|
| |
|
Jevíčský kodex z roku 1481
18. 06. 2008 Dokud neexistovala v Čechách a na Moravě města, t. j. do začátku 13. století, byli souzeni občané slovanských osad buď soudem vrchnosti nebo soudem kraje. Ze slovanské osady se mohlo státi město, když osadníci koupili půdu od jejího majitele, t. j. od krále, event. biskupa nebo šlechty. Slovanské obyvatelstvo obcí nemělo často potřebné finanční prostředky a tak byli zváni nebo přicházeli sami němečtí kolonisté v čele s podnikatelem (civitas locator). Jevíčský locator se jmenoval Albero podle listiny Přemysla Otakara II. z roku 1258, vydané 6. srpna t. r. na hradě Křivoklátě. Albero koupil v dědičné vlastnictví od krále půdu v městě a kolem města a slíbil králi platiti roční činži neboli ourok. Za to obdrželi noví osadníci, nyní již měšťané, důležité výsady. V privilegiu z 23. června 1351 se píše - (citováno zkráceně): "Císař Karel IV. potvrzuje (doslovně vepsané) privilegium krále Přemysla Otakara II., dané městu Jevíčku …. dává Jevíčku k požitku 13 okolních vesnic… podřizuje tyto vesnice soudní pravomoci města, zajišťuje městu platnost všech práv, ve kterých bylo založeno a vysazeno, dává městu právo na osazení cest a hájení cla v okruhu 3 mil (asi 21 km) a výhradné právo stavěti krčmy, vařiti a prodávati pivo a provozovati řemesla v obvodě 1 míle, uděluje Alberovi, jeho dědicům a nástupcům dědičné fojtství v Jevíčku, Chornicích, Derflíku a Vrážném s výhradnou a svrchovanou soudní pravomocí na těchto fojtstvích … dává fojtovi Alberovi 2 lány rolí (asi 24 ha), mlýn, po šesti lávkách (krámů) masných, pekařských a ševcovských, 1 lázeň, rybolov v potocích v hranicích města, honitbu a rubání dřeva palivového a stavebního v lesích a chrastinách od starodávna městu náležejících. (Pergamen 57 x 34, řeč latinská, pečeť na červené hedvábné šňůře, zlomená a odrobená). Města - jako Jevíčko - založená na půdě králově slula královská. Mívala vždy více svobod než města panská, biskupská, poddanská a jiná. Německý podnikatel - fojt se stal v novém městě rychtářem (judex), bral užitky z poplatků na trzích, konaje dohled i soud tržní. Měl k ruce výbor z měšťanů - konšely (jurati, consules). Konšelé s rychtářem soudili nad měšťany podle svých zvyklostí a práv z Němec přinesených, v Jevíčku podle magdeburského (saského) práva. Dědiční fojtové se chovali vůči občanům někdy bezohledně a svévolně, proto držitel Jevíčka Proček z Kunštátu, který byl velkým příznivcem města, vykoupil roku 1464 od tehdejšího fojta Prokopa Časty fojtství a prodal je za 210 hřiven grošů purkmistrovi a radě města Jevíčka. Od té doby vládla v městě radnice, a ne rychta… Konšelé, kteří neměli právní vzdělání, se rozhodli opatřiti si právní knihy, z nichž by brali poučení. Do dnešních dnů se zachovala z městské kanceláře vzácná kniha, je to právní sborník, který se ve světové literatuře označuje jako Jevíčský kodex. Tato památka mimořádné hodnoty je uložena v temperovaném depozitáři, vybaveném vzduchotechnikou a odvhlčovači, St. okresního archivu v Litomyšli. Kniha vznikla v letech 1481 - 1482. Je ve velmi dobrém stavu, vazba byla sice za pět století poškozena, takže původní hřbet je ztracen a nahrazen v 19. století hřbetem z černé kůže. Původní vazba jsou dřevěné desky, potažené hnědou koží. Na zadní straně použil knihař slepé otisky "opuštěného" (majitel mrtvý /pečetidla/ typáře/. Pročka z Kunštátu o průměru asi 21 mm. Rozměry vazby jsou 32 x 22 cm. Celý kodex je psán na papíře německé provencience, na 278 listech, které si písař předem nalinkoval a rozdělil na dva sloupce, takže pozdější písaři psali do řádek jím připravených. Na listech 1 - 148 je německý opis magdeburského práva, tzv. "Míšenské knihy". Jevíčský text se dělí na 7 knih a končí " Hi hat das buch ein ende, Got uns seine genode sende" s datem 3. prosince 1481 - před svátkem sv. Barbory. Jevíčský písař byl moravské národnosti, neboť další oddíl kodexu na ff. 148b - 203b je nadepsán "Nálezkové orteluov". Psal lidovým nářečím a volil zdrobnělinu "nálezek" místo výrazu "nález". Tato část obsahuje 112 německých a latinských nálezů, většinou olomouckých. Na listech 204 - 208b jsou česky psaná "Práva manská", český překlad z lenního práva ve "Švábském zrcadle" (novější právo než magdeburské). Další část překladu je původem z velmi starého, snad až franckého honebního práva. Jsou poučením jak souditi krádeže nebo zabití honících psů, ohařů, cenných ptáků, kteří se používali k lovu (jestřábi, krahulci). Dále písař na ff. 228a - 252a zapisuje český překlad "Knihy míšenské", o kterém se dlouho myslelo, že je to první překlad tohoto práva do češtiny. Tento omyl poznal již Vincenc Prasek, badatel, který se jevíčskému kodexu nejvíce věnoval a vydal v roce 1912 překlad "Českého Sachsenspiegel" čili "Míšenské knihy" z jevíčského kodexu v "Časopisu moravského muzea zemského". V počeštělém Jevíčku, kde většina konšelů nerozuměla "po německu", byl český překlad nutnou právní pomůckou a písař mu věnoval velkou pozornost. Vynechal si místa pro ozdobné iniciálky, ale k jejich výzdobě se již nedostal. Rovněž český text nedokončil, nevíme proč, snad zemřel na tehdy řádící mor. Tato česká část jevíčského kodexu je nejcennější, svědčí o právní vyspělosti města v patnáctém století, o velké snaze našich předků udržet úroveň královského města a bojovat proti nepříznivému osudu. Již pozdější písaři připojují ke kodexu list mlynářský Ctibora z Cimburka a Tovačova, nález o vrahu Tobiáši Loštickému a jeho hororové popravě 4. března 1630. Právo magdeburské platilo až do roku 1679, kdy bylo nahrazeno právem římským. Osudy jevíčského kodexu jsou pozoruhodné, např. byl půjčen v 19. stol. historiku Kalinovi do Prahy a teprve po 20ti letech vrácen, ale již orazítkován pražským archivem. Mimo jiné je v evidenci archivu vzácných rukopisů německé komise Pruské akademie věd v Berlíně. Je archiválie mimořádného významu, krásná a cenná, díky ochotě a pomoci p. ředitele archivu v Litomyšli Mgr. Oldřicha Pakosty jsme 9.3.2007 kodex prohlíželi a pánové starosta Ing. Roman Müller a obdivuhodný příznivec muzea Zdeněk Šustr pořídili digitální technikou řadu nádherných fotokopií, které budou vystaveny k 750. výročí povýšení Jevíčka na královské město. Jevíčko, které dodnes svým původním, oválným středověkým půdorysem s čtvercovým honosným rynkem, nese pečeť genia lokátora Albera, dokázalo - přes všechna ponížení a zlé časy - že bylo městem vysoké právní kultury. Autor: Ing. Jan Suchomel Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2008 Předchozí článek: V Jevíčku před 110 lety Následující článek: Památky Jevíčka Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
