|
| |
|
Téměř zapomenuté pardubické firmy - XII. část
12.03.2012 Antonínem Hájkem pokračujeme podnikateli, jejichž příjmení začínají písmenem H. A. Hájek (nar. 1909, Malá Lukavice, okr. Nasavrky) vedl obchod s potravinami, prodej piva a limonád. Živnost je doložena v archivních materiálech z let 1938–1944. Žádost o vydání živnostenského listu si podal A. Hájek dne 18. 6. 1938.1) K opovědění živnosti došlo dne 18. 7. 1938 (v živnosti pomáhala Hájkovi jeho matka Anna).2) K odhlášení živnosti došlo dne 31. 3. 1944.3) Specifi ckou podnikatelskou živností bylo v Pardubicích tzv. písmomalířství. Písmomalíři byli sloučeni ve Společenstvo lakýrníků, natěračů, písmomalířů a tvůrců vývěsních štítů (reklamních cedulí). Mnozí z písmomalířů podnikali v různých reklamních a inzertních odděleních nebo si vytvořili vlastní návrhářské dílny fi remních značek, ochranných známek a reklamy. K nejznámějším pardubickým písmomalířům doby meziválečné patřil zcela jistě Karel Novák. O jeho návrhářské fi rmě jsme již psal před léty ve Zprávách Klubu přátel Pardubicka.4) Písmomalířů existovalo v Pardubicích v době meziválečné vlastně jen několik. Mnozí z nich se věnovali své práci jen příležitostně, kromě toho provozovali lakýrnictví a natěračství. O jejich činnosti archivní prameny, až na torzovité hlášky, většinou spolehlivě mlčí. Z písmomalířů jmenujme např. Josefa Danihelku (nar. 1906 v Pardubicích), Františka Burgeta (nar. 1883 v Hrochově, okr. Litovel), Bohumila Černého (nar. 1895 v Bystřici, okr. Chrudim) či Josefa Bartoše, který provozoval svoji živnost v Labské ul. č. 365.5) V našem seriálu se budeme velmi krátce věnovat písmomalíři Otakaru Hájkovi, který provozoval lakýrnictví a písmomalířství ve Smilově ul. č. 930 v letech 1931– 1941. Firmu převzal O. Hájek po svém otci roku 1931, který téhož roku zemřel. Z činnosti fi rmy se zachoval fi remní papír dat. 11. 11. 1941. Jméno Otakar je umístěno nad příjmení Hájek (černý text na bílém podkladě).6) Václav Hájek (nar. 1914, Dolní Ředice, okr. Pardubice) vlastnil řeznictví a uzenářství v ul. Rašínově č. 571, dříve Rudolf Nenáhlo, nar. 1878, Praha, obec domovská Kosova Hora, (původně Masarykova ul. č. 282), též Antonín Ročňák (původně Rašínova č. 1001), který získal živnost po R. Nenáhlovi. A. Ročňák oznámil 19. 3. 1947, že dne 1. 5. přemisťuje své živnostenské provozovny do místnosti po R. Nenáhlovi. Živnostenský list byl A. Ročňákovi vydán 28. 4. 1925. V. Hájek se stal náměstkem jeho fi rmy (od 1. 5. 1947). V. Hájek pracoval dříve jako řeznický pomocník u fi rmy Baťka v Pardubicích Na skřivánku. K opovědění živnosti V. Hájka došlo dne 9. 11. 1931. Dne 13. 2. 1947 V. Hájek žádal o vydání živnostenského listu pro živnost řeznickou a uzenářskou po R. Nenáhlovi. Společenstvo řezníků a uzenářů v Pardubicích se však ohradilo proti převzetí živnosti A. Ročňáka V. Hájkem. Celá záležitost dopadla vzdáním se živnosti V. Hájkem v roce 1947. Ve stejném roce se živnosti vzdal i R. Nenáhlo (25. 3.).7) Podnikání Boženy Hájkové (roz. Spílková, nar. 1896 Radostín, okr. Chotěboř, domovská obec Klokočov) je v archivních pramenech doloženo pouze v letech 1947– 1948 podomní obchod s textilním zbožím a galanterií v ul. Dražkovické č. 896. Obchod ovšem vedla B. Hájková již od roku 1930, pak ji byl v roce 1942 obchod zabaven Němci. Její manžel vlastnil tzv. produkční licenci v letech 1920–1943. Dne 10. 9. 1947 si B. Hájková podala žádost o znovuotevření podomního obchodu. Hospodářská skupina ambulantních podnikání při Ústředním svazu obchodu (obvodová úřadovna Pardubice) však dne 31. 8. 1948 podomní obchod nepovolila z důvodu existující licence zábavních podniků, které B. Hájková převzala od svého manžela.8) Marie Hájková (roz. Benešová, nar. 1889 v Líšni, okr. Brno –venkov) vlastnila v roce 1938 pohostinství a výčepnictví na Masarykově tř. č. 389 (dříve Karel Brzobohatý), který dne 1. 7. 1938 zrušil nájem restaurace na Starém Pernštýně, nástupcem se stala M. Hájková).9) Josef Hajšínek (nar. 1906 v Pardubicích, příslušný do Přelouče).vlastnil v letech 1939–1948 obchod s galanterním zbožím, kartáčnickými surovinami a potřebami ve Studánce č. 43. Obchodním cestujícím byl Josef Hloušek (Hraniční č. 1019).10) J. Hajšínek pracoval po absolvování veřejné obchodnické školy v Pardubicích u známé fi rmy J. Černohous, továrna na kartáče v Pardubicích více jak 16 let jako skladník, později prokurista a obchodní vedoucí. Živnost byla opověděna 3. 11. 1939.11) Anna Halamová ( nar. 1896, Pardubice) vlastnila prodej pánských, dámských a dětských klobouků v ul. Bubeníkově č. 527, později nábřeží sv. Čecha č. 527 v letech 1931–1946. Náměstkem obchodu byl ustaven Adolf Halama (nar. 1897, Pardubice). Z archivních pramenů se dochovala jen zpráva ze dne 1. 9. 1946 o ukončení činnosti fi rmu. A. Halamová prodávala klobouky i po trzích. Jaroslav Hála (nar. 1882, Svinčany, příslušný do N. Jesenčan) vedl v letech 1938– 1945 obchod potravní a smíšeným zbožím v ul. Češkově č. 1268 (1298), později na základě vdovského práva převzala živnost jeho manželka Emilie (roz. Borovcová, nar. 1881, Podčáply u Sezemic, příslušná do Pardubic).12) Dne 25. 2. 1938 si J. Hála podal žádost o udělení způsobilosti ku provozování obchodu smíšeným zbožím. J. Hála se vyučil v obchodě smíšeným zbožím u Marie Chmelíkové, kde pracoval tři roky, později byl zde od 4. 3. 1937 do 25. 2. 1938 zaměstnán jako vedoucí příručí. V roce 1928 koupil v Pardubicích dům (Češkova 1268), kde se svým synem Václavem pracoval v obchodě smíšeným zbožím od března 1928 do konce roku 1933, ve stejný rok jeho syn Václav tragicky zahynul.13) Žádost o živnostenský list si J. Hála podal dne 11. 4. 1938. J. Hála zemřel 24. 11. 1944. Josef Hála vlastnil krátce strojní zámečnictví v letech 1941–1942, dále obchod a opravnu velocipédů v ul. Labské č. 43 (46). Se schválením strojnické dílny se však vyskytly problémy, jak se dozvídáme ze zprávy Okres. úřadu v Pardubicích ze dne 11. 9. 1941. J. Hála se odvolal na to, že dílnu převzal od předchozího majitele, který živnost provozoval již 17 let a dílnu měl pochopitelně schválenou. Avšak dne 26. 9. 1941 následuje opětovné upozornění živnostenského inspektorátu v Pardubicích, že J. Hála pracuje v dosud úředně neschválené dílně! J. Hála musel tedy znovu žádat o schválení provozu dílny.14) I přes své schválení měla dílna jepičí život. O truhlářství Josefa Hallera (nar. 1909, N. Jesenčany) na Bělobranském nám. č. 14 máme jen velmi málo zpráv. Jednalo se o ruční dílnu (bez strojového vybavení). Dne 18. 5. 1940 si J. Haller podal žádost o živnostenské oprávnění, to je zároveň jediný pevný časový údaj ve faktografi i fi rmy. Josef Haller (nar. 1882, Křenec, okr. Poděbrady, příslušný do Pardubic) vedl truhlářství v Jesenčanech č. 849 (později Masarykova č. 303, ještě později Rašínova č. 435) v roce 1939. Živnost však byla v provozu již v roce 1911 (dne 1. 6. 1911 byla podána opověď), živnostenský list byl vydán až 29. 3. 1911. O rok později byla činnost živnosti přerušena, majitel byl později odveden na frontu, ze které se vrátil v roce 1918. V živnosti bylo pokračováno. Dne 7. 3. 1939 byla podána žádost o znovuvydání živnostenského listu. Podle archivních záznamů vlastnil jiný Haller (Rudolf), nar. 1904, Vídeň, v ul. Chrudimské č. 324 rovněž truhlářství, od roku 1929 do roku 1943. Živnost byla ukončena z důvodu nedostatku materiálu. Dne 29. 5. 1943 odjel Rudolf Haller do německého Saganu, další zprávy chybějí.15) Jindřich Hamáček (nar. 181, Podmoklice, Semily) vedl krátce v letech 1940–1941 stavitelství. Dne 21. 9. 1940 si podal žádost udělení koncese stavitelství. J. Hamáček provozoval stavitelství již od roku 1926, ale fi rma byla od roku 1929 přeložena do Pardubic. Dne 7. 11. 1940 získal doporučení ke stavitelské koncesi od Městského úřadu v Pardubicích.16) Podnikatel s opravdu nezaměnitelným (a těžce zapamatovatelným) exotickým jménem El Hamansi Mahmound el Sayed17) (nar. 1887, Alexandrie, Egypt) vlastnil obchod s burskými oříšky a pražírnu, též prodej pražené kukuřice v letech 1935–1948 v Pardubicích (bytem Zámek č. 6). Dne 25. 5. 1935 došlo k opovědění živnosti a dne 15. 10. téhož roku byl vydán živnostenský list. Zajímavým dokladem je potvrzení Královského egyptského vyslanectví v Praze Okresnímu národnímu výboru v Pardubicích o bezúhonnosti El Hamansiho (hlavička Légation de S. M. Le Roi D´ Egypte a Prague).18) Štefan Hammer (nar. 1903, Rajec, okr. Žilina, příslušný do Horní Štubné, okr. Turčian. Sv. Martin) vlastnil v roce 1945 povoznictví koňským potahem se sídlem Karanténa č. 29. Žádost o provozování živnosti si podal dne 18. 5. 1945. Živnostenská doprava motor. vozidly a živnosten. povoznictví (Praha II. Klimentská č. 18) povolila dne 3. 11. 1945 Š. Hammerovi provozování živnosti. „Přihlíží se k poměrům v dopravní situaci, nedostatku pohonných hmot, olejů, pneumatik a součástek. Proto lze zařízení živnosti provozování koňským potahem doporučiti.“19) pokračování v příštím čísle… Autor: PhDr. Petr Borovec Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2011
Předchozí článek: Sedmá velmoc a reklama - druhá část Následující článek: Dům U Jonáše se po rekonstrukci otevřel svým návštěvníkům Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
