|
| |
|
Návštěva Zdenky Braunerové v Řetové
22.07.2020 Článek je upraveným autorovým příspěvkem s názvem Návštěva malířky Zdenky Braunerové v Řetové, který vyšel u příležitosti 150. výročí jejího narození ve Středočeském vlastivědném sborníku (Muzeum a současnost, řada společenskovědní), svazek 26/2008, vydávaném Středočeským muzeem v Roztokách u Prahy na str. 156-159. Pro toto doplněné pojednání byla rozšířena obrazová příloha a seznam pramenů a literatury nahrazen poznámkovým aparátem. Na začátku byla informace, otištěná ve Zpravodaji obcí Řetůvka, Řetová a Přívrat č. 2/2003 pod podobným názvem. Její pisatel se domníval, že babička Zdenky Braunerové, matka Františka Braunera, rodáka z blízké Litomyšle, pocházela z Řetové. Usuzoval tak z pasáže v románovém životopisu „Na křídle větrného mlýna“, kde František Kožík píše: Odjela s Vilušem ještě do Řetové, kde chtěl navštívit nemocného přítele a ona rodiště babičky Braunerové. Bylo to údolí, jímž se vinul potok, na obou stráních stály dřevěné chaloupky, na lukách pod nimi bělidla. Řetová bylo sídlo tkalců; okna chaloupek svítila dlouho do tmy a odevšad bylo slyšet hrkání stavů.Od jednoho vzdáleného příbuzného, který měl radost z její návštěvy, koupila asi třicet loktů plátna po dvaceti krejcarech. I když bydlela jinde než Vilém, přišla se podívat na pokojík, kde dopisoval Pohádku máje. – Okna proti sobě, ukazoval jí. – Mám rád, když mi padá slunce na papír. V listopadu se konečně vrátila do Roztok.1) Tehdy byly uvedeny životopisné údaje JUDr. Braunera a jeho dcery s přáním, že by bylo zajímavé vypátrat pomocí matrik a kroniky obce místo, kde bydlela babička Braunerová.Ano, bylo by to zajímavé a dokonce velmi pohodlné, jen kdyby v kronice o tom zmínka byla. Povězme si ve stručnosti nejdříve něco o ní. Zdenka Braunerová, křtěná Zdislava Rosalia Augusta (1858-1934) se narodila 9. dubna 1858 (někdy uváděný rok 1862 je jejím omlazovacím vzdorem) a vzhledem k dostatečnému hmotnému zabezpečení se mohla od mládí věnovat výtvarnému umění, nadání zděděném a podporovaném matkou. Začínala s obrazovou tvorbou, aby se později věnovala drobné grafice, na niž navázala jako ilustrátorka knih. Slovy Mileny Lenderové byla výjimečnou ženou žijící ve výjimečně proměnlivé a dynamické době – jako dítě ji vozili do Roztok, letního sídla Braunerovy rodiny, kočárem, na konci jejího života létala nad Prahou letadla, umělecké směry, které kolem ní prošly, patřily v roce 1934 do dějepisu umění a jen nepatrné množství staromilců se pohoršovalo, pracovala-li žena mimo domov, měla-li vlastní profesi. Její snahy o umělecké a společenské prosazení bývají srovnávány se snahami Boženy Němcové, byť v jiné době a za zcela jiných materiálních podmínek.2) Byla nejmladším dítětem právníka a politika Františka A. Braunera (1810-1880). Ten byl v roce 1848 členem Svatováclavského výboru, pak Národního výboru, volebním komisařem a poslancem ústavodárného a nakonec rozehnaného říšského sněmu, již předtím zásadně přispěl k řešení praktických problémů zrušení roboty a od srpna 1849 byl členem vyvazovací komise, která měla uvést zákon o vykoupení z roboty v život. V roce 1850 se oženil s Augustou Neumannovou, pocházející po přeslici ze šlechtického rodu Hřebenářů z Herrenfelsu (pobočné linie pánů z Harrachu?). Byl to stěží pochopitelný kontrast, neboť otcem Františka byl Ignác (Hynek) Brauner z Damníkova u Lanškrouna,3) jenž zřejmě v roce 1794 přišel do Litomyšle jako nájemce konšelského mlýna. V roce 1805 tam koupil rohový dům č. 91 na konci náměstí Smetanova nebo začátku Braunerova, dnes Dům sportu Stratílek, na němž bývala i pamětní deska z r. 1887. Jeho manželkou byla Dorota Babtistelová, původem Francouzka narozená v roce 1776 už v Litomyšli. Zemřela 24. dubna 1853 a ona byla tou babičkou Braunerovou, kterou Zdenka nepoznala. Ostatně nepoznala ani dědu Braunera, který zemřel o mnoho dříve, už 13. července 1821. Tyto údaje jsou trvale zvěčněny na čtyřhranném empírovém náhrobku, pořízeném rodičům na litomyšlském hřbitovu vděčným synem Františkem. A proč to nepřiznat, nevěda kudy dál jsem si pohrával i s myšlenkou, jestli Ignác Brauner nebyl podruhé ženatý. Kdo tedy byla ona „babička“, zmiňovaná Františkem Kožíkem? Přitom je zajímavé, že nápovědu jsem znal, jen mi stále jaksi nedocházelo. Celou dobu se skrývala ve větě, kterou napsal, snad proto, že bez odkazu, Jindřich Růžička: Od září 1874 až do dubna 1878 bydlel Klácel u farmáře Vojtěcha Stránského v Kewaunee, který byl původem z Velké Řetové u České Třebové. Na jeho vztah ke Klácelovi mělo snad vliv i to, že byl bratrancem Klácelova litomyšlského přítele Františka Augustina Braunera.4) Tento Vojtěch Stránský totiž přišel roku 1854 do pustého lesa kolem Kewaunee ve Wisconsinu se rozprostírajícího, kde počal farmařit. Zpočátku vedlo se mu dobře. Měl mlýn s pilou na stejnojmenné řece, zastával úřad šerifa a zástupce šerifova, byl okresním soudcem a považován v létech sedmdesátých za velmi zámožného. Utrpěl však ztráty a později bydlel v městečku Chadronu v západní Nebrasce, kde se mu valně nevedlo a zemřel tam v červenci roku 1904. A tento Vojta Stránský, jsa marnivým, chtěl se státi mecenášem a ustrnul se nad opuštěným starcem Ladimírem, jak si říkal Klácelem a ujal se ho, poskytnuv mu útulku v domě svém a opatřil mu zároveň místo poštmistra v Kroku (okres Kewaunee, kde bylo pouze několik chalup) a sobě levně dobrého učitele a vychovatele pro dceru Libuši. Jenže Klácel, tížený výčitkami závislosti i novinářskou vášní, nakonec Stránského a dobré bydlo stejně opustil, aby svůj na zklamání bohatý a klopotný život obrozence a utopisty dokonal 17. března 1882 v Belle Plaine v Iowě u dalšího z krajanů, řezníka Františka Záleského původem ze Suché u Litomyšle.5) Celý článek naleznete ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo 2/2020 Autor: Miloslav Renčín Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2020
Předchozí článek: Podorlická údolí Husí krky Následující článek: Obce se rozpomínají na staré zvyky a tradiční řemesla Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
