|
| |
|
Nedošínksý háj
21.07.2023 Nedaleko Litomyšle se nachází obec Nedošín, kterou obklopují rybníky Malý a Velký Košíř a také přírodní památka Nedošínský háj. Ten byl 12.9.1949 vyhlášen přírodní rezervací na ploše 70,70 ha. Předmětem jeho ochrany je dubový háj a také zde žijící živočišstvo. V roce 1992 pak bylo území přeřazeno do kategorie přírodní památka. První historická zmínka o Nedošínském háji je z roku 1378, kdy byl u „bočního plotu obory“ zakládán kartuziánský klášter. Oboru zřídil Albert ze Šternberka a území se někdy také říkalo Vrátíčka. Ve starých dobách se lesy dělily na běžnější tzv. černé lesy s převládajícími jehličnatými dřevinami (borovicí, smrkem a jedlí) a světlé háje. Západně od Litomyšle převládaly ještě v 17. století dubové háje, které však buď zanikly v důsledku získávání orné půdy nebo jejich skladba byla významně pozměněna ve prospěch jehličnanů. Hospodařilo se zde tzv. pařezovým způsobem. To znamenalo, že se lesy během 10-12 lel mýtily a pařezy se nechávaly opět obrazit. Výsledkem byl nízký les. Kolem roku 1919 byla na jihovýchodním cípu Nedošínského háje vybudována kobylnice, německy zvaná Gestűt, což bylo časem počeštěno na pojmenování Štít. Kobylnice vyhořela roku 1862 a nebyla obnovena. Největší proměnou prošel Nedošínský háj počátkem 19. století, kdy zde byla vybudována řada romantických staveb a háj byl spolu s výsadbou nepůvodních dřevin proměněn v anglický park, nahrazující nedostatečné prostory u zámku v Litomyšli. Počátkem 20. století byla na Štítu bažantnice, kde byla také chována žlutohřbetá forma bažanta obecného zvaného „český bažant“. Les v nivě řeky Loučné byl původně dubohabřinou. Postupně zde však převládly dřeviny jako je jasan ztepilý, javor mléč nebo olše lepkavá. Většina dubů letních, které byly staré až 300 let zahynula následkem zastínění vyššími jasany. Nicméně po roce 2007 byla většina jasanů napadena parazitickou houbou a při prudkých podzimních bouřích v roce 2017 napadené jasany popadaly a v části háje došlo k odlesnění plochy. Následně pak došlo k opětovné výsadbě olší lepkavých a dubů letních. Na počátku 19. století zde byla provedena výsadba buků, smrků, borovic či modřínů, řada z těchto dřevin je zde dodnes. Součástí Nedošínského háje je také kaple sv. Antonína Paduánského, která je dodnes poslední romantickou stavbou, která byla zbudována na počátku 19. století při přeměně háje na anglický park. Pod kaplí vyvěrá pramen vytékající z křemitoválenatých usazenin v nadmořské výšce 348 m. Donedávna byla voda z pramene výborné kvality, nyní je však znečištěna bakteriemi, dusičnany a herbicidy ze zemědělské produkce v blízkosti háje. V okolí pramene se nacházejí charakteristické rostliny jako např. prvosenka vyšší, podléška, sasanka hajní, sasanka pryskyřníková nebo orsej jarní. Objevují se tu porosty dymnivky duté, hrachoru jarního nebo plicníku tmavého. V dutých stromech pak sídlí sýkora koňadra, špaček, brhlík či strakapoud. Sklepní pramen, který vyvěrá z posledního dosud zachovaného zbytku bývalých lázní, je druhým nejvydatnějším pramenem v oblasti. Malá tůňka slouží k rozmnožování stále ubývajících obojživelníků Nedošínského háje. Řídce se tu zahlédne kuňka obecná nebo ropucha obecná, častější je skokan hnědý. Štětovaná klenba sklepa, ze kterého pramen vyvěrá, slouží jako dočasný úkryt vrápencům malým, staré duté stromy obývají netopýr rezavý, vousatý a večerní. Jediným hadem Nedošínského háje je užovka obojková, které vyhovují podmáčené partie v severní části háje i blízkost obou řek (Loučná a Mlýnský potok). Nedošínský háj sousedí s rybníkem Malý Košíř. Na jeho hladině je možné pozorovat poláky velké, divoké kachny nebo čírku obecnou a modrou. Pravidelně zde loví volavka popelavá. Náhon obývá nutrie, která zde nahradila původní ondatru pižmovou. Háj obývá také rozmanité ptačí společenstvo. Z dravců zde hnízdí káně lesní, krahujec obecný nebo také poštolka obecná. Hnízdí zde také pěnice slavíková nebo pěnkava obecná. Hnízda pěvců vyhledává kukačka obecná. V háji se vyskytuje celá řada hub. K nejznámějším patří bedla vysoká, hřib dubový, žlutomasý, hnědy. Na podzim a v zimě zde roste penízovka sametonohá nebo opěnka měnlivá. Na odumřelých větvích černého bezu roste ucho Jidášovo. V oblasti se vyskytuje také celá řada savců, jako je zajíc polní, prase divoké, kuna lesní, ale také rejsek obecný nebo rejsek vodní. Vyskytují se tu o ježek západní i ježek východní.
Autor: Jan Řeháček Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2023
Předchozí článek: Jak to bylo s turbínovým domkem u Automatických mlýnů Následující článek: Arboretum Žampach Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
