Pardubice : Sdružení přátel Pardubického kraje

Navštivte hrad Košumberk

30. 10. 2008 V kopcích mezi Chrastí u Chrudimi a Skutčí se nad městem Luže tyčí zřícenina hradu Košumberk. Jak vysvětluje hradní kastelánka Hana Truncová, význam jména Košumberk pochází z německého názvu psaného Cozemberk, později jako Koszemberk a později vývoj slova přecházel na Koss, vznikl Koš až změkčeně Košumberk. Název je složen ze dvou slov – Kosen, což je přátelsky rozmlouvati a berg – na vrchu. V sedmdesátých letech minulého století zde probíhal archeologický průzkum, který prokázal osídlení hradního návrší již v 11. století. Hrad Košumberk se řadí mezi hrady plášťové, což znamená, že vše, co stálo po vnitřním obvodě vejčitého tvaru hradu, nebylo zdáli vidět, protože veškeré stavby hradního paláce byly skryty za plášťovou hradbou, která hrad obepínala.

Do hradu se nejspíše vcházelo po dřevěné konstrukci, která stávala před hranolovou věží, jejíž pozůstatky jsou na hradním nádvoří dodnes patrné. Z věže vedl padací most, který se zaklesnul do zbytku vstupní brány.
Pokud by nepřátelská vojska přijížděla, nebyl problém dřevěnou konstrukci zbourat a malý hrad z 13. století tak byl nedobytný.
V průběhu 14. století došlo k přebudování hradu. Byly zrušeny přístavky kolem obvodových zdí a naopak byla uvnitř vystavena obytná hranolová věžička. Dnes zde stojí již jen její torzo. První písemná zmínka o prvním majiteli Ojíři z Košumberka se váže k roku 1318. Vdova po něm zde žila do doby, než ji vyhnal Bohunek z Popovce. Tento spor ve prospěch vdovy vyřešil král Jan Lucemburský v roce 1340. Roku 1372 Diviš z Popovce prodal tento hrad čtyřem bratrům – Divišovi, Ješkovi, Slavatovi a Mstislavovi, kteří se později začali psát z Chlumu a Košumberka a tak tento hrad nabyl významu jako rodové sídlo Slavatů po tři století. Slavatové z Chlumu se takto jmenovali proto, že rod pocházel z hrádku Chlum, který stál jižně od Čáslavi blízko městečka Zbýšov.
Jedním z významných majitelů hradu byl Diviš Slavata, který byl majitelem panství od roku 1540. Ten zde roku 1544 nechal dostavět vstupní bránu. Nechal také hned pod hradem postavit pivovar. Pivo se tu poprvé vařilo roku 1556, naposledy v roce 1949. Dnes se zde nachází restaurace Pod linduší. Tento název je odvozen podle památného stromu, který zde dodnes stojí. Před devíti lety objekty bývalého pivovaru zakoupili noví majitelé a prostory procházejí rekonstrukcí.
Diviš Slavata nechal také postavit vodárnu. Voda byla hnána dřevěnými rourami do kašny na nádvoří pomocí vodního trkače, který pracoval na principu vodního rázu. V tomto období vystavěl uprostřed náměstí v Luži radnici, která v modernějším hávu zde stojí dodnes. Jeho snem bylo také přebudovat hrad Košumberk na modernější zámek po vzoru Jindřichova Hradce. Bohužel se mu k realizaci tohoto snu nedostávalo fi - nančních prostředků.
Roku 1573 však hrad vyhořel a tehdy již byla přestavba nevyhnutelná. Tehdy tedy byla zahájena dlouho zamýšlená přestavba hradu v moderní zámek. Diviš umírá dva roky po zahájení přestaveb, ve kterých pokračuje jeho druhorozený syn Jindřich Slavata. Ten k původně raně gotickému hradu zahájil přístavbu dvoukřídlého renesančního zámku ve tvaru písmene L. Zámek se vyznačuje tím, že v přízemí i v prvním patře byly vystaveny lodžie s arkádami. Po nich jsou patrné stopy do dnešní doby. Každé dvě arkády podpíral štíhlý oblý sloupek.
Stavební práce však dokončil až Jindřichův potomek Diviš Lacembok Slavata. Stavební práce byly dokončeny roku 1614, toto datum je vyryto i do omítky při vstupu do purkrabství. Hradní areál však vydržel pouze do roku 1769, čili pouhých 155 let. V tomto období do roku 1769 hrad drželi Vilém Slavata z Jindřichohradecké větve, Jindřich Vilém Slavata a vdova po Jindřichovi Marie Maxmiliána Slavatová, podruhé provdaná Hieserlová.
Vilém Slavata byl známý především díky své účasti na pražské defenestraci, když byl 23. května 1618 vyhozen z okna Pražského Hradu.
Marie Maxmiliána Slavatová se po smrti posledního nositele jména Slavata na Košumberku opět provdala za císařského komorníka u vídeňského dvora. O panství se však starala sama a na hrad pozvala jezuity z Hradce Králové. Ti chvíli přebývali v budově purkrabství, než jim hraběnka vystavěla rezidenci v Luži. Nechala v Luži vystavět hlavní dominantu – poutní kostel Panny Marie na Chlumku. Stavební práce kostela byly zahájeny roku 1690 a trvaly pouhých šest let. Rok 1690 je zároveň i rokem úmrtí hraběnky a ona jediná ze Slavatů je v tomto kostele pochována. Slavatové jsou pochováni v centru města Luže v kostele sv. Bartoloměje.
Jezuitům hraběnka věnovala hrad s polovinou panství. Jezuité bydleli v rezidenci a nadále se věnovali duchovnímu životu a vzdělávání dětí. Ale starost o hrad pokulhávala, takže brzy vlivem povětrnostních podmínek hrad chátral, až se stal neobyvatelný. Lidé z podhradí brzy zjistili, že tu je výhodný zdroj stavebného materiálu. Došlo tedy k rozebírání hradu. Po zrušení jezuitského řádu se zde vystřídalo několik rodů. V letech 1922 – 53 tu existovalo Družstvo na záchranu hradu Košumberka pod vedením Václava Vladimíra Jeníčka. Tento rodák z Luže, muzejní pracovník a konzervátor památkové péče, kolem sebe soustředil nadšence, kteří se snažili zbytky hradu zachránit.
Zbylé zdi byly zakonzervovány a vydržely až dodnes. Navíc bylo vybudováno schodiště, takže je dnes možné chodit po zbytcích hradu jako po vyhlídce oddo výšky 376 metrů nad mořem. Odtud bývá severním směrem viditelná Kunětická hora u Pardubic. Hrad Kunětická hora je totiž podobně jako Košumberk vystavěn na čediči. Za doby působení Družstva na záchranu hradu Košumberka dostal současnou podobu Slavatovský sál s kazetovým stropem z let 1922 – 23, který není kopií původního stropu. V roce 1953 se Košumberk stává státním hradem, v roce 1992 se stává majetkem obce. Slavatové z Košumberka byli původně víry podobojí a husitské. Později se Slavatové z košumberské větve připojují k vyznání českobratrskému a syn již zmíněného Diviše Slavaty – Lacembok byl poslední Slavata nekatolík.
Za pozornost stojí také to, že Diviš Slavata založil na hradě školu pro mladé šlechtice Jednoty bratrské, která byla vedena v náboženském stylu. Tuto školu navštěvoval i Divišův nejznámější vnuk – Vilém Slavata a deset let po něm i Albrecht z Valdštejna, pozdější vojevůdce v třicetileté válce.
Již několikrát zmíněný Vilém Slavata se roku 1602 přiženil na zámek do Jindřichova Hradce. Za manželku si vzal Lucii Otýlii. Tímto sňatkem vyženil Jindřichův Hradec, Telč, Stráž nad Nežárkou a Červenou Lhotu.
Ale také hraběcí titul. Tímto sňatkem vznikla větev Slavatů po Hradecké linii. Pokud hrad Košumberk navštívíte, určitě si nenechte ujíst vystavený městský poklad, kterým je jantarový oltář. Pochází z roku 1650 a jeho původ je neznámý.
Jak nám přiblížila kastelánka Hana Truncová, v příštím roce by měla být prohlídka hradu obohacena o přízemní prostory purkrabství. Již nyní však hrad žije díky městu Luže čilým životem. „Probíhají zde svatby, koncerty komorních orchestrů, tradicí se stalo předání pamětních listů deváťákům místní školy, mateřská školka dostává pamětní listy na terase. Po celé prázdniny místní ochotníci pořádají na hradním nádvoří Košumberské léto, tedy divadelní představení, dechovku či šermířské souboje,“ přibližuje život na hradě Truncová. Součástí prohlídky hradu Košumberk je také sklepení hradu, kde bývaly kdysi stáje pro koně. Dnes zde jsou ukázky archeologických nálezů, které zde byly objeveny v sedmdesátých letech 20. století, jsou zde však vystaveny také ukázky architektury Chrudimska od období románského až po období baroka. Nachází se zde také sádrová maketa hradu, která připomíná, jak hrad vypadal po přestavbě dokončené roku 1614, ale pouhých 155 let!
Návštěva hradu Košumberk je jistě dobrým námětem pro rodinný výlet.

GPS souřadnice: 49.88407N, 16.03449E

Autor: Jan Řeháček
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2008