také poněkud osamělý „suk“ Vávrovy skály na jihozápadním svahu návrší. V lesnaté krajině pod Žákovou horou (810 m) se v lese u osady Cikháj skrývá Čertova skála – přírodní památka Tisůvka (792 m), z řady dalších patří k nejzajímavějším Rozštípená skála západně od Najdku u Žďáru nad Sázavou, pojmenovaná podle těsné průrvy mezi skalními stěnami. Prochází jí červeně a žlutě značená turistická trasa, která se zde odklání od řeky Sázavy. NA PRAHU VYSOČINY Pokud se vrátíme na území našeho kraje, pak na samém prahu Vysočiny stojí alespoň za zmínku dvě menší skalní „kazatelny“ v dosahu od silnice č. 34 z Hlinska do Poličky. První je jako všechny předchozí rulová a nazývá se Hápova (též Šlérkova) skála. Skrývá se v remízku severně od obce Pustá Kamenice v bezprostřední blízkosti zmíněné silnice, respektive její dřívější dosud patrné zatáčky. Jde o typický mrazový srub s téměř 10 m vysokou čelní stěnou, trhlinami rozdělený do několika bloků. Druhý skalní útvar je už poněkud odlišný. Vystupuje na vrcholku zalesněného návrší Skalka (699 m) severně od Svaté Kateřiny, přecházeného silnicí z Proseče do Borové, kde se napojuje na silnici č. 34. Skalnatý, až 5 m vysoký hřebínek obklopený balvanitou sutí tvoří tmavší „odrůda“ žuly – granodiorit až tonalit tzv. budislavského masívu, nazvaného podle nedaleké obce Budislav. V její blízkosti se tato hornina už dlouhou dobu těží ve velkém etážovém kamenolomu.

Autor: Jan Vítek
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022