|
| |
|
Kde přesně byli odsouzení v Poličce posíláni na věčnost?
18.04.2024 Odpověď na otázku nebyla tak snadná, jak se na první pohled zdálo. Tradovalo se, že poličská šibenice stála ve středověku a ranném novověku na nejvyšším místě Šibeničního vrchu (kóta 615 m) v blízkosti dnešní sjezdovky. Nachází se tam totiž kamenná zídka, která byla dlouho považována za její pozůstatek. K vyřešení otázky přispěl až záměr Města P oličky. Město potřebovalo nalézt prostor, kde by bylo možné ukládat výkopovou zeminu. Takový se nabízel právě v místě, kde podle tradice stála šibenice. Před zavezením místa zeminou bylo nutné ověřit skutečnost, zda tu šibenice stála, aby při závozu zeminou nedošlo k jejímu nenávratnému poškození. V červnu 2019 proto archeologické oddělení Regionálního muzea v Litomyšli zahájilo archeologický výzkum, ve kterém po etapách pokračovalo až do roku 2021. V současné době se analyzují odebrané vzorky, zpracovává terénní část výzkumu a připravuje se podrobná publikace. První část výzkumu se zaměřila na prostor u výše zmiňované kamenné zídky vedle sjezdovky. Tady se však nacházely pouze předměty a archeologické situace pocházející převážně z 19. a počátku 20. století. V tomto období byl svah Šibeničního vrchu odlesněný a na rozparcelované ploše se hospodařilo. Jednotlivé pozemky od sebe oddělovaly agrární valy, tedy jakési suché „zídky“ z kamenů. Kamenná zídka považovaná za součást šibenice je ve skutečnosti zbytkem agrárního valu. Šibenice tam nestála. Z historických a archivních zpráv víme, že královské město Polička hrdelním právem disponovalo již od 13. století. K popravám docházelo ještě v první polovině 18. století. Hrdelní právo Polička ztrácí v souvislosti s tereziánskými soudními reformami v roce 1765. Mapa prvního vojenského mapování z druhé poloviny 18. století dokládá, že šibenice skutečně stála na Šibeničním vrchu. Kde přesně se tam však popravčí areál nacházel? Vzhledem k tomu, že v terénu po něm nejsou viditelné stopy (např. destrukce konstrukcí), nebylo jednoduché přesné místo vytipovat. V úvahu připadala mírná vyvýšenina, která se nachází blíže k městu. Je obehnaná mírným valem a např. v době, kdy býval Šibeniční vrch odlesněn, byl odtud dobrý výhled na město. Vyvýšenina byla geodeticky zaměřená a porovnaná s mapou stabilního katastru. Vyvýšenina se shodovala s místem, na kterém se v 19. století nehospodařilo, bylo necháno ladem. Důvodem mohlo být povědomí, o jaké místo šlo. Proto na této vyvýšenině byly v lednu 2020 provedené archeologické sondy. Jedna ze sond zachytila destrukci zdiva s maltovinou a roztroušené lidské kosti. Bylo zřemé, že popravčí areál se nacházel tady. Na jaře téhož roku archeologické oddělení RML zahájilo záchranný archeologický výzkum části popravčího areálu. Nejprve výzkum probíhal nedestruktivní metodou jako je magnetometrické měření a snímkování z dronu. V prostoru vyvýšeniny byl odstraněn porost, takže bylo možné snímkovat povrch. Na základě výsledků měření, které provedla Geologická služba byla vytipována místa, kde bude vhodné kopat. Podařilo se tak identifikovat dvě kamenné konstrukce, které náležely šibenicím, což bylo velmi významné zjištění. Starší šibenice měla nepravidelný trojúhelný kamenný základ (délka stran cca 7 m). Na tuto podstavu se patrně vstupovalo po kamenných schodech. Ve všech třech rozích podstavy byly jámy, dokládající existenci sloupů. Vertikální sloupy pak nesly horizontální trámy, které se nedochovaly, ale známe je z dobových vyobrazení. Druhá šibenice byla také kamenná, měla lichoběžníkový půdorys a dosahovala větších rozměrů (délka stran kolísala od 8 do 10 m). Značná část této konstrukce se rozpadla a tvar zdiva se zachoval pouze jako negativ otisku v podloží. Šibenice byla alespoň částečně zděná na maltu a v rozích stály kamenné sloupy, které také nesly horizontální trámy. Do vnitřního prostoru vedl vstup středem severní zdi. Tato šibenice nahradila starší trojbokou. Ve zkoumaném prostoru se kromě destrukcí zdiva nacházelo velké množství lidských ostatků, což je pro lokality tohoto typu charakteristické. Kosti byly v neanatomické poloze a není v silách antropologa určit přesný počet jedinců, kterým náležely. Kromě lidských kostí se našly také zuby koně a krávy. Mezi nálezy nechyběly ani zlomky nádob ze 14.–15. století a z raného novověku, a také množství hřebů různých velikostí. Konstrukce šibenice byla součástí prostoru, který můžeme nazvat popravčí areál. Nacházel se na vyvýšené plošině ohraničené mírným valem. V areálu, který měl nepravidelný oválný tvar byly v určité části nalezeny i hroby popravených, i když se nejedná o hroby v pravém slova smyslu, spíše o nepietní uložení těl do jam. Součástí areálu mohl být i prostor pro přihlížející a plocha určená ke stínání či upalování. Z archivních zpráv totiž víme, že v Poličce docházelo i k těmto formám trestu. Areál však nebyl zkoumán celý. Během výzkumu se archeologové zaměřili na dva nepietní pohřby. V jednom případě se jednalo o rozčtvrceného muže, podle antropologického rozboru (J. Šneberger) vysokého 165–175 cm, ve věku od 40– 60 let. Jedinec byl před pohřbením rozsekán na několik částí. Za svého života utrpěl zlomeniny žeber a levé lopatky a podle progresivně degenerativní změny na kostech trpěl artrózou. Zcela unikátní je však uložení dalšího popraveného. Opět šlo o muže, který byl popraven stětím hlavy. Zemřel ve věku 40–63 let. Muž vysoký přibližně 168–176 cm byl vložen do jámy a téměř celý zalitý vápnem. Dochovala se tak nejen kostra, ale i otisk jeho těla včetně textilu. Odsouzený měl hlavu vloženou mezi dolní končetiny svázané u kotníků. Poškození žeber značí, že mu byl rozseknut nebo rozříznut hrudní koš. Do jámy byl uložen společně s kurem domácím. Také z kura se dochoval otisk ve vápně. Díky radiokarbonové metodě datování můžeme zemřelého zařadit do období přibližně mezi roky 1490–1637. Můžeme předpokládat, že se jednalo o tzv. revenanta (navrátilce). Úkony jako např. uložení na břiše, odňatá hlava a zalití vrstvou vápna nasvědčují, že se lidé báli, aby se po smrti nevrátil a neškodil jim například jako upír. Památek tohoto charakteru se u nás nedochovalo mnoho a poličské nálezy jsou v tomto ohledu velmi významné, proto bude podán podnět na prohlášení místa za nemovitou kulturní památku. Ve spolupráci s Městem Poličkou se připravuje v místě popravčího areálu vytvoření „pietního místa“ či památníku.
Autor: Jana Němcová Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2024 Předchozí článek: Popraviště v České Třebové Následující článek: Naučné stezky v Králické oblasti Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
