|
| |
|
Dělostřelecká tvrz Bouda
07. 11. 2005 Oblast Králicka je typická množstvím dělostřeleckých tvrzí, které byly budovány jako součást rozsáhlého systému opevnění ve třicátých letech minulého století. Rozhodujícím záměrem tehdejšího velení armády bylo pomocí stálého opevnění zčásti vyrovnat početní a materiální převahu nepřátel a vytvořit v případě konfliktu co nejpříznivější podmínky k obraně státu. Přípravné práce k výstavbě opevnění probíhaly od roku 1934, vlastní budování pevnostních objektů bylo zahájeno o rok později. Těžké opevnění mělo přehrazovat jen pro obranu nejdůležitější směry především na severní a jižní hranici Československa, lehké opevnění vyrůstalo podél celých hranic Čech, Moravy, Slezska, na jižním Slovensku a Podkarpatské Rusi. Roku 1938 se stala staveništěm prakticky celá naše země. Plán předpokládal výstavbu 16 tisíc lehkých a téměř 1300 objektů těžkého opevnění. Výstavba měla být podle plánů dokončena roku 1951. Práce byly přerušeny v roce 1938 přijetím mnichovského diktátu. Do té doby bylo vybudováno přes 10 tisíc lehkých a 263 těžkých objektů. Nepřízeň osudu v uplynulých šedesáti letech změnila podobu těchto staveb. Bez boje opuštěné objekty sloužily okupantům jako zkušební cíle, zdroj kvalitních surovin a k výcviku německé branné moci. Devastace objektů pokračovala i po válce. Teprve v 90. letech minulého století nastal rozmach aktivit, které mají za cíl zachovat a obnovit některé vybrané objekty čs. opevnění a jako technické a historické památky je zpřístupnit veřejnosti. Dělostřelecká pevnost Bouda V roce 1990 byla veřejnosti zpřístupněna také dělostřelecká tvrz Bouda na Králicku. Ta byla roku 1995 vyhlášena Ministerstvem kultury ČR kulturní památkou. Pevnost Bouda je jedním z pěti stavebně dokončených čs. tvrzí a jako jediná z nich je dnes v téměř původní podobě přístupná veřejnosti. Tvoří ji pět objektů (srubů) postavených v největším stupni odolnosti. Stropy a stěny orientované směrem k nepříteli jsou tvořeny železobetonovou vrstvou o síle 3,5 metrů. Sruby jsou spolu v podzemí propojeny systémem chodeb a sálů. V podzemí se nacházelo vše potřebné, aby osádka zde mohla v obklíčení fungovat několik týdnů. Po dokončení mělo tvrz hájit okolo 400 speciálně vycvičených mužů. V době mobilizace v září 1938 ještě nebyla plně dokončena její vnitřní výbava, mimo jiné chyběla i otočná a výsuvná dělostřelecká věž s dvojčetem 10 cm houfnic, vybavení strojovny a filtrovny. Přesto zde v době mobilizace tvořilo osádku tvrze Bouda 119 vojáků. Výstavba tvrze byla zahájena 1. října 1936 a stavba byla dokončena za neuvěřitelných 24 měsíců. Podle období výstavby zde pracovalo 250 až 800 dělníků, stavbu prováděla firma ing. Zdenko Kruliš z Prahy. Celkové náklady na její výstavbu dosáhly 28,5 miliónů tehdejších korun. V ceně však není započítána cena za cement, ocelovou výztuž, vnitřní instalace a výzbroj. Návštěvníci do tvrze Bouda vcházejí vchodovým objektem, který byl vybudován na odvrácené straně kopce Bouda tak, aby nebylo možné ze strany nepřítele jej pozorovat ani ohrozit palbou. Vchod totiž sloužil pro zásobování tvrze. Nebylo počítáno s tím, že by se tudíž tento vchodový objekt významněji zapojil do boje. Samotný vjezd měla uzavírat masivní čtyřdílná mřížová vrata a poté dvoje silnostěnná ocelová vrata opatřená střílnami. Oboje vrata byla po dotažení do těsnění v zárubni plynotěsná a prostor mezi nimi se nazýval přetlakový uzávěr. Šlo o přechodový úsek chodby důležitý v systému ventilace vzduchu, kde by v případě zamoření automobilů bojovými látkami byla prováděna jejich očista. Ani jedna vrata se do roku 1938 však u vchodového objektu nepodařilo osadit. Za druhými vraty se nachází překladiště, kde se náklad překládal na vozíky úzkorozchodné dráhy o rozchodu 600 mm, které jej rozvážely po celém podzemí. Vzhledem k tomu, že se na konci 40. let uvažovalo o vybudování velkého vojenského skladu ve tvrzi, byly poškozené části vchodového srubu odborně odstřeleny a dle původní dokumentace znovu vybudovány. Díky této opravě je vchodový srub označený jako K – S 22a jediným vchodovým objektem čs. opevnění dochovaným téměř v původní podobě. Do podzemí tvrze se sestupuje svážnou chodbou, kudy sjížděly i vozíky úzkorozchodné tratě. Prochází se chodbou, kudy jsou vedeny i dvě koleje úzkorozchodné dráhy, které se po několika desítkách metrů spojují v kolej jednu, chodba se zužuje. Je to proto, že v případě dobytí vchodového srubu mohla posádka ustoupit do těchto míst a pokud by se situace stala neudržitelnou, bylo by možno odpálit trhavinu v minových komorách a zavalená chodba by tak zavřela cestu nepříteli do nitra tvrze. Vše pro tvrz důležité se nacházelo až za tímto uzávěrem. O několik kroků dále se nachází filtrovna, která však nemá dokončenou podlahu a je tak veřejnosti nepřístupná. Tvrz měla svou elektrárnu, kde měly být osazeny 3 dieselagregáty o výkonu 80 kW. Elektrárna však měla být dobudována až na jaře roku 1939, takže osádka v září 1938 používala petrolejové lampy a částečně i elektrický rozvod ze staveniště. Tvrz měla být vybavena i vlastní zásobárnou vody či sklady munice, které byly opatřeny vodními clonami a sprchami v případě exploze. V září 1938 se zde nacházel více jak milión kusů kulometných nábojů ráže 7,92 mm. Dále se v podzemí nacházely kasárna, ošetřovna, ale i šachta se schodištěm a výtahem do pěchotního srubu K – S 24 „Libuše“. Vzhledem k neprůchodnému terénu pro tanky neměl žádný objekt tvrze Bouda výzbroj protitankových zbraní. Nacházely se zde pouze lehké a těžké kulomety, pouze objekt K – S 22 „Horymír“ měl být vybaven otočnou a výsuvnou dělovou věží. V roce 1938 byly před dokončením ve Škodových závodech v Plzni dva exempláře tohoto složitého zařízení. Věž měla hmotnost 440 tun a byla vybavena dvojčetem houfnic ráže 10 cm a dostřelem 11 950 metrů. Palbou tak mohla pokrýt celé králické údolí. Jelikož se dále hřeben kopce svažuje, musela být z důvodu dodržení minimální stanovené bezpečnostní výšky 16 metrů skalního nadloží nad chodbou další část podzemí snížena. Při cestě k pěchotním srubům K – S 21 a K – S 23 je tedy nutno sestoupit po 74 schodech do vyrovnávací šachty. Tvrz Bouda byla vybudována na stejnojmenném kopci v lesním masivu nad obcemi Těchonín, Lichkov a Dolní Dobříkovice. Nejschůdnější cesta k tvrzi vede po 3 kilometrovém úseku značené turistické cesty ze Suchého vrchu. Provozovatelem pevnosti je Společnost přátel čs. opevnění, o.p.s. Použitá literatura: Dělostřelecká tvrz Bouda z let 1936 – 1938, Malý průvodce. Nakladatelství a vydavatelství Spolek přátel československého opevnění Brno s.r.o., rok 2002
Autor: Jan Řeháček Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2005 Předchozí článek: Z historie města Králíky Následující článek: Městské muezum Králíky Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
