|
| |
|
Max Švabinský a Kozlov
24. 01. 2008 Pod vrcholem Kozlovského kopce se v malebném údolí nachází vesnička Kozlov, která je od roku 1989 integrovanou součástí České Třebové. Jméno obce pochází od příjmení Kozel podle zakladatele či vlastníka ve smyslu Kozlův majetek. Při cestě do vsi míjí návštěvník starobylou šestibokou dřevěnou kapli P. Marie Zbraslavské. Ta byla postavena v roce 1753 s olářem a obrazem P. Marie Zbraslavské. V roce 2004 byl do věže kaple umístěn nový zvon. Není bez zajímavosti, že vesnici míjela tzv. "Černá stezka", po níž bylo v dávných dobách možné nepozoro-vaně cestovat z Moravy až do Prahy, neboť se vyhýbala všem lidským sídlům. Stezka tak byla prý využívána k pašování zboží. Kozlov však vstoupil do podvědomí zejména častými pobyty malíře Maxe Švabinského. Pobyt Švabinského v Kozlově znamenal velký vliv na jeho tvorbu. Poprvé do této vesničky zavítal v roce 1895, kdy přijel za Eliškou Vejrychovou, se kterou se seznámil toho roku na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze. Jejich vztah vyvrcholil svatbou v proboštském chrámu v Litomyšli dne 2. června 1900. V Kozlově se novomanželé trávili svůj čas v bývalém domku rodiny Vejrychovy. V roce 1908 rodiče Ely Karel a Běla Vejrychovi domek rozšířili a sami se záhy přestěhovali opodál do tzv. Pecháčkova statku, který několik let před tím zakoupili. Max Švabinský si tento kraj zamiloval a trávil zde prázdniny v letech 1896 - 1919. Zajížděl sem i v zimním obdo-bí. Zdejší kraj mu byl inspirací pro mnohá díla. Z nejvýznamnějších prací inspirovaných pobytem v Kozlově je nutno uvést alespoň oleje "Chudý kraj" (1900), "U stavu" (1900), kolorovanou perokresbu "Velký rodinný portrét" (1912), řadu portrétů manželky Ely a další. Za zmínku také stojí, že v roce 1900 Švabinský spolu s Rudolfem Vejrychem a Otakarem Vaňáčkem vyzdobili štít chaloup-ky výjevem "Svatý Václav přijímá dary." V letním období hostila chaloupka mnohdy významné hosty. Z těch nejznámějších je možné připomenout fran-couzskou pianistku Blanch Selvu, skladatele Bohuslava Martinů, profesora Zdeňka Nejedlého, spisovatelku Marii Majerovou a F.V.Krejčího. V roce 1919 navštívil Švabinský Kozlov naposledy. Chaloupku nadále v letním období obývala Ela Švabinská. V období druhé světové války se zapojila do ilegálního komunistického odboje a 10. února 1943 byla v Praze zatčena a posléze se dostala do koncentračního tábora v Ravensbrücku, kde byla až do konce války. Po jejím úmrtí 10.srpna 1967 o chaloupku pečovala adoptivní dcera Maxe Švabinského paní Zuzana Švabinská. Díky pobytu a tvorbě Maxe Švabinského v Kozlově se stala tato dosud zapadlá vesnička známou v uměleckých kruzích a životní a tvůrčí etapa Švabinského na Kozlově je nazývána Kozlovským obdobím. Chaloupka čp. 50, která pochází z roku 1851, a kterou si tolik Švabinský oblíbil, byla prohlášena kulturní památkou. Za zmínku zcela určitě stojí tzv. Pecháčkův statek z roku 1807, který od manželů Sitařových koupil v roce1900 Karel Vejrych, otec manželky Maxe Švabinského Ely. Dům je vyzdoben sgrafity "Zahradníčci" od Rudolfa Vejrycha a "Žnečka" od Maxe Švabinského. Statek je ve vlastnictví potomků Karla Vejrycha.
Autor: Jan Řeháček Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2007 Předchozí článek: Hora Matky Boží v Králíkách Následující článek: Kozlovský kopec Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
