Pardubice : Sdružení přátel Pardubického kraje

Podorlická údolí Husí krky

Údolní vodní nádrž u Zákraví. Foto autor

22.07.2020 Ve zvlněném podhůří Orlických hor se u dvou údolí setkáme s poněkud neobvyklým pojmenováním Husí krk. V oblou případech jde o názvy sice běžně užívané, ale spíše neoficiální, nepochybně inspirované „ladnou křivkou“ potoků, případně i příslušných částí údolí, vytvářející působivé zákruty. Obě údolí jsou v dosahu známých východočeských měst – Ústí nad Orlicí a Nového Města nad Metují, takže vycházky kolem jejich klokotajících potůčků lze dobře spojit s prohlídkou řady dalších zajímavých míst v blízkém okolí.

V poklidném Hrádeckém údolí
„Orlickoústecký“ Husí krk vymodelovala výmolná činnost Řetovky neboli Řetovského potoka, což je první větší přítok Tiché Orlice pod Ústím n. O. Potok dostal pojmenovaní podle táhlých, na sebe navazujících obcí Řetová a Řetůvka, která vyplňují údolí poněkud skrytá pod zalesněnými stráněmi Kozlovce (541 m) a vyhlídkového Andrlova chlumu (559 m). Spodní úsek pod Řetůvkou až pod obec Hrádek je nejen nejpoklidnější, ale nepochybně i nejpůvabnější a kromě názvu Husí krk se mu říká též Hrádecké údolí.
Na místě někdejšího mlýna v rozšířené dolní částí údolí – už poblíž vyústění Řetovky do Tiché Orlice – stojí penzion Koliba Hrádek, dostupný krátkou spojkou od spodní zatáčky silnice z Ústí nad Orlicí do Hrádku. Procházejí tudy však jen neznačené a po deštích mnohde rozbahněné cesty. V počátečním úseku je vhodné zvolit stezku sledující někdejší dosud zřetelný mlýnský náhon. Už od první pravotočivé zátočiny nás budou provázet strmá skaliska z bělavých a tence rozpadavých opuk (slínovců), uložených na dně dávného křídového moře. Ty jsou na svazích mnohých podorlických údolí zcela běžné (viz např. VLPK, 2014, č. 4 a 2018, č. 3) a nad Tichou Orlicí tvoří například nádhernou scenérii v přírodní rezervaci Peliny u nedaleké Chocně .
Také v Hrádeckém údolí stojí některé opukové skály za bližší pozornost, což platí to i pro jednu z prvních, kterou cestou mineme. Nazývá se Babí skála a poznáme ji podle tmavého otvoru výše nad stezkou, který se zužuje do téměř 10 m dlouhé jeskyně, vzniklé zvětráváním opuky podle puklin a méně odolných vrstev; nepochybně byla i částečně uměle rozšířena. V její těsné prostoře se údajně koncem války skrývali partyzáni, takže se jí říká též Partyzánská jeskyně. Na příkrém a zarostlém svahu je však jen obtížněji dostupná.
Také v následujícím pokračování Husího krku se střídají úzké a skalnaté úseky s širšími partiemi, kde se potok klikatí soustavou meandrů v lopuší i jiné mokřinové vegetaci. Největší opukové skály vystupují z pravého údolního svahu už blíže k Řetůvce, ale cesta – od studánky Na hranicích už širší – se jim vyhýbá. Na dolním okraji Řetůvky je místo pro zaparkování, takže vycházku Husím krkem lze docela dobře uskutečnit i opačným směrem.

Zaniklá tvrz a obnovené studánky
Pro návrat do Hrádku je pak vhodnější zvolit modrou turisticky značenou cestu, vinoucí vyšší části levého svahu údolí. V lesním porostu přechází ostroh s už jen málo zřetelnými stopami po dávno zaniklé tvrzi, místně zvané Katrštejn nebo Pustý hrádek, a už blíže k obci Hrádek vybíhají od cesty dvě krátké odbočky k romantickým zákoutím s pěkně upravenými studánkami Havelce a Štěpánce.
Hrádek leží při silnici z Ústí nad Orlicí, která se zde rozpojuje do tří směrů – k Litomyšli, Chocni (nebo Vysokému Mýtu) a Brandýsu nad Orlicí, kam také pokračuje modře značená cesta. K vyústění Husího krku do údolí Tiché Orlice (s odbočkou ke Kolibě Hrádek) z Hrádku silnice klesá několika zatáčkami, od kterých to není daleko po lesní strání k další zdejší přírodní zajímavosti – malému otvoru Průvanové jeskyně. Ta je ze speleologického hlediska jistě významnější nežli výše zmíněná jeskyně v Babí skále, ale turisticky je zcela nepřístupná. Tvoří ji totiž svislé a velmi úzké rozsedliny, klesající v podzemí opukového svahu do hloubky 38,5 m. Výzkum v ní probíhal v 60. letech minulého století (tehdy se snahou o objevení prostornější jeskyně) a později byla též podrobněji zdokumentovaná.
Pohled „z ptačí perspektivy“ do malebných zátočin Hrádeckého údolí a zvlněné podorlické krajiny nabízí nedaleká rozhledna na Andrlově chlumu (553 m), ke které – respektive k přilehlé chatě Hvězdě – stoupá odbočka ze silnice z Ústí nad Orlicí do Litomyšle a sbíhá se u ní též síť turistických tras. Ty sem stoupají zejména z blízkého Ústí n. O., ale třeba i od parkovacího místa na dolním okraji Řetůvky (po modrých značkách 2 km k Vicenově studánce a pak necelý kilometr po žlutých k chatě Hvězdě).

S výhledem na „východočeský Betlém“
Za východisko do druhého podorlického údolí – Husího krku – bývá nejčastěji voleno Nové Město nad Metují. To bývá pro krásnou polohu historického jádra nad hlubokou zátočinou Metuje často nazýváno „východočeský Betlém“ a vyznačuje se i velmi pěkným okolím. Oblíbeným cílem rodinných vycházek odtud bývá zejména hluboké údolí Metuje s romantickým zákoutím Peklo a stejnojmennou výletní restaurací, z Nového Města se však turistické trasy rozbíhají i do několika dalších údolí, vyhloubených levými přítoky Metuje.
Patří k nim i pozoruhodné údolí Janovického potoka, jehož spodnímu úseku se říká Husí krk či Husí krky. Potok samotný byl pojmenován podle obce Janov, kde pod návrším Krahulec (645 m) pramení, posléze protne větší obec Ohnišov a výrazné údolí vytváří zejména pod Zákravím k obci Spy a Novému Městu nad Metují. Turistická cesta (červeně značená) na okraji města přejde Sepský most a silniční křižovatku (včetně silnice č. 14), odkud stojí za chvilku zdržení i krátký výstup ke zřícenině hrádku Výrov. Její součástí je i Juránkova vyhlídka, rozevřenou na panorama „východočeského Betléma“. Soutěsky i malý vodopád
K Janovickému potoku a Husímu krku pak směřuje další pokračování červeně značené cestě. Od Sepského mostu vystoupí nad údolí Metuje, dotkne se horního okraje obce Spy a záhy opět klesne do údolí. V něm se Janovický potok vine soustavou zákrutů – „husích krků“ – a zdejších poklidných zákoutí kdysi využívaly i dětské letní tábory. Po levé straně mineme nedávno upravenou studánku s ohništěm a příjemným posezením. Přítomnost vydatného vývěru osvěživé vody svědčí o významném pramenném horizontu na rozmezí křídových slínovců (opuk), vystupujících v několika skalkách v horní části svahu, a nepropustných fylitů v jejich podloží. Fylity jsou výrazně břidličnatou horninou, která je v této části Podorlicka hojně rozšířena. Na mnoha místech vystupuje zejména v už zmíněném „pekelském“ údolí Metuje, členité fylitové skály nás budou provázet i v dalším pokračování Husího krku. Na úseku asi dvě stě metrů dlouhém v nich dokonce bystřina Janovického potoka vyhloubila úzkou a strmou soutěsku, schůdnou jen díky nainstalovaným lávkám. Asi o půl kilometru dále dojdeme k dalšímu působivému místu – 6 m vysokému vodopádu. Ten zde sice spadá přes skalní stěnu, je však uměle upraveným odtokem vody z údolní nádrže pod obcí Zákraví. Nevelká Zákravská přehrada byla dokončena v roce 1967 a její břehy slouží převážně k rekreaci a rybolovu. Červené značky zde údolí opouštějí, stoupají do blízkého Zákraví a k Janovickému potoku se zase vrátí až v sousedním Ohnišově, odkud pokračují k deštenské části Orlických hor.

Pozoruhodná jsou i sousední údolí
Ze Zákraví do Nového Města jsou to po silnici 3 kilometry, za bližší poznání však stojí i mnohá místa v okolí. Patří k nim i sousední Klopotovské údolí, protékané Bohdašínským potokem. Ze Zákrav to k němu není daleko, ovšem jen po neznačených cestách. Jedna vybíhá od autobusové zastávky uprostřed obce, pokračuje jabloňovou alejí k lesu a kolem Vaňkovy skály klesne do údolí. Orientačně jednodušší je cesta, odbočující ze silnice do Nového Města asi čtvrt kilometru za Zákravím. Až nad údolí sleduje okraj lesa, kterým pak sestoupí k Bohdašínskému potoku v blízkosti někdejší rudné štoly Mertovy díky. Úzce sevřeným údolím prochází žlutě značená cesta. Směrem do Nového Města (vzdáleného 2 km) míjí těsnou, pověstmi opředenou skalní sluj Čertovu díru a v závěru též malou oboru lesní zvěře. Po stejné cestě se však Klopotovským údolím můžeme vydat i opačným směrem do obce Slavoňov, jejíž chloubou je národní kulturní památka – dřevěný kostel sv. Jana Křtitele z poloviny 16. století. Ani odtud se do Nového Města nemusíme vracet autobusem, pokud dáme přednost modře značené turistické cestě. Ta za sousedním Blažkovem opouští sinici a pokračuje lesem kolem někdejších lázní Rezek (známých např. pobytem Jana Nerudy v roce 1877), rozprostřených na svahu dalšího z půvabných novoměstských údolí, v tomto případě Rezeckého.

Autor: Jan Vítek
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2020