|
| |
|
Suchý vrch
12. 12. 2005 Orlické Hory, které se táhnou od Náchoda k jihovýchodu, končí v údolí Divoké Orlice, kterému se říká Zemská brána. Ve skutečnosti tam nekončí hory, nýbrž jen jedno zeměpisné označení a druhé tam začíná. Jsou tam další skály a kopce a jeden z nich je Buková hora, 958 m vysoká. Asi proto, že z jejího jihozápadního svahu vytéká řeka Moravská Sázava, geologové podle této hory pojmenovali celou skupinu kopců. Takže je to Bukovohorská hornatina. Je to název stejně hornatý jako celý kraj, ale lidé raději vyslovují jednotlivé kopce, mezi nimiž je nejvyšší Suchý vrch. Vyrostl bez pěti metrů do tisícové výšky. Celá ta hornatina tu stojí asi tak tisíc miliónů let, možná o jednu, dvě stovky miliónů víc. Zdejší kámen je ortorula a to je hornatina pořádně tvrdá. Jenže když její povrch miliardu let drolí větry, ohlazují vody a ledy a občas se k tomu přidá nějaký tektonický pohyb půdy, to se výhled pořádně mění, to vzniknou vrcholy, hřebeny a srázy, rozsochy a údolí a někde taky roztodivné skalní tvary a snad milión balvanů. Nu a to je případ Suchého vrchu. Tady v okolí se mu také říká Černý vrch, protože jeho stráně zarostlé jehličnany se zdálky spíš černají než zelenají. Ale název Suchý vrch je případnější, protože na něm není kapka vody, žádný pramínek, žádný potůček, žádné jezírko. A přitom na jeho vrcholu je koupaliště. Ale to už je záležitost lidí, kterým se zalíbil tenhle rozložitý jehlanec se širokým temenem. Poprvé, někdy kolem roku 1910 padl do oka turistům z Lanškrouna. Buď proto, nebo přesto, že dostat se vysokým lesem po málo schůdné cestě k jeho vrcholu patřilo k vrcholným turistickým výkonům. Ale tam čeká divoká krása a pohádková vyhlídka. Proto tu chtěli postavit turistickou chatu, ale než se rozhodli, vypukla v roce 1914 válka. Dobrá myšlenka však nezanikla. Ujala se u Klubu českých turistů v Jablonném nad Orlicí. V architektonické soutěži na výstavbu chaty na Suchém vrchu zvítězil návrh pražského architekta J. Stejskala. Odbor vydal 2000 dlužních úpisů po 100 a 200 Kč a od Lichtenštejnů si pronajal na dva roky pozemek na 99 let o výměře 9 668 km2. 20. října 1925 byla otevřena provizorní dřevěná bouda, 21. a 22. srpna 1926 se zde konala velká slavnost při příležitosti položení základního kamene a 6. června 1927 byla otevřena nejen chata, ale i silnice k ní. Chata byla pojmenována podle známého politika Karla Kramáře, který se svátečního uvedení do provozu také zúčastnil. Organizace turistů byla aktivní i nadále. Na vrchol Suchého vrchu přivedla vodu a v roce 1930 postavila i 33 m vysokou vodárenskou věž, která je současně i rozhlednou. Z mnoha osobností, které se na jejím vrchu zastavily, jmenujme například prezidenta Edvarda Beneše, který zde byl 28. srpna 1937 se svým štábem při obhlídce opevnění českého pohraničí. Rozhledna má co nabídnout: daleké pohledy, například až na Šerlich v Orlických horách. A když už na vrcholu byla voda, KČT Jablonné nad Orlicí jako provozovatel chaty tu zřídil koupaliště. Široko daleko nejvýše položené koupaliště. Tak se Suchý vrch stal báječným turistickým cílem. V létě i v zimě, ze všech stran na něj vedou turistické stezky. Místní ze tří měst, do nichž je ze Suchého vrchu stejně daleko, tedy z Jablonného nad Orlicí, Králík a Mladkova, a také dálková, červeně značená, která začíná v Novém Městě nad Metují a sleduje celý hřbet Orlických hor. Dnešní podoba rozhledny je ovšem dána rozsáhlou rekonstrukcí v letech 1982 - 1985. To, co se stalo myslivci Jírovi, to bylo nejen tuze dávno, ale také to bylo tak zvláštní, že když to vyprávěl, vypadalo to jako myslivecká latina. Jíra totiž tvrdil, že na Suchém vrchu viděl zámek. Na kopci, kde nikdy nebyla voda, a proto si tam nikdy nikdo nepostavil ani poustevnu, natož krásný zámek! Začalo to tak, že v kraji se objevil jestřáb, který si každý den vybral k snídani nějaké kuřátko nebo kachně. A lidi hned, od čeho tu máme myslivce! Tak se Jíra jednou k večeru vypravil nahoru na Suchý vrch. Usadil se na posedu, a že se nic nedělo, usnul. Když se probral, uviděl před sebou krásný měsícem ozářený zámek s velkou branou a do ní zrovna vbíhaly laně. Samé bílé laně a za branou se rázem měnily v zlatovlasé a do bílých říz oděné panny. A všude bylo ticho. Bílé panny tam jen stály, mlčely, a jakoby čekaly. Pak se zvedl vítr, objevil se veliký jestřáb, který se snesl na nádvoří a tam se změnil v hromotluka se zlým výrazem v očích pod hustým obočím. V ruce měl důtky a těmi začal ty bílé panny mrskat a mrskat, až se svezly bolestí na zem. V tu chvíli se Jíra vzpamatoval, namířil, vystřelil, zasáhl a na zámeckém nádvoří padl k zemi veliký jestřáb, Jíra ještě slyšel osvobozující povzdech bílých krásek, pak ještě jakoby zazpívaly díky! díky! a nastala tma. Jen měsíc zářil. Když to Jíra vyprávěl, nikdo mu nechtěl věřit, ale od toho času se široko daleko žádný jestřáb neobjevil a i to nejhloupější kuře si mohlo klidně zobat. Pramen: www.suchyvrch.cz
Autor: Jan Řeháček Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2005 Předchozí článek: Nasavrky - centrum keltské kultury Následující článek: Buky u Vysokého Chvojna Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
