Sdružení přátel Pardubického kraje

Skály a jeskyně pod Králickým Sněžníkem

Foto autor

11.11.2017 Horský masív Králického Sněžníku (1423,7 m) je nejvyšším pohořím Pardubického kraje a třetím nejvyšším (po Krkonoších a Hrubém Jeseníku) v České republice. Rozprostírá se při českopolské státní hranici, a to na historickém zemském rozmezí Čech, Moravy a Kladska. Od vrcholové kupole, vystupující nad horní hranici lesa, se rozbíhají táhlé hřbety, vzájemně oddělené hlubokými údolími zdrojnic Moravy na naší straně a Kladské Nisy na polské straně pohoří. Pro významné přírodní a krajinotvorné hodnoty byla podstatná část Králického Sněžníku (1739 ha) vyhlášena v roce 1990 za stejnojmennou národní přírodní rezervací. Také polská část pohoří, zvaná Śnieżnik Kłodzki nebo prostě Śnieżnik, je chráněným územím Śnieżnicki Park Krajobrazowy, zaujímajícím (na ploše 28 800 ha) nejen vlastní pohoří, ale i přilehlé partie – Góry Bialskie a Góry Złote, které u nás přecházejí do Rychlebských hor.
Z geologického pohledu náleží masiv Králického a Kladského Sněžníku do západosudetské oblasti (lugika) Českého masívu a tvoří jej soubor přeměněných hornin starohorního až prvohorního stáří. Převažují zde různé typy rul, hojné jsou i svory, vzácnější pak krystalické vápence (mramory), křemence (kvarcity), amfibolity, erlany aj. V těchto horninách „vymodelovaly“ přírodní procesy – především mrazové zvětrávání, svahové pochody a případně krasové procesy – rozličné skalní útvary (odborně zvané mrazové sruby, skalní hřebeny a hradby) a místy též jeskyně. Některé z těchto „kamenných hříček“ jsou k vidění při turisticky značených trasách, jiné naopak patří k méně známým zajímavostem zdejší kouzelné horské přírody.

Na horských hřbetech a rozsochách
Například blízko pod vrcholkem Králického Sněžníku vystupuje při horní hranici lesa jeden z nejvýraznějších skalních útvarů v celém pohoří – Vlaštovčí kameny. Jsou součástí západního (hraničního) hřbetu a na jejich vzniku se uplatnilo především mrazové zvětrávání břidličnatého svoru, ruly a také velice tvrdého kvarcitu. Zdejší skaliska jsou téměř 100 m dlouhá, stupňovitě až 18 m vysoká a provází je rozsáhlá suť balvanů. Horního okraje Vlaštovčích kamenů se dotýká červeně značená cesta, a to v blízkosti křižovatky s polskou „zelenou“ od horské chaty Schrónisko Śnieżnik.
Hraniční hřebenovka pak směrem k jihu přechází několik dalších rulových útvarů. Např. asi 0,5 km jihozápadně od Malého Sněžníku vystupují Hraniční skály (1319 m), což je skalní hradba, převyšující bezprostřední okolí asi o 6 m a mnohde překrytá hranáči (tj. „hranatými“ balvany, uvolněnými mrazovým zvětráváním). V nižší partii téhož hřbetu ještě vyčnívá Bílý kámen (1184 m), pojmenovaný podle světlého odstínu zdejší prokřemenělé ruly. Také vrcholek Klepáče neboli Klepého (1144 m), převyšující jižní část hraničního hřbetu, je tvořen nízkými rulovými skalkami, „zčechranými“ mrazovým zvětráváním do rozsáhlého kamenného moře. Naši polští sousedé tomuto místu říkají Trojmorski Wierch („trojmořský vrch“) a protože tudy prochází rozvodí tří úmoří – Černého, Baltského a Severního – je to pojmenování nepochybně přiléhavé (více viz VLPK, 2013/ č. 4). Z obou stran státní hranice se tam chodí zejména za krásnými výhledy z volně přístupné rozhledny.

Nad bystřinou Moravy
Několik pozoruhodných skal vystupuje i na svazích hlubokého údolí Moravy. Například v blízkosti vodopádu Pod Strašidly (největšího na české straně pohoří) kontrastují s lesními porosty útesy Kazatelen ze sněhově bílých křemenců. Na protějším svahu nad lesnickou chatou Vilemínou zase zaujme „ostře seříznutý“ skalnatý hřeben Koňský hřbet (991 m), vyčleněný hlubokými údolími levých přítoků Moravy z partie Pětipotočí. Mnohé skalní výchozy na temenech a svazích dalších návrší (např. Uhliska, Podbělky či Slamníku) už většinou mrazové zvětrávání „rozdrobilo“ do rozsáhlých kamenných moří.
Méně známé skalní útvary vystupují také ze strmých strání ostatních údolí. Příkladem je partii Sutí na pravém svahu údolí Malé Moravy a zejména pravý svah údolí „kaskádovitého“ Prudkého potoka, kde asi 100 m dlouhá a stupňovitě téměř padesát metrů vysoká rulová stěna je patrně odlučnou plochou někdejšího mohutného skalního zřícení.

Také na polské straně
Rovněž na polské straně Sněžníku (Śnieżnik Klódzki) mineme při turistických trasách pozoruhodné skalní útvary a mnohé jsou součástí hluboko zaříznutých údolí. Např. říčka Wilczka (Vlčice) vymlela u známého podhorského střediska Międzygórze hlubokou skalní soutěsku s působivým, 23 m vysokým vodopádem, zcela jiný vzhled pak mají skaliska ve vyšších, tedy horských partiích téhož údolí. Např. červeně značená výstupová cesta z Międzygórze míjí vyhlídkovou Kozí skalku, naopak už téměř zcela zarostlé jsou bizarně tvarované útvary (včetně „ostře řezané“ rulové věžičky) pod vrcholkem Średniaku (1210 m), už na dohled od Schróniska Śnieżnik.
Dostupnější skaliska jsou součástí táhlého hřbetu Żmijowiec, vybíhajícího z vrcholové části (přesněji řečeno od Schróniska) na severní stranu. Např. při turistické cestě mineme seskupení Nowowiejskie Skały s vyhlídkou a působivou mozaikou křemenných vrás ve svorové rule, po krátké odbočkou se pak můžeme vydat na západní výběžek s jedním z nejvýraznějších skalních útvarů v polské části pohoří – Mariańskie Skały (1130 m). Tvoří jej několik skalních hřebenů z příkře ukloněných nebo zvrásněných břitů tmavého amfibolitu a bělavého kvarcitu. Také nedaleká horská dominanta Czarna Góra (1205 m), zvýrazněná rozhlednou a telekomunikační věží, je skalnatá, ale v zimním období díky sjezdovkám „ožívá“ zejména její strmý svah k lyžařskému středisku Sienna.

Tajemné podzemí mramorového krasu
Zcela jinou kategorií „kamenných hříček“ přírody na Králickém a Kladském Sněžníku jsou jeskyně a další krasové jevy. Dlouhodobým působením srážkové i říční vody ve sněhově bílých nebo různě „mramorovaných“ krystalických vápencích – mramorech – se vytvořily jednak v údolí horního toku Moravy, jednak na polské straně v údolí říčky Kleśnice.
U nejznámějších jeskyní v údolí Moravy – Tvarožných děrách a Patzeltově jeskyni – se z hlediska turistiky nabízí známé rčení o „jedné dobré a jedné špatné zprávě“. U Tvarožných děr je dobrou zprávou, že se nacházejí při břehu Moravy přímo u turistické cesty, ovšem tou horší informací je, že otvory do jejich podzemí jsou uzavřené. U Patzeltovy jeskyně je tomu naopak – vchod do podzemí je sice zcela volně přístupný, ale skrývá se daleko od značených cest a není proto snadné jej nalézt...
Převážně těsné podzemní chodby Tvarožných děr jsou asi dvě stě metrů dlouhé a poněkud neobvyklé pojmenování jim dala bělavá a mazlavá vápnitá hmota (tzv. nickamínek) připomínající tvaroh, místy pokrývající strop a stěny. Patzeltova jeskyně na jihovýchodním svahu hory Podbělka dostala název po svém objeviteli (1864) a tvoří ji šikmá chodba, asi po 30 m ukončená hladinou jezírka. Zajímavostí zdejšího podzemí jsou velice členité, krasovými procesy doslova „rozhlodané“ mramorové stěny, ostře kontrastující s okolní tmavou rulou. Drobné dutiny (Mramorové jeskyně) jsou také součástí někdejšího mramorového lomu u Velké Moravy a o tom, že ani tam rozšíření mramorů – a tedy i „sněžnického krasu“ – ještě nekončí, svědčí i nedávné vrtné práce v areálu Dolní Morava.

Krápníková krasavice za státní hranicí
Mnohem navštěvovanější krasové jeskyně v oblasti Sněžníku jsou na polské straně poblíž obce Kletno, jen několik kilometrů za naší státní hranicí. Před více než půl stoletím byl při těžbě mramoru v jednom z lomů v údolí Kleśnice objeven podzemní systém, pojmenovaný podle četných nálezů kostí medvěda jeskynního Jaskinia Niedżwiedzia – Medvědí jeskyně. Jeskyně byla zpřístupněna pro veřejnost a každoročně láká desetitisíce návštěvníků, kteří v ní obdivují zejména nádhernou krápníkovou výzdobou. Hydrografickou raritou je i to, že voda ze zdejšího podzemí neodtéká do říčky Kleśnice, ale proniká dosud neznámými „cestami“ v nitru Sněžníku do krasové oblasti na naší straně pohoří, kde z Tvarožných děr vyvěrá do bystřiny Moravy.

Z literatury:
Demek J., Kopecký J. (1997): Geomorfologické poměry Králického Sněžníku. Geografie, 8: 7-30. PdF MU, Brno.
Gawlikowska E., Opletal M. a kol. (1997): Králický Sněžník. Geologická mapa pro turisty. PIG a ČGÚ, Warszawa, Praha.
Hromas J., ed. (2009): Jeskyně. Chráněná území ČR, sv. XIV. 608 s. AOPK a EkoCentrum, Brno, Praha.
Jahn A., Kozlowski S., Pulina M., ed. (1996): Masyw Śnieżnika, zmiany w środowisku przyrodniczym. PAE, Warszawa.
Kolektiv (2008): Králický Sněžník – nejvyšší pohoří Pardubického kraje. 52 s. Pardubický kraj, Pardubice.
Maděra E. (1982): Nové poznatky o krasu Králického Sněžníku. Práce a studie, přír., 13/14: 15-30. Pardubice.
Vítek J., (1995): Kryogenní tvary na Králickém Sněžníku. Věst. Čes. Geolog. ústavu, 70: 49-56. Praha.

Autor: Doc. RNDr. Jan Vítek
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2017


Foto autor
Foto autor




Předchozí článek: Ve Vysokém Mýtě získali Sodomkův kabriolet Jawa Minor
Následující článek: Sága rodu Vokolků - Vladimír Vokolek (1913 – 1988), básník a prozaik


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 3/2017 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Skály a jeskyně pod Králickým Sněžníkem
Ve Vysokém Mýtě získali Sodomkův kabriolet Jawa Minor
Obchodní akademie Chrudim - Druhá nejstarší obchodní akademie u nás
Dva „chrudimští“ potomci Josefa Ressla




Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Unikátní skanzen lidových staveb Betlém v HLINSKU.

CHRUDIMSKO: Kostel sv. Václava v ŘESTOKÁCH z konce 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Pražská brána ve VYSOKÉM MÝTĚ je pozůstatkem městského opevnění. Její věž poskytne návštěvníkům města výhled na město.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Jiří v DOLNÍ ČERMNÉ

ORLICKOÚSTECKO: Rozhledna na SUCHÉM VRCHU u Králík.

SVITAVSKO: Podzimní krajina na SVITAVSKU.

SVITAVSKO: Sochy světců před kosetelem sv. Jiří v KUNČINĚ.

PARDUBICKO: Kašna na náměstí v DAŠICÍCH.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml