Sdružení přátel Pardubického kraje

Historie chroustovického zámku


31.05.2021 První písemná zmínka pochází z roku 1349. Tyká se chroustovické tvrze, fary a kostela. Původ jména Chroustovice se odvozuje od slova chrastí, je to nízký porost na bažinatých místech. Chroustovice leží v nadmořské výšce 255 m n. m. Ve zdejším okolí stávaly ještě tvrze v Holešovicích v Březovicích, Městci a Žilovicích. Tvrz Žilovice zanikla ve 30 leté válce. Jihozápadně stávala tvrz Rakovec, kterou vlastnil rod Hausviců, v roce 1699 koupil tuto tvrz s pozemky Karel Libštejn z Kolovrat, od té doby patří k Chroustovicím. V lidové tradici se udržuje pověst, že Na vranči severně od Chroustovic stávala další tvrz. Byla nablízku tzv. Trstenické stezky. Byla to obchodní cesta, která spojovala Čechy s Moravou. První přítomnost obyvatel zdejšího okolí dokazuje nález keramických schránek s ostatky původních obyvatel, které byly objeveny při melioračních pracích nad Bažantnici. 1349 se uvádí majitel zdejší tvrze Hereš. Byl hofmistrem na dvoře královny Elišky Pomořanské. Dalším významným majitelem byl r. 1397 Přibík z Chroustovic stoupenec biskupa J. Železného.

Roku 1421 tudy táhlo Žižkovo vojsko, tvrz byla zničena, Chroustovice vypáleny a vydrancovány. Z chroustovické tvrze zůstaly jen rozvaliny. Tvrz byla chráněna i vodními plochami a močály, proto se jí říkalo vodní tvrz. Po husitských válkách se stal v r. 1440 majitelem panství chroustovického Jan z Mrdic a Chroustovic, stoupenec Jiřího z Poděbrad. V 15. stol. vlastnili Chroustovice Slavatové z Chlumu a z Košumberka. V místech zpustlé tvrze se začal stavět renesanční zámek. Roku 1623 vlastnil Chroustovice Štěpán Gerštorf z Gerštorfu, vzbouřenec proti Ferdinandovi II., byl potrestán ztrátou 2/3 majetku.
Roku 1676 František Karel Libštejnský z Kolovrat přistoupil k barokní přestavbě chroustovického zámku. Je pravděpodobné, že jejím autorem byl neznámy severoitalský architekt, který pro Františka Karla Libštejnského v letech 1670– 1690 budoval i zámek v Rychnově nad Kněžnou. Obě stavby mají mnoho shodných rysů. Při stavbě zůstala zachována původní čtyřkřídlá dispozice zámecké budovy, ale změnilo se její vnitřní rozčlenění. Valbová šindelová střecha byla nahrazena střechou mansardovou, do níž nad všemi křídly bylo vestavěno druhé úzké polopatro. Při přestavbě vznikla též přízemní lomená boční křídla, do nichž byly z vlastní zámecké budovy přemístěny kaple a kuchyně. K zámku přiléhal park ve francouzském stylu s četnými loubími a lipovou alejí. Po smrti Františka Karla z Kolovrat (roku 1700) zdědil Chroustovice jeho bratr Norbert Leopold, který rozšířil panství o několik vesnic. Jeho starší syn František Karel prodal roku 1721 Chroustovice, zámek s městečkem a vsi Městec, Ostrov, Opočno, Uhersko, Trusnov, Franclinu, Radhošt, Žiku, Týništko, Janovičky, Stradouń, Vinary, Sedlec, Pěšice, Mravín, Mentour, Jenšovice, Martinice, Lozice, Turov, Staré a Nové Holešovice Jeronýmovi hraběti de Capece a markraběti de Rofráno za 426 100 zlatých a 1000 dukátů pro manželku prodávajícího. Po něm zdědila Chroustovice jeho dcera Marie Terezie markýza z Rofrana a přinesla je věnem hraběti Kinskému z Vchynic a Tetova. Byla velmi zbožnou a dobročinnou paní – v Chroustovicích dala roku 1744 postavit nynější kostel. Její synové František Ferdinand a Filip Kinští z Vchynic dědili rovným dílem Roku 1779 Filip Kinský odkoupil druhou polovinu a stal se pánem celého panství. Filip hrabě Kinský se psal: pán na Rychmburce, Chroustovicích, Burkenstejně, Matzen a Argern, rytíř sv. Stanislava a bílého orla v Polsku a tajný skutečný rada J. C. K. Veličenstva. Tento pán, současník Josefa II. a jeho přítel, měl i svůj podíl na vydaní tolerančního patentu. Byl to na svou dobu pokrokový vzácný muž, poslední český pán na chroustovickém panství. Ještě v roce 1779 zahájil rokokovou přestavbu zámku. Nejvýrazněji se změnilo jeho jižní zahradní průčelí. Byl vybudován střední rizalit s tympanonem, před ním terasa s dvěma schodišti do parku. Východní křídlo zámku bylo zbořeno.Před hlavním severním průčelím zámku byl vybudován soubor hospodářských budov, které vytvořily čestný dvůr. Nově byly zřízený i zámecké interiéry a byl upraven zámecky park. Filip nechal rovněž postavit kdysi rozkošný zámeček Terezienlust či Neulust na Uhersku, lovecký zámeček za Mílovy, nechal renovovat hrad Rychmburk a opravit zdejší školu. V tichém parku v Chroustovicích našla klid i Filipova ovdovělá sestra Marie Terezie, jež byla provdána za Ondřeje Poniatonského, bratra polského krále Augusta. Na paměť tohoto pobytu byl umístěn v parku pomníček z červeného mramoru s francouzským nápisem, který vypovídal o vděčnosti smutné kněžny k laskavému bratrovi. Filip byl zasnouben s Marií Augustinou, jedinou dcerou Františka Josefa Kinského. Když tato mladá žena předčasně umírala, odkázala své otcovské dědictví, v němž byl i Rychmburk, svému snoubenci. Filip se pak oženil až v padesáti letech s mladou krásnou hraběnkou Terezií z Ditrichsteina. Manželství však nebylo šťastné a zůstalo bezdětné. Od roku 1782, po vystoupení z vojenské služby, v níž dosáhl hodnosti polního zbrojmistra, věnoval se Filip správě svých statků, Roku 1823 prodal panství Karlu Alexandrovi knížeti z Thurnu a Taxisu za 1,200.000 zlatých, Posledním majitelem z tohoto rodu byl J. J. kníže Albert Maria Lamoral, vnuk Karla Alexandra. Knížecí rodina trvale sídlila v německém Řezně, do Chroustovic jezdívali jen zřídka a krátce. 1850 – po reformě státní správy v Rakousko-Uhersku byl chroustovický úřad direktoriální (správní) přeložen do Vysokého Myta, čímž patrimoniální úřady zcela zanikly. I úřad sirotčí, berní, školní a chudinský přešly do Vysokého Myta, čímž Chroustovice ztratily nejen na své důležitosti, ale i na ruchu a lesku. Roku 1861 zámek vyhořel a byl v letech 1863-64 opraven velkým nákladem. Při tom část fasád, hlavně na vstupním severním průčelí, dostala pseudobarokní podobu. V roce 1881 byla nově upravena vstupní brána do čestného dvora.
Thurn – Taxisům náležel chroustovický zámek až do roku 1919, kdy byl v rámci pozemkové reformy státem vykoupen. Po první světové válce došlo ke změnám ve vlastnictví. 1919 byla na zámku zřízena fi liálka léčebny v Luži. V roce 1922 převzal zámek Správní zemský výbor v Praze. Byl oddělen administrativně statek. Dříve než byla v zámku léčebna, bylo potřeba provést některé stavební úpravy. Byla vybudována nová studna, zaveden elektrický proud i nová užitková zahrada. Zámecký komplex byl upraven pro léčebné potřeby a v interiérech byl zachován jeho původní vzhled. Chroustovická pobočka léčebny v Luži byla využívána pro léčení dětí s tuberkulózou. Vedoucím lékařem pobočky byl místní lékař MUDr. František Zemánek, později na jeho místo nastoupil MUDr. Vladislav Dědina. Jako externistka zde působila MUDr. Zdeňka Čermáková. Správcem byl jmenován Josef Bunda. Na zámku byly zřízeny i dvě školní třídy. Jako učitelka zde působila Zdeňka Vaňorná. Kapacita léčebny byla 140 lůžek. V letních měsících se hrálo divadlo. Děti zde trávily i Štědrý den v zrcadlovém sále. Součástí léčby byly hry na pískovišti, aby se děti co nejvíce slunily. Klidný chod léčebny značně poznamenaly události roku 1938 a fi liálka musela být zrušena. Neboť sem v říjnu 1938 z obsazeného pohraničí z Kostomlat, přesídlila Česka zemská výchovna a donucovací pracovna.
Chroustovický zámek za okupace V sobotu 8. října 1938 v 18 hodin přijela před zámek dvě nákladní auta. Přivezla vše, co bylo potřeba ke skromnému životu v počínající válce pro Dívčí výchovný ústav z Kostomlat pod Milešovkou To byl úřední název pro polepšovnu. Místo pacientů lužské protituberkulózní léčebny zde bylo 120 chovanek od dětského věku až do 25 let. S nimi přijeli 4 dozorci a 15 jeptišek milosrdných sester řádu Karla Boromejského. Představená celého zřízení se jmenovala Leandra Havlasová. Tato sympatická energická dáma zde později, ještě za okupace, zemřela. Z ostatních milosrdných sester byla nejznámější Lybie, která chodila nakupovat a starala se o kuchyň. Ostatní sestry učily a staraly se o chod ústavu. Rodiny dozorců měly dětí většinou ve věku, kdy chodily na zdejší školy, Leskovi měli chlapce a děvčata. Nejstarší Pepík byl obchodním příručím v Chrasti. Anička, Jenda a Markétka se stali zdejšími žáky. Kubínovi měli dva studenty Lojzu a Jarku. Novotní měli úředníky Standu a Miladu, studenta Fanouše a žáka Jarku. Čížkovi byli starší, měli tři dospělé syny. Nejstarší zůstal v Kostomlatech, Karel byl slaboproudařem a Rudolf úředníkem v Praze. Chovanky nosily šedé stejnokroje.
Různé nárameníky rozlišovaly stupeň a druh proviněni. Menší dívky chodily do školy a pomáhaly ve školní kuchyni, zahradě a při úklidech. Učily se zde vařit, hrát na různé nástroje a zpívat, ale ze všeho nejlépe vyšívaly bíle, barevně a různými technikami.
V neděli chodívaly chovanky do kostela ve dvojstupu. Při mši se stavěly po levé straně u lavic. Některé dívky, u kterých nehrozilo nebezpečí útěku, chodily jednotlivě pomáhat zdejším hospodářům na pole. Ostatní chodily na "panská" pole ve skupinách s dozorem.
Za necelý rok potom v zámku hořelo. Doutnala střecha u vedlejší budovy na pravé straně, ale oheň byl brzy zlikvidován bez větších škod, 17. 3. 1940 hořelo na druhé straně - odnesla to střecha nad kuchyní.
Oheň vznikl asi od krátkého spojení. Všichni si během času na sebe dobře zvykli, jak obyvatelé Chroustovic, tak i obyvatelé zámku. Vyprávělo se, že jednu malou dívenku – sirotka – si nechali adoptovat zámožní lidé z Prahy, kde potom studovala. Pro jednu dívku, která hrála krásně na housle a také sama byla velmi krásná, si přijel po uplynutí trestu známý fotograf a vzal si ji za ženu. Svou nevlastní dceru tady také mel nějaký čas libereckv zápasník Ali ben Abdul. Při svém příjezdu do Chroustovic budil vždy pozornost. Byl to veliký silný chlap, černý jako uhel, vždy s červeným tureckým fezem na hlavě.

Celý článek naleznete ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo 1/2021

GPS souřadnice: 49.9535931N, 15.9934842E

Autor: Soňa Krátká a Jiří Drbal
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2021








Předchozí článek: Střípky z historie Pardubic - doba národního obrození
Následující článek: Masopustní reje na Hlinecku přežijí i pandemii


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Jeden tzv. hrobodomů v LEŽÁKÁCH. Součást pietního místa Ležáky, obce vypálené nacisty 24.6.1942

CHRUDIMSKO: Poutní raně barokní kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů v LUŽI.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Vavřince ve VYSOKÉM MÝTĚ založený na skolnku 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Barokní kostel sv. Máří Magdaleny v ŘETOVÉ.

ORLICKOÚSTECKO: Náměstí v JABLONNÉM NAD ORLICÍ.

SVITAVSKO: Vrch Kalvárie je známým poutním místem nad JAROMĚŘICEMI.

SVITAVSKO: Kostel Povýšení sv. Lřížev LITOMYŠLI, nejvýznamnější památka z předhusitského období.

PARDUBICKO: Uličky Starého města v PARDUBICÍCH.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml