Sdružení přátel Pardubického kraje

Pardubice v 70. letech 20. století


14.10.2022 Na počátku roku 1971 byla zahájena výstavba podchodu před Zelenou bránou. Předpokládaný náklad na stavbu podchodu byl 1,5 mil Kčs. V lednu 1972 byl postaven montovaný provizorní most přes výkop podchodu, v průběhu výstavby byly odkryty základy středověkých hradeb, chránících vjezd do města, t. zv. barbakán. Podchod u Zelené brány byl dán do provozu 5. 11. 1973. Následně pak byly do již hotového podchodu 20. ledna 1976 namontovány fi rmou Transporta Chrudim dva pohyblivé eskalátory, každý o váze 15,5 t. 4. června 1971 byl položen základní kámen stavby obchodního domu Prior (dnes Tesco) na místě někdejších jezdeckých kasáren. Budova byla postavena podle návrhu architektky Žertové z Brna. První obchodní dům Prior ve východních Čechách byl slavnostně otevřen 23. srpna 1974 a nabízel i zboží, které bylo jinak složité získat, včetně zboží z dovozu. Měl prodejní plochu 5850 čtverečních metrů, pracovalo v něm ve své době asi 600 zaměstnanců. Přízemní okna stínily plátěné modré vysouvací markýzy. Původně měla budova unikátní skleněný vchod se spouštěcím portálem, který však zanikl při přístavbě Afi paláce.

Podlaha v přízemí byla vybudována z kubánského mramoru. Interiér byl na tu dobu pokrokový, byly zde první eskalátory v Pardubicích a také moderní vzduchotechnika.
V červnu 1971 byla dokončena výstavba objektu Corso na třídě Míru. Tento objekt byla stavěn jako náhrada za legendární hotel Veselka. V budově Corso na třídě Míru sídlilo oblastní ředitelství n. p. Restaurací a jídelen (RaJ), oblastního podniku Pardubice. Po společenské a ubytovací stránce ji ale nenahradila. Projektantem je Ing.arch Lubomír Driml a Ing.arch.František Příborský. Stavbu zahájil 1. 10. 1966 odstřel jednopatrového domu, kde bývala velká prodejna n.p.„Ovoce a zelenina“. Byla zde restaurace, která se časem změnila v lidový bufet, v prvním poschodí kavárna a v suterénu vinárna. Budova byla v roce 1990 zrekonstruována pro potřeby České spořitelny.
V první polovině 70. let probíhala také výstavba tří věžáků v čtvrti Na Drážce. Na prvním ze tří třináctiposchoďových domů na Drážce, jejichž výstavba, byla zahájena v květnu 1970, byla v červnu 1971 vztyčena majka. Druhé dva byly v základech. V říjnu 1974 bylo na Drážce dáno do provozu nákupní středisko Jednoty nazvané podle družebního města Galanta. V letech 1972 probíhala demolice původní zástavby na Bělobranském náměstí a přilehlé Labské ulici. Původní zástavba pavlačových domů v Labské ulici a Bělobranského náměstí byla nahrazena novými bytovými domy.
26. srpna 1972 byl v 5:55 hodin odstřelem zbořen hotel Veselka v Pardubicích. Hostinec se zde připomíná již koncem 17.stol. Od počátku 19.stol. patřil rodině Kašparově. V letech 1857-58 byl přistavěn sál Odeon, kde se konaly společenské zábavy. Poslední přestavbu provedl roku 1925 Josef Košťál. Od r. 1915 fungoval v budově biograf Imperiál. Z Veselky pocházel průkopník letectví Ing. Jan Kašpar. V roce 1950 byly zrušeny hotelové pokoje, v roce 1961 bylo uzavřeno kino Oko (původně Imperial). V roce 1971 se přestěhovaly kanceláře Restaurací a jídelen do sousední novostavby Corsa. Demolici jedné z pardubických legend zhodnotil místní tisk Zář dne 29.8.1972 takto: „Bylo půl páté, když se první občané začali shromažďovat okolo dnes již bývalého hotelu Veselka, čekajíce na její odstřel. Za hodinu zde byl tisícový dav, který každým okamžikem neustále sílil. Všichni vzpomínali na dobu, kdy si chodili na Veselku zatancovat, zahrát kulečník nebo jenom posedět ve vinárně. Po půl šesté příslušníci Veřejné bezpečnosti vymezili kolem bývalého hotelu prostor vymezený pro odstřel, zazněla naposledy siréna a hodinky ukazovaly za pět minut šest. Nastalo napjaté ticho. Míjely poslední vteřiny, náhle se ozvala hromová rána, u základů Veselky se zvedl oblak prachu, budova se lehce zakymácela a zmizela v oblaku prachu, který neustále sílil.“ Na počátku roku 1976 pak byla na místě legendárního hotelu zahájena výstavba budovy pojišťovny.
Na počátku roku 1973 došlo ke spojení pardubického Východočeského muzea s hradeckým muzeem v jednu instituci Muzeum Východních Čech, kdy v Pardubicích bylo pouze jeho odloučené pracoviště. Samostatný statut byla pardubickému muzeu vrácen až v roce 1990. V listopadu 1974 bylo dokončeno zdymadlo s plavební komorou na Labi. Následně pak byla v prosinci zahájena demolice Záhorského jezu na Chrudimce, technické památky z roku 1912. Tento jez na Chrudimce po dokončení zdymadla na Labi a zvednutí hladiny Chrudimky ztratil funkci.
V únoru 1975 byla vydána publikace pardubického archiváře Zdeňka Bičíka s názvem „Pardubice od A do Zet“. Tato publikace nabízela podle abecedy seřazena hesla týkající se Pardubic. Dalo by se s nadsázkou říci, že se jednalo o předchůdce dnešní elektronické databáze parpedie.cz. Od května 1976 se zvětšil katastr Pardubic i počet obyvatel města. Součástí Pardubic se totiž od 1.5.1976 staly do té doby samostatné obce Doubravice se Semtínem, Ohrazenice, St. Čivice, Dražkovice, Nemošice, Černá za B. s Droz-dicemi, Mněticemi, Staročernskem a Žižínem.
V září 1976 byla zahájena výstavba sídliště Karlovina. Pro zahájení výstavby bylo třeba zbořit mnoho domů původní zástavby. Demolováno bylo celkem 252 bytů, zbudováno 1 002 nových bytů. Panelákové domy jsou však dnes dodnes skvrnou na vzhledu centra města. Výstavba byla dokončena v roce 1980. Součástí budované čtvrti byla také pěší zóna spolu s restaurací a kinokavárnou.
V září 1976 bylo zahájeno vyučování v nově postavené budově gymnázia na Dašické ulici. Část budovy s kuchyní, jídelnou a papírnictvím v přízemí však byla dokončena až o rok později.
Na konci roku 1976 byla dokončena výstavba sídliště Palackého, sever – tedy obytných domů v ulici K Polabinám a sídliště nábřeží Závodu míru. Zbývalo však dokončit budovu základní školy, která své žáky přivítala až v září roku 1979. Plastika míru od sochaře Štěpána Kotrby v místě, kde se dnes nachází sídliště Poseidon, byla slavnostně odhalena v listopadu roku 1980. Součástí plastiky, která je přesunuta na opačný konec sídliště, jsou jména vítězů etap cyklistického Závodu míru, které v minulosti končily v Pardubicích.
V březnu roku 1977 byla osazena křižovatka u Domu služeb světelnou signalizací. Mnozí Pardubáci si pamatují toto místo ještě v dobách, kdy provoz na křižovatce řídil příslušník Veřejné bezpečnosti, který měl uprostřed křižovatky za tímto účelem postavený bílo-červeně pruhovaný stupínek.
6. dubna 1977 byla při cvičném požáru v Tyršových sadech zapálena někdejší restaurace U jezírka, jako jeden z posledních pozůstatků 1. Celostátní výstavy tělesné výchovy a sportu, která se zde konala v roce 1931.
V březnu roku 1978 byl železný most přes Labe do Polabin v dnešní ulici kpt. Bartoše opatřen lávkou pro pěší. Most, přes nějž je dnes vedena trolejbusová doprava, původně od roku 1882 překlenoval tok řeky Labe v místě dnešního zdymadla.
V říjnu roku 1980 byla dána do provozu venkovní umělá ledová plocha v sousedství zimního stadionu v Pardubicích.
Na konci roku 1980 měly Pardubice 92 261 obyvatel.

PRAMENY:
Wikipedie.cz
Parpedie.cz
J. Paleček: Malá kronika Pardubicka 20. století
– Klub přátel Pardubicka 2010

Autor: Jan Řeháček
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2022






Předchozí článek: Pardubický kraj pokračuje v opravách památek v centru krajského města
Následující článek: Pernštejnská vodárna v Srchu


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2022 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Stavební kameny Pardubického kraje
Země Keltů
Cyklistické areály
Zřícenina loveckého zámečku Neulust



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Evangelický kostel v DVAKAČOVICÍCH.

CHRUDIMSKO: Evangelický kostel v obci KROUNA od architekta Fr. Schmoranze.

ORLICKOÚSTECKO: Nově zrekonstruované náměstí Přemysla Otakara II. ve VYSOKÉM MÝTĚ.

ORLICKOÚSTECKO: Vrchol KRÁLICKÉHO SNĚŽNÍKU, který je nejvýše položeným místem Pardubického kraje (1423 m.)

ORLICKOÚSTECKO: Budova Muzea řemesel v LETOHRADĚ.

SVITAVSKO: Kostel Nanebevzetí Panny Marie barokně přestavěný po požáru roku 1726 v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: Sochy světců před kosetelem sv. Jiří v KUNČINĚ.

PARDUBICKO: Symbolem PARDUBIC je Zelená brána z roku 1507 s věží vysokou 60 metrů-




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml