Sdružení přátel Pardubického kraje

Kde jsou Orlické hory neorlické

Údolí Moravské Sázavy pod výprachtickou Hoblovnou

14.10.2022 Orlické hory jsou z vodopisného hlediska zcela logicky spojovány s řekou Orlicí. Přitom je poněkud paradoxní, že ani jedna ze zdrojnic tohoto největšího východočeského přítoku Labe – Tichá a Divoká Orlice – v Orlických horách nepramení. Upravenou studánku Tiché Orlice mineme při výstupové modře značené trase na druhé „tisícimetrové“ pohoří (po Králickém Sněžníku) na území našeho kraje – vrcholek Jeřábu (1 003 m), Divoká Orlice dokonce pramení až za státní hranicí, v rašeliništích na náhorní planině Topieliska a Czarne Bagno v polských Bystřických horách.

Obě řeky se ale svými horními toky k Orlickým horám záhy přiblíží a posléze jejich snížené partie protínají hlubokými a úzce sevřenými údolími. Tichá Orlice se vine malebným údolím mezi Lichkovem, Mladkovem a Těchonínem, využitým i železniční tratí z Letohradu do Dolní Lipky. Divoká Orlice se prodírá přes horský hřbet známou a turisty hojně navštěvovanou soutěskou na Zemské bráně, chráněnou ve stejnojmenné přírodní rezervaci.

PŘÍTOKY ORLICE VESKRZE „ORLICKÉ“
Do povodí Orlice – ať už Divoké, Tiché nebo posléze už „spojené“ – náleží značná část Orlických hor i přilehlého Podorlicka. Z pravé strany přijímá nejvíce přítoků především Divoká Orlice. Zatímco v Orlickozáhorské brázdě jde vesměs o krátké bystřiny, stékající z příkrého svahu pohoří (např. několik Černých potoků, Trčkovský potok, Zvonkové údolí, Neratovský potok, Hadinec, Bartošovický potok aj.), přítoky středního toku Divoké Orlice jsou už mnohem delší a „košatější“. K nejvýraznějším patří Rokytenka (spolu s Hvězdnou a Horským potokem), Zdobnice a Bělá (s vydatným přítokem Kněžnou). Větší levostranné přítoky Divoké Orlice jsou až na výjimky (např. Orlička neboli Bublačka, Vitanovský a Studenský potok aj.) většinou už „podorlické“. Tichou Orlici obohacují zejména bystřiny stékající z jihovýchodní části Orlických hor (Bukovohorské hornatiny) a k nejvydatnějším patří Těchonínský, Černovický, Jamenský, Orličský a Čenkovický potok. Obě řeky se už v podhůří u Albrechtic stékají ve spojenou Orlici a i ta přijímá v Třebechovicích ještě jeden významný pravostranný orlickohorský přítok Dědinu, na horním toku nazývaný též Zlatý potok.

STRMÝM SVAHEM K ŘÍČCE BŘEZNÉ
Ze zbývajících partií Orlických hor je však voda odváděna už jinými řekami, nežli Orlicí. Bukovohorskou hornatinou (vrcholící 995 m vysokým Suchým vrchem) v jihovýchodní částí pohoří dokonce prochází hlavní evropské rozvodí, oddělující úmoří Severního moře (s územím odvodňovaným Orlicí) a Černého moře s povodím Moravy (respektive Dunaje). Do povodí Moravy náleží zejména východní strana Bukovohorské hornatiny jižně od Suchého vrchu. Díky tomu, že zdejší svahy vznikly podél tektonického zlomu, spadají poměrně příkře, čehož důkazem jsou i „ostře řezané“ zatáčky silnice č. 11 z Červenovodského sedla do Červené
Vody. Bystřiny, které tudy stékají do Králické brázdy proto mají větší spád, ale jsou poměrně krátké. Králická brázda je jižním výběžkem polské Kladské kotliny a na našem území tvoří protáhlou sníženinu, oddělující Orlické hory od horských pásem Králického Sněžníku a Jeřábu. Severně od Červené Vody jí napříč přechází pomyslná „čára“ hlavního evropského rozvodí (např. přes návrší Hůrka, 585 m, U kapličky, 569 m) a dělí sníženinu na dvě části. Severní Lichkovskou brázdu odvodňuje horní tok Tiché Orlice, do jižní Štítské brázdy stékají potoky počínaje jihovýchodním svahem Suchého vrchu, až po nejjižnější partie Orlických hor. Tyto bystřiny jsou prvními pravostrannými přítoky Březné (pramenící poblíž kostelíka Svaté Trojice pod Jeřábem), většinou jsou bezejmenné, jen některé dostaly název podle obcí, jimiž protékají. Ve směru od severu jsou to např. Červenovodský potok (pramení pod sedlem Hvězdou a sleduje jej modře značená trasa z Červené Vody), Heroltický potok, pramenící poblíž Valteřického sedla, a Štítský potok, vzniklý spojením potůčků pod Rýdrovicemi a u osady Polsko.

V NEJJIŽNĚJŠÍM CÍPU ORLICKÝCH HOR
Tyto partie už přecházejí do jižního, respektive jihovýchodního cípu nejen Bukovohorské hornatiny, ale i celých Orlických hor. Hranici s navazující horopisnou jednotkou Zábřežskou vrchovinou zde vymezuje terénní sníženina vyplněná obcí Horní Heřmanice, kde je i křižovatka silnice č. 43 (z Lanškrouna do Štítů) se silnicí procházející Dolními Heřmanicemi do Výprachtic. Na lučinatých pláních nad Horními Heřmanicemi vystupují i nejjižnější, v terénu nepříliš výrazné kóty Orlických hor (Na skalce, 653 m, Polsko, 668 m aj.). K místním pozoruhodnostem patří i památný strom Taraškova lípa, což je statná lípa malolistá, kterou najdeme nad zmíněnou silnicí do Štítů, poblíž silniční odbočky do Rýdrovic. V tomto nejzazším „koutě“ Orlických hor však nepramení jenom přítoky Březné (která pak pokračuje hlubokým údolím k Hoštejnu), ale nad Horními Heřmanicemi a Rýdrovicemi též nejvydatnější levá pobočka horního toku Moravské Sázavy, uváděná pod názvy Sázavský potok, Sázavka či Heřmanický potok. V Horních a Dolních Heřmanicích je provázena silnicí do Výprachtic a v údolním zákrutu s výprachtickou pilou a pod ostrohem někdejšího hradiště vtéká do Moravské Sázavy.

NA HORNÍM TOKU MORAVSKÉ SÁZAVY
Moravská Sázava – vydatný pravý přítok Moravy – je nepochybně nejvýraznější „neorlickou“ říčkou v Orlických horách. Pramení poblíž známých lyžařských sjezdovek na jihozápadním temeni Bukové hory (958 m) a k upravené pramenné studánce (v 810 m n. m.) je snadný přístup po lesní cestě, odbočující vpravo z modře značené trasy z Výprachtic na Bukovou horu. Z místa zvaného U palouku je to k vyznačenému prameni asi 150 m. Bystřina odtud stéká strmým lesním svahem a posléze se noří – už provázena modrým turistickým značením – do hlubokého údolí s táhlou podhorskou obcí Výprachtice. Následujícímu asi 5,5 km dlouhému malebnému úseku až po obec Albrechtice se říká Sázavské údolí a i nadále jím prochází modře značená turistická trasa (opatřená tabulkami naučné stezky), hojně využívaná též cyklisty. V těchto partiích Moravská Sázava už vtéká do Zábřežské vrchoviny, kde u Hoštejna přijímá svůj největší levý přítok – výše uvedenou Březnou – a u Zvole pod Zábřehem se vlévá do Moravy.

VODA ODTÉKÁ DO DVOU MOŘÍ
Také z opačné, tedy severozápadní části Orlických hor neodtéká veškerá voda jen k řece Orlici, ale i k řadě dalších toků, hydrografi cky náležejících ke dvěma úmořím. Přítoky Metuje jsou součástí povodí Labe v úmoří Severního moře a zdrojnice Dušnické Bystřice náležejí k povodí Kladské Nisy a Odry v úmoří Baltského moře. Dušnická Bystřice téměř výhradně odvodňuje jen polskou stranu orlickohorského hřbetu. Pramení blízko za státní hranicí pod Šerlichem, a to na úbočí návrší Hutnicza Kopa (884 m), ké Deštné (1 115 m). Na svahu se známým lyžařským střediskem Zieleniec a také v dalším pokračování směrem k Dušnikům (Duszniki Zdrój) ji obohacuje řada levých přítoků. Přitékají např. z rašelinišť pod Bukačkou, další horské bystřiny (např. Suchy, Bialy a Wiapienny potok a Podgórna) pramení i pod Vrchmezím (1 084 m) – nejvyšším vrcholkem polské části Orlických hor. Naši severní sousedé mu říkají Orlica a hojně vyhledávaným místem tam je volně přístupná rozhledna s krásným výhledem do širokého okolí.
Nad osadou Číhalkou se státní hranice „lomí“ k západu a vymezuje nejzápadnější i nejsevernější výspu Orlických hor, náležející už do povodí Metuje. Na polské straně směrem k lázním Kudowa Zdrój sleduje úpatí horského hřbetu asi 15 km dlouhé údolí, protékané říčkou, uváděnou pod několika názvy – Bystra, Klikawa (dříve též Šnela nebo Slánský potok) a na kratičkém úseku na našem území (před ústím do Metuje u Bělovse) též Střela. Pramení pod příhraniční osadou Kozia Hala a několik drobných přítoků ji obohacuje i z naší strany (např. od osady Kotel u Olešnice). Veskrze už českým orlickohorským přítokem Metuje je pak říčka Olešenka. Pramení na západním úbočí Vrchmezí, posléze teče táhlým Ruským údolím s modře značenou výstupovou cestou a v Olešnici – už na samém okraji pohoří pod vyhlídkovým Feistovým kopcem – přijímá zprava bystřinu Bělidlo. Říčka Olešenka pak končí svůj více než 20 km dlouhý tok v romantickém údolním zákoutí Peklo, kde se vlévá zleva do Metuje.

Autor: Jan Vítek
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2022




Předchozí článek: Myslivna v Horušicích
Následující článek: Hory nad Českou Třebovou


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2022 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Stavební kameny Pardubického kraje
Země Keltů
Cyklistické areály
Zřícenina loveckého zámečku Neulust



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Židovská synagoga v HEŘMANOVĚ M2STCI.

CHRUDIMSKO: Budova SLATIŇANSKÉHO hřebčína

ORLICKOÚSTECKO: Novogotická kaple Panny Marie z konce 19. století v LANŠPERKU.

ORLICKOÚSTECKO: Most přes PASTVINSKOU PŘEHRADU zbudovanou v letech 1932 - 1938.

ORLICKOÚSTECKO: Budova Muzea řemesel v LETOHRADĚ.

SVITAVSKO: Kostel sv. Jiří v KUNČINĚ.

SVITAVSKO: Barokní radnice uprostřed náměsdtí v POLIČCE.

PARDUBICKO: Občanská záložna v PŘELOUČI.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml