|
| |
|
Kostel sv. Bartoloměje v Kočí
20. 03. 2009 Pozoruhodný kostel sv. Bartoloměje, stojící uprostřed obce Kočí nedaleko Chrudimi, patří k významným památkám tohoto druhu sakrálních staveb u nás. Byl založen královnou Žofií, druhou manželkou Václava IV., listem z 28. února 1397. 1 Zakládací listina se nezachovala, její přepis měl být podle J. L. Zieglera ještě v době jeho života uložen na chrudimské radnici, poté se však ztratil. Díky A. Rybičkovi existuje alespoň opis části zakládací listiny. 2 Historicky doloženi nejsou ani stavitelé kostela sv. Bartoloměje. Předpoklad, že jimi byli bratři Jan, Petr a Oldřich Lutkové, příslušníci pražské královské huti, kteří stavěli ve zdejším regionu, podporuje slohová i časová příslušnost těchto staveb. Jednolodní kostel, jehož významu dodávají vedle jeho dispozice dřevěné součásti a doplňky, tvoří zděná budova s dřevěnou věží a mostem. Stojí uprostřed dnes už zrušeného hřbitova, ohraničeného dřevěným roubeným plotem, pokrytým stříškou.Toto oplocení dávalo celku vzhled opevněného kostela, který původně ještě obepínal vodní příkop, dnes jej připomíná pouze koryto potoka. Vlastní stavba kostela na bažinatém terénu byla náročným stavebním úkolem, zejména stavební založení věže. Přes příkop vede od západu dřevěný krytý most. Nynější podoba pochází z roku 1721 a je barokní. Patří k nejstarším dochovaným dřevěným mostům v Čechách. Původně přemosťoval bažinu, z které dneska zůstal pouze vyzděný příkop. Most spočívá na dvou pískovcových pilířích, zpředu má pískovcové stupně, na nichž spočívá jeho čelo. Vlastní krytý most tvoří osm roubených oblouků arkád po každé straně, osmnáct metrů dlouhá chodba je krytá ve spodní části bedněním a překryta sedlovou střechou. Na záklopě stříšky nalezneme jméno autora mostu a rok jeho dokončení: Jan Teplý - rok 1721. Most ústí do mohutné dřevěné zvonice, přiléhající k průčelí kostela. Věž jehlancovité zvonice, kterou lze považovat za gotickou, i když byla zřejmě opravována po třicetileté válce, je kryta až k zemi šindelem. Dolní část věžního tělesa přechází z čtvercovitého půdorysu v osmistěn, který částí přiléhá k západnímu průčelí kostela a navíc ponechává k východu otevřené průchody na hřbitov. Věž zbudovaná ze silných dubových trámů dosahuje výše třiceti metrů. Na jednom z trámů se nachází letopočet 1666 a nápis: "Za povinnosti Waclawa Borowce kostelníka postaveno". Starší původ zvonice dokládají také dva zvony, větší a starší z nich, pojmenovaný shodně se zasvěcením kostela - Bartoloměj, pochází z roku 1496. Druhý zvon, nazývaný Vavřinec, je z roku 1562. Na věži býval ještě třetí menší zvon, tzv. umíráček.3 Pod věží se uschovávaly tzv. vysejpací truhly. 4 Zvonice tvoří jakousi předsíň, vedoucí k jedinému vstupu do kostela. Ten je zdoben gotickým portálem, nad vchodem je vytesán letopočet založení 1397. Do nedávna byly na trámoví věže umístěny části bývalého hlavního oltáře - ozdoby a sošky z roku 1682 - po restaurování byly sejmuty a uloženy v chrudimském muzeu. Portál uzavírají masivní vrata, původně pomalovaná hlavičkami andělíčků.5 Samotný kostel má uzavřenou presbyteř a loď, která je na průčelí a uprostřed podélných stran opřena pilíři. Sakristie spojená s presbyteří představuje nejstarší část kostela. Architektura interiéru působí stejně jako vnějšek především jednoduchostí a citem pro účelné uspořádání prostoru a používaný materiál. Nevelký prostor deset metrů dlouhé a sedm metrů široké lodi působí svou intimitou, zvýrazněnou prostou výzdobou interiéru a malovaným dřevěným stropem. Ten v dnešní podobě není původní, existují domněnky o klenbě, kterou měla loď mít před třicetiletou válkou, v níž celá obec včetně kostela zpustla. Existenci původní klenby by mohly naznačovat zachované konzoly na stěnách lodi, které spolu s venkovními opěráky mohly být součástí domnělé křížové klenby lodi. Ještě nedávno byla podoba dřevěného stropu pokrytého malbou s náměty květů, podle nápisu na stropě vzniklá v roce 1678, považována za původní výzdobu po zmíněné rekonstrukci kostela. V osmdesátých letech minulého století vyvrátily poslední restaurátorské práce tuto domněnku, když odhalily pod květinovým dekorem starší malbu zachycující pás portrétů starozákonních proroků. Na třinácti částech jsou zde umístěny portréty, jejichž malba je nápadná výraznými černými konturami a představuje unikátní dílo anonymního umělce. Zbývající plochu vyplňuje ornamentální výzdoba. Na dřevěný strop navazuje dvoupatrová, rovněž dřevěná, kruchta, její výzdoba čerpá z renesančních prvků, má mnoho společného s malbou na stropu. Dolní kruchta, která nese varhany, spočívá na štíhlých dřevěných sloupech. Dekor na kruchtách je původní, datování uvádí rok 1678. Stylově stejně s výzdobou kruchty jsou pojaty lavice, stejně tak i dřevěná kazatelna s postavami evangelistů. Vnitřek kostela byl v průběhu let upravován, na stěnách byly postupně vytvářeny fresky překrýváním původní výzdoby. Později se prosazuje snaha o původní podobu interiéru, už v letech 1899 - 1902 byly v lodi odkryty malby, které popsal K. Chytil v Soupisu památek.6 Z objevených fresek jsou postavy sv. Vojtěcha a Gottharda kolem triumfálních oblouků starší, pocházejí z 16. století, figury světců na stěnách lodi vznikly později, jak konečně připomíná letopočet, vztahující se k obrazu sv. Ludmily. Při rozsáhlých restaurátorských pracích v roce 1982 byly sejmuty části omítek, aby byla odkryta starší malba. Tehdy byl také restaurován pozoruhodný obraz Umučení sv. Vojtěcha a některé další hodnotné fragmenty původní výzdoby. Interiér kostela zdobí také závěsné obrazy značné umělecké ceny. Tabulový obraz Ukřižovaného pochází z 16. století a nese všechny znaky malby té doby. Obraz sv. Bartoloměje býval součástí původního hlavního oltáře. Signatura S.G. 1680 ukazuje na autorství chrudimského malíře Samuela Gindtera. Další zajímavé dílo spadá svým vznikem do první poloviny 18. století, v roce 1881 jej restauroval J. Papáček. Poslední soud pochází z druhé poloviny 16. století, byl však několikrát přemalován. Obraz je pojat v duchu dobového epitafního malířství, přemalbami však značně utrpěl. O něco starší obraz Korunování Panny Marie (v levém rohu obrazu je uveden letopočet 1522) byl přemalován Josefem Papáčkem a později dán do sbírek chrudimského muzea. Oba boční oltáře, sv. Anny a P. Marie pocházejí z poslední čtvrtiny 17. století, dnešní podobu dostaly v roce 1880, kdy na nich pracoval opět J. Papáček. Hodnotné části někdejší výzdoby byly odkryty také na stěnách presbyteře s původní gotickou klenbou s pasy vybíhajícími do prostých konzol. Byla zde nalezena malba, jejíž motiv by mohl být považován za symboliku založení kostela. Dotváří současně představu o podobě původní výzdoby kostela. Mimořádně působivý dojem, který zanechává v návštěvníkovi prohlídka kostela sv. Bartoloměje, zajímavé architektonické řešení celku i jeho jednotlivých částí, působící svým výrazem i dokonalostí zpracování, činí z kostela pozoruhodnou památku, která svým významem překračuje rámec regionu a tvoří součást širšího kulturního dědictví. Poznámky: 1. Obyvatelé obce Kočí, kteří patřili do chrudimské farnosti, využili možnosti, aby založili vlastní kostel. Mimo pověsti o pomoci místních sedláků při nehodě kočáru, který sjel i s královnou Žofií za nepohody z cesty a uvázl v bažině a o následné odměně v podobě povolení stavby kostela, nemáme zprávy o tom, co skutečně vybudování kostela předcházelo. 2. A. Rybička: O starožitnostech a umělcích chrudimských. Časopis Českého muzea, 1848. 3. V průběhu druhé světové války byl z věže snesen a odevzdán německým úřadům. 4. Byly to rakve, jichž se užívalo k odnesení zesnulého do hrobu. Když byla rakev do hrobu spuštěna, její dno se otevřelo a prázdná rakev za kruhy ve víku byla opět vyzdvižena, zatímco neboštík zabalený pouze v plátěném pytli zůstal na dně hrobu.Užívaly se za vlády Josefa II., kdy císař vydal zákaz pohřbívat v tradičních rakvích. Dále se používaly v době moru. 5. O této výzdobě píše J. Petrtyl ještě v roce 1912 v článku Lidové umění na Chrudimsku, který vyšel ve 3. dílu Chrudimska a Nasavrcka. 6. K. Chytil: Soupis památek historických a uměleckých v Království českém. Politický okres Chrudimský, Praha 1900, s. 139 - 142
Autor: Doc. PhDr. František Nesejt, CSc. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2009 Předchozí článek: Železné hutě na panství Rychmburk Následující článek: Přehrada Seč Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
