18.04.2024
Ing. Bohumil Modrý, vynikající hokejový brankář, byl hvězdou čs. poválečného
sportu. Roku 1948 dostal dokonce nabídku do NHL.
Jeho kariéru a šťastný rodinný život narušil však roku 1950 nezákonný
politický proces. Spolu s dalšími spoluhráči byl obviněn ze
špionáže a velezrady a odsouzen na 15 let vězení a nucených prací.
Pracoval v uranových dolech, což mu narušilo jeho zdraví. Své rehabilitace
se nedožil, zemřel v roce 1963 v pouhých 46 letech.
Dne 3. října 2023 uvedla Česká
televize dokumentární film
R. Vávry, kde na svého otce B.
Modrého dojemně vzpomínala
jeho dcera Blanka žijící dnes
v zahraničí. Čestný a inteligentní
člověk a vynikající sportovec
se stal obětí komunistického režimu.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:
1/2024
18.04.2024
Všechny naučné stezky v králické pevnostní oblasti jsou postupně vybavované informačními tabulemi s fotografiemi,
plány a texty v pěti jazycích (česky, anglicky, německy, francouzsky a polsky). Díky tomu se návštěvníkům
dostává všech relevantních informací o daném pevnostním objektu či místě. Ani cizinci nejsou
ochuzeni o informace, které zpřístupňují historii a technicko‑taktická
data objektů čs. pevnostního systému
z let 1935–1938.
Naučná stezka Betonová hranice je
nejrozsáhlejším naučným okruhem
v oblasti a měří 15 km. Nachází se
v západní polovině Králické pevnostní
oblasti, její začátek a konec
leží v obci Mladkov a trasy vedou
k Muzeu čs. opevnění – dělostřelecké
tvrzi Bouda. Stezka je vedena tak,
aby umožňovala několik možných
délek okruhů – obě větve naučné
stezky (jižní a severní) jsou na několika
místech propojeny.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:
1/2024
18.04.2024
Odpověď na otázku nebyla tak snadná, jak se na první pohled zdálo. Tradovalo se, že poličská
šibenice stála ve středověku a ranném novověku na nejvyšším místě Šibeničního vrchu
(kóta 615 m) v blízkosti dnešní sjezdovky. Nachází se tam totiž kamenná zídka, která byla
dlouho považována za její pozůstatek. K vyřešení otázky přispěl až záměr Města P oličky.
Město potřebovalo nalézt prostor,
kde by bylo možné ukládat výkopovou
zeminu. Takový se nabízel
právě v místě, kde podle tradice
stála šibenice. Před zavezením
místa zeminou bylo nutné ověřit
skutečnost, zda tu šibenice stála,
aby při závozu zeminou nedošlo
k jejímu nenávratnému poškození.
V červnu 2019 proto archeologické
oddělení Regionálního muzea
v Litomyšli zahájilo archeologický
výzkum, ve kterém po etapách pokračovalo
až do roku 2021. V současné
době se analyzují odebrané
vzorky, zpracovává terénní část
výzkumu a připravuje se podrobná
publikace.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:
1/2024
18.04.2024
Poddanské město Česká Třebová bylo vrchním
právním místem a to i pro okolní vesnice Dlouhou
Třebovou, Helvíkov, Kunžvald (nyní Anenská Studánka),
Lhotku, Ostrov, Rybník, Skuhrov, Třebovici
a Zhoř. Tvořilo tak jakýsi právní okrsek.
První zmínka o hrdelním a útrpném
právu ve městě je popsána v nejstarší
městské knize, kde se v roce
1444 píše o Machně, dceři Harbantově,
když po smrti svého muže, popraveného
za žhářství, křivé svědectví
a falšování peněz, pomlouvala svého
pána a právo. Pod pohrůžkou vyobcování
z města, velké peněžité pokuty
(10 kop míšenských) zaručené ručiteli
svolila též Machna, pokud by se toto
opakovalo, i k vyřezání svého jazyka.
V témže roce 1444 žádal rychtář
Třebovice o znovuoddělení hrdelního
práva od třebovského a „pán náš
i jich Jan s Šárova seděním na Lanšperce“
jim to povolil.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:
1/2024
18.04.2024
Táhlý hřbet známého východočeského pohoří Orlických hor při polské státní hranici je přibližně 50 km dlouhý,
a proto není divu, že jej geografové dělí ještě do dílčích částí – tří podcelků. Názvy dvou nejvyšších –
Deštenská hornatina (Velká Deštná, 1115 m) a Bukovohorská hornatina (Suchý vrch, 995 m) – poukazují na
jejich horský ráz, kdežto Mladkovská vrchovina, vystupující mezi nimi a vrcholící Adamem (765 m), je sice
o poznání nižší i menší, ale skrývá spoustu pozoruhodných a relativně dobře dostupných míst.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:
1/2024
18.04.2024
Ještě nedávno nebyla zřícenina hradu nad Rabštejnskou Lhotou z cesty lesem ani vidět. V minulosti bylo
několik pokusů o její záchranu, ale výsledky má až ten poslední. Na něm se domluvili před deseti lety tři
kamarádi, kteří od Lesů České republiky koupili vršek kopce se zříceninou a hromadou kamení. Během let
se k nim průběžně přidává na 80 lidí, kteří tráví svůj volný čas obnovou kulturní památky původně z poloviny
14. století. Významně jim dotacemi pomáhá i P ardubický kraj.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:
1/2024
18.04.2024
Střední průmyslová škola v Chrudimi si letos připomíná
125 let svojí existence. Je celkem dobře známo, že škola byla
založena v Pardubicích a její původní budova na Náměstí Čs.
legií sloužila škole do roku 1951. Dodnes je užívána ke školským
účelům.
Kromě této budovy je asi jediným hmotným předmětem, který
vznikl při založení školy v roce 1899 a dodnes je využíván ke
svému původnímu účelu, Pamětní kniha c.k. státní průmyslové
školy.
Desky knihy jsou provedeny dobově v secesním duchu a zdobí
je jediný nápis, letopočet 1899. Projdeme k výročí školy
stránky této knihy a připomeneme alespoň některé zápisy.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:
1/2024
18.04.2024
Nejstarším pardubickým kostelem
je dodnes stojící kostel Zvěstování
Panny Marie, který se nachází
v centru města na dnešním
Komenského náměstí. Kostel před
rokem 1359 nechal postavit arcibiskup
Arnošt z Pardubic. Byl prvním
pardubickým farním kostelem
„města nového“ založené jeho otcem.
Roku 1532 přemístil Vojtěch
Pernštejna faru k většímu bartolomějskému
kostelu, do staré fary
umístil klášter minoritů, jimž slíbil
postavit větší budovu.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:
1/2024
18.04.2024
Tato polozapomenutá osobnost se narodila 5. října 1867 v Heřmanově Městci v učitelské rodině Josefa Sokola, knížecího vychovatele v rodině Kinských. Ten učil děti Kinských češtině a roku 1862 mu vyšla v Litomyšli učebnice českého jazyka pro Němce. Roku 1867 přeložili J. Sokola na pražský Smíchov, od roku 1873 učil na vzorné škole při c. a k. učitelském ústavu v Praze. Josef Sokol se stal členem komise pro zpracování nových čítanek pro obecné s měšťanské školy, sám napsal učebnici pro tzv. věcné učení na obecných školách a německé konverzace, propagoval i výuku ruštiny. Vystoupil dvakrát i na sjezdech českých učitelů (1882 v Plzni, 1884 v Praze). Na pražském sjezdu razil zásadu „České dítě do české školy“. Roku 1883 začal s nakladatelem F. Šimáčkem vydávat dětský časopis „Jarý věk“. Svou bohatou činností vstoupil J. Sokol do dějin české pedagogiky, později (1885) vstupil i do komunální politiky v Praze jako obecní starší, v 90. letech se stal za městskou skupinu pardubickou poslancem říšské rady (1891) a poslancem českého zemského sněmu (1895) za Národní stranu svobodomyslnou (Mladočechy). Stal se tak vzorem svému synovi.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:
1/2023
18.04.2024
Julie Sýkorová se narodila 16. dubna 1826 v rodině hraběcího lesního ze Svojšic. S pokrokovým českým spisovatelem, novinářem a politikem Karlem Havlíčkem Borovským se seznámila na jednom vlasteneckém dýchánku u doktora Kučery v Praze, u jehož manželky byla zaměstnána. Havlíčkovou ženou se stala 4. března 1848 a ještě téhož roku před Štědrým dnem se šťastným manželům narodila dcera Zdeňka.
V prosinci roku 1851 byl však Karel Havlíček Borovský pro své protirakouské aktivity zatčen a odvezen do vyhnanství do tyrolského městečka Brixenu. Julie se dobrovolně rozhodla sdílet vyhnanství se svým mužem a spolu s dcerkou za ním přijela. Bohužel však onemocněla tuberkulózou a na manželovo naléhání se v září roku 1854 vrátila do Čech. V Praze se ze všech svých sil snažila dosáhnout zrušení deportace svého manžela. Než se toho však podařilo dosáhnout, v den svých 29. narozenin 16. dubna 1855 své nemoci podlehla. Havlíček dostal vyrozumění o svém propuštění o 11 dní později. Informaci o tom, že zemřela, se však dozvěděl až poté, co se vrátil do Čech. Tato zpráva jej zdrtila a zlomila.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:
1/2023
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
V čísle 1/2024 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Rabštejnská Lhota
Mladkovská vrchovina
Průzkum na Šibeničním vrchu
Pardubické kostely
Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v CHRUDIMI.
CHRUDIMSKO: Rane gotický kostel sv. Mikuláše v PROSEČI z konce 13. století.
ORLICKOÚSTECKO: Výhled z rozhledny na vrcholu KOZLOVSKÉHO KOPCE nad Českou Třebovou.
ORLICKOÚSTECKO: Rotunda sv. Kateřiny v ČESKÉ TŘEBOVÉ pochází z 12. století.
ORLICKOÚSTECKO: Budova radnice v CHOCNI.
SVITAVSKO: Fresky z 18. století na Loretánské kapli v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.
SVITAVSKO: Městské opevnění v ulici Na Bídě v POLIČCE.
PARDUBICKO: Kostel sv. Jiří v RADHOŠTI. V jeho sousedství je dřevěná zvonice z roku 1773.