|
| |
|
Války výrazně zasáhly do rozvoje pardubického gymnázia
03. 03. 2006 Počátky středního školství v Pardubicích spadají do doby panství Pernštejnů. Byl to Jan z Pernštejna, který zde založil 1543 latinskou partikulární školu. Řídily ji i některé významné osobnosti jako Martin Bacháček, pozdější rektor pražské univerzity. Budova stála v Bartolomějské uličce. S prvním gymnáziem se setkáváme v Pardubicích v roce 1728 u kláštera minoritů. Původně mělo pouze 4 třídy, teprve později bylo rozšířeno o třídu pátou a šestou. V roce 1777 však už bylo zrušeno, tedy dříve, než se podařilo minoritům a městu postavit samostatnou gymnazijní budovu. Pokusy o jeho obnovení ztroskotaly, a tak měly Pardubice po řadu let jen hlavní krajskou školu. Teprve v r. 1854 si hospodářský rozvoj a zakládání podniků vynutily otevření vyšší reálky, jež byla po devíti letech rozšířena o vyšší třídy. Preferovala pochopitelně zájem o technické směry, stejně jako průmyslová škola založená r. 1899. Na počátku 20. stol. stoupla potřeba inteligence, chlapci však museli jezdit na gymnazijní studia do Vysokého Mýta, Chrudimě, Hradce Králové, Jičína apod., poněvadž Pardubice gymnázium neměly. Pardubický tisk založení gymnázia podporoval, veřejnost se rozdělila. Jedni byli pro založení ústavu, jiní měli strach ze zatížení občanů eventuálním zvýšením obecních přirážek, mnozí dokazovali pokles významu klasických gymnázií či se obávali oslabení významu reálky. Poslanecká sněmovna přijala v červenci 1909 rezoluci k založení ústavu a v červenci 1910 se objevila ve státním rozpočtu položka pro pardubické gymnázium. Než však byl nový ústav otevřen, měla se obec zavázat, že do konce srpna 1913 postaví gymnazijní budovu, bude hradit téměř celý věcný náklad a starat se o její údržbu. Vyučovat se začalo 21. září v jedné třídě. Prvním ředitelem gymnázia byl Josef Durych, který nastoupil 1. 12. 1910 a ve funkci setrval do konce školního roku 1924/25. Do penze odešel v 71 letech. V následujícím školním roce se gymnázium se svými dvěma třídami přestěhovalo do severního křídla měšťanské školy u sv. Jana (dnes ZŠ br. Veverkových). Postupně narůstalo na osmitřídní ústav, který setrval v přízemí a části 1. poschodí v nepříznivých podmínkách do konce školního roku 1926/27. Gymnázium narůstalo pozvolna, mělo malý počet žáků a profesorů a zprvu prý zklamalo naděje města. Jedině tak si můžeme vysvětlit, že v r. 1912 navrhla městská rada pardubická ministerstvu, že místo budovy gymnázia postaví novou budovu reálky a gymnázium po adaptacích umístí v její dosavadní nevyhovující budově. Přes námitky ředitelství gymnázia ministerstvo návrh obce přijalo. Do konce 1. světové války se však žádný z ústavů nedočkal nové budovy. V témže roce, kdy bylo založeno v Pardubicích chlapecké státní gymnázium, vzniklo zde spolkové dívčí reálné gymnázium Boženy Němcové. Ústav byl sice povolen, ale město se bálo značného nákladu, proto ho neotevřelo. Snaha po založení dívčí střední školy v Pardubicích byla oživena 1910, když ministerstvo kultu a vyučováni schválilo organizační statut i osnovy dívčího reálného gymnázia. V Pardubicích byl zřízen spolek "Božena Němcová", jenž dostal za úkol založit a vydržovat v Pardubicích dívčí gymnázium. Ustav byl otevřen 9. září 1910 a ředitelem byl zvolen Jan Roubal, profesor reálky. Škola byla umístěna na tehdejším Zeleném předměstí u divadla. Bylo rozhodnuto, že první třída bude otvírána každým druhým rokem. Na počátku I. světové války se situace v pardubickém školství zhoršila. Osm školních budov bylo obsazeno vojskem a v budově měšťanských škol u sv. Jana se soustředilo vyučování škol obecných, měšťanských, středních i odborných. Místnosti dívčího gymnázia obsazeny nebyly, protože byly umístěny v činžovním domě. V novoměstských školách se přepažovaly učebny, aby se získalo více tříd, zdravotní podmínky se tím zhoršovaly. Tělocvičny užívalo gymnázium jen ve volných hodinách, jež zůstaly po tělocviku měšťanských škol, které měly 15 tříd. Vydechnutí nastalo po ukončení 1. světové války a vyhlášení samostatné Československé republiky. Situace v umístění školy se však nezlepšila. Za těchto nepříznivých okolností popularita ústavu klesala, proto se profesorský sbor v r. 1920 usnesl zažádat o přeměnu klasického gymnázia v reálné, s novými osnovami. Teprve v roce 1924 bylo výnosem ministerstva školství státní gymnázium změněno v gymnázium reálné. Od roku 1924/25 bylo postupně dívčí reálné gymnázium přičleněno jako dívčí pobočka k státnímu reálnému gymnáziu. Od 1. 9. 1925 přejal správu státního reálného gymnázia Jan Roubal, dosavadní ředitel dívčího reálného gymnázia a od 1. března 1928 se stal jeho ředitelem. Počet tříd v reálném gymnáziu stoupl na 12, nebylo však kam je umístit. Jedna třída byla v budově dívčího gymnázia, jiná v chlapecké měšťanské škole na Starém Městě, zbytek ve škole u sv. Jana. Začalo se s adaptací a přístavbou obecných škol ve Štefánikově ul., do nichž se v srpnu 1927 státní reálné gymnázium zvětšené o zbývajících 6 tříd dívčího gymnázia přestěhovalo a setrvalo v této budově do roku 1963 s malou přestávkou v letech 1942-1945. Během třicátých let měla škola 14-17 tříd a postupně se stala ústavem koedukačním. Reálka počínaje školním rokem 1941/42 byla postupně přeměněna na reálné gymnázium, tak vzniklo v Pardubicích druhé reálné gymnázium v Karlově ulici vedle původního reálného gymnázia v ulici Gymnazijní, jak byla za protektorátu přejmenována ulice Štefánikova. Nové reálné gymnázium v Karlově ulici však bylo od r. 1941 postupně rušeno tím, že nebyly otevírány první třídy a žáci byli i do kvinty přijímáni na první reálné gymnázium. Od 1. 9. 1942 přesídlilo reálné gymnázium z Gymnasijní ulice do školní budovy v Karlově ulici, dnes budovy elektrotechnické průmyslovky na Smetanově náměstí. Od 1. 10. 1942 byly oba ústavy sloučeny a vzniklo tak reálné gymnázium celkem se 23 třídami. Z rozhodnutí úřadu práce však byly 25. 3. 1943 osmé třídy rozpuštěny a žáci zařazeni do pracovní povinnosti. Dne 21. 12. 1943 vyklidil ústav školní budovu v Karlově ulici pro německou leteckou technickou školu a přesídlil do budovy obchodní akademie. Většinu inventáře zabrala německé škola, zbytek byl přestěhován na 11 různých míst ve městě a okolí i do rodin rodičů žáků. Pro nedostatek učeben v Pardubicích gymnázium vyučovalo výhradně odpoledne od 13.30 do 17.30 hod., vyučovací jednotka trvala jen 35 minut. Nebylo možno používat odborných učeben ani knihoven. V r. 1943 byli pracovně nasazeni žáci a žákyně narození v r. 1924, školu tak opustilo 31 studentů a studentek osmých tříd. Školní rok 1944/45 začal až 15. září, poněvadž při srpnovém náletu byla u budovy obchodní akademie, kde se učili i žáci gymnázia, rozbitá okna a částečná oprava se protáhla. Hned na počátku školního roku však byla i tato budova zabrána, a to sborem Technische Nothilfe, a gymnázium se stěhovalo do budovy průmyslové školy. Nedostatek místa narostl, vyučovalo se 5 dnů v týdnu a hodiny byly třicetiminutové. S blížící se porážkou fašistického Německa a ustupující německou armádou přibývalo v Pardubicích pomocných technických sborů, které 16. října zabraly i průmyslovou školu, a nyní oba ústavy se stěhovaly do měšťanské školy u sv. Jana. Situace se zhoršovala, v oktávách se neučilo, žáci byli nasazeni do práce, od listopadu byli pracovně zařazeni i septimáni a ze tří septim zůstalo jen několik žákyň. Vyučování bylo přerušováno častými leteckými poplachy. 3. února zabrali Němci pro nemocnici i tuto budovu a školu již nebylo kde umístit. Jedna místnost pro ředitelnu byla získána v budově berní správy, místnosti pro vyučování nebylo. V sále hotelu "Zlatá štika" byly dávány studentům opakovací hodiny, každému předmětu se věnovalo čtvrt hodiny. Od února 1945 museli žáci 5. a 6. tříd gymnázia pomáhat na opevňovacích pracích na jižní Moravě a v Pardubicích. Protože sál ve "Zlaté štice" obsadili v březnu 1945 němečtí uprchlíci, opakování učiva se provádělo v hale československého kostela, kam byly přeneseny židle a stolky ze zahradní restaurace. Začátkem května 1945 se přestalo i s opakovacími hodinami - a čekal se konec války. Osvobození v květnu 1945 přineslo s sebou vedle velké radosti i řadu starostí s umísťováním školy a přípravou na zahájení vyučování. Pro žáky, kteří během okupace museli školu opustit, zřídila se zvláštní osmá třída, v níž se měli studenti za tři měsíce doučit látce a složit maturitní zkoušku. Školní budova se hned neuvolnila, byla v ní umístěna Sovětská armáda. Učilo se v Husově sboru, ve třech restauracích a postupně se zajišťovalo uvolňování učeben v budově školy. V červnu 1945 byla úplně předána řediteli ústavu a po úpravě zahájeno vyučování v Karlově ulici. Školní rok skončil pro žáky nižších tříd v polovině července, oktaváni se učili ještě měsíc, než dostali maturitní vysvědčení. Na počátku školního roku 1945/46 bylo gymnázium opět rozděleno na ústavy dva, a to Státní reálné gymnázium v Pardubicích, Švehlovo nám. (dříve Karlova ulice, brzy bylo přejmenováno náměstí, tedy i název školy na Smetanovo nám.) a Státní reálné gymnázium ve Štefánikově ul. Od září 1950 bylo gymnázium na Smetanově náměstí přetvořeno na čtyřleté pedagogické gymnázium pro vzdělání učitelů národních škol. Byli do něj zařazeni ti žáci a žákyně z obou škol v Pardubicích a gymnázií z celého kraje, kteří se chtěli věnovat učitelskému povolání. V roce 1954 bylo pedagogické gymnázium přejmenováno na pedagogickou školu. V Pardubicích zůstalo tedy opět jedno gymnázium, a to v ulici Štefánikova. Další reorganizace gymnázia byla provedena podle zákona z 24. dubna 1953 čís. 31 Sb., který vytvořil Jedenáctileté střední školy, které dávaly žákům v prvních 8 postupných ročnících základní všeobecné vzdělání a v posledních třech postupných ročnících vyšší všeobecné vzdělání. Tyto poslední tři ročníky byly výběrové. Podle tohoto zákona zanikl název gymnázium, zkrátila se školní docházka - maturitu konali žáci v 17 letech. Na počátku školního roku 1957/58 byla zřízena v budově 4. osmileté střední školy na Spořilově 2. jedenáctiletá střední škola v Pardubicích. Jejím ředitelem se stal profesor Břetislav Hamáček. Narůstala postupně od dvou prvních tříd výběrového stupně a nejvyššího počtu 5 tříd dosáhla roku 1959. Tak vznikla v Pardubicích druhá škola gymnaziálního typu, jež připravovala ke studiu na vysoké škole. Protože v Pardubicích přibývalo obyvatel a stoupal zájem o středoškolské vzdělání, začala vznikat 3. jedenáctiletá střední škola v budově zrušené pedagogické školy na Smetanově náměstí. K docházejícím třídám pedagogické školy byla zřízena v r. 1958/59 jedenáctiletá střední škola s dvěma prvními výběrovými devátými třídami. Během prázdnin 1960 se 3. JSŠ přestěhovala do novostavby Na Višňovce, kde byla slavnostně otevřena 4. září 1960. V r. 1959 bylo zavedeno dvanáctileté střední školství, tj. 9 tříd základní školy a tři třídy střední školy, čímž se školní docházka o rok prodloužila. Devátá třída základní školy byla zprvu dobrovolná, a tak krátce existovaly souběžně jedenáctileté a dvanáctileté střední školy. První dvanáctiletou střední školou v Pardubicích v r. 1959 byla škola v ulici Slovenského národního povstání, školy na Spořilově a Na Višňovce zůstaly jedenáctiletkami do uzákonění povinné devítileté školní docházky. Od pololetí 1960/61 však byly dvanáctiletky rozděleny na základní devítiletou a střední všeobecně vzdělávaci školu. Oba tyto typy škol zůstaly v Pardubicích pod jednou správou do konce r. 1962/63. Od počátku školního roku 1963/64 byly všechny tři střední všeobecně vzdělávací školy v Pardubicích spojeny v jednu o 16 třídách, jež byla umístěna na Spořilově v upravené budově. Jejím ředitelem se stal prof. Oldřich Kovář. Další změna nastala v roce 1968. Bylo totiž rozhodnuto výnosem ministerstva školství, že SVVŠ se stanou čtyřletými školami. Ve školním roce 1968/69 bylo 6 prvních tříd bylo již 5 zařazeno do čtyřročníkového typu, který se od 1. 1. 1969 nazývá gymnáziem. Od školního roku 1969/70 jsou první ročníky pouze gymnaziálního typu a SVVŠ postupně zaniká. Od školního roku 1976/77 sídlí gymnázium v budově v Dašické ulici. Gymnaziální komplex tvoří monoblok učeben, odborných pracoven, laboratoří a kabinetů spolu se školní jídelnou, dvěma tělocvičnami a venkovním sportovním areálem. Ve školním roce 2004/05 je ve třídách gymnázia na Dašické ulici 900 žáků. Ve čtyřletém studiu je 11 tříd, v osmiletém studiu je 19. tříd. Šestileté studium, které bylo ve škole zahájeno ve šk. r. 1990/91, bylo ukončeno ve šk. r. 2002/03. První absolventi osmiletého studia maturovali ve šk. r. 2003/04. Ve šk. r. 2004/05 zabezpečuje výuku 68 učitelů. Za 93 let existence má pardubické gymnázium už více než 11 000 absolventů. V roce 1984 vznikla v Pardubicích sportovní škola, která se v roce 1993 přetransformovala na sportovní gymnázium. To sídlí nedaleko "běžného" gymnázia na Dašické ulici. Od školního roku 1997/98 funguje v Pardubicích další gymnázium. Sídlí v budově bývalé základní školy v Polabinách v Mozartově ulici. Ve školním roce 2005/06 tuto školu navštěvuje 305 studentů ve čtyřletém studiu. Významní absolventi pardubického gymnázia: - František Filipovský - narozen 23.9.1907 v Přelouči, herec Národního divadla, maturoval v roce 1927. - Jiří Gruša - narozen 10.11.1938 v Pardubicích, český básník, maturoval v roce 1957. - Miroslav Řepa ing. arch. - narozen 24.3.1930 v Pardubicích, známý architekt, maturoval 1949. - Emmanuela Nohejlová-Prátová, PhDr., DrSc. - narozena 3.6.1900 v Opatovicích nad Labem, historička - maturovala na dívčím gymnáziu v roce 1918. - Karel Krpata, JUDr. - narozen 18.10.1900 v Pardubicích, autor divadelních her, maturoval 1919. - Otakar Hněvkovský - MUDr., DrSc., narozen 25.7.1901 v Karlově, odborník v oboru dětaké historie, maturoval 1920. Literatura: - Šedesát let gymnasia v Pardubicích 1910 - 1970 - Sdružení rodičů a přátel školy 1970 - Jana Rohlíková - Sedmdesát pět let gymnázia v Pardubicích - Sdružení rodičů a přátel školy 1985 - www.gypce.cz Autor: Jan Řeháček Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2006 Předchozí článek: S Východočeským muzeem do pohádky Následující článek: Rozvoj malotřídnách škol nastal za Marie Terezie Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
