| |
Choceňská naučná stezka provede návštěvníky okolím obce
1.12.2013 Město Choceň se připomíná již roku 1227 v majetku Kojaty Hrabišice. Mnohokrát vyhořelo, nad městem stával choceňský hrad. Ten nechal zničit markrabě moravský Karel (pozdější král Karel IV.) v roce 1338 při tažení proti loupeživému pánu Mikuláši z Potštejna. Dnes je město znám0 především jako železniční křižovatka na hlavním železničním tahu. Již z roku 1875 tak pochází tamní železniční nádraží, před nímž začíná trasa naučné stezky, která vede návštěvníky po přírodních a kulturních zajímavostech okolí města. Její délka je 35 km a má dva okruhy dlouhé 16 a 19 km a v jejich spojnici v Kosteleckých Horkách je malý pěší okruh 3km. Je vhodná pro pěší i cyklisty na malý i několikadenní výlet. Stezka vede od nádraží ČD Choceň přes Hemže, Koldín k Homoli, dále na Homol a Kostelecké Horky, kde je místní okruh a zkratka přes Bošín do Chocně, hlavní trasa dále pokračuje k Černé a přes Plchůvky a Újezd se vrací se zpět do Chocně. Stezka je průběžně značena a osazena 19 informačními barevnými panely. Jak se z prvního panelu návštěvníci dozvídají, oblast okolo Tiché a Divoké Orlice se nazývá Poorličí. Tato oblast je jedinečná svými přírodními podmínkami i dochovanou kulturou, proto byla v roce 1996 její nejzachovalejší část vyhlášena jako Přírodní park Orlice. Příroda je nejlépe zachována v blízkosti řek, u rybníků a na loukách, kde je mnoho maloplošných chráněných území s řadou chráněných druhů rostlin, jako např. orchideje či lilie, a desítkami chráněných druhů živočichů, mezi něž patří i čápi, volavky, ledňáčci. Na strmých svazích řek se zachovaly i původní bukové a dubové lesy se vzácnými druhy fl óry i fauny. Nedaleko nádraží se nachází dobře udržovaný a poměrně rozsáhlý zámecký anglický park původně vytvořený zahradníkem Živsou pro rod Kinských jako barokní zahrada se sochami a jezírky s vodotrysky. V parku je okolo 200 druhů dřevin, mezi pozoruhodné druhy patří liliovník tulipánokvětý, třešeň sakura či jedlovec kanadský. Zajímavé je také množství různých druhů javorů a lipová alej s jedinci starými až 250 let. Park obývá množtví zpěvných ptáků a veverek. Trasa naučné stezky pak pokračuje od zámeckého parku do oblasti Přírodní rezervace Peliny, která má rozlohu 3,31 ha a chrání od roku 1948 bohaté suťové lesy a bučiny s teplomilnou vegetací na druhohorních slínovcových a opukových skalních výchozech na břehu Tiché Orlice. Uprostřed svahu vystupuje 21 samostatných útvarů (hřbetů, srubů, ojediněle i věží), místně zvaných komíny, vysokých až 35 m a širokých místy až 40 m. Na horním okraji pelinských skal je pěkná Doskočilova vyhlídka (odbočka z trasy za hřbitovem). Z teplomilných dřevin zaujme na svazích v lese vzácný jeřáb břek a klokoč zpeřený, z bylin tolita lékařská, kakost hnědý či zvonek broskvolistý. Tuto přírodní lokalitu obývají i vzácné druhy plžů, z nichž někteří přežili z doby ledové. Stálým obyvatelem rezervace je také užovka obojková a mlok skvrnitý. Stezka dále pokračuje do obce Hemže, která je doložena v roce 1309 ve vlastnictví Peška z Hemže. Hemže jsou známy minantou je zdobný kostel Nanebevzetí P. Marie se zvonicí a hřbitovní zdí. Kostel nechal postavit roku1683 J.B. Trauttmansdorff na místě kostela “skrovného a malého ze dříví”. Interiér kostela je umně zdobený v barokním stylu, s rokokovým inventářem. V klenbách jsou vymalovány obrazy ze života Panny Marie, malby pocházejí z roku 1897. Na poutní komplex navazuje při cestě do Chocně 7 kaplí z roku 1718, které byly postaveny z darů a z pozůstalosti slepého žebráka. Další ze zastavení se věnuje památným stromům. Například na kraji lesa u Lhot u Potštejna se nachází Horákův buk starý 520 let s obvodem kmene 750 cm a stojí již jako dožívající 40metrový velikán. Podle Kosiny dříve kolovala pověst, že kaž dou půlnoc okolo buku tancuje 12 panen z bývalého hradu Velešova, které hlídá smečka psů. Již za třicetileté války je zmiňována dnes chráněná lipová alej z Chocně do Hemží. Obnovena byla v roce 1726 knížetem Štěpánem V. Kinským a naposledy v 90. letech 20. století. Největší strom má obvod kmene 560 cm. Před alejí naproti hřbitovu v Chocni stojí památná lípa srdčitá s obvodem 430 cm. Druhá památná lipová alej u Chocně vede od roku 1733 od zámeckého parku na vršek Chlum, kde bývalo popraviště. Dalšími krásnými stromy na stezce jsou 300 let staré památné duby u Újezdu u Chocně (panel č. 15) – jeden u lipové aleje s obvodem 695 cm, druhý ve stráni u Darebnice s obvodem 610 cm. Nedaleko stezky v Čermné nad Orlicí stojí mohutný 35 m vysoký dub letní s 610 cm v obvodu a stáří přes 300 let. Rozložitá borovice u Svídnice s obvodem kmene 280 cm je asi 400 let stará a podle pověsti byla zasazena kořeny vzhůru. Podle jiné pověsti ji z vděčnosti zasadil rytíř ze semene přineseného z křižáckého tažení v Palestině. Jedno z dalších zastavení naučné stezky přivede návštěvníky do obce Koldín s památkovou tvrzí postavenou po roce 1580 v renesančním stylu zřejmě Janem Hylebrantem z Ryznburka (později byla mj. ve vlastnictví rodu Šternberků). Jak je možné se dočíst na informační tabuli, dodnes jsou v objektu, který není přístupný, zachovány zbytky sgrafi t a vysoké štíty, v prvním patře arkády a křížové klenby. Návštěvníci se pak v průběhu naučné stezky mohou dozvědět, jak probíhalo v oblasti osídlování území. V pískovnách za obcí Běstovice byly nalezeny kly a kosti mamutů i kamenné úštěpy nástrojů jejich lovců ze střední doby kamenné (9.–6. tis. let př. Kr.). V Hemži byly nalezeny střepy a kamenné nástroje zemědělců z pozdní doby kamenné (6.–4. tis. let př. Kr.). Významné je osídlení Choceňska v mladší době bronzové (12.–9. stol. př. Kr.) tzv. lužickou kulturou lidu popelnicových polí, což dokladuje nekropole v Koldíně, velké pohřebiště u Korunky odkryté při stavbě železniční trati a pohřebiště v mohyle s množstvím uren v Běstovicích, kdy lid své mrtvé spaloval na hranicích a popel ukládal do uren – popelnic přikrytých mísou. U Běstovic byly také nalezeny zbytky osady další tzv. slezsko-platěnické popelnicové kultury, jejíž doklady jsou i v Koldíně. Téměř 1000letý doložený pobyt lidu popelnicových polí ukončil příchod Keltů ve 4. stol př. Kr. Keltové pak byli na přelomu letopočtu vytlačeni germánskými kmeny, jejichž osídlení bylo odkryto u Bošína. Po změně klimatu území na několik století zarostlo pralesem a až z 10. století jsou doklady slovanského osídlení na tomto území. Další zajímavostí oblasti v okolí Chocně je tvrz na vrchu Chlum (366 m n.m.), která stála již roku 1376, kdy byl majitelem jejím i přilehlé vsi na úpatí Jaroslav z Koldína. V 15. století byla tvrz již pustá a křovím zarostlá. Krátce před rokem 1700 byl postaven na vrchu Homol jedinečný soubor staveb přezdívaný “Malý Kuks”. Jde o kostel P. Marie Bolestné se hřbitovem, dvěma kaplemi a kostnicí z roku 1778. Vzácností jsou “svaté schody – scala sancta”. Výstup ke kostelu byl přizpůsoben mariánské modlitbě: 153 schodů je tolik, co Zdrávasů, a 16 odpočívadel tolik, co Otčenášů ve velkém růženci. Tyto schody vystavěné místními kameníky rodu Heindrichů z Litomyšle mají balustrované zábradlí, které zdobí 10 soch světců, 14 andílků a 20 rokokových váz. Další zastavení naučné stezky je například v obci Borovnice, která je od roku 1960 tvořena čtyřmi sídly: Borovnice, Rájec, Přestavlky a Homol. Nejstarší údaj o Přestavlkách je pravděpodobně z roku 1174, kdy se mluví o “Matěji Přestavlckém na tvrzi”. Dnešní tvrz s krásnou mansardovou střechou je zmiňována roku 1442, poté byla renesančně, barokně a nakonec klasicistně přestavěna. Na okraji obce stával malý zámek, postavený v 16. století jako tvrz, kterou před Bílou Horou vlastnili i Kounicové. Poté byl mezi majiteli Albrecht z Valdštejna a od roku 1688 zde přebývala vdova Terezie Eleonora hraběnka z Ugarte a Žďáru. Pro svůj špatný stav byla tvrz v roce 1957 zbořena a zbyly již jen velké hospodářské budovy. Významným krajinným prvkem je také Rájecký rybník, který je chráněným místem díky hojnému výskytu orchidejí. Jedno zastavení naučné stezky je věnováno také smírčím křížům. Podle středověkého zvykového práva prý bylo vlastnoruční vytesání kříže jedním z vyrovnání pachatele a v pozdější době kříže stavěli na památku pozůstalí. Jiné kamenné kříže či křížové kameny (kříž vytesaný v kamenné desce) mohou být hraničníky katastrů či starých cest nebo památkou na cyrilometodějskou tradici. V blízkosti trasy naučné stezky můžete potkat tyto kamenné svědky dávných dob. Naučná stezka pak prochází oblastí Kostelecké Horky či Plchovic. Tato ves je zmiňována již v dobách lucemburských roku 1342, kdy patřila k Borohrádeckému panství. V obci se zachovala architektura ulicové zástavby štítově orientovaných statků, vesměs postavených na počátku 20. století, kdy tu žilo přes 200 obyvatel. V dolní části Plchovic v ohybu Orlice se nalézá zajímavá technická památka – zavlažovací kanál vybudovaný roku 1853 hrabětem F. Kinským původně k napájení rybníků a později k zavlažování (podhánění) luk pod obcí. Kanál posloužil i při velké povodni 1997, kdy sváděl vody pryč z obce. Kanál byl po povodni 1997 nově vyčištěn, je 145 m dlouhý, vyzděný opukou do klenby o rozměrech 3,10 m šíře a 1,30 m výšky. Přírodní rezervace Bošínská obora s přilehlým rybníkem a slatinnými loukami má rozlohu 36,8 ha. Lokalita bývala panskou oborou s chovem bílých jelenů a zachovala si charakter přírodě blízkého lesa typu tvrdý luh, na což dnes upomínají mohutné duby, jasany, lípy a olše. Přilehlé kosené louky okolo rybníka se soliterními duby mají charakter anglického parku. Největší z nich jsou staré přes 200 let, s obvodem kmene až 450 cm. Celý článek naleznete ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo 2/2013.
Autor: Jan Řeháček Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013 Předchozí článek: Zámecký komplex v Chroustovicích - barokní kráska v rokokových krajkách Následující článek: Nalezeno pohřebiště zdechovického typu Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|