|
| |
|
Turistické soustředění KPP 2022
21.02.2023 Stalo se již tradicí, že skupina turistů sdružených v Klubu přátel Pardubicka jednou za rok pořádá „soustředění“ na nějakém pěkném místě naší vlasti. A protože jsme z „placatých“ Pardubic a okolí, tak si pro soustředění vybíráme nejraději hory. Tam nás vždy ohromí, jaký může mít vzduch kolem nás skvělou vůni a sílu. O výběr místa, zajištění pobytu a ubytování se již několik let staral náš „anděl strážný“ Zdena Heranová, která však bohužel v pátek 11. listopadu zemřela. My už se jenom přihlásíme, zaplatíme a konzumujeme pobyt a výlety. Letos (2022) jsme přijeli do míst, kde já jsem nikdy nebyl – do Starého Města (pod Sněžníkem). Ocitli jsme se v místech, kde končí koleje a nadmořská výška je 538 metrů nad mořem. Je to příjemné městečko s cca 1 700 obyvateli se školou, obchody, penziony, restaurací i cukrárnou a malým muzeem. Město leží mezi pohořím Králického Sněžníku, Rychlebskými horami a Hrubým Jeseníkem. Lokalita je vyhledávána lyžaři, blízko jsou ski areály Sněžník, Stříbrnice, Kunčice a Paprsek. Proč dávám určení pod Sněžníkem do závorky? Protože ofi ciální název je pouze Staré Město (okres Šumperk), ale České Dráhy do svých jízdních řádů je tak pojmenovalo, aby je odlišilo od Starých Měst (u Uherského Hradiště, další u Frýdku-Místku, u Bruntálu, u Moravské Třebové a Starého Města Pražského). Ale pokud hledáte do Starého Města pod Sněžníkem autobusové spojení, musíte zadat Staré Město – a vybrat to okres Šumperk, případně kraj Olomouc. Jinak Vám pan IDOS autobusové spojení nenajde. Celkem nás vyjelo 31 účastníků a pochopitelně jsme se rozdělili na turisty zdatnější a méně zdatné a podle toho si plánovali délku a náročnost tras. První den po příjezdu jsme volné odpoledne využili k poznání města, prošli se po náměstí, prohlédli památné domy a pamětní desky, navštívili jsme informační středisko, nahlédli do malého muzea, vylezli jsme na radniční věž a podívali se na náš dočasný domov z ptačí perspektivy, zkontrolovali si, co si zde můžeme koupit, podívali do místního kostela (který je celý den otevřen!), do parku na sluneční hodiny (slunce ale bylo za mrakem) i na místní upravený hřbitov. Druhý den jsme vyrazili na Dalimilovu rozhlednu, která je postavena na vrchu Větrov (918 metrů nad mořem). Cesta na ni není příliš dlouhá, necelých 7 km, ale musíte překonat výškový rozdíl 380 metrů. Rozhledna byla dokončena v roce 2019 a je zbudována z kamene, podle vzoru kamenné rozhledny z roku 1899, která stála na Králickém Sněžníku, ale neudržovaná musela být v roce 1973 stržena. Rozhledna je vskutku velmi pěkná i v interiéru, ale rozhled jsme bohužel neměli, protože se rozhledna cudně zahalila do mlžného mraku. Část nás pokračovala dále na chatu Paprsek (1012 metrů nad mořem a výborné borůvkové knedlíky) a odtud zpět do Starého Města – našlapali jsme cca 16 km. Třetí den nás zlákala další rozhledna v dosahu pěšího výletu, a to Stříbrná Twiggy na vrchu Štvanice (866 metrů nad mořem). Procházeli jsme opět zvlněnou krajinou plnou pastvin a skupin stromů, odbočili jsme ke skupině rybníků s pěkně vybudovanými přepady nazvanými Pankrác, Servác a Bonifác a pozvolna jsme stoupali přes osadu Štěpánov k vrchu Štvanice. Pod námi se zrcadlily zmíněné rybníky a z údolí na nás kynuly věže radnice i kostela Starého Města. Když jsme vystoupili k vrcholu, spatřili jsme s úžasem dole ve vsi Hynčice pod Sušinou další rybník, nazvaný Úžas. Ten prý slouží jako zásoba vody pro zasněžování sjezdovek ski areálu Králičák. Rozhledna „Stříbrná Twiggy“ je dílem architekta Rajniše a je postavena ze dřeva, kombinována s kovem, tak, jak to známe z jeho dalších rozhleden (například rozhledna Bára u Slatiňan). Tentokrát počasí přálo, rozhled byl dobrý a přístup na rozhlednu je zdarma. Po odpočinku na slunci jsme se vydali do Stříbrnice po silnici, která v zimě slouží jako mírnější sjezdovka. Byla to ojedinělá šance vidět u silnice zabudované stožáry pro zasněžování. Ve Stříbrnici jsme chvíli poseděli v pěkné restauraci „Štvanice“ a vydali opět cestou mezi pastvinami zpět do Starého Města. Stopař mi naměřil 14 km. Čtvrtý den jsme zvolili odpočinkový s individuálním programem. Většina nás jela vlakem do Velkých Losin, kde jsme se rozdělili dle zájmu – někteří navštívili zámek, někteří muzeum papíru a několik nás navštívilo Termály Velké Losiny. Tam jsme se vyhřívali ve vodě 36 nebo 34 stupňů, pak jsme se prošli areálem léčebných lázní a odjeli zpět do Starého Města. Několik účastníku si zajelo do lázní Jeseník. Pátý den jsme vyjeli vlakem do Ramzové, potom lanovkou na Šerák (1351 metrů nad mořem) a vydali se na Keprník (1423 metrů nad mořem). Počasí bylo slunečné, cesta kamenitá a výhledy Boží. Ze sedla pod Keprníkem jsme odbočili a vydali se směrem k Branné (obec nedaleko Starého Města). Ještě jsme odbočili k vrcholu Vozky (1377 metrů nad mořem) a pak jsme pomalu klesali nekonečnými lesy, podle potoku Hučava, přes bývalou osadu Josefová a přes rozsáhlé pastviny k městečku Branná, odkud jsme odjeli autobusem. Stopař v mobilu mi naměřil 15 km, ale všichni mne přesvědčovali, že to muselo být alespoň 18. Moje nohy jim taky dávaly za pravdu. Šestý den jsem zvolil kratší trasu a vydali jsme se opět vlakem přes Hanušovice, přestup a pak jsme projeli jsme klikatým „slezským Semmeringem“ do stanice Lipová-lázně. Tam jsme si vyšlápli k Loisinu pramenu a nahoru Na Pomezí a pak dolů zpět do lázní, prošli areál lázní a pak poseděli v restaurací nebo v cukrárně a odjeli zpět do našeho dočasného domova. Ušli jsme jen 6 km. Cestou od vlaku do penzionu nás potkal jediný déšť za dobu našeho pobytu. Poslední výlet jsme si udělali do Branné, ale delší cestou přes vrchy Jelen (799 metrů nad mořem) a Kutný vrch (798). Branná je obec, kde je zámek Kolštejn s pozůstatky hradu (zámek jsme navštívili), restaurace, malý pivovar, kostel a fojtství (dům s věží). V den, kdy jsme Brannou navštívili, se schylovalo k velkým silničním motocyklovým závodům veteránů, a tak všechny zdi a možné překážky kolem tratě byly obloženy pytli na tlumení nárazů a na náměstí stála dlouhá řada nablýskaných strojů různého stáří a dychtivých jezdců, též různého stáří, čekajících na registraci do závodu. Nezapomněli jsme ani navštívit místní Mariánský pramen (ale pivo z místního minipivovaru Dolmen bylo chutnější) a odjeli autobusem zpět do Starého Města. Tento výlet byl 10 km dlouhý. Když jsme v sobotu seděli ve vlaku, který nás unášel k Pardubicím, snažil jsem se odpovědět na otázku, co nám tohle turistické soustředění přineslo. Pobyt v nádherném prostředí, pobyt v dobrém kolektivu, doufám, že i zlepšení fyzické kondice, pročištění plicních kanálků bio-vzduchem a pocit spokojenosti s dobře prožitým týdnem. A také chuť do dalších výletů! Autor: Zdeněk Řehák Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022
Předchozí článek: Po skalních kazatelnách Vysočiny Následující článek: 400 let od úmrtí bratrského biskupa Matouše Konečného Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
