|
| |
|
Jindřich Valecký - vývojář a zlepšovatel
20. 10. 2005 Byl to pracovitý a energický člověk. Byl ctižádostivý, ale jednal, jako by o nic nestál. Celý život pracoval v jednom oboru -lití kovů pod tlakem, prošel řadou funkcí od zámečníka až po národního správce = závodního ředitele. Byl nesmírně technicky nadaný, řešení ze sebe sypal jako obilí z pytle. Překvapoval vícevariantním řešením úkolů, takže se mohlo vybírat. Kromě bystré nápaditosti ihned vytvářel organizační řetězce pro realizaci. K fiskálním nedostatkům se nehlásil, protože on nic neřešil. Ve všem musel vítězit, i když také prohrával. Nenáviděl zákulisní jednání, občas je ale sám prováděl. Taktiky totalitních režimů, která mrzačily člověka a jeho charakter, nenáviděl. Miloval pohyb a rychlost. Zajímal ho motocyklový a automobilní sport, sám střídal řadu motocyklů a aut. Jeho školní vzdělání nebylo vysoké, ale stačilo na to, aby vítězil nad inženýry - to byl pan Valecký. Jindřich Valecký se narodil 18.září 1909 v Krucemburku (dříve též Křížová),okres Chotěboř na Havlíčkobrodsku. Obecnou a měšťanskou školu navštěvoval v místě rodiště. Stroje byly jeho životním snem. Vyučil se strojním zámečníkem a absolvoval dvouletou průmyslovou školu v Pardubicích, tak zvaný mistrák. Všude byl úspěšný, neboť vynikal bystrostí. V roce 1928 nastoupil do Hedvíkova u Čáslavi k firmě Josef Bartoš a spol., kde začal svoji kariéru. Továrník Bartoš zakoupil v roce 1930 Polákův patent licího stroje se studenou tlakovou komorou, začal ho Vyrábět a zavádět do technologických výrobních procesů. Do této novinky se zakousl p. Valecký a dotáhl to až na stupeň nejvyšší - stal se z něho v roce 1945 národní správce - což ve skutečnosti byl závodní ředitel. Závod se po revoluci přejmenoval na n.p. Kovolis. S Kovolisem se p. Valecký rozešel v roce 1950 a přešel do České Zbrojovky ve Strakonicích, kde pobyl 4 roky. Poté již následovala poslední štace v roce 1954 - automobilka Škoda Mladá Boleslav. Zde pracoval 15 let až do odchodu do penze. Po tomto pracovnním maratonu nenastal klid, ale zase pohyb. Byl poradcem ministra těžkého strojírenství cca od roku 1952 pro záležitosti lití kovů pod tlakem. V této funkci pracoval s n.p. Vihorlat, respektivě v jeho výzkumné sekci až skoro do odchodu ze světa. Pokud se ohlédneme zpět, pracoval v důchodovém věku 34 let a v pracovním poměru 26 let, což dohromady činilo 60 let. Stříkámy které stavěl a do provozu uváděl pracovaly vesměs s licími stroji typu Polák se studenou tlakovou komorou. Stříkané odlitky s přestupem do výše uvedených závodů se váhově zvyšovaly a stávaly se složitějšími. Pan Valecký byl odborníkem v lití kovů pod tlakem. Tato výrobní technologie byla a je specialita, náležející do oboru slévárenství. V Hedvikově se účastnil výstavby a uvedení do provozu stříkámy v úplném prvopočátku v roce 1929, později i v Jugoslávii (1936) a nakonec ve Zbrojovce i v automobilce v Mladé Boleslavi, kam přešel. Byl úspěšným konstruktérem forem na lití kovů pod tlakem a vůbec organizátorem řízení těchto provozů - stříkáren. Z Mladé Boleslavi se proslechlo, že při zaměstnání také dálkově studoval. Získal titul diplomovaný technik. Toto studium absolvoval s červeným indexem. Tituly se nikdy neoháněl. Při tom všem pracovním zatížení stačil ještě publikovat. Ve spolupráci s autorským kolektivem, jehož byl vedoucím vydal v roce 1963 knihu "Lití kovů pod tlakem" (SNTL, Praha,450 str.) Tato publikace není pouhou encyklopedií tohoto oboru, nýbrž kuchařkou pro návrhy forem a úpravy odlitků. Jako vývojový pracovník publikoval svoje výsledky v časopise "Slévárenství". Úvahy vždy končil ekonomickými studiemi, z nichž bylo možno vyčíslit přínosy pro národní nebo soukromé podnikání. Ve vývoji byl inspirován německou příručkou (Frornmer L. :Handbuch der Spritzgusstechnik, J. Springer, Berlin 1933) a prováděl studium p1nění různých tvarů maket odlitků v závislosti na rychlosti úderného pístu licího stroje. Zajímalo ho místo vzniku lunkrů v těchto maketách. Všechny tyto práce byly prováděny na formách, vyrobených z plexiskla pomocí modelové kapaliny. Posléze se zajímalo automatizaci cyklického výrobního procesu lití kovů pod tlakem se studenou tlakovou komorou pomocí prvků silové pneumatiky, včetně pneumatických časových relé. Jindřich Valecký byl střední štíhlé postavy, měl snědou barvu kůže a blízkavé oči. Rychle se pohyboval jak v dílnách, tak v celém areálu závodu. Byl to vitální pracovník k neutahání během pracovní doby a nehleděl na čas, potřebný pro blaho závodu. Uměl velmi dobře relaxovat večer v kruhu své rodiny. Nápady vždy jenom sršel - to byl jeho Boží dar. Dobře mluvil německy, potíže mu nedělala ani ruština. Bývalí a dosud žijící spolupracovníci se domnívají, že pan Valecký by nikdy z Hedvikova neodešel, pokud by byl ředitelem tohoto závodu, neboť byl s tímto krajem srostlý od útlého mládí. Byl si vědom, že na tuto funkci stačí, což byla pravda. Politika byla ale jiná, ta se před jedincem i skupinou nezastavila. Jindřich Valecký zemřel po delší těžké nemoci 2.dubna 2002 ve vysokém věku 93 let a je pohřben na Novém hřbitově v Mladé Boleslavi spolu se svou manželkou. Autor: Karel Cyprián Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2005 Předchozí článek: Nejstarší rotunda ve východních Čechách je v České Třebové Následující článek: Běstvina za doby mého mládí Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
