Sdružení přátel Pardubického kraje



7.07.2016 Významná představitelka venkovského realismu v české literatuře Terezie Lanhausová-Nováková se narodila 31. 7. 1853 v Praze v úřednické rodině. Její matka pocházela ze zámožné německo-židovské rodiny, otec však vedl malou Terézu k češství. V Praze navštěvovala v letech 1860-69 dívčí ústav F. S. Amerlingové, potom v domě U Halánků na Betlémském náměstí známý Americký klub českých dam. Četla německé, fransouzské a anglické autory v originále a překládala je, její příklon k vlasteneckému češství se vysvětluje vlivem Karoliny Světlé (1830-1899), jež se jí stala celoživotním vzorem.
Během studií se Teréza seznámila se Svatoplukem Čechem a svým budoucím manželem dr. Josefem Novákem, pozdějším gymnaziálním profesorem v Litomyšli (zemřel 1907). Za něj se provdala roku 1876. Toho roku oba odešli do Litomyšle. Alois Jirásek v druhém díle svých „Pamětí“ píše o paní z velkoměsta, pro níž byla malá Litomyšl nudným hnízdem. Nepřestala tesknit po Praze. Její první literární pokusy se vracely k dívčím letům a „Litomyšl se v nich objevuje jen v ironickém zpodobení falešného a pokryteckého maloměšťáctví“ (V. Kovářík).
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016



7.07.2016 Pardubické letiště otvírá regionu cestu do celého světa Pokud se 31. května Ing. Jan Kašpar díval shůry na své rodné město, měl určitě velikou radost. Přesně 95 let a jedenáct dní poté, co se jeho Blériot odlepil od trávníku v Pardubicích a vydal se na svůj první dálkový přelet do Prahy, jen o kousek dál ofi ciálně začala výstavba letištního terminálu. Odvážný snílek a průkopník letectví by si ve své době jen těžko představil, že za pár desítek let budou jeho rodné Pardubice místem, odkud do celého světa startují létající stroje schopné přepravit desítky cestujících najednou. Dnes by byl ale zcela určitě hrdý na to, že jeho město a s ním celý region, kráčí díky jeho snu k rozvoji a prosperitě.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016



7.07.2016 Až do poloviny 18. století se v Raškovicích nedaleko Choltic těžil křemenec. Byl výjimečně tvrdý, a proto se z něho vyráběly mlýnské kameny, takzvané žernovy. A raškovické žernovy byly slavné v celém Českém království.
Naučná stezka Raškovickými lomy představuje kamenickou historii v podhůří Železných hor. Na dvoukilometrovém okruhu najdou návštěvníci šest informačních tabulí, uvidí několik zatopených lomů a dozví se, jak těžká byla kamenická práce. Stezka začíná pod rozhlednou Barborka, prochází obcí Horní Raškovice a přes nejvyšší místní vrch Vysokou skálu se vrací zpátky pod Barborku.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016



7.07.2016 V první polovině roku 2013 proběhl při stavbě kanalizace v areálu zámku záchranný výzkum, který na čestném nádvoří odkryl pozůstatky 105 kostrových hrobů a řadu kumulací lidských kostí. Pohřby byly do písčitého podloží uloženy vždy na zádech v orientaci ve směru V–Z. Řada hrobů byla vymezena kameny, některé byly kameny překryty. Nejméně ve 3 případech došlo k překrytí hrobů náhrobními kameny. Celkem v 17 hrobech se podařilo identifi kovat zbytky rakví. Rozbor zbytků dřev ukázal, že k jejich výrobě byla nejčastěji použita dubová či jedlová prkna (dále pak i habrové, javorové nebo olšové dřevo). Dalším svědectvím o používání rakví jsou železné hřebíky, avšak většina těl byla pravděpodobně do země uložena pouze v prostém rubáši nebo v látkovém vaku. Výbava hrobů byla velmi chudá. Uvést můžeme 2 prsteny, 1 stříbrnou minci a 4 esovité záušnice. Výbavu hrobu 45 tvořila stříbrná mince. Horní část těla od pasu k hlavě zničil mladší kruhový vkop. Dochována byla pouze pánev, dolní končetiny, část levé ruky a prsty pravé ruky pohřbené osoby. Na jednom z prstů byl navlečen bronzový prsten. Pod nimi na pánvi spočívala stříbrná mince, která byla určena jako střední brakteát českého krále Přemysla Otakara II. (1253–1278). Jedná se o ražbu z let 1265–1267(?). Po stránce typologické jde o typ Cach 820 b. Přestože se celá dlaň nedochovala, je jasné, že platidlo bylo vloženo do ruky zemřelého záměrně a sloužilo jako tzv. „obol mrtvých“ (Brádle – Hornik 2014, 3–5). Poměrně gracilní pánev a kosti dlouhých končetin však naznačují, že by pohřeb mohl patřit ženě ve věku 35–40 let (Mazáč 2015). Mince tvoří velice důležitý nález, neboť právě ona datuje pohřebiště do 13. století. Nepočetný, ovšem z hlediska datování pohřebiště velice důležitý soubor představuje skupina 4 záušnic. Tři jsou vyhotoveny z tenkého mosazného drátu. Jedna záušnice je vyrobena z mědi a její povrch je zušlechtěn stříbrným plátováním. Průměr záušnic se pohybuje mezi 31 a 41 mm. Právě průměr záušnic je důležitý pro jejich dataci. Kusy o průměru větším než 30 mm se objevují v průběhu 12. století (Štefan 2009, 182), na počátku následujícího století z výbav hrobových celků mizí (Nechvátal 1999, 125).
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016



7.07.2016 Pardubický kraj zahrnuje část území historické Moravy, nazývané Malá Haná, což je samostatná část území Hané rozložená v severní části Boskovické brázdy. Táhne se od Boskovic přes Velké Opatovice, Jevíčko, Jaroměřice, Chornice až po Městečko Trnávka.
Tato Malá Haná byla osídlena od pradávna.
Není divu; je zde úrodná půda, mírné a zdravé klima, které dnes využívá též plicní sanatorium v Jevíčku, a hlavně dostatek vody.
Je to území strategicky perspektivní díky své poloze v Boskovické brázdě, kterou od nepaměti procházela řada důležitých dálkových stezek spojujících Čechy, Moravu a Slezsko.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016



7.07.2016 Jednoho krásného zřejmě rána dubnového léta Páně tisícího sedmistého jednaosmdesátého zalétla do věnného města rychlá zpráva: „Na vědomí všem občanům se dává, že panovník, toho času císař Josef II., do Vysokého Mýta nazítří zavítá. Teď po smrti své milované matky Marie Terezie chce navštívit své i dávné její statky.“ Jak tam se lidem daří, zdali dobře hospodaří. V starostovi hrklo jako v starých hodinách, to tudíž musí být i velkolepá hostina. Císař, to není persóna jen tak kdovíjaká, menu podávaná, ať je také pestrá. 16. dubnem začíná pstruhová sezóna, na stole nesmí chyběti ryba. Jak jistě víte, sousedé, nejlepší je pstruh, ne, že ne. To vnuknutí starostovi dalo samo nebe, ale vzápětí tu tíhu úkolu odhodil ze sebe.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016



7.07.2016 Kastelánka Nového Zámku u Lanškrouna Krasava Šerkopová se soustavně věnuje sběru informací o historii této nemovitosti.
V roce 2010 navštívila archiv rodu Lichtensteinů ve Vídni, kde získala fotokopie cca 400 stran dokumentů a dopisů z doby výstavby zámku (1698–1712). Překladu historických dokumentů získaných v archivu, které jsou psány barokním kurentem, anebo švabachem, se věnuje Milan Koudelka, který žije v jedné z obcí nedaleko Rudoltic. Už tři roky postupně překládá listiny z různých archivů, včetně toho lichtenštejnského. Díky spolupráci kastelánky a překladatele se podařilo v listinách objevit nové informace o výstavbě zámku, následcích jeho požárů, opravách a pozdějším velkém bourání. Zajímavé jsou informace ze života v zámku i podzámčí. Kastelánka může nyní návštěvníkům sdělit například to, jakou pokutu dostalo v roce 1703 pět rychtářů z okolí, kteří se pohádali a poprali v kantýně pro dělníky u zámku. Za poklad nalezený v archivu považuje kastelánka informace o hledání příčin požáru, který zámek poničil v roce 1714. „Donedávna se vědělo pouze to, že byla 14. dubna 1714 opravována část střechy poškozená vichřicí. Na opravě pracovali klempíři, kteří si zřejmě udělali na zahřátí ohníček, ten při odchodu asi neuhasili,“ uvádí kastelánka informace, které měla k dispozici před tím, než byly předloženy listin z vídeňského archivu. „Až nyní se v dokumentech podařilo objevit opravdový informační poklad,“ doplňuje. Jedná se o zprávu o výslechu dělníků, která byla zaslána knížeti.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016



7.07.2016 Cyklostezka začíná v Chocni, městě cyklistů, hezkých parků a úzkých silnic. První písemná zmínka o Chocni pochází z roku 1227. Lidé zde ale žili již dlouho před tímto datem. Důkazy poskytla hradiště Darebnice a Hrádníky, pohřebiště u Běstovic, nebo nálezy v Hemži. Ve 14. století zde místní šlechtici vybudovali několik menších hrádků. Darebnice a Hrádníky vyrostly na místech původních hradišť, Vranov, Zítkov a Hlavačov na místech nových. Jeden z těchto hrádků a možná i některé další byly cílem vojenské výpravy Karla IV., tehdy ještě markraběte. Karel o tom píše ve své vlastní kronice: „Téhož léta, přijed k Vysokému Mýtu, zbořil jsem hrad Choceň a četné hrady pána z Potštejna, neboť jsem toho času vedl válku s tím pánem“.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016



7.07.2016 Pod zámkem v Nasavrkách téměř uprostřed města roste unikátní sad jedlých kaštanů. V roce 1776 je zde nechal vysázet majitel nasavrckého panství Jan Adam Auersperg. Ten si přivezl prvních šest sazenice z Itálie. Kaštanovníkům se v zámecké zahradě dařilo a nejen tam, dnes rostou prakticky ve všech částech Nasavrk. V průběhu 19. a 20. století byly sázeny nové kaštanovníky. Na severním svahu pod zámkem jich dnes na ploše větší než hektar roste 97. Z původní výsadby se zachovalo dvacet stromů. Nejstaršímu a také nejmohutnějšímu se říká Knížák, nebo také Kněžák, v obvodu má 534 cm, ale je už značně poškozen. Kaštan setý (Castanea sativa) je podobný spíš buku nebo dubu, než klasickému kaštanu (jírovec maďal). Liší se výrazně květy, které se podobají jehnědám. Kaštanka kvete v polovině červnu a je to nádherná podívaná.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016



7.07.2016 Malebně zvlněnou krajinou na rozmezí Železných hor a Vysočiny se vine říčka Doubrava, jeden z významných levých přítoků Labe. Údolí Doubravy se na horním a středním toku vyznačuje spoustou romantických zákoutí i hodnotných přírodních partií, z nichž některé jsou součástí chráněných území a většina z nich je dostupná po turisticky značených cestách.
Kde se voda rozlévá do dvou řek Pozornost zasluhuje už pramenná oblast Doubravy, která je součástí rozsáhlého rašeliniště mezi hladinami známých rybníků v lůně CHKO Žďárské vrchy – Velkého a Malého Dářka. K tomuto podmanivému území, chráněnému ve dvou národních přírodních rezervacích – Dářko a Radostínské rašeliniště, je nejlepší přístup po nenáročné trase naučné stezky „Dářská rašeliniště“, obnovené v roce 2013, a to buď ve směru od Velkého Dářka nebo od Radostína k osadě Borky. Tam je též poslední z dvanácti informačních panelů naučné stezky. Cesta se vyhýbá mokřinovým rašeliništím, kde v řídkém porostu s borovicí blatkou a bělavými koberci suchopýru zaujme několik tajemných jezírek. Z nich se voda rozlévá na dvě strany – ke zdrojnicím řek Doubravy a Sázavy. Jde o jeden z mála známých příkladů „říčního rozdvojení“ (tzv. bifurkace) na území naší vlasti.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016






Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2016 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
- Cyklostezka Choceň - Ústí nad Orlicí
- Skalnaté údolí Doubravy
- Raškovické lomy





Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Bartoloměje z roku 1397 v KOĆÍ s dřevěnou zvonicí z roku 1666 a krytou chodbou.

CHRUDIMSKO: Kostel sv. Jiljí opata v NASAVRKÁCH.

ORLICKOÚSTECKO: Litomyšlská brána ve VYSOKÉM MÝTĚ je zbytkem městského opevnění.

ORLICKOÚSTECKO: Most přes PASTVINSKOU PŘEHRADU zbudovanou v letech 1932 - 1938.

ORLICKOÚSTECKO: KRÁLICKÝ SNĚŽNÍK při pohledu od kláštera Hedeč u Králík.

SVITAVSKO: Kostel sv. Ducha v JAROMĚŘICÍCH.

SVITAVSKO: Sgrafita zhotovená podle Váchalova Krvavého románu na domě čp. 127 v LITOMYŠLI.

PARDUBICKO: Kostel sv. Jakuba v PŘELOUČI.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml