|
| |
|
Stavební kameny naší krajiny - 1. část
2.04.2022 Kamenná, nebo přesněji řečeno, horninová stavba naší vlasti je neobyčejně rozmanitá, což platí i pro Pardubickýkraj, kde – obrazně řečeno – chodíme po vskutku pestré mozaice hornin. Ta je samozřejmě většinouskryta pod mnohem mladším pokryvem přírodního nebo umělého původu a jen na některých místech vystupujena povrch ve skalních výchozech, kamenolomech či jiných odkryvech. Území našeho kraje je součástírozsáhlé geologické oblasti Český masív a rozšíření jednotlivých typů hornin zde do značné míry odpovídácelkovému rázu krajiny. Výrazně se tak liší například „kamenný“ podklad polabských rovin od zvlněného podhůřía navazujících vrchovin a hornatin. Ze školního přírodopisu si možnápamatujeme základní rozdělení hornin.Podle způsobu vzniku je petrografie (nauka o horninách) dělí na vyvřelé,vzniklé „vyvřením“ zemskétaveniny neboli magmatu (označovanéproto též magmatické),usazené, tvořící se usazováním(sedimentací) úlomků hornin nebonerostů, případně zbytků organizmůnebo vysrážením z roztoků,a přeměněné, vzniklé přeměnou(metamorfózou) dřívějších hornin.Tohoto dělení se přidržíme i v následujícímpřehledu, ale právě naněkterých „kamenech“, vyskytujícíchse na území našeho kraje,je zřejmé, že příroda v mnohýchpřípadech nerespektuje učebnice,protože zařazení příslušné horninydo „správné škatulky“ často bývánejednoznačné a problematické.ŽULA – NEKORUNOVANÝKRÁL VYVŘELINVyvřelé horniny mají původv zemské tavenině – magmatu,která vystupuje z hlubin zemskékůry a postupně se ochlazuje,což je spojeno s krystalizací jednotlivýchnerostů. Pokud magma vystoupí až na zemský povrch,jde o sopečnou lávu. Nepochybněnejrozšířenější vyvřelou horninouje žula, tvořící různě velká tělesa,které v průběhu prvohor utuhlahluboko v zemské kůře a na povrchse „dostala“ až v důsledku pozdějšíchtektonických procesů nebo poodnosu nadložních hornin. Převažujív ní světlé nerosty živce a křemen,kdežto tmavé složky se většinouomezují jen na slídu biotit.Druh živců (a jim „příbuzných“ minerálů)pak určuje konkrétní typ, případněvzhled žulových hornin – odgranitu,přes granodiorit až po tzv.tonalit. To ovšem rozpoznají jenpetrologové. Žula odedávna patřík vyhledávaným nerostným surovinám,využívaným jako stavební,dekorační, dlažební či silniční kámen.Kdejaký žulový kopec je proto„prolomen“ větším či menším kamenolomem,mnohde však horninavystupuje na povrch i v působivýchskalních útvarech.Největší rozšíření na území našehokraje žula má v Železnýchhorách, kde tvoří těleso trojúhelníkovéhopůdorysu, geology nazývanéželeznohorský pluton. Lze jejsledovat od Skutečska na východě,přes Miřetice a Švihov, Žumberk,Křižanovice, Nasavrky, Ctětín, TrhovouKamenici atd. Menší tělesavystupují i v severozápadním cípuŽelezných hor u Zdechovic a Chvaletica také za východní hranicí Železnýchhor mezi Budislaví a Poličkou.Na většině z výše uvedenýchmíst se žula odedávna těžila a někdedosud těží pro kvalitní kámen,mnohé z žulových terénů se stalyi součástí Geoparku Železné horya patří k turisticky přitažlivýmmístům, přístupným po naučnýchstezkách. Např. západním okolímSkutče se vine naučná „Žulovástezka Horkami“, jižně od Zdechovicznačená cesta směřuje k oblýmžulovým blokům, zvaným Obřípostele, skaliska z „červené“ žulypak na mnoha místech sestupujípříkrými údolními svahy k řečištiChrudimky v přírodní rezervaciKrkanka pod Křižanovicemi.Obdobné typy žulových hornin(zejména granodiority a tonality)tvoří i několik těles v podhůří Orlickýchhor. Na území našeho krajeje ovšem rozsáhlejší pouze litickýmasív, otevřený mohutným kamenolomemna svahu Chlumu protihradu Litice, řadu menších odkryla těžba kamene také v blízkosti Javornice,Kunvaldu, Klášterce nadOrlicí, Mistrovic, Bystřece atd.Z přírodních, tedy skalních výchozůzde stojí za zmínku „divoké“ partiepři březích Divoké Orlice v Litickémúdolí a pověstmi opředená Čertovaskalka na návrší Čertovka u Kláštercenad Orlicí.OSTATNÍCH VYVŘELINJE UŽ MÉNĚMnohem menší zastoupení v Pardubickémkraji mají další vyvřeléhorniny. Z tmavých hlubinnýchmagmatitů jsou to drobná tělesgabra (případně gabrodioritů a dioritů),což jsou bezkřemenné horninysložené z živců plagioklasůa tmavých nerostů (např. amfi bolu).Některé už poznamenala částečnápřeměna (což poznáme i z usměrněníminerálních částic) a vystupujínapř. na několika skalkáchuprostřed chvaletického žulovéhomasívu, v působivém Chittussihoúdolí Doubravy mezi Mladoticemia Ronovem nad Doubravou a takév údolí Žejbra pod Vrbatovým Kostelcemi jinde.Zcela jiné „kamenné produkty“po sobě zanechala někdejší sopečnáčinnost. Svědectví o té nejstarší(starohorní a staroprvohorní) podávávýskyt rozličných vulkanickýcha žilných hornin (nebo jejichtufových vyvrženin) v severní částiŽelezných hor a poučení o většiněvýznamnějších lokalit najdemei na informačních tabulích zdejšíhogeoparku. Registrována zdebyla široká škála sopečných hornin,od tmavých spilitů, diabasůa doleritů (petrografi cky řazenýchk čedičům, andezitům apod.), až posvětlé ryolity a dacity, většinouuž přeměněné v tzv. porfyroidy.Nejrozsáhlejším odkryvem prvohorníchdiabasů je etážový kamenolomv Chrtníkách u Choltic.Mnohem mladší sopečné vyvřelinypocházejí už z geologického„novověku“ – mladotřetihornífáze vulkanické činnosti. ZnámáKunětická hora u Pardubic sicenikdy nesoptila (zdejší znělcovétěleso, zvané lakolit, totiž utuhlouž pod zemským povrchem),ovšem skutečnou, byť zřejmě jendocela malou sopkou byl Košumberku Luže, jehož čedičové návršízvýrazňuje zřícenina stejnojmennéhohradu.PESTRÁ MOZAIKAHORNIN „ODJINUD“Na geologické stavbě našeho krajese značnou měrou uplatňují také usazené(sedimentární) horniny, Tvořilyse – a některé dosud tvoří – postupnýmukládáním zvětralin (obvyklenevelkých částic a úlomků původníchhornin a nerostů) nebo schránekodumřelých živočichů i rostlin, případnětéž vysrážených minerálníchlátek z vodních roztoků. Starší usazeninyuž většinou prošly procesem„zpevnění“ (tzv. diagenezí) a stalyse z nich kompaktní, mnohdy i velmitvrdé horniny, ty mladší však dosudzůstávají nezpevněné. Ponecháme-listranou všudepřítomnou zeminu,včetně půdního pokryvu, pak sypkýmihorninami jsou zejména čtvrtohorní(případně už mladotřetihorní)říční naplaveniny – štěrkopísky– v údolní nivě současných řek nebona tzv. terasách, kde je uložili předchůdcisoučasných toků. V blízkostivětších řek je odkrývá řada pískovens těžbou významné stavebnísuroviny, ale po mnohých zbyly užjen zatopené písníky. Méně běžnéjsou pak větrem naváté uloženiny,zejména jemnozrnné písky, místypokrývající povrch pardubickéhoPolabí a zasahující i do středníhoPoorličí. Také tyto písečné přesypy– „duny“ – mnohde poznamenalatěžba, některé jsou už dávno odtěžené, případně rekultivované(např. Vesecký kopec u Veské),jiné se podařilo zachránitvyhlášením za přírodnípamátky (např. u Rokytna,Sváravy, Semína a Malolánského).Nezpevněné jsou téžusazeniny pocházející z poslednímořské záplavy nanašem území, která v mladšíchtřetihorách proniklaz jihu Moravy přes Jevíčsko,Městečko Trnávku, Moravskotřebovsko,Lanškrounskoa Třebovickou bránou až naČeskotřebovsko a Ústecko.Převažují zde jemnozrnné uloženiny(tzv. tégl), předevšímjíly, slíny, silty aj., kdysi těženéjako keramická nebo cihlářskásurovina (např. v ČeskéTřebové a okolí). Známé jsoui místy bohatým výskytemzkamenělin.Za nejmladší, v podstatěsoučasnou usazenou horninumůžeme považovat travertin,což je vápnitá usazeninachemického původu, tvořícíse postupným vysráženímz vody s vysokým obsahemuhličitanu vápenatého. Obvyklek tomu dochází v blízkostipramenů, vyvěrajícíchz vápnitých hornin (např.ze svrchnokřídových slínovců).Čerstvá, tedy nezpevněnáforma travertinu se nazývápěnovec, což je názevdocela výstižný, protože jdeo pórovitou, lehkou a křehkouhorninu. Často se kopalapro místní výrobu vápnaa vápnění polí, což dalo několikalokalitám též pojmenováníVápenka (nazývá setak např. vydatné prameništěpoblíž Dolní Dobrouče).Výskyty travertinů–pěnovcůjsou známy také z okolíVraclavi (Hurychův dolec),Skořenic, Brandýsa nad Orlicí(Jiskrovo údolí, Klopoty)i řady dalších míst.Ukončení včetně výběrupříslušné literatury budeve 2. části. Autor: Jan Vítek Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2022
Předchozí článek: František Josef Čečetka – pedagog a spisovatel Následující článek: Z DUKLY DO SLATIŇAN ZA 12 MINUT Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
