|
| |
|
Téměř zapomenuté pardubické firmy (VIII. část)
08. 05. 2011 Sledujme další střípky osudů pardubických podnikatelů, jejíž jména dosud nebyla publikována, která však přesto právem patří do pestré škály pardubických živností. Tvoří vedle známých a velkých firem, jejichž věhlas přesáhl mnohdy nejen rámec regionální ale i hranice, obraz pardubických podnikatelských aktivit především v období meziválečném s krátkodobými přesahy jak do století předcházejícího, tak do období válečného či krátkodobě poválečného. Bohumír Doležal (nar. 1889, Kozojedy) vlastnil krátkodobě v letech 1941-1942 pekařství v ulici K Blahobytu č. 1590. Dříve zde podnikal Antonín Rybička (nar. 1885, Skuteč), Rašínova č. 1590. Doležal zavedl parní a strojní pekárnu. A. Rybička v roce 1941 předal z důvodu blíže nespecifikované nemoci živnost Doležalovi. B. Doležal se vyučil "pekařině" ve Františkové u Liberce. Vedl pekařství v Horním Růžodole do 30. 7. 1940, později v Doubravicích u Turnova. Václav Dolanský (nar. 1922, Lány na Důlku u Pardubic) vlastnil v letech 1945-1947 prodej kamenného a hliněného zboží po trzích, se sídlem Studánka č. 212. Dříve byl V. Dolanský zaměstnán v hřebčinci u Nemošic (rodina jeho manželky - Antonie Berousková z Hradce Králové vlastnila obchod s koňmi). Miloš Dolák (nar. 1912, Přelouč) vlastnil nepravidelnou dopravu nákladů v letech 1938-1940. Sídlo garáží bylo ve Famílii, 539. Dne 4. 1. 1934 se přistěhoval do Pardubic. Žádost o koncesi byla podána dne 31. 10. 1938. Po vystudování obchodní akademie v Chrudimi r. 1932 pracoval M. Dolák ve firmě Baťa (ve Zlíně), od roku 1934 pracoval jako spediční úředník v pardubické firmě J. Francka. Doprava byla prováděna 4 motorovými vozidly značka Škoda (2krát), Prague a Walter. Dne 19. 1. 1940 M. Dolák požádal o rozšíření koncese a nákup prvního vozu. Jaroslav Dopita (nar. 1912, Napajedla, Uherské Hradiště), vlastnil prodej obrazů ručně malovaných v letech 1944-1948. Společníkem firmy byl Adolf Grosser, který vedl obchod ručně malovanými obrazy od roku 1939. J. Dopita převzal firmu právě po A. Grosserovi. Od roku 1944 provozovala v Pardubicích obchod ručně malovaných obrazů pouze sklenářská firma V. Bartoš, Chrudimská ul. (ale jen jako vedlejší zaměstnání). Dne 4. 8. 1948 se J. Dopita živnosti vzdal. "Domado" byla spol. s r.o., specializující se v Pardubicích v letech 1930-1937 na obchod s margarinem a jedlými tuky. Hlavní sídlo firmy bylo v Praze ve Vodičkově ul. č. 32. V Pardubicích existovala pobočka v ul. Bartolomějské č. 89 od 10. 5. 1930, později byla přemístěna na Skřivánek č. 963 (ještě později Devotyho č. 936, poslední sídlo firmy ul. Přerovská č. 987). Pobočku vedl Rudolf Svoboda (nar. 1898, Praha). Dne 6. 4. 1934 uveřejnila spol.v pardubickém regionálním tisku inzert "Hledáme pilného, poctivého, ženatého muže jako rozvážeče a inkasistu pro náš margarin k privátním zákazníkům v Pardubicích. Týdenní plat 150 Kč, Pardubice II., Nemošická č. 163." Náměstkem firmy "Domado" pro Pardubice byl dne 10. 1. 1930 schválen Karel Jírek (nar. 1908, Nemošice), zástupcem firmy pro východní Čechy byl Jan Anděl (bytem Hradec Králové, Hybešova č. 770). O firmě Josefa Doležala (nar. 1877, Rohoznice) víme jen rok založení (1940) a podnikatelskou činnost, obchod s galanterním a střižním zbožím po trzích a poutích. Stanoviště firmy bylo v ul. Chrudimská č. 831. Dne 14. 3. 1940 došlo k opovědění živnosti. Františkem Doskočilem (nar. 190, Pardubice), vlastnícím obchod smíšeným zbožím, barvy, laky a fotopotřeby, podnikatelskou činnost pod písmenem D ukončíme. Firma sídlila ve Štrossově ul. č. 1001. V obchodě pracoval Josef Laksar (zemřel v r. 1940). Písmenem E začneme u židovského obchodníka se stroji, nástroji, technickými a průmyslovými potřebami Arturem Englanderem (nar. 1876, Pardubice). Firma sídlila na Pernštýnském nám č. 63. Ve firmě pracovala též manželka Irma. Později firma přesídlila na Masarykovu tř. č. 229. Obchodním zástupcem firmy byl František Lampl (nar. 1909, Rousínov, bydliště Pardubice, Wilsonova tř. č. 111). Růžena Endrychová (nar. 1901, Jesničánky) vlastnila v letech 1929-1940 obchod se smíšeným zbožím v Husově ul. č. 110. Dne 4. 10. 1929 firma opověděla svoji činnost. R. Endrychová pracovala před založením vlastní firmy 6 let v konsumním spolku Fantových závodů (Paramo) jako prodavačka. Ve firmě spolupracoval i její manžel Václav. O Boženě Eliášové (nar. 1888, Famílie, Pardubice) víme jen přibližnou existenci firmy v letech 1942-1943. Jednalo se mandlování prádla ve Famílii, ul. Spojilská č. 894. Marie Entingerová, nar. 1909 v Radomilících u Prachatic, (prov. Grosskopfová) vlastnila ve Smilově ul. č. 308 v letech 1937-1947 prodej cukrovinek, čokolády a kakaa. Dne 14. 7. 1937 došlo k opovědění živnosti. Marie se dne 12. 9. 1936 provdala za Maxe Entingera, obchodního zástupce, který byl později zaměstnán jako dělník v Nedvědicích u Brna. Dne 14. 3. 1940 následoval rozvod, ale příjmení si Marie ponechala. Josef Englich (nar. 1891, Spojil, Pardubice) vlastnil v letech 1937-1942 pojízdnou reklamu motorovým vozidlem, rovněž také prodej vánočních stromků na Wilsonově tř. č. 69, kde rovněž bydlel. K opovědění živnosti (pojízdná reklama) došlo dne 22. 4. 1937. Zajímavý je archivní doklad o tom, že zmiňovaný podnikatel byl v Turčinském sv. Martinovi (Slovensko) roku 1934 odsouzen ke dvěma dnům vězení a pokutě 50 Kč z důvodu, že cestoval bez cestovního lístku! Pojízdná reklama byla prováděna motorovým vozidlem značky Kan typu CCL na dobu 15 let se stanovištěm v Pardubicích na Wilsonově tř. č. 69. J. Englich byl původním povoláním soustružník dřeva. Alois Erhart (nar. 1874, Vodňany, Písek, příslušný do Kolína) vlastnil v letech 1934-1940 textilní obchod ve Sladkovského ul. č. 422. A. Erhart byl synem Josefa Erharta, obchodníka střižním zbožím ve Vodňanech č.72 a Marie Louženské z Vodňan. V Pardubicích se jednalo pouze o pobočku, hlavní závod byl umístěn v Kolíně v ul. Havlíčkově č. 10. Později pardubickou pobočku vedla jeho dcera Bohumila Králová. A. Erhart zemřel v roce 1938, kolínská firma byla vymazána z příslušného obchodní živnostenské komory (OŽK), v činnosti zůstala pouze pardubická pobočka. V činnosti firmy je dále zmiňována též manželka Anna Erhartová. V souvislostech s textilním obchodem A. Erharta se archivní prameny zmiňují též o jiných, v té době činných textilních obchodech, např. známá pardubická firma F. Filípka, dále V. Krása, populární F. Just, V. Ulrych. J. Hybský a synové, F. Janda a mnozí další. Ernst von Joachim vlastnil v letech 1932-1945 v ul. Gymnazijní č. 672, výrobu prádla a konfekci (dříve Rudolf Kohn (nar. 1893), tovární výroba konfekce, Štefánikova č. 672). Dne 10. 5. 1945 se národním správcem firmy stal továrník František Dašek, Masarykova č. 232. V roce 1941 se uvádí název Parko, továrna na konfekci. Firma Erogera vyráběla a prodávala v letech 1940-1943 chemické přípravky. Centrálním sídlem firmy byla Praha, s pobočným závodem v Pardubicích, Rašínova č. 324. Podrobněji se jednalo o chemické a technické zpracování odpadních surovin jako tuků, olejů, louhů a kalů, dále o regeneraci čistících hadrů a bavlny, dále výrobu čistících prostředků. O přesné dataci založení židovské firmě K. a V. Fuchs se archivní prameny bohužel nezmiňují. Jednalo se o tovární výrobu prádla pleteného a stávkového zboží, zároveň i výšivek, sídlící v ul. Palackého č. 282. Firmu založil Ing. Viktor Fuchs (nar. 1896 v Holicích). Majitel firmy byl zřejmě dost zcestovalý, protože se zachovala žádost o vystavení nové živnostenské legitimace na 1 rok pro cesty do ciziny. V Pardubicích existoval jiný židovský podnikatel téhož příjmení, Robert Fuchs (nar. 1894, Žáravice), zabývající se obchodováním se smíšeným zbožím, především však textiliemi. Firma sídlila na Masarykově tř. č. 473. Firma zahájila pravděpodobně činnost již v roce 1923, v roce 1940 byla zrušena. Do třetice provozoval svoji elektrotechnickou firmu židovský podnikatel téhož příjmení, František Fuchs (nar. 1899 v Golčově Jeníkově, okres Čáslav). Firma sídlila Na Skřivánku, později v ul. Rašínově č. 948 (689) v letech 1928-1948. Ohledně posledního roku se jedná zřejmě o omyl, protože archivní prameny mluví jasně, že 29. 8. 1940 byla elektrotechnická dílna, vedená židovským podnikatelem, uzavřena. Zákaz prodeje radiopřijímačů existoval ovšem již od 23. 9. 1939. F. Fuks strávil 2,5 roku v koncentračním táboře (vězněn z rasových důvodů v Terezíně, od 6. 12. 1942 do 30. 6. 1945), po navrácení žádal o vrácení živnostenského oprávnění. Toto potvrzení bylo vydáno SOPV (Svazem osvobozených politických vězňů, odbočkou pro Pardubice a okolí dne 2. 10. 1945). (pokračování) Autor: PhDr. Petr Borovec Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010 Předchozí článek: Branou zážitků okolo Zdechovic Následující článek: Moravská Třebová a její nový územní plán Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
