|
| |
|
VYCHÁZKA NEJEN ZA JARNÍ KVĚTENOU
7.07.2016 Obec Dvakačovice se nachází asi 2 km severně od Dvakačovická stráň zelená – 7. 5. 2016 Hrochova Týnce nad řekou Novohradkou. Od 18. století se staly střediskem evangelické církve, byly zde postupně založeny tři evangelické hřbitovy, první v blízkosti současného evangelického chrámu, druhý na okraji lesa severovýchodně od obce. Na východě od Dvakačovic se nachází na opukovém návrší zalesněná stráň s teplomilnou květenou. Řídíme se radami zkušených přírodovědců a vydáváme se na ni začátkem jara v době přes olistěním většiny stromů, kdy mají jarní rostlinky dosti slunečního světla pro svůj růst. Cestu začínáme na zastávce ČD Bořice první dubnovou neděli. Jdeme zprvu silničkou západním směrem asi 1 km, před námi se na plochém kopečku rýsují obrysy zatím holých vysokých stromů, jsou tu hlavně duby, buky, habry a olše. Ve starších mapách je lokalita označena jako Dvakačovický háj. Po příchodu na hlavní silnici od Hrochova Týnce odbočujeme po ní vpravo podél háje, který pak obcházíme po jeho severním okraji. Vede tudy dobře schůdná polní cesta, odbočující z hlavní silnice. Po 20 minutách pohodlné chůze už vidíme před sebou kamenný, asi 2 metry vysoký pomník (na mapě KČT č.47 označeno jako mohyla), umístěný na vkusně upraveném palouku, kde jsou i nové lavičky zvoucí k odpočinku. Hned vedle nich se nachází nízký starší náhrobní kámen, do něhož je osazena nová pamětní deska s nápisem tohoto znění: „Poutníče postůj a skloň hlavu, stojíš na místě, kde se nacházel druhý evangelický hřbitov, který v roce 1818 založil pastor Gerson Szalatnay.“ Byl o velikosti asi 35 x 30,5 metrů, ohraničený keři s paloučkem uprostřed. K uzavření tohoto hřbitova došlo v roce 1859, následkem neshod okolních katolických vlastníků polností s evangelickou církví. Dalším důvodem zániku hřbitova byl nevhodně vybraný vlhký prostor. Úředně byl hřbitov zrušen v roce 1864, o čemž svědčí žádost presbyteria o jeho zrušení. Na památku zesnulých v letech 1853 až 1859 nechali pomník v roce 1908 postavit evangeličtí věřící z Dvakačovic a okolí. Ještě v padesátých letech minulého století byl hřbitov udržovaný. V roce 1965 JZD pomník přemístilo blíže k lesu a pietní místo bylo rozoráno. Do roku 2011 byl pomník položen 2 metry před stávajícím, na cihlovém podstavci, který se vlivem povětrnostních podmínek rozpadal a pomník byl zarostlý náletovými keři, vysokou trávou a kopřivami. Jeho stabilitu zajišťovaly pouze tři cihly. Dvakačovičtí dobrovolníci v roce 2011 vybudovali betonový základ, zabezpečili pískovcový podstavec, upravili okolí a pomník přemístili na stávající místo. Na zmíněném pomníku postaveném v roce 1908 je pod zobrazením kalicha vyhotoven tento nápis: Zde v Pánu odpočívají ÚDOVÉ EVANGELICKÉ CÍRKVE V DVAKAČOVICÍCH zemřelí r. 1853–1859 Po krátkém odpočinku na tomto citlivě upraveném pietním místě pokračujeme stále krajem lesa, vodítkem nám je vysoká věž evangelického kostela v Dvakačovicích, jehož historie byla popsána ve Vlastivědných listech č.2, ročník 2013. Od kostela pokračuje naše putování nyní východním směrem širokou lesní cestou, z níž po chvilce (asi 10 minut) sestupujeme pěšinkou vedoucí vpravo šikmo dolů Dvakačovickou strání. Popis na rubové straně mapy KČT č. 47 r. 2012 zní: významný krajinný prvek (8,3 ha), zalesněná stráň na opukovém návrší s teplomilnou květenou a významným bylinným podrostem. Po náročném prudkém sestupu nás čeká odměna v podobě RÁJE se svěžími jarními květinkami. Jsou zde záhony bílých i žlutých sasanek, dymnivek fi - alových i bílých, trsy fi alek, zářivých orsejů a křivatců. Dále množství velkých kulatých až vejčitých listů, o nichž si myslíme, že by to mohl být áron plamatý, který vykvétá nejdříve až koncem dubna (jak jsme dodatečně zjistily v atlasu květin). Naplánujeme tedy ještě další vycházku v pozdějším termínu. Z této dnešní se vracíme jižním okrajem háje, kde obdivujeme alej mohutných starých dubů a přes osadu s výstižným pojmenováním Podbor se vracíme na zastávku ČD Bořice. Následující přírodověná vycházka se koná po pěti týdnech v prvních májových dnech. Opět jdeme ze zastávky ČD Bořice, poté vlevo kolem hřiště a lesními cestami ke známému evangelickému kostelu, od něho pokračujeme vlevo silnicí směr Stíčany – Hrochův Týnec, kde na konci obce u místopisné tabule s označením Dvakačovice odbočíme vlevo na travnatou polní cestu. Jdeme kolem romantické chatičky s nádhernou rozkvetlou zářivě žlutou zákulou pod mohutným dubem. Zprava se k nám přiblížil nevelký vodní tok zvaný Jalovák, což je odlehčovací koryto Novohradky, sloužící k ochraně jezu při povodních. Ve svém počátku má dost vody a napájí dokonce malý rybníček. U něho konečně nacházíme to, za čím jsme se sem vydaly: desítky rostlinek áronu plamatého v různých fázích kvetení – od uzavřených poupat až po pěkně rozvitá květenství, tvořená až 10 cm dlouhými fi alovými palicemi ukrytými zpola žlutozeleným obalem (toulcem).S pocitem úplné spokojenosti překonáváme pak lehčeji nepříjemný, asi 2 km dlouhý, úsek silnice do Hrochova Týnce, kde panuje dosti silný provoz automobilů. Kolem kostela sv. Martina (z r. 1729) a v sousedství stojící pseudorenesanční hrobky rodiny Lilienwaldů (30. léta 19. století) jdeme k místnímu zámku, který zde byl zbudován po roce 1705 jako barokní letohrádek premonstrátských řeholníků. Zámek nebyl nikdy využíván jako šlechtické sídlo, byly zde byty úředníků a sídlo správy. V současnosti je v soukromém držení a není přístupný. Volně přístupný je přilehlý zámecký park (24 ha), do něhož se vchází zajímavou branou s plastickou výzdobou (r. 1717). Za ní je památná lípa malolistá (obvod kmene 530 cm, výška 26 m). V anglickém parku nás upoutala zajímavá skupina tří mohutných letních buků, dva zelené a jeden červený. Před zámkem se za balustrádou nachází francouzská mini zahrada s pečlivě ostříhaným živým plotem, uprostřed je umístěna malá kašna s bizarní soškou čertíka sedícího na želvě. Tato část zahrady je nyní ve stádiu oprav a ohraničena ochrannými páskami zabraňujícími přístupu. Z důvodů zdokumentování této zajímavosti jsme tam musely vstoupit v duchu rčení: Musí to být, i kdyby měl čert na koze jezdit (v tomto případě jezdí na želvě). Cestou k zastávce ČD míjíme dvě historicky cenné rodinné cihlové neomítnuté vilky, postavené ve 30. letech 20. století pro úředníky zdejšího cihlářského závodu. Byly postaveny podle plánu Františka Vahaly, žáka Jana Kotěry ve stylu předválečné moderny a klasicicmu. Touto na fyzičku nenáročnou trasou jsme si potvrdily, že i nedaleko našeho města lze najít nečekaně mnoho přírodních i historických zajímavostí.
Autor: Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016
Předchozí článek: Friedrich Simony Následující článek: SOKOLSKÁ ŽUPA VÝCHODOČESKÁ – PIPPICHOVA Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
