|
| |
|
Pod orlickou horou Adamem
21.02.2016 Hora Adam, vystupující do nadmořské výšky 765 metrů, je z daleka nápadnou dominantou prostřední a zároveň nejnižší části Orlických hor, geografy nazývané Mladkovská vrchovina. Vlastní vrcholek dosud využívá armáda a přístup tam proto není povolen, ale v okolních partiích tohoto rozlehlého návrší při česko polské hranici najdeme spoustu zajímavostí, která stojí za bližší poznání. Jde o místa vesměs dobře dostupná. Východním svahem a severním temenem se vine silnice, spojující údolní obec Mladkov (s vlakovou zastávkou na trati z Letohradu do Hanušovic) s Českými Petrovicemi a Kláštercem nad Orlicí nebo směřující přes romantickou soutěsku Zemskou bránu k „vlastním“ Orlickým horám. Při této silnici lze na Adamu parkovat, a to buď na nedávno zřízeném parkovacím místě při státní hranici, nebo u Kašparovy chaty (s restaurací), dostupné krátkou odbočkou. Za krásnými výhledy Z Adamu se jak ze středu pavučiny rozbíhá síť turistických cest, včetně červeně značené Jiráskovy cesty – hlavní „orlickohorské magistrály“. Ta zde převážně sleduje již zmíněnou silnici směrem do Mladkova nebo na Zemskou bránu, další červené značení jde také po jižním svahu Adamu, kde postupně míjí řadu betonových pevnůstek – pozůstatků předválečného opevnění státní hranice. Nepochybně oceníme i krásné výhledy, které se cestou otevírají přes údolní obec Mladkov na okolní horské partie a daleko do podhůří. To platí i pro další pokračování této trasy už za obcí Vlčkovice (procházené silnicí z Mladkova do Pastvin a Žamberka), kde se červené značení vine přes zalesněný vrch Studený (720 m). Tam vybíhají krátké odbočky na horní okraj Studenských skal, což je nejrozsáhlejší skalní seskupení v celých Orlických horách. Jde tvary vzniklé mrazovým zvětráváním (zejména v ledových dobách starších čtvrtohor) a proto jsou tyto útvary nazývány v odborné literatuře mrazové sruby. Strmá rulová skaliska jsou přes 20 m vysoká a patří i k vyhledávaným horolezeckým terénům. Z jejich vrcholků se přes hluboké údolí Tiché Orlice otevírá celé panorama východní části Orlických hor – od Vysokého kamene, přes Suchý vrch, až po Bukovou horu nad Čenkovicemi. Červeně značená trasa sestupuje z vrchu Studený do obce Nekoř s autobusovým spojením do nedalekého Letohradu nebo Žamberka. Kde se sbíhají sesterské hory Parkovací místo při zatáčce silnice pod Adamem lze však využít i ke krátkému „odskoku“ za státní hranici, tedy na polské území (nesmíme při tom zapomenout na průkaz totožnosti). Zelená trasa sleduje táhlý hřbet, přecházený státní hranicí, což prozrazují i jeho nejvyšší kóty Přední a Zadní hraniční vrch. Právě zde se sbíhají dvě souběžná „sesterská“ horská pásma – naše Orlické a polské Bystřické hory. V těchto malebných a zcela poklidných partiích se střídají lesní porosty s remízky a lučinatými partiemi a také zde oceníme krásné výhledy zejména na Adam a protilehlé pásmo Králického Sněžníku. Od hraničního přechodu pod Adamem se však chodí (po silničce se žlutým značením) především do přilehlé údolní vísky Kamieńczyk. Její hlavní zajímavostí je jeden z nejzachovalejších dřevěných kostelíků v celém Kladsku, pocházející z počátku 18. století a zasvěcený Archandělu Michaelovi. K romantickým partiím Zemské brány Z Adamu to není daleko ani k jednomu z nejromantičtějších míst uprostřed Orlických hor. Po silnici, provázené červenými značkami, dojdeme nebo dojedeme přes obec České Petrovice a kolem horské chaty Čiháku na Zemskou bránu. Jmenuje se tak skalnatý úsek údolí Divoké Orlice v místě, kde horská bystřina opouští státní hranici a vtéká na české území. Řeku zde překlenuje kamenný silniční most, odkud skalnaté břehy a balvanité řečiště sleduje modře značená cesta do Klášterce nad Orlicí. Souběžně s ní jde i naučná stezka opatřená informačními tabulemi i nově instalovanými tabulkami, při kterých si můžeme ověřit své znalosti přírody. Cesta míjí řadu míst, svědčících o pohnuté minulosti této údolní partie. Patří k nim třeba dřevěná Pašerácká lávka a blíže ke Klášterci upoutá pozornost také mohutný rulový útes Ledříčkovy skály. K tomuto místu se váží pověstí o zbojníkovi Ledříčkovi, což byl jakýsi „Jánošík Orlických hor“. V hloubi 19. století měl skrýše v jeskyňce uprostřed skály, kam šplhal po vysoké jedli a kde při pronásledování četníky prý přišel i o život... Okolo Pastvinské přehrady Vycházku okolím Adamu a Zemské brány lze spojit s návštěvou Pastvinské přehrady, vyplňující na prahu Orlických hor údolí Divoké Orlice. Z Českých Petrovic pod severním svahem Adamu tam dojdeme po zelených značkách údolím Orličky neboli Bublačky, od Zemské brány stále po modrých přes Klášterec nad Orlicí. Voda Pastvinské přehrady poskytuje příjemné osvěžení, ale při březích a v zátočinách údolní nádrže najdeme také řadu půvabných zákoutí a zajímavostí. Patří k nim několik památných stromů. Asi nejznámější je „košatá“ Vejdova lípa, míjená cestou z Klášterce vysoko nad pravým údolním svahem. K tomuto zřejmě nejstatnějšímu stromu v Čechách (s obvodem kmene 1220 cm) i k sousední usedlosti se vztahuje několik pověstí. Ta nejsmutnější vypráví o pasáčkovi, který zapadl do dutiny kmenu, kde ho nikdo nehledal, humornější je pak „historie“ názvu tohoto místa. Někdejší hospodář prý rád chodil do hospody dole u řeky a poněkud zmožen při návratu domů lamentoval: „Kdypak já na ten kopec vejda“. Odtud přezdívka Vejda i pojmenování letité lípy.
Autor: Doc. RNDr. Jan Vítek Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2015
Předchozí článek: Smírčí kříže na Svitavsku Následující článek: Neobvyklá a již zaniklá řemesla v Čermné Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
