Sdružení přátel Pardubického kraje

Střípky z historie Pardubic - Pardubice na prahu středověku


11.07.2019 Koncem roku 1307 opustil římský král Albrecht I. se synem Fridrichem naše území. Stalo se tak poté, kdy Albrecht chtěl získat český trůn po smrti svého syna Rudolfa. Ale ani po Albrechtově odchodu nezavládl klid. Zbylé posádky sousedních měst se rozjížděly po Pardubicku a šířily požáry a zkázu v podobě loupeží a plenění majetku. V této rušné době v roce 1318 hospodařil na pardubické tvrzi Puota z Pardubic, nejstarší známý majitel. Okolo roku 1321 zdědily Pardubice s okolím Poutovy děti.
Před rokem 1330 se Pardubice stávají majetkem rodu Malovců. První z nich byl Arnošt z Hostýně. Ten získal Pardubické panství směnou za hrad Visemburk nedaleko Úpice postoupený bratřím Dubé. Arnošt z Hostýně byl králem Janem Lucemburským povýšen do panského stavu a zemřel roku 1342, sedm let poté jeho žena Adlička. Ještě před svou smrtí jmenoval v závěti roku 1340 svého syna Arnošta dědicem panství. To již bylo v době, kdy byl budoucí první arcibiskup pražský děkanem svatovítské kapituly. Arcibiskupem se stal roku 1343. Dnes známe tohoto majitele panství, předního rádce císaře Karla IV. a významnou postavu českých dějin pod jménem Arnošt z Pardubic.

V již zmíněné závěti Arnošta ze Staré z roku 1340 jsou již Pardubice uvedeny jako „Město nové“. Rok 1340 je tedy považován za rok, kdy byly Pardubice povýšeny na město. Je možné se domnívat, že o povýšení Pardubic na město se postaral právě arcibiskup Arnošt, snad právě pro svou církevní hodnost a styky s králem. Tento vliv začíná teprve od roku 1338, kdy se po svém čtrnáctiletém pobytu v Itálii stal děkanem kapituly svatovítské. Po tomto roce začalo Arnoštovo vyjednávání o povýšení Pardubic. Nově povýšené město však ještě tehdy nebylo nikterak velké a bylo zcela bez pevnostní hradební zdi. Vyplývá to ze zakládající listiny biskupství Litomyšlského z roku 1349, kde je uveden výčet měst, které disponují opevněním. Pardubice mezi nimi chybí.
Středem tohoto města Arnošta z Pardubic byl nově postavený farní kostel Panny Marie, který před rokem 1339 nechal právě Arnošt založit. Pro lepší význam kostela opatřil Arnošt návštěvníkům ranních mší od papeže zvláštní odpustky. Západním směrem pak podél cesty „Pražské“ (dnes třída Míru) již stávala řada domů vznikajícího „Dlouhého“ (dnes Zeleného) předměstí. Další skupina chalup stála při cestě „Mýtské“ (dnes ulice Štrossova), kde začala vznikat čtvrť zvaná Vystrkov a také u cesty „Sezemské“ (dnes Husova ulice). Později bylo toto předměstí nazýváno předměstím Malým, dnes se jmenuje Bílé předměstí.
Za Arnošta z Pardubic byla původní tvrz přestavěna na vodní hrad. Ten byl dokončen pravděpodobně roku 1363, kdy jej 14.září navštívil král a římský císař Karel IV.
Význam Pardubic zvyšovala nejen tvrz, ale i výhodná poloha u přechodu přes Labe, který byl záhy zřízen s právem výběru cla zejména z plaveného dřeva. Arcibiskup Arnošt na tvrzi časem bydlel, ale o hospodářství se nestaral, věnoval se téměř výhradně věcem církevním. Přímou správu panství měli na starost jeho bratři. Např. od roku 1340 hospodařil v Pardubicích Smil. Ten např. roku 1357 žádal císaře za obnovení cla na Labi. Smil zemřel roku 1359.
Po jeho smrti se správcem panství stal nejmladší bratr Vilém zvaný Flaška. O zisky se však po smrti Smilově dělil i se Vznatou ze Skuhrova. Důvodem snad bylo to, že Vznata uzavřel sňatek s jednou ze Smilových dcer. Jednalo se o Vznatův šestinový podíl. Po jeho smrti Vznatovy práva přešly na krále Václava IV. Ten roku 1384 vyhlásil pardubické panství za odumřelý majetek po Vznatovy ze Skuhrova. Vilém se synem Smilem Flaškou z Pardubice se o ně neúspěšně soudili. Roku 1391 patrně již jen Smil Flaška byl nucen se části panství vzdát. Uzavřel dohodu s Hanušem z Milheimu, který získal město Pardubice s hradem a poplužním dvorem, vesnice Přerov, Bukovinu, Lhotu Rybářskou, Lhotu Přívoz a Blato. Smilovi zůstala pouze Černá a Ostřešany. Po ztrátě Pardubic se členové Vilémovy rodiny psali Flaškami z Rychmburka.
Pardubické panství měl na krátkou dobu Jan Střela, pak Jan neboli Hanuš z Milheimu, dvořenín krále Václava IV. Ten vstoupil ve známost základem kaple Betlémské, kterou vystavěl v Praze českým kazatelům. Roku 1391 obdržel soudním rozhodnutím Pardubice, kupní cenu zaplatil z věna své manželky. Právě jeho manželka na něm zřejmě vymohla, že se roku 1391 připojil k akci pražského kupce Kříže za založení kaple „pro hlásání slova božího jazykem českým" v Praze. Hanuš z Milheimu uzavřel za tím účelem 10. dubna 1391 dohodu s farářem Oldřichem od sv. Filipa a Jakuba, do jehož obvodu Betlémská kaple spadala. Zakládací listina kaple nese datum 24. května 1391. Za prvního kazatele prosadil kupec Kříž Jana Protivu z Nové Vsi. S nim uzavřel 27. května 1395 pan Hanuš smlouvu, podle níž postoupil na výživu kazatele „devieti kop grošů pražských platu holého a věčného na vsi Přerovu u Pardubic celé s dvory kmetcimi, s dědinami, lukami i se vší zvolí, což k tomu přísluší s tím vším, co tu má.“ Ves Přerov, založená roku 1394, ležela ve směru ke Svítkovu a měla při založení 16 osadníků.
Betlémská kaple byla dostavěna téhož roku. Roku 1402 rezignoval na kazatelské místo v Betlémské kapli druhý kazatel - M. Stěpán z Kolína, význačná postava českého reformního hnutí, a na jeho místo přišel jako Milheimův kazatel M. Jan Hus. Potvrzen byl generálním vikářem Ojířem 14. března 1402.
Český král Václav IV, využíval Hanuše z Milheimu i k diplomatickým misím. Pan Hanuš se mj. zúčastnil v březnu 1398 královy schůzky s francouzským králem Karlem VI. v Remeši, kde se jednalo o církevním schizmatu. Jeho podpis nalézáme i na spojenecké smlouvě s Francii. Býval ručitelem králových dluhů, např. opět Karlu VI., ale také polským vévodům. Těsně před smrtí roku 1405 se Milheim zapletl do sporu s litomyšlským biskupem Janem Železným. Pochován byl na své přáni pod kazatelnou Betlémské kaple, jeho náhrobek však byl zničen ing. E L. Hergerem při bouráni celé kaple roku 1786.
I Pardubické panství bylo zapojeno do husitské revoluce. Jako na jiných místech i na Kunětické hoře se konal velký tábor lidu. Stalo se tak 25. června roku 1420. Jádro tvořil selský lid. Po skončení shromáždění se Bratrstvo kunětické válečné vydalo směrem k Podlažickému klášteru. Jednalo se však o léčku připravenou na vyzvědače hradeckých konšelů. Nedaleký Hradec byl totiž místem příznivců krále Zikmunda. Proto účastníci tábora z Kunětické hory po setmění otočili směr svého pochodu směrem na Hradec. Za svítání dorazili k hradbám města, ty přelezli a zmocnili se rázem města. V dobité obci hospodařili vůdci z tábora z Kunětické hory jako městští hejtmané.
V této době byl již pánem na Pardubicích Viktorín z Kunštátu a z Poděbrad, otec krále Jiřího z Poděbrad. Vitkorín původně stoupenec krále Zikmunda brzy změnil názor a stal se naopak příznivcem husitů. Na Pardubicku stoupal v roce 1420 počet příznivců husitského hnutí. Není však známo, že by Pardubice samotné čelily útokům královského vojska. 26. dubna roku 1421 rozložily Žižkova vojska ležení u Chrudimi. Následujícího dne se vydala část vojska k Pardubičkám, kde vyplenila již zmíněný cyriacký klášter i s kostelem sv. Bartoloměje a kaplí sv. Jiljí. O osudech místních řeholníků není nic známo, snad se zachránili útěkem. V téže době byl vypálen také ženský klášter cisterciánský v Sezemicích.
Po odchodu Žižkových vojsk se konaly bohoslužby dle husitského rituálu v pardubickém kostele Zvěstování Panny Marie (tedy v kostele založeném Arnoštem z Pardubic). Po smrti Viktorína roku 1426 se majitelem panství stal horlivý kališník Jan Hlaváč z Ronova a z Mírova.
Roku 1433 kupuje panství Diviš Bořek z Miletínka. Ten již před tím sousedil s pardubickým panstvím, jelikož byl pánem na Kunětické hoře, kterou již od roku 1421 začal opevňovat. Zde pobýval zvláště v roce 1423. Obě panství tak Diviš Bořek z Miletínka spojil a správu města svěřil svému bratru Vaňkovi. Roku 1438 po smrti Diviše Bořka zůstalo sice panství v rodině, ale vlastně se opět rozštěpilo. Pardubickou tvrz s městem vlastnil Vaněk z Miletínka, bratr Divišův. Kunětice s okolím spravoval druhý bratr Divišův - Jetřich.
Vaněk z Miletínka byl bohatý. Snad proto, že byl nakloněn králi Zikmundovi, za což jej král ocenil připsáním statků. Při své smrti vydal pardubické panství Vaněk svým synům Jiříkovi a Divišovi. A jelikož Diviš brzy zemřel, hospodařil Jiřík Pardubský na panství sám (1462 – 1492). Ten však hospodařil tak, že panství zadlužil a svými předchůdci nabyté statky byl nucen rozprodat.
Roku 1461 Vaněk zemřel, Pardubice byly ponechány jeho synovi Jiříkovi z Pardubic, který je zadlužil. Neměl totiž zrovna šťastnou ruku při hospodaření. Měl závazky i k majitelům kunětickohorského panství, věřitelů měl hned několik. Asi jeho největším věřitelem byl Jindřich Minsterberský. Když byl zadlužen natolik, že nevěděl kudy kam, nabídnul mu pomoc Zdeslav Jeník z Mečkova. Ten Jiříkovi nabídnul, že Zdeslav Jeník učiní na Jiříka púhon na velkou částku peněz. Jiřík se neměl dostavit k soudu, čímž by Zdeslav spor vyhrál. Tím by získal pardubické panství a Jiřík by se zbavil věřitelů. Soud takto roku 1486 i proběhl až na to, že rozhodl o tom, že Zdeslav má z hodnoty panství uhradit závazky nejvážnějších věřitelů. Tím tedy asi přestávala dohoda obou platit, jelikož se sám Zdeslav dostával do finančních problémů. Jiřík nakonec musel Pardubice opustit a usadit se na poplužním dovře za městem – U Kostelíčka.
Nakonec Zdeslav pohnal Jiříka v únoru roku 1491 opět k soudu. Naštěstí se našel bohatý moravský šlechtic Vilém z Pernštejna, který hotovými penězi vyplatil minsterberské zástavy.
V té době se měnil ráz Pardubic. Na celém panství již od poloviny 15. století probíhalo čilé zakládání rybníků. Započal s tím Vaněk z Miletínka a pokračovala v tom knížata Minsterberská. Hlavním původcem vzniku rybníků byl hradní úředník Václav Zahrádka. Ten si směl na získaných gruntech v Dřítči a Bukovině založit rybník.
Rokem 1491 začíná další etapa vývoje Pardubic a tou bylo období rozvoje města za pánů z Pernštejna.

GPS souřadnice: 50.0384558N, 15.7836008E

Autor:
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2019






Předchozí článek: Po stopách Arnošta z Pardubic
Následující článek: Obnova Zámku Pardubice ukáže jeho jedinečnost v českých i evropských souvislostech


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 3/2019 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Čertoviny Pardubického kraje
Sametová revoluce v Pardubicích
Místa příběhů - lepějovice
Akvadukt v Třebařově



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Evangelický kostel ve SVRATOUCHU z roku 1783. Jeden z prvních evangelických kostelů u nás.

CHRUDIMSKO: Poutní raně barokní kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů v LUŽI.

ORLICKOÚSTECKO: Nádherný výhled do krajiny ze zříceniny hradu LANŠPERK

ORLICKOÚSTECKO: Socha slona je symbolem KRÁLICKÉHO SNĚŽNÍKU, který je nejvýše položeným místem Pardubického kraje (1423 m.)

ORLICKOÚSTECKO: náměstí v LETOHRADĚ.

SVITAVSKO: Podzimní krajina na SVITAVSKU.

SVITAVSKO: Městské opevnění v ulici Na Bídě v POLIČCE.

PARDUBICKO: Symbolem PARDUBIC je Zelená brána z roku 1507 s věží vysokou 60 metrů-




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml