|
| |
|
Významné památky Vysokého Mýta
19. 11. 2007 Vysoké Mýto je 700 let královským věnným městem. Doklady nejstaršího osídlení oblasti dnešního Vysokomýtska se však objevují již kolem řeky Loučné a pocházejí ze starší doby kamenné. Vysoké Mýto patří mezi jedno z nejkrásnějších měst Pardubického kraje a svým návštěvníkům má opravdu do nabídnout. Dominantou města již z dálky viditelnou je kostel svatého Vavřince. Kdy a kdo kostel postavil, není bohužel přesně známo. Pověst praví, že to bylo nejspíše koncem 13. stol. (kostel byl založen s městem) a během 1. poloviny 14. stol. byl nejspíše Plichtou ze Žerotína dostavěn. První zmínka o tomto kostele je doložena z roku 1349 při založení Litomyšlského biskupství 9. června 1346. Roku 1461 dochází k velkému požáru, kdy vyhořela polovina města i s chrámem. Z kostela zbyla jen jižní věž a část přilehlé jižní lodi s portálem. Původní stavba byla trojlodní o málo nižší než stavba nová. Měšťané postupně bohatli a mohli si dovolit zejmé-na v klidných časech vlády Karla IV. financovat zbudování monumentálního svatostánku. Po požáru se začalo se stavbou nového kostela. Sakristie byla obložena kvádry, zeď, která unikla ohni, byla zesílena a po roce 1500 byly vystavěny předsíně západního a severního vchodu, dokončilo se klenutí a mezivěží. Kostel má šindelovou střechu s netopýrovými vikýři. Kostel sv. Vavřince vynikal nad průměr své doby. 6. srpna 1774 došlo opět k požáru, při kterém vyhořela velká část města a ani kostel nezůstal ušetřen. V mezivěží a v hlavní lodi bylo zničeno vybavení a malované kancionály na kruchtách. Od této doby kostel stále více a více chátral a až v roce 1837 dochází k jeho rekonstrukci. Šindelová střecha byla nahrazena břidlicovou, zvýšil se krov "Hrkačky" (severní věže) a jižní věž byla též zvýše-na do stejné výšky. Současná podoba kostela je pak výsledkem puristické restaurace z konce 19. století vedené z větší části Fr. Schmoranzem a J. Mockerem. Kostel je postaven v gotickém stylu, je v něm 10 oltářů, přičemž ten nejvýznamnější je velký oltář s obrazem Petra Brandla - Nanebevzetí Panny Marie. Petr Brandl ho původně zhotovil pro Sedlecký klášter, který byl po čase zrušen. Vysoké Mýto oltář odkoupilo a nahradilo tím oltář sv. Vavřince, jenž 1774 shořel. Byl vyhotoven roku 1728. Panna Maria má sepjaté ruce v modlitbě, je obletována andělíčky, kteří nesou oblaka a květinové věnce. Dole jsou apoštolé, a ti pozdvihují nesměle svůj zrak právě k tomuto oblaku. Zajímavostí tohoto obrazu je jeden z andělíčků, který je k nám obrácen zadkem. Dle pověsti ho prý Petr Brandl namaloval slušně, jenže klášterníci Sedlště mu na něm cosi vytýkali, a proto prý andělíčka přemaloval. Mistrovské Brandlovo dílo z jeho vrcholného období je řazeno k největším skvostům barokního umění ve východních Čechách. Stěny chrámu pokrývá působivá secesní výzdoba a řada figurálních scén dle návrhu K.V.Maška, v bočních lodích to jsou scény znázorňující založení města Přemyslem Otakarem II. a osobnosti s modelem kostela, které se zasloužily o jeho novodobé restaurování - arch. F. Schmoranz, spisovatel A.V.Šembera, starosta města J.B.Tůma, profesor V. Votrubec, arch. J. Mocker a ministerský rada H. Jireček. Většina kostelního mobiliáře je novodobá, starší vybavení buď shořelo nebo bylo záměrně odstraněno při regotizaci. Dochovala se pozdně gotická křtitelnice z roku 1499 ulitá Ondřejem Ptáčkem a dnes umístěná na rozhraní lodě a kněžiště, v boční kapli sv. Jana Křtitele si můžeme prohlédnout sochu Madony z počátku 16. století. Kostel Nejsvětější Trojice Starý hřbitov, který byl po založení města zřízen u chrámu sv. Vavřince, shledali měšťané v 16. století z hygienických důvodů jako nevyhovující a roku 1540 bylo rozhodnuto o jeho zrušení a přemístění pod kněžské schody. O tři roky později v roce 1543 byl pak mistrem Blažejem z Litomyšle zbudován na "Kněžské zahradě" a bývalém hřbitově kostel sv. Trojice. Nemá věž, zato vysoký barokní štít s portálem od pardubického sochaře Vlčka. V roce 1592 byl kostel rozšířen mistrem Trebkou. Později pro-běhlo několik úprav, pozměněn je vedle lodi především štít, nyní novorenesanční. Hřbitov byl zrušen roku 1906, interiér kostela je dnes nepřístupný. Zpráva o založení kostela je uchována na pískovcové desce. V kostele je pochována dcera pana Jana Milewinského z Šonova, o čemž svědčí nápis na pískovcovém náhrobku, zdobeném těmito erby: Sova na ratolesti - erb Jana Milewinského Zkřížené meče - erb Ludmily z Mečkova Kostel Nejsv. Trojice se stal významnou kulturní památkou Městské památkové zóny a po dokončení interiéru bude sloužit občanům města jak po stránce duchovní, tak i kulturní. Hradby Na příkaz Přemysla Otakara II. kolem roku 1265 se začíná město opevňovat hradbami. Díky tomu mu král udělil výsadu, že 3 roky obyvatelé nemusejí nikde v zemi platit clo ani mýtné, dále další dva roky do svátku sv. Jakuba jsou oproštěni od placení daně a berně. Finance na tuto stavbu se získávaly z příjmu městského soudu, které jinak náležely králi. Hradby byly téměř 20 loktů vysoké, 2 lokty široké. Ke třem branám vedl zdvihací most a nad každou branou se zdvihaly dvě věže a tři menší na konci předměstí (v té době takto stavěla většina měst, např. Kolín, a soudí se, že snad i Vysokému Mýtu sloužilo za vzor). Náměstí Přemysla Otakara II. Výjimečnost čtvercového náměstí, které se po pražských řadí k největším v Čechách, spočívá nejen v jeho rozloze (2 ha, rozměry stran: 153, 147, 134 a 127 m), ale i v systému celkem dvanácti ulic v rozích a ve středu jeho stran. Náměstí patří k významným pozůstatkům gotické architektury v Čechách. Jeho plocha zabrala tolik místa, že se do prostoru v hradbách vešla pouze jedna okružní ulice obíhající spojitě celé město. Přes náměstí, kde se při týdenních a výročních trzích čile obchodovalo, procházela od Pražské k Litomyšlské bráně tzv. Trstenická stezka. Uprostřed rynku stálo původně deset domů, pozdějí prodejní budky a kotce řemeslníků, zásobování vodou zajišťovaly dvě dřevěné kašny, z nichž přebytečná voda odtékala do velké louže. V 18. a 19. století dosud travou zarostlé a často rozbahněné prostranství získalo první dlažbu, vnitřní zástavba byla odstraněna, čímž vznikla volná plocha největšího mimopražského náměstí u nás. Současná úprava s mozaikovými výjevy, třemi altány, slunečními hodinami a kašnou pochází z let 1995 - 97. V samém středu náměstí byl v roce 1714 postaven mariánský sloup. Kolem rynku se od počátku soustředily dřevěné a hrázděné domy nejbohatších měšťanů, všeobecné rozšíření kamenné zástavby spadá do 16. století. Jedním z nejstarších kamenných domů je "stará radnice" z roku 1433 s věžičkou a hodinami. Tento "velký a nový rathús", jak je nazýván v tehdejší městské knize, nahradil prvotní dům uprostřed náměstí. Gotická radnice několikrát vyhořela, byla barokně upravena a v roce 1828 přestavěna v empírovém stylu. V polovině 19. století, kdy radnice sloužila jako sídlo okresního soudu, bylo v zadním traktu přistavěno vězení. Vedle funkcionalistické budovy dnešní radnice z roku 1932 se nachází "Panský dům" s oranžovou fasádou a dvěma štíty. Jako renesanční s vlivy pozdní gotiky byl postaven bohatým měšťanem Matějem Piknuskem v roce 1536. V 18. století získal barokní štíty včetně štukového znaku města. Změnil mnohokrát majitele a od roku 1750 sloužil jako kasárna, později jako hostinec a sídlo městské správy. Štít s českým lvem umístěný nad vchodem nesoucí letopočet 1536 je patrně znakem řezníků. Přilehlému rohu náměstí pak vévodí žlutá tříposchoďová budova s věžičkou z roku 1902 určená původně pro okresní zastupitelstvo. V bývalé zasedací síni s malovaným stropem je nyní výstavní síň Jana Jušky, která je součástí Městské galerie. Morový sloup Stojí uprostřed čtvercového náměstí, vysoký je asi 14 m a celý je vystavěný z pískovce, vytesaný Stůnou z Klatov. Byl postavený na památku Rastattského míru z roku 1714 a také na památku pominutí moru roku 1715. Sloup je ukázkou barokního sochařství neznámého autora s neobyčejně klidnou koncepcí. Na rozích stojí sochy sv. Josefa, Jana Nepomuckého s křížem, Vavřince s roštem jako ochráncem proti moru a Floriána s vědrem hasícím dům. Uprostřed stojí socha Panny Marie s aureolou kolem hlavy. Pražská brána Středověké opevnění města zbudované ve 14. století tvořilo několik obranných linií - hliněný val, příkop, nižší parkánová hradba opatřená střílnami a vyšší hlavní hradba zesílená asi 25 baštami a několika věžemi. Vstup do města zajišťovaly tři brány (později opatřené ještě dvojitým předbraním). Jejich jména jsou tradičně odvozena od míst, ke kterým směřovaly cesty. Opevnění postupně ztrácelo svůj význam a od konce 18. století probíhalo jeho bourání. O několik desetiletí později, v době rodící se památkové péče, byly některé části městské fortifikace zachráněny před zničením a následně opraveny. Pražská brána (dříve Vraclavská) pochází ze 13. stol. a je ve své dispozici obranného vstupu nejzachovalejší. Do velké věže vysoké 48 metrů je možné vstoupit pouze po točitém schodišti malé věže přes můstek nad branou. V malé věži je pak možné spatřit nejjednodušší prastarý typ klenby - tzv. klenba přečnělková, kde každá cihla přesahuje cihlu níže položenou, čímž se prostor postupně uzavírá. Až do roku 1816 zde bydlel hlásný. Vyhořela v roce 1461, 1700, 1774 a 1816. Restaurace v období 1882 - 1883 byla provedena podle plánů F. Schmoranze. Velká věž dnes slouží jako vyhlídková a je přístupná veřejnosti. Choceňská brána (Karaska) Choceňská věž, zvaná též Karaska je pozůstatkem dvou-věžové brány. Svůj původní vzhled ze 13. století si za-chovala až do této doby. Vyhořela v roce 1569, 1700 a 1844. Roku 1614 zde byla zvonice, vězení a do roku 1700 tu měl byt hlásný. Původně měla dvě věže, ale ta druhá 1844 shořela a již nebyla znovu postavena. Zůstala pouze Karaska. Kromě pozůstatků chrliče v nároží si můžeme prohlédnout na straně do ulice starý vstup na ochoz nad branou chráněný kdysi padacím mostkem. Po vytažení mostek zapadl do prostoru vzniklého ustoupením portálu do zdiva a průchod se tak bezpečně zavřel. Litomyšlská brána Měla dvě věže, které po nové a nákladné rekonstrukci střechy opět bohužel vyhořely. 3. července 1829 bylo nařízeno zbourání toho, co z obou věží zbylo. Měšťané ale zjistili, že by to kvůli tvrdosti materiálu stálo veliké úsilí a bylo by to velice drahé. Možná i díky tomu se nám obě dvě věže zachovaly do současnosti. Barevná freska znázorňující sv. Jiří na koni s drakem navržená M. Alšem pochází z roku 1936. Prostory velké věže jsou dnes využívány Regionálním muzeem ve Vysokém Mýtě. Regionální muzeum Kolem roku 1871 bylo založeno na návrh radního Karla Richtra, mlynáře v Sárovci, městské muzeum. Prozatím bylo umístěno do jedné místnosti obecního úřadu a Karel Richter se stal jeho správcem. Na začátku své působnosti vlastnilo muzeum 66 předmětů (hlavně obrazy) a 163 mincí. Sbírka však nebyla přístupná veřejnosti a tak opadl zájem obyvatel dále ji rozšiřovat. V roce 1883 se do Vysokého Mýta vrátil architekt Josef Škorpil, a jelikož poznal mnoho muzeí v Paříži, tak se podle jejich vzoru znovu ujal myšlenky muzeum zachovat a následně rozšířit. Nejprve přemístil muzeum do opravených míst-ností Pražské věže. Aby se zpráva o nově založeném muzeu dostala do co nejširších vrstev, vypracoval tzv. komitét (provolání s nápisem) "Šetřme starožitností" a dal jej rozšířit do okolních měst a vesnic. Sbírka muzea se rychle obohacovala a vše se za čas přemístilo do nově upraveného hořejšího patra Pražské věže. Všichni se snažili, aby bylo co nejdříve zpřístupněno veřejnosti, což se podařilo a 24. května 1885 mohlo být slavnostně otevřeno. Prameny: www.vysoke-myto.cz Informační průvodce městem Vysoké Mýto a okolím - Město Vysoké Mýto 2003.
Autor: Jan Řeháček Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2007
Předchozí článek: Vysoké Mýto a statut královského věnného města Následující článek: Vysokomýtsko je spjato s osudy jednoty bratrské Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
