Pardubice : Sdružení přátel Pardubického kraje

Stopy Lichtenštejnů pod Bukovou horou a Suchým vrchem

Hraničník č. 4. Foto autor

23.04.2020 V jižní části Orlických hor, mezi městy Jablonné nad Orlicí a Králíky se od roku 1987 nachází Přírodní park Suchý vrch – Buková hora. Po bitvě na Bílé Hoře v roce 1620 celá tato oblast připadla knížecímu rodu Lichtenštejnů, přičemž zasahovala do jejich dvou panství, Lanškroun a Ruda nad Moravou. V roce 1622 koupil panství Lanškroun od Zdeslava Hrzána z Harasova lichtenštejnský kníže Karel I. z Lichtenštejna. Zkonfiskované panství Ruda nad Moravou získal také v roce 1622, ale jako dar od císaře Ferdinanda II. za služby prokázané císařskému domu.

Z doby panování knížecího rodu Lichtenštejnů se do dnešní doby zachovaly v této oblasti některé drobné kamenné památky. Datované hraniční a jubilejní pamětní kameny některé pocházejí už ze 17. století. Hraničními kameny začal hranice panství osazovat teprve nástupce Karla I. jeho syn Karel Eusebius z Lichtenštejna. Pouze některé, v prudkých lomech hranic, či na hranici tří panství byly opatřeny i rytinou iniciál panovníka či panství, popř. i knížecí korunkou.
V severní části lanškrounského panství, v oblasti Suchého vrchu se dochovaly dva kameny s letopočtem 1666. Pod knížecí korunkou s letopočtem byly vytesány stylizované iniciály CE vztahující se k latinskému tvaru jména výše zmíněného knížete (Carlolus Eusebius). Nápis je umístěn pouze z jedné strany, na opačné straně je vytesáno pořadové číslo kamene.
Hraniční kámen č. 1. najdeme asi 50 m a č. 2. přibližně 300 m jihozápadně od rozcestí u Tří pánů, pod Suchým vrchem, poblíž modře značené turistické cesty. Oba byly v nedávné době osazeny do betonového základu, jejich povrch byl renovován, ale bohužel byl neuměle zvýrazněn jejich původní nápis a zmizely tak iniciály knížete.
3. hraniční kamen, který přetrval do dnešní doby patří do období vlády knížete Josefa Jana Adama z Lichtenštejna. Tzv. „troják“, s nápisy ze tří stran se nachází poblíž Suchého vrchu na hranicích dnešních katastrů obcí Orličky, Červená Voda a Dolní Boříkovice. První písmeno, v pohledu od shora značí panství, ke kterému příslušné území patří, tj. L – Lanškroun, E – Ruda n.Mor. (Eisenberg a.d.M.) a G – Králíky (Grulich). Další nápis značí monogram panovníka - IIAFVL = Iosef Ian Adam Fűrst von Liechtenstein na stranách k Lanškrounu i Rudě n. M. Na straně ke Králíkům jsou vytesány iniciály MWGVA = Michael Wenzel Graf von Althann (Michael Václav hrabě z Althannu). Další řádek je shodný na všech třech stranách – letopočet 1723, poslední řádek je pořadové číslo kamene. Hraničník najdeme při červeně značené turistické cestě od Kramářovy chaty k vrcholu Suchého vrchu. Současně také označoval historickou hranici Čech a Moravy.
4. hraniční kamen je bohužel replika, pouze s iniciálami panovníků a letopočtem. Také zde se jedná o „troják“ a je se zmíněných hraničních kamenů asi nejznámější i díky blízké informační tabuli. Původní hraničník s knížecí lichtenštejnskou korunkou, zcizený asi před deseti lety patřil do období vládnutí knížete Josefa Václava z Lichtenštejna. Kámen je datován letopočtem 1752, s monogramem IWFVL (Iosef Wenzel Fürst von Liechtenstein) na lanškrounské straně. Na straně směřující ke Králíkům nalezneme nápis GAHG, jehož význam je Graf Althann, Herrschaft Grulich = hrabě Althann (Michael Otto), panství Králíky. Třetí strana je otočena k Letohradu (dříve Kyšperk něm. Geyersberg). Iniciály GBHG znamenají Graf Breda, Herrschaft Geyersberg – tedy hrabě Breda, panství Kyšperk. Původní kámen spadal svým vznikem do období vlády Jana Čeňka Bredy ze Špandavy. Nachází se pod Bradlem na turistickém rozcestí U tří pánů, na rozmezí dnešních katastrů obcí Orličky, Dolní Boříkovice a Těchonín.
5. hraniční kámen, s jednostranným nápisem pochází z doby panování Jana I. Josefa z Lichtenštejnu. Pod knížecí lichtenštejnskou korunkou jsou vytesány iniciály HE (Herrschaft Eisenberg = Panství Ruda nad Moravou), na dalším řádku je letopočet 1818, pod ním pořadové číslo kamene. Nachází se nedaleko od úpatí sjezdovky v Mlýnickém Dvoře pod Bukovou horou. 6. poslední, renovovaný (v roce 2015) „hraniční kámen“ byl původně milník u křižovatky silnic z Jablonného nad Orlicí do Červené Vody, u odbočky na Suchý vrch, poblíž parkoviště na Červenovodském sedle. Jeho vlastník, Lesy ČR jej nechaly renovovat, přičemž se změnil jeho původní význam. Je nedatovaný a jelikož shodou okolností leží v těsné blízkosti původní historické hranice Čech a Moravy je i osazen mramorovými destičkami se znaky těchto zemí. Jeho vznik může být datován k roku 1838, kdy byla vybudována přes lichtenštejnské pozemky nová tzv. moravskohaličská silnice, dnešní silnice č. 11.

Kromě hraničních kamenů se zde také dochovaly dvě další kamenné památky připomínající zdejší vládu Lichtenštejnů.
7. V místě zvaném „U kamene“ na Červenovodském sedle můžeme objevit oproti hraničním kamenům rozměrově větší pamětní lichtenštejnský kámen, zabudovaný v kamenné mohyle. Jubilejní kameny k 40. výročí panování knížete Jana II. z Lichtenštejna 12. listopadu 1898 na všech panstvích Lichtenštejnů osazoval jejich lesnický personál. K 50. výročí panování v roce 1908 byly památníky doplněny dalším nápisem, vztahujícímu se k tomuto datu. Tento kámen se nachází v lese jen pár metrů od výše zmíněného „českomoravského hraničníku“ na bývalém lanškrounském panství. Nedávno byl renovován. Okolo těchto kamenů bylo vysazeno 40, resp. 50 dubů znázorňující roky panování knížete. Tyto stromy se zde bohužel již nezachovaly.
8. vzhledově trochu odlišný a dosud neopravený pamětní lichtenštejnský kámen k výročí Jana II. z Lichtenštejna, z dnes již se špatně čitelným nápisem byl vybudován na bývalém lichtenštejnském panství Ruda nad Moravou. Nachází se vzdušnou čarou asi 1 km na jihovýchod od Červenovodského sedla, u lesní silničky z Ruské zatáčky směrem k Mlýnickému Dvoru, pod Bukovou horou. Také zde již původní dubový porost chybí.
Na poměrně malém území Přírodního parku Suchý vrch – Buková hora se tak dochovala shodou okolností unikátní kolekce drobných kamenných památek připomínající panování výše jmenovaného knížecího rodu z období od 17. po 19. století jež nemá v ČR obdoby.
Tyto kamenné památky by kromě Kramářovy chaty s rozhlednou, samotného vrcholu Suchého vrchu s vrcholovou knihou i Bukové hory, nejvyšším místě nad lyžařskými sjezdovkami z Čenkovic i Mlýnického Dvora mohly též turisticky zatraktivnit tuto krásnou lokalitu.

Autor: Petr Vomáčka
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2020