|
| |
|
Zima, zima všude je
21. 02. 2007 Jen si zpívejme a zvesela užívejme radovánek s bílým zimním potěšením. Sníh, sáňky, lyže, sněhuláci… Pravda, ne vždy to je o radosti: úklid sněhu před domem, neuklizené silnice, led a zlomené nohy… Někte-ří z nás v potu tváře realizují své ideální představy o vánocích: úklid, návaly v obchodech, stres, odškrtané seznamy různých obsahů… V dobách války jsou zima a Vánoce zřejmě zcela něčím jiným, nežli v dobách míru. Vojáci se nemůžou v klidu a bezpečí hřát u tepla rodinného krbu, dát si horkou koupel, kapra se salátem… Následující kompilace vzpomínek a úryvků z let 1914 - 1918 je jen připomínkou dnů zcela odlišných od těch, které prožíváme my čeští unijní Středoevropané… Tady mnozí zmrznou Úryvek z Válečné kroniky C. a k. Pěšího pluku č. 18. Východní fronta, rok 1915. V té době měly jednotky pluku za sebou už jednu tuhou karpatskou zimu s vyčerpávajícími boji. Sněhové vánice a pětadvacetistup-ňové mrazy. Zranění houfně mrzli v závějích… Teď prožívali druhou, neméně náročnou. I když se to z následujcích "vánočních" řádků nemusí jevit. 24. prosince: větrno, chladno, klid. 1.00 - 3.20 odpoledne proslovy polního kuráta , odpoledne vánoční oslava. Nařízena zvýšená bdělost. 25. prosince: 9 hod. dop. V/181 vystřídán IV/18. 11.00 dop. slavnostní služby boží v souběžném zákopě. Odpočinek. 15 - 18 překážek před frontou. Vyslány číhací hlídky. 27. prosince: stavba liščích děr započata. Větrno, deštivo. Vyslány číhací hlídky. Ruská ofensíva u Czernovic a na Strypě bezvýsledná. Autorem předchozích řádků je příslušník pluku nadporučík Franc Lehovec. Když stál v promrzlých zákopech, stejně jako tisíce jemu podobných, možná mu prolétly hlavou vzpomínky na poslední mírové vánoce, na poslední mírový a zároveň přátelský sníh 1913/ 14… Kosti do kamen Přání vojáků v poli byla v zimě prostá. Před válkou by si je člověk asi neuvědomil, považoval by je za samozřejmost: "Právě když jsem si postavil ve své díře kamna, musíme dál do toho sněhu a mrazu… Co pec mám v díře, je mi hej! Na nohy hezky teplo, však třeba trochu mi ho je."2 Jan Mazánek si svou pec v díře na srbské frontě neužil. Záhy po tom v té zimě, při útoku na bodák, padl. A ti, co přežili, jakkoliv zraněni, v bolesti čekali na luxus zázemí. Špitál, pravidelná strava, mnohdy prostěradla a hygiena. Absence střelby a bezprostředního ohrožení života mohla přesunout pozornost vojáků v nemocničním oděvu jinam. Podívejme se, jak řešili problémy s topením v Záložní vojenské nemocnici ve Vysokém Mýtě. To vzpomíná její pacient, příslušník Traindivision 9, Josef Špinler. Tento mladík z Dolní Dobrouče měl za sebou poměrně náročné cestování po východní a jižní Evropě. Vozil munici a jídlo na frontách v Rusku, Itálii, Rumunsku. Bylo mu tehdy jen sedmnáct let a jeho vyčerpané tělo odmítlo poslouchat. "S vánočními svátky dostaví se také notné mrazy a topení všade tak málo. My fasujeme denně dvě polena pro "cimru", ale to nestačí ani na řádné roztopení kamen. Vzadu za budovou visel dlouhý žebřík, i ten z jedné "cim-ry" marodi "štípli" a spálili. Náčiní se mi zdá škoda, ale v altánku jsem viděl spoustu kostí, jež tam kuchaři z kuchyně vynášejí… … tento zdroj tepla obstarávám sám. Za to ale musejí druzí pacienti ráno vyčistit kamna, by se žádný nedozvěděl, jakým způsobem se ohříváme, neboť by nám to zatrhli…" Vůně rumu a čaje Štědrý večer je moment, který asi každý člověk, ať je ve své povaze jakýkoliv, vnímá citlivěji, než kterýkoliv jiný. Jan Heger z 37. dalmatského pěšího pluku své Vánoce v roce 1917 tráví v horách. I Hegerovi bylo sedmnáct a nejspíš by se dalo říci, že během svého ročního válčení u pěšího pluku nezestárl o jeden rok, ale díky svým fron-tovým prožitkům rozhodně o víc… "24.12. ráno jsem šel k marodvizitě s abcesem, který jsem měl oblepený obvazem a byl ve velkém rozkladu… V 10 hodin připravili nám kuchaři mináž3… … Po mináži jsme vyfasovali ? chleba, dodatečné opatření oděvem, kožíškem, rukavicemi ze zaječích kůží, bauchpinty, bílou čepičku na uši, ozbrojeni handgranáty, municí. Takto vypraveni…čekáme na další befel, o kterém jsme již částečně věděli, co nás bude opět čekat, že máme před sebou silný opěrný bod nepřátelský… … tu přicházela 12. hodina polední, kdy zavznělo komando ales forberajten und umhégen abmašíren4. Za tohoto povelu nastupujeme opětně cestu po pěšinkách, stoupajíce, výš - a výš do příkrých vysokých hor, kde se vineme jeden za druhým. Asi po 3. hodině odpol. kol příkrého, pnoucího se jak kostelní věž skaliska, na němž byl vztyčený dřevěný kříž, v úpatí byla v několika metrech jeskyňka v níž bylo několik mrtvol a větší počet zbraní… bylo viděti mrtvoly koní, z kterých právě několik vojínů maso košírovalo. Ke čtvrté hodině večerní spatřujeme tábor z celt postavený, z kterého zaváněla vůně z rumu a čaje. Před stanem trčel vánoční stromek, který nám připomněl, že je právě dnes Štědrý večer. Tito přec slavili, a my, ubohý, jen ve smutných vzpomínkách a útrapách v únavě putujeme dál… …spatřujeme mnoho rovů, opatřeny dřevěnými křížky s tabulkami podepsanými jmény vojínů a od kterého regimentu a který rok a den úmrtí. …asi k 10 hodině dopoledne docházíme k několika … částečně pobořeným o samotě barákům …spatřujeme ulehnuté a mrtvé, na některých místech zasypané trámovím, vojíni, kde nasvědčovalo celé toto uskupení mrtvol, že zde noclehovali a byli překvapeni gázangrifem5 a zůstali v tom omámeni, až se tím udusili… … konečně po tak dlouhém nočním pochodě dospěli jsme ve 12. hodin v půlnoci, kdy slavili v našich kostelích slavnostně půlnoční - Narození Páně, svého stanoviska, aplézujíc6 bosenský regiment č. 2… Příjemnou letošní zimu Prohlížím si fotografie důstojníků výše zmíněného bosen-ského pluku. Mají vzhled horských vůdců. Usmívají se a jsou zarostlí. Jejich kožichy splývají s bělostným sněhem, až oči přecházejí… Horská krajina se v podstatě nemění, mění se jen vztah lidí k ní. V roce 1916, kdy byly zmíněné fotografie pořízeny, v ní naši předkové nácházeli nepřítele, v roce 2006 v ní my nacházíme čisté a neopakovatelné krásy… Přemýšlím, že v budoucnu si do Alp určitě vyrazím odpočinout a trochu zasportovat. Pokud to uděláte i vy, bude fajn, když vzpomenete na ty, kteří se během války 1914 - 1918 rekreovat nepřijeli… Poznámky: 1 Řimské číslice označují prapor daného pluku (např.: pátý prapor 18. pluku; čtvrtý prapor 18. pluku) 2 Z korespondence červenec - říjen 1914. Záložní poručík 78. pěšího pluku Jan Mazánek z Ústí nad Orlicí. Uloženo ve fondu Městského muzea v Ústí nad Orlicí. 3 Menage (něm.) - vojenská strava 4 Alles Vorbereiten und Abmaschieren (něm.) - všichni strojit a odchod 5 Gasangriff (něm.) - plynový útok 6Ablösen (něm.) - střídat Autor: Martin Zahálka Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2006 Předchozí článek: Milníky a rozcestníky Následující článek: Zpívající lípa v Telecím u Poličky Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
