|
| |
|
Popraviště v České Třebové
18.04.2024 Poddanské město Česká Třebová bylo vrchním právním místem a to i pro okolní vesnice Dlouhou Třebovou, Helvíkov, Kunžvald (nyní Anenská Studánka), Lhotku, Ostrov, Rybník, Skuhrov, Třebovici a Zhoř. Tvořilo tak jakýsi právní okrsek. První zmínka o hrdelním a útrpném právu ve městě je popsána v nejstarší městské knize, kde se v roce 1444 píše o Machně, dceři Harbantově, když po smrti svého muže, popraveného za žhářství, křivé svědectví a falšování peněz, pomlouvala svého pána a právo. Pod pohrůžkou vyobcování z města, velké peněžité pokuty (10 kop míšenských) zaručené ručiteli svolila též Machna, pokud by se toto opakovalo, i k vyřezání svého jazyka. V témže roce 1444 žádal rychtář Třebovice o znovuoddělení hrdelního práva od třebovského a „pán náš i jich Jan s Šárova seděním na Lanšperce“ jim to povolil. V následujících městských knihách se v roce 1532 objevil zápis „o vyznání na trápení Václava Lelka“. Pomocí útrpného práva se výše zmíněný občan města přiznal ke krádežím, cizoložstvu, dvojženství a obcování s „osobou od lidí dobrých odřezanou“ Annou biřičkou (pomocnicí kata). Za tyto činy byl odsouzený sťat mečem a Anna biřička též. Popravu provedl mistr kat a nápomocen byl biřic ústecký. Celkové výdaje za popravu a soud činily 20 kop míšeňských a 24 grošů. V roce 1591 „na trápení vyznali“ Jan rychtář Starý a Václav Kolbaba oba ze Zhoře, že ve dvoře v Člupku Jeho Milosti pána ze Žerotína ukradli 8 skopců. Ukradených několik fůr dřeva prodali v Litomyšli, dále uloupili přes 60 loktů plátna, několik věrtelů ovsa, žita, ječmene a hrachu, peníze, třináctery včely, 4 husy, vícero oblečení, postroje na koně, maso, peřiny, brus točitý atd. Za tyto skutky byli oba odsouzeni k trestu smrti a popraveni. Bez zajímavosti také není, že ve vězení „seděli“ 14 týdnů a celý proces byl vyčíslen vysokou částkou 25 kop míšeňských. Podle dochovaných archiválií není jasné, zda město mělo svého kata. Mohlo si dle výše uvedeného zápisu českotřebovského písaře, nebo zaznamenané v jiné městské knize z roku 1574 „půjčit“ biřice nebo i kata (což není ze zápisu jasné) ze sousedního města nebo ze správy panství v Lanškrouně. V tomto konkrétním případě se jednalo o případ Šimona Jakuba Třešniaka ze vsi Lačnov (pravděpodobně u Svitav). Důvodem byla ztráta peněz za potah. Dle nařízení pražského Apelačního soudu došlo na právo útrpné. Zaplacení výdajů bylo provedeno ze špitálních peněz. Za práce mistra kata, jeho lanškrounského biřice, ale i za jejich jídlo a pití, za hlídání vězně a veškeré soudní úkony byla vyplacena částka 11 kop míšenských a 11 grošů. Zápisy obsahovaly pečlivě vyčíslené nemalé sumy peněz, tj. kolik stál výkon mistra popravního, co obnášelo vyplacení vlastního biřice a na co přišly ostatní výdaje spojené se soudním řízením a samotným ortelem (např. za popravu mečem, lámání kolem či čtvrcení obdržel kat 7 zlatých). Soudní útraty se hradily z majetku odsouzencova, neměl‑li jmění, byl povinen je platit ten, jenž exekuci žádal. Jednalo‑li se o zločin, jenž se týkal veřejnosti, byly útraty uhrazeny ze státní pokladny. Umístění městského popraviště není písemně nikde doloženo. V ústním podání se mluví o Šibeničním vrchu na úpatí Jelenice. Připomínal ho také dnes už zapomenutý název uličky (Šibeniční) poblíž hospody U pivovaru, kudy se vodili odsouzenci k popravišti. O Šibeničním vrchu píše také zakladatel Městského muzea Jan Tykač v ručně psaném sešitě zvaném Šustník, uloženém v knihovně muzea. Jedna zpráva z šedesátých let devatenáctého století vypovídá o nálezu dvou koster v hloubce asi 20 cm pod povrchem poblíž popraviště na Šibeničním vrchu. Druhá popisuje příhodu o pochování sebevraha (sladovníka z pivovaru) pod šibenicí. Příkaz od zemského soudu nařizoval vykopání jeho mrtvoly, její spálení a rozmetání na všechny strany. Toto se mělo stát před vyhořením pivovaru v roce 1636. Tak, jak byla krutá doba, byly kruté i tresty a vyšetřování. PRŮBĚH ÚTRPNÉHO VYŠETŘOVÁNÍ Obviněný byl nejprve napomenut, aby se přiznal dobrovolně. Neučinil‑li tak, bylo mu oznámeno, že se mu dává lhůta jednoho dne na rozmyšlenou. Zapíral‑li i druhého dne, přikročilo se k mučení (tortuře), jež se skládalo z pěti stupňů, a to: • šněrování, • přiložení palečnic, • sevření šroubovacími botami, • vhození na žebřík, • pálení. Mučení mělo proběhnout vždy ve všední den o maximální délce trvání jedné poloviny dne, aby mučenému nebylo ublíženo na zdraví více, než bylo nutné. Mučitelé museli být střízliví, a kdyby mučený utrpěl vážné zranění, měl být nejdříve ošetřen a vyléčen. Také kdyby upadl do mdlob, měl být nejdříve vzkříšen a poté teprve se smělo v mučení pokračovat. Přiznal‑li se například při mučení palečnicemi, ale vzápětí své přiznání odvolal, pokračovalo se následujícím stupněm mučení. Pokud mělo postoupit mučení více lidí za jeden hromadně spáchaný trestný čin, začalo se mučením nejslabšího jedince, od kterého se očekávalo rychlejší doznání – tedy nejprve byla mučena žena, potom muž atd. Byly‑li nezpochybnitelné důkazy o spáchaném zločinu nebo pokud se obviněný přiznal, byl vynesen rozsudek, který byl ihned po schválení tribunálem vykonán. DRUHY ULOŽENÝCH TRESTŮ PŘI PRÁVU HRDELNÍM Tresty se ukládaly velmi přísné a kruté. Kdo zlořečil Bohu, byl mu „jazyk týlem vytažen“, kdo zlořečil skutkem, byla mu „uťata ruka“ a v obojím případě bylo poté „tělo spáleno na prach“. Kdo se rouhal, byl místo upálení „trestán mečem“. Tyto tresty se ještě zostřovaly různým mučením, jako „uštknutím rozžhavenými kleštěmi, tažením řemenů kůže z těl, smýkáním koněm“. Podobně jako zlořečení a rouhání bylo trestáno kacířství, odpadnutí od víry a svádění k němu či svatokrádež. Čarodějnictví, pověrečné hádání a zaříkání se trestalo „stětím a spálením“, křivá přísaha „stětím“. Byl‑li někdo potrestán vypověděním ze země a proti přísežnému zápisu, že se již nevrátí a přece se vrátil, byl trestán na hrdle. Urážka panovníka, vzpoura, zrada, penězokazectví se trestalo „konfiskací statků, mečem a spálením“, rozšiřování padělaných peněz „jen“ mečem. Za vraždu rodičů, dětí, manžela, manželky a blízkého přítele byl stanoven trest „lámání kolem“, za vraždu nemanželského dítěte byla matka „sťata, srdce její kůlem prohnáno a tělo zahrabáno“. „Kolem lámáni a poté do kola vpleteni“ byli loupežní vrazi, traviči lidí, studen, kašen, obilí, mouky, vína, piva a jiných poživatin, neotrávil‑li se člověk, nýbrž jen zvíře, byl travič „trestán toliko mečem“, byla‑li škoda nepatrná, „vymrskáním ze země vypověděním neb obecním dílem“. Mečem byly trestány i některé zločiny proti mravnosti, lehčí provinění toho druhu se pak trestala „vypovězením ze země nebo nucenou prací“. I krádež, činila‑li přes 15 zlatých (1 zlatý 10 krejcarů = míšeňská kopa = 60 míšeňských grošů), anebo byla‑li třikrát po sobě spáchána, se trestala „ztrátou hrdla“. Lichva potravinami, která způsobovala drahotu a byla obvyklá zvláště v průběhu války nebo následně po ní, byla trestána vypovězením, žalářem nebo značnou pokutou ve prospěch nuzných obyvatel. Kdo lichvařil s penězi a bral nad 6 procent úroku, pozbyl je, a daly se udavači, kromě toho byl ještě trestán vypovězením nebo žalářem. Tereziánské reformy v roce 1765 hrdelní právo malým městům odebraly a tak zůstaly už jen téměř zapomenuté místní názvy připomínající tato krutá místa. V ústním podání pamětníků, kteří získali informace od svých rodičů či prarodičů odpovídá popravní místo přibližně těmto GPS souřadnicím: 49°54‘12.78“N, 16°26‘1.1“E, tj. asi 10–15 metrů západně od pozorovatelny CO – „bunkru“ na úpatí Jelenice. I v minulosti se jednalo o městský pozemek a v majetku města je doposud. Ještě asi před 100 lety zde prý bylo možné najít kosti odsouzenců. Kvůli pietě, možná i strachu se toto místo nijak neobhospodařovalo. Spolu s výše zmíněnými údaji a skromnými písemnými záznamy by tak mohl ozřejmit další podrobnosti snad už jen jedině archeologický výzkum. v ZDROJE: Fürst V.: Jak se u nás kdysi soudilo a trestalo - ČTZ 1978/08,09 Gilar Š.: Městská kniha České Třebové (1375 – 1488) edice CT/1813 Dušek R.: Českotřebovský účet za právo útrpné. In: Nové letopisy města Ústí nad Orlicí a jeho okolí, 2002, č. 3, s. 8–12 Tykač J.: Šustník CT/1181 http://www.starybzenec.cz/listiny-a-regule/hrdelni-pravo-ve-bzenci http://www.arch-stav.wz.cz/pdf/tab-kat_delk-miry_meny.pdf Práwa Městská Králowstwý Cžeského, w krátkau summu vedená. O Sprawedlnosti a Práwu
Autor: Petr Vomáčka Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2024
Předchozí článek: Mladkovská vrchovina - pozoruhodná součást Orlických hor Následující článek: Kde přesně byli odsouzení v Poličce posíláni na věčnost? Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
