|
| |
|
Z historie vodárny - MUSEA Rosice n.L.
28. 11. 2006 Budova vodárny byla postavena v roce 1871 při budování tratě z Rosic nad Labem do Havlíčkova (tehdy Německého) Brodu. Stavební povolení pro výstavbu objektů v Rosicích n.L. bylo vydáno 19.4.1870. Tehdy se také začalo s výstavbou vlastní stanice na dnešním místě. Původní trať vedla přes Rosice více západním směrem a při otevření nové stanice byla zcela opuštěna. Povolení k provozu bylo uděleno 29.5.1871 a slavnostně byla trať otevřena 1.6.1871. Přestože trať již sloužila svému účelu, nebyla vodárna stále funkční. Vázly dodávky strojního zařízení. A tak byla stavba kolaudována až v roce 1873. Vnitřní uspořádání vodárny bylo následující: V prostřední části byla strojovna se stojatým parním kotlem a parním strojem, který poháněl jednopístovou vodní pumpu. V prvním patře se nacházely dvě vodní nádrže, každá o objemu 31 m3. V levém křídle v pohledu od kolejí se nalézaly dvě kanceláře a v pravém potom byt strojníka. Vlastní přívod vody se obstarával pomocí drobného zděného přivaděče z Labe, který byl údajně na místě zaústění do řeky opat-řen stavidlem. Přivaděč končil zaústěním do studny, od-kud byla voda čerpána přes mechanická síta do nádrží. Studna měla hloubku cca 7 m a přivaděč vyúsťoval cca 3 m nade dnem studny. V případě nízkého stavu vody v Labi za sucha sloužila pouze studna na průsakovou vodu. Strojník pak hlídal usazování říčních kalů a měl za povinnost je odstraňovat. Počet vlaků do Havlíčkova Brodu byl od počátku provozu velmi nízký. Mezi stanicemi Rosice a Chrudim nebyla žádná zastávka až do roku 1883, kdy byly uvedena do provozu stanice Medlešice. Mezník přináší rok 1908, kdy je dráha zestátněna. Tím také zanikají kanceláře a jsou přeměněny na bytovou jednotku. Zároveň také údajně byly zazděny prostupy mezi střední částí a křídly budovy. Ke zvýšení počtu vlaků dochází až za ČSR. Vodárna je využívána zejména pro trať na H. Brod a pro staniční zálohu. Ke změnám dochází až roku 1930. V tento rok byl odstraněn parní stroj a vodní pumpa. Parní kotel prozatím zůstal jako záloha pouze opatřen pulzometrem. Na místo parního stroje došlo k instalaci dvou čerpadel na elektric-ký pohon. Protože elektrická síť ve špičkách neposkyto-vala dostatek proudu, ale i pro případy výpadků sítě byl do vodárny zakoupen a nainstalován stabilní motor Lorenc s agregátem na výrobu el. energie. Po roce 1932 dochází také k výměně oken na celé budově, kdy malá tabulková okna nahrazují velkoprostorové špaletové rá-my, dochované do dnešních dnů. Posléze se již stav budovy ani její vzhled výrazně neměnil. V době druhé světové války proběhla přetavba vnitř-ních příček v levém křídle a změněn byl vstup do sklepa. V letech 1947 – 1949 mizí beze stopy stabilní benzínový motor s dynamem. Jediná zpráva pochází z roku 1949, kdy není možné provést na tomto zařízení revizi, protože zařízení při ohledání místa chybí a bylo předáno neznámo kam. Od roku 1951 je rekonstruována přípojka elektrické instalace. Její rozvody jsou dodnes patrné. Parní kotel a pulzometr však stále zůstaly na svém místě. Při velké přestavbě stanice v letech 1960 – 1962 byly instalovány nové vodní jeřáby – jeden na Pardubickém a druhý na Hradeckém zhlaví. V tomto období je také odstraněn parní kotel a pulzometr. Tím se změnilo i vnitřní uspořá-dání prostřední části do podoby, která je návštěvníkovi zpřístupněna v současnosti. Potřeba provozu vodárny končí v roce 1979, kdy pardubické depo opouštějí posled-ní parní lokomotivy a ustala vozba vlaků v parní trakci směrem na Chrudim. Pro potřeby vytápění vlaků parou je ještě kolem roku 1977 doplněn vývod na hadici pro plnění vodních nádrží motorových lokomotiv nutných k provozu parního generátoru PG 500. Ta se však užívá minimálně a od roku 1982 již není v podstatě využívána vůbec. Rokem Budova vodárny byla postavena v roce 1871 při budování tratě z Rosic nad Labem do Havlíčkova (tehdy Německého) Brodu. Stavební povolení pro výstavbu objektů v Rosicích n.L. bylo vydáno 19.4.1870. Tehdy se také začalo s výstavbou vlastní stanice na dnešním místě. Původní trať vedla přes Rosice více zá-padním směrem a při otevření nové stanice byla zcela opuštěna. Povolení k provozu bylo uděleno 29.5.1871 a slavnostně byla trať otevřena 1.6.1871. Přestože trať již sloužila svému účelu, nebyla vodárna stále funkční. Vázly dodávky strojního zařízení. A tak byla stavba kolaudována až v roce 1873. Vnitřní uspořádání vodárny bylo následující: V prostřední části byla strojovna se stojatým parním kotlem a parním strojem, který poháněl jednopístovou vodní pumpu. V prvním patře se nacházely dvě vodní nádrže, každá o objemu 31 m3. V levém křídle v pohledu od kolejí se nalézaly dvě kanceláře a v pravém potom byt strojníka. Vlastní přívod vody se obstarával pomocí drobného zděného přivaděče z Labe, který byl údajně na místě zaústění do řeky opatřen stavidlem. Přivaděč končil zaústěním do studny, od-kud byla voda čerpána přes mechanická síta do nádrží. Studna měla hloubku cca 7 m a přivaděč vyúsťoval cca 3 m nade dnem studny. V případě nízkého stavu vody v Labi za sucha sloužila pouze studna na průsakovou vodu. Strojník pak hlídal usazování říčních kalů a měl za povinnost je odstraňovat. Počet vlaků do Havlíčkova Brodu byl od počátku provozu velmi nízký. Mezi stanicemi Rosice a Chrudim nebyla žádná zastávka až do roku 1883, kdy byly uvedena do provozu stanice Medlešice. Mezník přináší rok 1908, kdy je dráha zestátněna. Tím také zanikají kanceláře a jsou přeměněny na bytovou jednotku. Zároveň také údajně byly zazděny prostupy mezi střední částí a křídly budovy. Ke zvýšení počtu vlaků dochází až za ČSR. Vodárna je využívána zejména pro trať na H. Brod a pro staniční zálohu. Ke změnám dochází až roku 1930. V tento rok byl odstraněn parní stroj a vodní pumpa. Parní kotel prozatím zůstal jako záloha pouze opatřen pulzometrem. Na místo parního stroje došlo k instalaci dvou čerpadel na elektric-ký pohon. Protože elektrická síť ve špičkách neposkytovala dostatek proudu, ale i pro případy výpadků sítě byl do vodárny zakoupen a nainstalován stabilní motor Lorenc s agregátem na výrobu el. energie. Po roce 1932 dochází také k výměně oken na celé budově, kdy malá tabulková okna nahrazují velkoprostorové špaletové rámy, dochované do dnešních dnů. Posléze se již stav budovy ani její vzhled výrazně nemě-nil. V době druhé světové války proběhla přetavba vnitř-ních příček v levém křídle a změněn byl vstup do sklepa. V letech 1947 – 1949 mizí beze stopy stabilní benzínový motor s dynamem. Jediná zpráva pochází z roku 1949, kdy není možné provést na tomto zařízení revizi, protože zařízení při ohledání místa chybí a bylo předáno neznámo kam. Od roku 1951 je rekonstruována přípojka elektrické instalace. Její rozvody jsou dodnes patrné. Parní kotel a pulzometr však stále zůstaly na svém místě. Při velké přestavbě stanice v letech 1960 – 1962 byly instalovány nové vodní jeřáby – jeden na Pardubickém a druhý na Hradeckém zhlaví. V tomto období je také odstraněn parní kotel a pulzometr. Tím se změnilo i vnitřní uspořá-dání prostřední části do podoby, která je návštěvníkovi zpřístupněna v současnosti. Potřeba provozu vodárny končí v roce 1979, kdy pardubické depo opouštějí poslední parní lokomotivy a ustala vozba vlaků v parní trakci směrem na Chrudim. Pro potřeby vytápění vlaků parou je ještě kolem roku 1977 doplněn vývod na hadici pro plnění vodních nádrží motorových lokomotiv nutných k provozu parního generátoru PG 500. Ta se však užívá minimálně a od roku 1982 již není v podstatě využívána vůbec. Rokem 1984 se přestávají provádět revize na vodárenském zaří-zení. Dále již není vodárna využívána a stanice zde skla-duje různé nepotřebné věci. V obou křídlech stále fungují byty pro zaměstnance ČSD. Postupně při různých zemních pracích mizí potrubí a je snesen vodní jeřáb na Hradeckém zhlaví. Vzhled budovy se mění až na konci 80. let minulého století, kdy započala stavba nadjezdu a s ním i rychlostní silnice směrem na Hradec Králové. Tím budo-va získala dnešní podobu, včetně nevhodného těsného přimknutí k nadjezdu. Od druhé poloviny 90. let jsou bytové jednotky opuštěny a stavba chátrá. Je příležitostně obydlena bezdomovci a hromadí se zde značné množství odpadků. Vlastní Museum vzniklo na sklonku roku 2000, kdy si Pardubický spolek historie železniční dopravy (dále jen spolek) pronajal budovu bývalé vodárny na nádraží Rosice nad Labem od ČD, a.s. i když myšlenka vzniku Musea sahá již do let 1996-1998. V počátku však byly exponáty shromažďovány bez jakékoliv koncepce a nahodile. Přesto bylo získáno několik desítek cenných sbírkových předmětů, jejichž cena je nenahraditelná. Jedná se především o části zabezpečovacího zařízení, některé návěsti a vyřazené trolejbusové výhybky, apod. Pardubický spolek provedl od února do září 2001 a následně až do května 2002 rozsáhlé renovační práce na celé budově. Byly zcela opraveny 2 střechy, dosazeny nové okapy a svody. Jedna střecha byla zabezpečena provizor-ně. Její oprava proběhla následně v létě 2003. Vodárenská věž dostala novou omítku v roce 2002 a o rok později byly dokončeny omítky na celé budově. Objekt byl staticky zajištěn a opraveno vadné zdivo. Byly natřeny dřevěné části a opravena a následně zasklena okna, popř. dosazena chybějící. Uvnitř došlo nejprve k vyklizení cca 3 tun komunálního odpadu, který zde zbyl po bezdomovcích. Následně byly místnosti omítnuty a vymalovány. V celém objektu byla instalována nová elektroinstalace. Objekt byl rekolaudován za účelem provozování Stálé expozice – MUSEA. Od září 2001 se do Musea začaly instalovat exponáty. Většinu prací provedl spolek svépomocí pouze pod nutným dozorem. Náročné opravy poškozených střech byly svěřeny odborné firmě. Elektroinstalaci provedly osoby odborně způsobilé. Na přelomu let 2003-2004 byla zřízena další výstavní místnost z původní velmi vlhké kuchyňky. V roce 2005 se rozšířila sbírka venkov-ních exponátů o lokomotivní pomník torza motorového vozu M131.1116. Museum navštíví každoročně asi tisíc pět set návštěvníků. Celý provoz je řízen pouze amatérsky systémem bezplatných brigád. Jen na budově Musea bylo členy spolku odpracováno více než 6 tisíc hodin. Proto neváhejte a přijďte se podívat. Otevřeno je od května do října každou sobotu od 10 do 17 hod. Při zahájení a ukončení sezóny vždy vypravujeme zvláštní historické motoráčky. Více o nás na adrese http://pshzd.wz.cz .
Autor: Oldřich Čížek Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2006 Předchozí článek: Vydejte se so mlýna v Písečné Následující článek: Poličský dům na seznamu památek Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
