|
| |
|
Jaroměřická Kalvárie
20. 07. 2006 Jižně od Jaroměřic, připomínaných již roku 1075, vypíná se strmý kopec opředený lidovou pověstí o zlém duchu Kudrmanovi. V roce 1664 zde byl postaven kříž, u kterého se konaly pobožnosti. Při moru, který v oblasti zuřil roku 1680 a také v Jaroměřicích si vyžádal četných obětí, dal tehdejší majitel panství František Julius Šubíř z Chobyně, slib, že jako dík Bohu za odvrácení pohromy postaví na kopci nad Jaroměřicemi kapli. Šubíř kapli na temeni kopce skutečně v roce 1683 postavil a zasvětil ji ke cti Povýšení svatého kříže a svatých patronů proti moru: sv. Fabiána, sv. Šebestiána, sv. Rocha a sv. Rozálie. Zakladatelem dnešní "Hory Kalvárie" byl jeho velmi zbožný syn Šubířův František Michal Šubíř. Když se jeho manželka Jana Saková z Bohuňovic při porodu jejich prvního dítěte tři dny svíjela v bolestech a lékaři již byli zcela bezradní, tehdy se manželé v této těžké chvíli obra-celi v modlitbách ke kapli na kopci a slibovali, že přežije - li paní toto nebezpečí, rozšíří kapli na kopci na kostel. Zásluhu o vybudování celého komplexu má moravskotře-bovský františkán Jeroným Weith, který v jaroměřickém kopci shledal podrobnosti s jerusalémskou Golgotou. Ten přesvědčil manžele Šubířovy ke zcela mimořádnému dílu - vystavět na vrcholu jaroměřického pahorku chrám, který měl obsahovat všechna tajemství umučení Páně podle vzoru jerusalémské hory Kalvárie a křížovou cestu, ve-doucí z obce na vrchol. Jako autor projektu se uvádí J. Santini. Chrám je postaven ve vrcholně barokním slohu. Jeho ústředním bodem je hlavní oltář s obrazem Vykupitele (Salvátora) posvěcený v Římě v kostele "ad Sancta Sanctorum" (Svatyně Svatých) kde visí originál. Vpravo od hlavního oltáře je boční oltář, na němž ve skleněné rakvi jsou znázorněny nástroje Kristova umučení a plátno, do něhož byl mrtvý Ježíš zabalen Vlevo od hlavního oltá-ře je boční oltář sv. Feliciána s jeho ostatky, obsahující zasklenou rakev světce oblečeného do soudobého oděvu. Převezení ostatků bylo koncem září 1735. Postupně byly vybudovány další sakrální objekty s mnoha biblickými upomínkami na Kristovu mučednickou smrt. Do poutního areálu obehnaného vysokou zdí se vchází branou, umístěnou mezi dvěma věžemi, nad ní je výjev, kterým Pilát ukazuje lidu ztýraného Krista - Ejhle člověk (Ecce Homo). Pozoruhodná je křížová cesta, jejíž začátek je v Jaroměřicích u kostela Všech Svatých (14. stol.). Mimo ohrazený poutní areál vybudoval zakladatel v blízkosti druhou stavbu v půdorysném tvaru ondřejovského kříže: dvě ramena (k Jaroměricím) tvoří farní budovu, ve třetím křídle je Loretánská kaple. Poutní tradice je značná - dá se doložit až 140 míst odkud skupiny poutníků při-cházely, nebo později přijížděly; značný počet byl i německých poutníků. Josefinským zákazem poutí tyto na čas ochably, ale neustaly a pokračují dodnes. Hora Kalva-ria vstoupila i do literatury historickým románem Svítání od jaroměřického spisovatele Dr. Frant. Odvalila (1927). Mimo ohrazený poutní areál byla vybudována další významná kalvárská stavba v půdorysu tvaru ondřejského kříže - fara a Loretánská kaple. Dne 24. 5. 1730 byl položen základní kámen ke stavbě. Ve třetím křídle směrem ke kostelu, přistavěném ke dvěma již stojícím ramenům fary v roce 1742, je Loretánská kaple Panny Marie Ustavičné Pomoci s vlastní Loretou po straně. Pod Loretán-skou kaplí je hrobka, kde byli ukládáni kalvárští duchovní a případně další obyvatelé fary. Od doby, kdy zde byl vybudován velký barokní komplex sakrálních objektů, stalo se toto posvátné místo doslova magnetem pro velké množství poutníků. Legenda o Kalvárii: Pan Šubíř z Chobyně se narodil 14. prosince 1680 v Jaroměřicích. Vystudoval práva v Olomouci a ve Vídni. Nabízela se mu slibná kariéra ve Vídni u dvora, poslechl však volání svého churavého otce a vrátil se na panství v Jaroměřicích natrvalo. Oženil se s 20-letou Johankou z rodu Saků z Bohuňovic. Jaroměřické panství nebylo velké a většinou to byla pouze pole, louky a les. Pan František Michal Šubíř byl zbožný člověk, k Bohu se obracel ve svých starostech a prosil ho o pomoc a posilu. Modlíval se u kříže (a malé kaple) na kopci nad vesnicí, kde podle pověsti řádíval zlý duch Kadrman, a kde lidé postavili proti zlým mocnostem tento kříž. K Bohu se obracel s prosbou o pomoc i tehdy, když měla jeho manželka porodit své první dítě, kdy se tři dny svíjela v bolestech a lékaři byli bezradní. Tehdy manželé slíbili Bohu, že přežije-li paní Johanka toto nebezpečí, rozšíří na kopci kapli, na což chtěla věnovat celou svou hotovost 240 zlatých. Bůh jejich prosby vyslyšel, a matku i dítě zachránil. Když se však manželé chtěli dát do stavby, náhodou (nebo spíše Boží vůlí) přišel do Jaroměřic františkán Jero-ným Veith, který předtím navštívil Svatou zemi, a když se mu svěřili se svým úmyslem, zaplesal, že toto místo se hodí pro zasvěcení jako na Golgotě - pro chrám a křížovou cestu vedoucí z dědiny. A tak se manželé odhodlali k mimořádnému dílu. Již roku 1712 byl na svátek. Nalezení sv. Kříže 4. května položen základní kámen za hlaholu trub a bubnů. Stavba chrámu probíhala nadšeně a rychle. Její návrh pocházel možná od slavného Santiniho, neboť Šubíř se stýkal v Olomouci a v Brně s nejvýznamnějšími osobnostmi té doby. Šubíř někdy i dvakrát denně chodil k dělníkům, aby sledoval postup prací a povzbuzoval. Když byla stavba dokončena v hlavních rysech, dostala celá hora název "Kalvárie". Na svátek Povýšení sv. Kříže, dne 14. září 1713, se konalo slavnostní svěcení tohoto vzácného stánku Božího. Hned nato pokračovala stavba dalších objektů: křížová cesta v terénu, nádvoří, kaple hrobu P. Marie, hrobu Krista a Getsemanská zahrada. Všechny tyto objekty pak posvětil Mathias a Turri et Vallesassina, olomoucký prelát, arcijáhen a brněnský probošt. Ústředním bodem však byl hlavní oltář s obrazem svatého Vykupitele (Salvátora), dotknutý se stejným zázračným obrazem v Římě "ad Sancta Sanctorum". S poutním kostelem na Kalvárii bylo zároveň založeno Arcibratrstvo Nejsvětějšího Vykupitele, jako pobočka spolku téhož jména v Římě u onoho obrazu sv. Salvátora. Bratrstvo postupně zavedlo sbor dvanácti stálých hudeb-níků - choralistů. V duchu barokní zbožnosti chtěl pan Šubíř získat pro Kalvárii ostatky některého světce. Tyto ostatky (sv. mučedníka Feliciána) nakonec dostal darem od olomouckého kardinála Schrattenbacha. Pan Šubíř by z malého panství nemohl vykonat tak velké dílo, jakým je Kalvárie, hodně mu pomáhaly příjmy z jeho úřadů, jichž byla celá řada, tedy příjmy z vlastní práce. Pro tuto bohatou a zodpovědnou činnost (např. přísedící zemského soudu, hejtman brněnský, hejtman olomoucký, komoří markrabství moravského apod.) však neměl že-lezné zdraví, ale naopak ho často stíhaly obtížné a těžké nemoci. Pan Šubíř zemřel dne 3. ledna 1738 a jeho man-želka Johana ho následovala k Pánu roku 1744. Tak se uzavřel příběh o panu Šubíři a paní Johance, kteří k slávě Boží postavili tento chrám. Prameny: http://www.sweb.cz/jaromerice.kalvarie
Autor: Jan Řeháček Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2006 Předchozí článek: Podlažický klášter Následující článek: Svitavsko. Svitavsko? Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
