|
| |
|
70 let přehrady Pastviny
24. 06. 2008 Letos, v roce 2008, to bude 70 let od dokončení výstavby přehradní hráze na řece "Divoká Orlice". Od nepaměti byli obyvatelé, kteří žili podél této řeky, vystaveni častým povodním. Tyto povodně přinášely mnoho škod a starostí. O místě výstavby přehrady byl veden dlouholetý spor. Již v roce 1908 bylo poukázáno na Nekoř. V roce 1925 předložila obec Nekoř memorandum, ve kterém poukazovala na to, že by se měla přehrada stavět až nad obcí Klášterec nad Orlicí, což se ukázalo jako méně vhodné. V letech 1929 - 1930 byly prováděny sondážní práce v místech " Studentské zátoky" a "Šípkovy skály", ale skalnaté podloží neodpovídalo požadavkům na tak náročnou stavbu. Bylo nalezeno nové místo asi kilometr po proudu řeky a zde byla posléze hráz nového vodního díla vybudována. Projekt vodního díla byl vypracován vodohospodářským oddělením Zemského výboru v Praze již v letech 1926 -1928 a v březnu 1931 byl schválen. V období před první světovou válkou, kdy se ještě neuvažovalo s přehradou, se plánovala výstavba železnice ze Žamberka přes Pastviny, Bartošovice a Neratov do Trčkova. Řada obcí proti tomuto projektu protestovala, trať měla vésti těžko přístupným územím, takže nejen z tohoto důvodu, ale i z důvodů finančních se výstavba neuskutečnila. A tak došlo na výstavbu přehradní nádrže. Již v roce 1924 byla v údolí Divoké Orlice nařízena "stavební uzávěra", postupně nastal výkup budov a pozemků, které se nacházely v zátopové oblasti. Pastviny měly ve třicátých letech minulého století pokrytí hustou sítí silnic. Proto bylo třeba v souvislosti s výstavbou přehrady vybudovat silnice nové a navazující na silnice stávající a s tím i nový most přes budoucí přehradní nádrž. V předstihu se začalo rozšiřovat koryto řeky a tak zv. uklízet celý prostor budoucího zatopení vodou. V roce 1931 byla vyhlášena veřejná soutěž na stavbu mostu. Projekt viaduktu přes nádrž v Pastvinách byl schválen. Slavnostní pokládání základního kamene pod viadukt proběhlo dne 13. června 1932, a hned potom byly zahájeny vlastní stavební práce. V létě 1934 byl most stavebně dokončen, napojen na komunikační síť a 23. července 1936 dán do provozu. Viadukt byl postaven několik desítek metrů po proudu řeky, těsně za bývalou pastvinskou školou. U této školy vedl přes řeku železný most, který zde postavili v roce 1905 místo mostu dřevěného. Železný most byl před zatopením údolí převezen a osazen na nově vybudovanou komunikaci spojující obce Pastviny a Klášterec nad Orlicí nad zátokou "Bublačka". Dostal jméno "Kraví skok" podle pověsti, podle které z tohoto mostu skočila do vody kráva, nebyla zraněná a po měsíci porodila zdravé tele. Na mostě je umístěna na památku nová kovová tabulka, protože tu původní rozbil sovětský tank při průjezdu po mostě. Slavnostní zahájení stavby přehradní hráze proběhlo 10. července 1933 slavnostním výkopem, ale v důsledku geologické poruchy se s vlastní stavbou započalo až o rok později. Stavba přehrady a elektrárny byla prováděna od července 1933 až do konce roku 1938. Dokončovací práce probíhaly ještě v následujících dvou letech. Hráz přehrady je zděná z lomového kamene dioritu z místního lomu v Pastvinách. Je to poslední zděná hráz u nás a byla nazvána Vodní dílo Pastviny I. (velká hráz). Hráz vyrovnávací nádrže, nazvaná Vodní dílo Pastviny II.(malá hráz), byla postavena po proudu řeky o 33 metrů níže. Stavěla se v letech 1937 až 1938 a slouží k vyrovnávání nepravidelného odtoku vody od turbíny horní přehrady. První velkou vodu zadržela ještě čerstvá přehradní hráz v srpnu 1938. Voda zcela zaplnila celou nádrž, řeka se rozvodnila přímo katastrofálně a tekla přes všech šest přelivů. Příval byl prudký a odplavil některá zařízení u přehrady a na vyrovnávací přehradě způsobil velké škody. Druhá velká voda na přehradě byla 9. února 1946. Tentokrát musela přehrada pojmout přívaly dešťových a sněhových vod valících se z Orlických hor. Mezi lidmi pod přehradou vypukla panika a tato povodeň měla neblahé následky i na dolním toku - byla zatopena celá nemocnice v Hradci Králové. Třetí velká voda v historii přehrady byla v červenci 1997. Voda opět tekla přes všechny přepady na hrázi. Byla to velká povodeň, která především postihla celou severní Moravu. Čtvrtou, a zatím poslední povodní byla jarní povodeň v roce 2000, rovněž velká.Tato povodeň poškodila most se jménem "Zemská brána", který tvoří hraniční předěl na toku Divoké Orlice. Zde se řeka stáčí z polského území do Čech a tvoří krásnou scenérii po celé své délce až do Klášterce nad Orlicí, kde se začíná rozlévat v přehradní jezero - Pastviny. Níže po proudu pod Zemskou branou velká voda smetla "Pašeráckou lávku", ale dnes se zde nachází lávka nová, zpevněná kovovou konstrukcí. Obrovská povodeň v létě 2002, která postihla téměř celou republiku, naštěstí v údolí Divoké Orlice neřádila. V rekreační sezóně v roce 1957 započalo první vypouštění přehradní nádrže od jejího uvedení do provozu. Bylo potřeba zkontrolovat a případně opravit přehradní hráz, elektrárnu a vše, co souvisí s bezpečným provozem vodního díla. Dne 22. července 1978 se začalo s již druhým vypouštěním přehrady za účelem revize hráze a případných oprav technologického zařízení na přehradní hrázi. Třetí vypouštění Pastvinské přehrady započalo 1. října 2000. Pastvinská přehrada po letech opět úplně odkryla své dno. Byly provedeny nutné opravy na hrázi a v elektrárně. Ze dna přehrady bylo vytěženo asi 55 tisíc kubíků nánosového bahna v části přehrady od Klášterce nad Orlicí až po most přes "Bublačku" ("Kraví skok") a za bývalý lom, zvaný "Stavákův". Bahna zde byla tak velká vrstva, že když do řečiště zajela vysoká nákladní auta TATRA, bahno bylo až nad vrcholek korby. Vyčištěno bylo také dno přímo nad i pod přehradní hrází. Do vyrovnávací nádrže pod hrází se naplavilo velké množství bahna, které bylo nutno rovněž vytěžit. Vyčištění vyrovnávací nádrže využila s. r. o. VČE - elektrárny a provedla rekonstrukci elektrárny. Ve dnech 14. a 15. října 2000, kdy probíhalo vypouštění přehrady, jsem měla možnost navštívit přehradu. Vyšla jsem z Klášterce nad Orlicí po pravém břehu až na hráz, zde jsem přešla na druhý břeh a proti proudu řeky jsem se vracela zpět do Klášterce s fotoaparátem v ruce a sledovala vše, co jindy bývá ukryto pod vodami přehrady. Místy jsem přelézala skalní masivy jindy skryté pod vodou, sešla jsem až na dno bývalého údolí a někde jsem musela vylézt do pořádné výšky na skalní masív. Byl to pro mne neskonalý zážitek, protože již ve svém životě toto podruhé neuvidím - přehrada se vypouští cca po dvaceti letech. Četla jsem krásnou knihu od K. Veselé "Pastviny, ztracené údolí" o životě obyvatel údolí Divoké Orlice před zatopením vodou a během vypouštění jsem dle této knihy v duchu, ale i částečně v reálu procházela stejnými cestami a dle dobových fotografií si údolí představovala. Po vypuštění přehrady byly na mnoha místech vidět pozůstatky bývalého osídlení údolí, klenby nad sklepy, základy bývalých stavení, staré cesty, u bývalého "Vašíčkova" mlýna zbytky náhonu a kousek dále kamenný jez na řece (v blízkosti mostu "Kraví skok" přes Bublačku), u kterého sedával T .G. Masaryk a chytal ryby. V roce 1890 o letních prázdninách bydlel se svojí rodinou v hostinci "U mostu" v Klášterci nad Orlicí. Je zde umístěna pamětní tabulka. Napouštění přehrady bylo zahájeno v lednu 2001. Při projektování vodního díla Pastviny se neuvažovalo s pozdějším využitím na rekreační účely. Krásná příroda , výhodné klimatické podmínky v létě i v zimě, čistá voda a čistý vzduch, mnoho kulturních památek a zajímavostí v širokém okolí vedla k tomu, že se Pastviny záhy staly velice vyhledávaným turistickým centrem. Proto se zde započalo stavět mnoho rekreačních chat, autokampinků, rekonstrovaly se opuštěné chalupy k rekreačním účelům a s tím i související výstavba prodejen potravin a ostatního zboží. A tato výstavba pokračuje i dnes. Lze zde v létě provozovat veškeré vodní sporty včetně rybolovu a v zimě jsou zde k dispozici lyžařské vleky, sjezdovky a mnoho běžkařských tratí. Jsou zde výchozí body do Orlických hor a širokého okolí. Tento kout východní části Pardubického kraje je velmi krásný a vyhledáváný lidmi z celé naší republiky i z ciziny. Použité materiály: Emil Trojan: PASTVINY Regionální příručky, letáčky, kalendář "12 zastavení v Pastvinách" na rok 2001 a vlastní fotografie autorky.
Autor: Jarmila Skalická Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2008
Předchozí článek: Z historie Čermné Následující článek: Hora Matky Boží v Králíkách Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
