|
| |
|
K založení Výrovského mlýna v katastru obce Břehy
18.12.2021 Na okraji vsi Břehy u města Přelouče na vyvýšenině se vypíná mohutná budova, která upoutává pozornost účastníků provozu na přiléhající pozemní komunikaci nostalgickou fasádou a zvláště proskleným exteriérovým výtahem. Objekt prochází více jak desetiletou rekonstrukcí, kterou organizuje obec Břehy. V budově vznikají přednáškové a výstavní sály, po staletí ale sloužila ke zpracování obilnin. Nejstarší dějiny mlýna jsou ovšem nejednoznačné. Mezi badatelsky lukrativní odvětví se řadí mlynářství, prokázání prvopočátků středověkých a raně novověkých stavení, zvláště venkovských, se ale řadí ke stěžejní problematice. Ve vesnici Břehy je prokazatelně nejstarším objektem mlýn, jeho známá historie souvisí se správou rozsáhlého pardubického panství mocným rodem Pernštejnů. Mlýn byl založen nejpozději po roce 1494 na podnět Viléma II. z Pernštejna v odlehlé oblasti na menším vodním toku, který byl začleněn do budovaného velkolepého díla (později známého jako Opatovický kanál). Na počátku 16. století, nejpozději však v roce 1505, mlýn disponoval minimálně jedním funkčním starým mlýnským složením. Nejstarší dochovaná písemná zmínka pochází z přelomu 15. a 16. století, kdy jeden z nejvýznamnějších českých magnátů a politiků, Vilém z Pernštejna, nechal sepsat evidenci platů a dávek z poddanských usedlostí. Vrchnostenští úředníci se pustili do nelehkého a zdlouhavého úkonu, který vyústil nejpozději v roce 1506. Mlýn zapsal písař do hospodářské knihy jako Břežský, a to podle nedaleké vesnice Břehy. Mimochodem i ostatní v urbáři uváděné mlýny na panství Pardubickém a Kunětickohorském označili úředníci Viléma dle přiléhajících venkovských sídel a městeček, nebo je nechali bez pojmenování (Druhý mlýn…, …sú dva mlýny). Nejstarší dochovaná písemná zmínka o mlýnu ve Břehách vypovídá o pronajímání hospodářství za 6 kop grošů, tehdy mlynáři Ješkovi. Mocní panští stavitelé nechali mlýn vystavět z tehdy nejdražších stavebních materiálů. Kdyby byl mlýn vystavěn v poddanské režii, v základech by nestanuly ani opracované pískovcové bloky, které se dochovaly do současnosti. Odolné pískovcové kvádry vůči erozi stanuly na rozích objektu a do výše prostupů pro hřídele korečníků, tedy v nejvíce namáhané části stavby. Provoz a údržba mlýna pohlcovaly ale nemalé prostředky, jak se potvrdilo i v následujících stoletích. Pernštejnové proto přenesli správu budovy do poddanské sféry již v roce 1507, ale nadále zasahovali do prodeje mlýna. Z jejich pohledu se jednalo o chytrý tah, jelikož smlouva se spřízněným mlynářem Šimonem jim zajištovala stabilní roční odvody v minimální výši 6 kop grošů ve dvou splátkách. Do povinností mlynářů spadala dědičná údržba a v případě živelné pohromy i přestavba mlýna a technologií na vlastní náklady. Na oplátku mohli mlynáři očekávat dodávku stavebních materiálů, hlavně dříví (i na otop) z místních panských lesů. Mlynář Martin tak nechal na své náklady vybudovat stupník, hospodářství získal za 200 kop grošů od mlynáře Jana v období 1537–1540. K dalším vrchností akceptovaným majitelům mlýnského areálu se zařadilo městečko Přelouč, které mlýn odkoupilo od sirotků po mlynáři Martinovi v roce 1574 za 1 000 kop grošů míšeňských. Mlýn na sebe postupně navázal hospodářské objekty, samostatné obydlí mlynáře, ad. Rozsáhlé lesní porosty v okolí mlýna předznamenaly vznik organizované lesní správy, která vyústila ve vyčlenění samostatných celků, tzv. revírů. Výkon lesní správy byl soustředěn do nového stavení pro lesního, které se stalo centrem vrchnostenské agendy pro Břehy. Výroba řeziva byla organizována na pile, která se ale stala součástí Výrovského mlýna… Současně s mlýnem budovaný rozsáhlý Břežský rybník podnítil rozvoj rybniční správy. Pro zajištění udržitelného rozvoje těchto klíčových odvětví vrchnostenští úředníci rozrůstající se zástavbu vyčlenily z vesnice Břehy do samostatné jednotky zvané Výrov, dle které nese Břežský mlýn stabilní pojmenování od druhé poloviny 16. století až do současnosti. Poprvé byl označen jako Výrovský kolem roku 1522 při sepisování druhého urbáře, který obsahuje četné totožné zápisy z urbáře prvního. Původní zápis byl doplněn o povinnost mlynáře Ješka odvádět z polností o rozloze 10 jiter úrok ve výši 10 grošů.
Autor: Ing. Ladislav Kulhánek, DiS Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2021
Předchozí článek: Pardubice za druhé světové války – 1. část Následující článek: Šlechtická sídla na Pardubicku Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
.)
.)
