|
| |
|
Běstvina za doby mého mládí
14. 03. 2008 Kostel sv. Jana Křtitele. Foto: archiv autora Úvodem je nutno podotknout, že v roce 1987 obec oslavovala 850 let od svého vzniku. K tomuto jubileu byla vydána brožura, kterou zpracovala skupina čtrnácti odborníků z hlediska historie i současnosti pod názvem "Běstvina 1137 - 1987". Abychom se zbytečně neopakovali, předpokládám, že tento almanach je u místních občanů k dispozici. Přistoupím tedy ke vzpomínkám, které jako tehdy malý žáček obecné školy v letech 1932 - 1935 na tuto obec mám. Připomínám, že obec Pařížov, kde jsem tehdy bydlel, náležela školou k Běstvině, kdežto kolaturou jsme náleželi do Vilémova. Běstvina však byla blíže, proto jsme zdejší kostel navštěvovali. Vzpomínky na školu Řídícím učitelem byl v roce 1932 p. učitel Julius Musílek. Nastoupil jsem do třetího ročníku, což zde byla druhá třída, druhé oddělení a mojí třídní učitelkou byla tehdy paní učitelka Moravcová. Byla přísná a často nás trestala přetáhnutím rákoskou. Podobně si vedl i pan farář, který nás lískovkou vyplácel na natažené ruce. Čtvrtý a pátý rok byl vyučován ve třetí třídě, která měla dvě oddělení. Třídním učitelem zde byla paní učitelka Pátková. Ta nebyla přísná, ale přitom nás vše naučila. Tropili jsme různá alotria. Chodili jsme po zábradlí u Kudrnových a Zástodolního rybníka, v zimě jsme za veverkami skákali do závějí. Život v obci Generální opravu vnějšího pláště kostela sv. Jana Křtitele jsme sledovali v roce 1934 ze školní třídy. Pro přespolní děti se v zimě vařily ve školní kuchyni polévky, které byly zdarma. Každý strávník žil z proviantu, který se nashromáždil sbírkou na podzim. Tehdy vůz s potahem objel všechny vesnice, z nichž chodily děti do Běstviny do školy, aby se shromáždily naturálie, potřebné pro toto vyvařování. Polévky vařila děvčata z vyšších ročníků pod vedením industriální učitelky paní Zajíčkové. Nad Běstvinou velmi často létal dvojplošník, který pilotoval p. Pařík, což byl syn porodní báby. Někdy dokonce házel z letadla nad jejím obydlím balíček. Jeho akrobacie se nám dětem líbily. V místním zámku se tehdy chovali pro okrasu pávi. Procházeli se po dvoře i v parku. V zámeckém parku bylo tehdy mnoho vzrostlých cizokrajných stromů a keřů. Některé prý vracely lidem zdraví. Ještě dnes si pamatuji název jednoho z nich - jinan dvoulaločný, který léčil krevní oběh. V Běstvině se tehdy ve třicátých letech pěstovala kultura všeho druhu. Byl to především zpěv pro potřebu kostela (paní Filipová), hra na varhany a ostatní hudební nástroje (p. Kubát) i jazz (p. W.Urbánek). Ochotnický spolek velmi často předváděl své umění, hojně zde hostovaly soubory například z Třemošnice. Vzpomínky na kostel V této době byl pan farář osobností číslo jedna ve společnosti. Všude byl vážen a na jeho rozhodnutí mnoho záleželo. Dobře se pamatuji na p. faráře P. Josefa Teplého. Byl to kněz a malorolník v jedné osobě. Chodil v gumovkách na pole a louku, kosu nosil na rameni. Byl šlechetný zejména k chudým. Pohřbil chudáka stejně jako bohatého, i když mu za to nikdo nic nedal. Do Běstviny pohřbívali z Počátek, což byl pěkný lán cesty. V neděli s ve svátek byla pro mne povinná návštěva mše svaté v běstvinském chrámu sv. Jana Křtitele. My děti jsme seděly v prvních dvou řadách, dívky na straně evangelní, kluci na straně epištolní. Svátkem duchovních znalostí byla každoroční "náboženská zkouška". Konala se vždy v neděli odpoledne v kostele za doprovodu rodičů. Zkoušel nás pan farář z Čáslavi. Po zkoušce bylo svátostné požehnání a za odměnu jsme dostávali svaté obrázky. Rád jsem naslouchal velebnému hlasu zvonu, který nás svolával do Běstviny na bohoslužby. Zvláštní kouzlo měl tento hlas zejména o Vánocích, když všude ležela vrstva sněhu. Hromadná zpověď v běstvinském kostele vyznačovala se šňůrou a hadem breptajících postaviček nás hříšníků, vinoucí se podél stěny sákristie až do prostoru chrámové lodi. Dosti jsme se báli někdy otevřených dveří boční kaple, kde byl umístěn Boží hrob. Ten byl plný temnoty. Matně probleskovalo pouze trochu bílé tělo ležícího Ježíše Krista. Na nedělní mši svatou se hrnuly skupiny věřících ze všech stran, největší zástupy věřících pak mířily ze Spačic a Ostružna. Matně si vzpomínám na paní baronku Herzogenbergové, kterou na mši vodila její komorná. Paní baronka seděla vždy na stejném místě, kam si nedovolil nikdo jiný usednout. Podél cesty z Běstviny do Pařížova byly na věkovitých stromech pověšeny svaté obrazy na třech místech: na dubu na Plezíře, v zatáčce na buku u Kudrnovýho rybníka a opět na dubu u močálu v lese. Tyto obrázky jsme zdravili úklonem a pokřižováním. V Běstvině byly dvě kapličky - jedna na náměstí, druhá vysoko nad obcí, kde se říkalo "Na vinici". Obě byly stále otevřeny a hlídaly se "navzájem samy". Ústa a láska běstvinských občanů k svému faráři P. Teplému byla výmluvná v tom, jak jej pohřbili. Jeho hrob je umístěn v hlavního bočního vchodu do kostela. Jeho nástupcem se stal P. Antonín Kosík. Ten znal slovem i písmem několik cizích jazyků. Vzpomínám si, kterak po 9. květnu 1945 stála v předsíni kostela dřevěná školní tabule, na které bylo napsáno pozvání ke zpovědi pro příslušníky Rudé armády. Běstvina v současnosti vymírá, neboť zemědělství a průmysl zde nezapustily žádné podnikatelské kořeny.
Autor: Ing. Karel Cyprián, CSc. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2008 Předchozí článek: Jindřich Valecký - vývojář a zlepšovatel Následující článek: Kraj Smetany a Martinů buduje odpočívadla Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
