|
| |
|
Železné hutě na panství Rychmburk
11. 03. 2009 Na hradě Rychmburk je roku 1325 v zápisech uveden Tas, potom zde byli páni z Pardubic - Flaškové. Roku 1425 dobyla hrad Žižkova vojska - Sirotci a usadili zde hejtmana Jiříka Kroměšína z Březovic. Po roce 1465 je zde pánem Zdeněk Kostka z Postupic a po něm Vilém z Valdštýna, který roku 1539 dokončil výstavbu hradu. Od roku 1554 byli majitelé panství Berkové z Dubé, kteří vybudovali v předhradí hospodářské budovy. Na Rychmburském panství byly v té době časté bouře a povstání poddaných proti vrchnosti, zvláště za protireformace. Roku 1718 koupil panství Václav Norbert z Vchynic, tím přešel hrad v držení Kinských až do roku 1842, kdy jej koupil Karel Alexandr Thurnu a Taxisu. V roce 1848 byla zrušena nejen robota a další povinnosti poddaných vůči vrchnosti, ale i vrchnostenské úřady. Byly zřízeny samosprávné okresy a soudy a tak 31. ledna 1850 skončil i vrchnostenský úřad na Rychmburku. V roce 1900 podle sčítání lidu měl Rychmburk (dnes Předhradí) 1079 obyvatel. Rychnburské panství patřilo už v 15. století k železářským oblastem. V polovině 15. století se uvádí hamr v Přerostlém a další v Hamříku. Výroba železa v dřevouhelných pecích začala asi počátkem 18. století. První vysoká pec byla v provozu ve Svratce v roce 1717. Důchodní účty týkající se provozu dřevouhelných vysokých pecí a kujnících výhní s buchary jsou z roku 1723, kdy na panství byly v provozu tři vysoké pece. První a zřejmě nejstarší byla v obci Hamry u Hlinska - v provozu od 24. března 1723. Druhá pec uvedená v účetních záznamech byla u Svratky od 22. března 1723. Potom zde byly provedeny opravy a znovu zahájena výroba 11. srpna 1723. Třetí vysoká pec byla vybudována v Pusté Kamenici v létě 1723, která měla nahradit pec v Hamrech a byla uvedena do provozu 6. září 1723. Železná ruda se získávala na panství. Je známo, že ložiska byla v okolí Otradova a v 18. a na počátku 19. století i v okolí Kladna a Vojtěchova. Ke konci 18. století se železná ruda těžila v osadě Ruda a v okolí Čachnova. Horníci rozlišovali jednak měkkou rudu dobývanou v povrchových šachtách a tvrdou, dobývanou v šachtách a štolách. Ruda se vytahovala na povrch pomocí rumpálu. Šachta byla odvodňována štolou. Množství vytěžené rudy se měřilo objemovými mírami - základní jednotka byla míra, která měla šestery necky. Před vsázkou do vysoké pece se ruda obohacovala drcením ve stoupách a propíráním. Teprve po odloučení od hlušiny se vsypávala do pece. Horníci pracovali primitivními nástroji (kladivo, motyka, páčidlo). Za dobu od 30. prosince 1722 do 30. října 1723 bylo vytěženo 5 316 mír železné rudy. Nezbytným materiálem pro provoz pecí bylo topivo. Používalo se výhradně dřevěné uhlí, vyráběné ze dřeva okolních lesů v katastrech obcí Dědová, Lhoty, Srudnice, Pustá Kamenice, Rychnov a další. Dřevěné uhlí se pálilo v milířích v místech, kde jsou v archivních materiálech jako dělniště. Pro potřeby vysokých pecí a kujných výhní bylo v té době vyrobeno 11 028 sáhů dřeva a vypáleno 4 118 košů dřevěného uhlí. Při tom se počítalo, že ze tří sáhů dřeva se vyrobí dva koše dřevěného uhlí z čehož je zřejmé, že jen část se hned zuhelňovala. Výroba dřevěného uhlí byla práce, kterou vykonávali robotníci. Výroba dřevěného uhlí byla práce, kterou vykonávali robotníci. Dále porážené dřeva, kde se poddaným platili od jednoho vyrobeného sáhu 4 krejcary, dále převážené dřeva k milířům a odtud k vysokým pecím a kujnícím výhním. Za dopravu nedostávali poddaní nic a jen pokud konali práci nad rámec své robotní povinnosti, dostávali odměnu 3 krejcary od koše dřevěného uhlí. Další povinností poddaných rolníků bez odměny byl převoz housek surového železa od vysokých pecí ke kujnícím výhním a další doprava uvnitř podniku. Všechny další práce v hutích byly prováděny na mzdu, zde se jednalo o specializovanou práci. Vyrobené sáhové dřevo přejímali od poddaných polesní za odměnu 3 denárů od každého převzatého sáhu. Produkce obou vysokých pecí se od sebe dost lišila. V zimní kampani 1723 vyráběla starší pec u Hamrů denně 386 liber. Výroba ve svratecké peci byla tehdy mnohem efektivnější a zdá se, že tato pec byla v lepším technickém stavu. Z těchto důvodů byla pec v Hamrech následně zlikvidována. Ruda a uhlí se dopravovaly za krychtu vysoké pece rumpálem se řetězem o délce 13 loket. Zajímavé je srovnání průběhu konečné fáze výrobní kampaně zahájené u vysoké pece svratecké 11. srpna a u nové pece v Pusté Kamenici 6. září 1723 dne 30. října 1723. Ve srovnatelné peci se vyrobilo průměrně denně 416 liber surového železa a v pustokamenické 436 liber. Je známo, že vysoké pece vyráběly méně kovu v počáteční fázi, než se ji podařilo uvést do plného provozu. Převážná část surového železa se odlévala do tvaru housek, daleko menší díl se zpracovával na litinu. Tavba se však občas nepovedla a tak býval zbytek "zlatech bílejch húsek" o váze 131 centýřů 64 liber. Z litého železa se vyráběly kotle, hmoždíře, rendlíky, paličky odlévané do forem. Formy se vyráběly hrnčířským způsobem z hlíny, sušily se a vypalovaly v ohni. Do písku se odlévaly potřeby pro zařízení kujnících výhní, vysokých pecí a pochýren. Část vytaveného železa zůstávala ve strusce vypouštěné z vysoké pece. Toto se rozbíjelo v puchýrně a kusy železa "klace" se vybíraly ve stoupě. Největší množství houskového železa - surového - se zkujňovalo v kujnících výhních. Ztráta způsobená zkujňováním činila 25% ze sta liber surového železa, které bylo ke zkujňování dodáno. Ze sta liber tak odváděli kameníci 75 liber kujného kovu. Na rychmburském panství pracovalo 5 kujnících výhní s hamerskými kladivy. S jistotou víme, že jeden z hamrů byl v Českých Kříženkách ostatní čtyři byly vždy po dvou na jednom místě a jsou uváděny jako horní a dolní hutě kovací. Největší část kovaného železa se prodávala. Pro vlastní potřebu se ho používalo malé množství na výrobu hornického nářadí a i hamerských bucharů. Ocel se v rychmburských železárnách nevyráběla. Vysoké pece, kujníci výhně, hamerská kladiva a ostatní nářadí, bylo třeba často opravovat. Po ukončení každé kampaně ve vysoké peci bylo nutno vylomit podstavu a nasadit novou. Někdy bylo třeba vyzdít celý pracovní prostor vysoké pece. Druhou záležitostí byla stavba měchů dýchajících vzduch do pracovního prostoru vysoké pece. Tak bylo zaplaceno za výrobu měchů mimo spodních truhel 10 zlatých, kromě toho na vyrobení nového vodního kola 2 zlaté a nového hřídele 1 zl. 30 krejcarů. Dále pak za vyznamenání měchů k tomu bylo potřeba jedna libra vepřového sádla a 5 žejdlíků lněného oleje. Během jara a léta 1723 se v Pusté Kamenici stavěla nová vysoká pec, stavba přišla na 221 zl. a 10 krejcarů. Přesný počet zaměstnanců rychmburských železáren není znám, mzdy se vyplácely podle vykonané práce a v účetních dokladech se uvádějí celkové částky. Horníkům se vyplácela mzda za míru vytěžené rudy - za míru měkké 1 krejcar 3 den., za míru tvrdé 3 krejcary. Na přípravě dřeva k milířům pracovali poddaní mnoha obcí panství. Od vypálení jednoho koše dřevěného uhlí se platilo uhlířům 8 krejcarů. V případě zajištění dopravy od milířů k vysoké peci pak 11 krejcarů. Při každé vysoké peci byl zaměstnán mistr, 4 tovaryši a puchéř. Pracovníci zde dostávali kolektivní mzdu - 8 zl. 40 kr. týdně. Není známo, kolik dostával každý jednotlivec. Dále slévači dostávali ještě 9 krejcarů od každého centýře litiny, odlévané do písku. V době, kdy nebyla vysoká pec v chodu, nebyla vyplácena žádný mzda. Měli ale možnost vydělat si na práci související s přípravou vysoké pece pro další kampaň. Jediným úředníkem při železárnách byl hamerský písař Jiří Augustin Petrus, který dostával plat 50 zlatých ročně, dále pak maso a koření a 2 zlaté na kancelářské potřeby. Jakousi naturální odměnou byla pro písaře tzv. svině - ztuhlá hmota surového železa, která zůstávala po skončení každé tavební kampaně na dně vysoké pece a která byla vylamována s její podstavou. Za každou svini dostával písař od vrchnosti 10 zlatých. V srpnu 1723 bylo zapsáno do přímých položek úředních dokladů 9 centýřů 39 liber kujného železa, získaného zkujněním dvou sviní. Rychmburské železárny byly značně výnosné. Od konce prosince 1722 do 30. října 1723 byl zisk do rychmburského důchodu celkem 3 962 zlatých. Velmi zajímavá je skladba výdajových položek: Zisk odvedený do důchodu 53 % Mzdy horníků 3 % Náklady na výrobu dřevěného uhlí 22,6 % Mzdy lidí u vysokých pecí 5,5 % Mzdy hamerníků 9,6 % Opravy zařízení 5,7 % Mzda písaře 0,6 % Nejvyšší položky jsou na opatřování paliva, tj. skoro polovina všech výdajů. Tento údaj je zkreslen tím, že dřevo bylo majetkem vrchnosti, která je prostřednictvím želez. hutí zpeněžovala. Další osudy rychmburských železáren nejsou podrobněji známy. Svratecká vysoká pec byla zrušena pravděpodobně po roce 1728. Pustokamenická vyrobila v roce 1753 49 centýřů litiny a surové železo, z něhož se vyrobilo 750 centýřů kujného železa - kovu. Vysoká pec zde byla v provozu ještě v roce 1799. Počátkem 19. století však zanikla. Osada Pustá Kamenice byla založena kolem roku 1392. V 15. století je jako ves pustá. Později se zde usadili horníci a založili osadu Pec. Železná ruda se tavila v osadě Ruda. Vysvětlivky: Míra - (měřice) roku 1675 zavedena míra vídeňská = 61,49 L Centýř - cís. patentem z roku 1764 = 61,72 kg Libra = 0,51375 kg - 32 lotů - 16 uncí Sáh = 1,8 m po roce 1765 vídeňský sáh 1,896 m Loket- roku 1765 zaveden loket vídeňský 0,5914 m a platil do roku 1871 do zavedení metrických jednotek Prameny: Vlastivědný sborník Vysočiny - 1969 Čechy - díl XIII. - vých. Čechy, J. Otto, Praha 1905 Hrady, zámky a tvrze království českého - Sedláček, Praha 1882 G. Hofman - soupis železných hutí a hamrů v Čechách, Praha 1964
Autor: Vlastimil Volák Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2009
Předchozí článek: Tip na dovolenou: Žďárské vrchy Následující článek: Kostel sv. Bartoloměje v Kočí Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
