Sdružení přátel Pardubického kraje

Betlémářská tradice v Dolní Čermné

5.06.2018 V Čermné (nyní Dolní Čermné) se koncem 19. století a v první polovině 20. století rozvinula tradice lidového řezbářství, především vyřezáváním figurek betlémů, zhotovování betlémských krajin, dálin a samostatně stojících chlívků (Macháček), nebo vkomponovaných do skalních slují (Faltejsek, Krátký, Appl). Řezbářství se v jiných obcích a městech našeho regionu rozvíjelo již koncem 18. století. V Čermné tvořili čtyři lidoví řezbáři, téměř současníci. 1. Josef Faltejsek, (* 7. 3. 1890, + 19. 12. 1964), byl textilákem a měl přezdívku „Děkan“ z čp. 144. Pracoval i ve zdejší Duškově (později Applově) cihelně. Ve volném čase vyřezával figurky a vytvářel betlémské krajiny. Betlémské stáje vytvářel jako skalní stáje. Ojediněle vyráběl i dáliny. Vytvořil jeden betlém pohyblivý, který byl prodán do kostela v Žiželicích ve středních Čechách. Jeho figurky byly vpravdě lidové, spíše štíhlé, vysoké kolem 8 cm a kolorované. Do svých betlémů používal i kralické figurky. Chlívky se svatou rodinou byly vkomponovány do sklaních slují. Nikdy nechyběly rozlehlé betlémské pláně, kde se páslo množství oveček, které hlídali pastýři. Jeho figurky stály na plochých zeleně natřených destičkách, umístěné v upraveném barveném kopcovitém terénu, zpravidla jdoucích po cestě k betlémské stáji. Vpravo nahoře dáliny bývalo dobře propracované orientální město s bílými domky s plochou střechou. Pokud je mi známo, v Dolní Čermné se zachoval jen jeden jeho betlém.
2. Jan Macháček, (* 29. 9. 1877, + 14. 5. 1956), řezbář, přezdívaný „Cerátek“ z č. 257. Vyřezával figurky, vytvářel domky, krajinky a betlémské stáje. Není známo, že by dělal k betlémům dáliny.

Betlémské chlívky byly vždy ve středu scény, byly hezké s bílými „zdmi“ se spárami a vždy samostatně stojící na dolní terase (nebyly vestavěny ve skále). Ve vikýři chlívku seděla roztomilá holubička. Ježíšek byl křehký, vyřezávaný s rozpaženými ručičkami a kopajícími nožičkami v opravdových jeslích. Za chlívkem se zvedala krajina s pastýři a stády oveček a na nejvyšší terase po celé dílce bylo městečko. Do betléma vytvářel i typicky české domečky, které mnohdy kopírovaly originály místních domků. Ve vyřezaných otvorech okének byla vlepena zrcadélka. Ve velkém betlému mého dědy byl i miniaturní originál našeho farního kostela sv. Jiří. Figurky byly podsadité, barevné, s plochými zelenými podstavečky, dobře propracované. Daráčci přinášeli darem Ježíškovi výrobky řemesel, která se v Čermné provozovala. Téměř v žádném betlémě nechyběla figurka, do které by nebyla vtištěna podoba jeho tváře s dlouhými, kroucenými kníry nahoru, klobouk s širokou krempou v šedivém oblečku, kalhoty – pumpky na kšandách a v proužkovaných podkolenkách a v černých polobotkách. Tak si jej také ze svého mládí pamatuji. Figurky se stavěly na terasy do suchého mechu. Macháčkovy betlémy vyjadřovaly rysy již odbornější řezby. Nevím, že by se v Dolní Čermné zachoval některý z jeho betlémů. Když jsem dělal výstavy betlémů, ani na výzvu občanům se nikdo nepřihlásil. Objevil jsem jeden Macháčkův originál v Mistrovácích a jeden ve Verměřovicích. Ten je však doplněn mnoha nevhodnými cizorodými prvky.
Jan Macháček vyráběl i meteorologické domečky. V domečku na zavěšeném střívku se otáčela barevná panenka, která předurčovala špatné počasí (nízký atm. tlak), panáček pak hezké počasí. Uprostřed býval někdy i malý teploměr.
3. Dalším řezbářem, povoláním tesař, byl Vincenc Appl (* 13. 8. 1897, + 7. 5. 1972), z č. 90. Vytvářel krajiny. Sestrojil i mechanismus pro pohyb hedečských figurek dvou betlémů. Figurky „chodily“ po dvou kruzích tunelem v úrovni statické betlémské scény. Další figurky „chodily“ po pásech vlevo i vpravo pod městskými hradbami. Byli to zpravidla zbrojnoši, ponocný, pasáček a kominík. Nepohyblivé figurky měly svá místa v krajině. Co vím, jediný zachovalý „chodící“ betlém je rozebraný na půdě v domku čp. 90 na Smrčině, kde tvůrce bydlel a čeká na sestavení a „oživení“. Snad se to panu Lukášovi Dostálkovi, pravnu-kovi Vincence Appla, podaří. Jiné betlémy jsem nezjistil a další pamětníci již nejsou.
Šikovný tesař Vincenc Appl také vyrobil pro zdejší sbor dobrovolných hasičů kolotoč pro děti, který roztáčeli pod plachtou na patýrku kluci při hasičských „výletech“ a o pouti sv. Jiří. Výlety byly hasičské slavnosti v přírodě s občerstvení, kuplety, kolotočem a jarmarkem. Na kolotoči bylo 6 nebo 8 (přesný počet si již nepamatuji) různých figur zvířat na sezení dětí. Pamatuji si již jen kačenu, koně, lva a kohou-ta. Kolotoč hasiči v padesátých letech údajně prodali ( ?).
4. Josef Krátký (23. 10. 1900, + 15. 6. 1987), tkadlec, z č. 155. Vyřezával figury vysoké 10 až 12 cm a tvořil stáje – jeskyně vkomponované do krajiny. Betlémský chlívek byl zpravidla uprostřed, někdy na pravé straně dáliny jako zemní stáj. Nad chlívkem na kopci vpravo bylo v hrubějším provedení orientální bílé městečko s plochými střechami. Daráčci se přicházeli poklonit Ježíškovi po rovném terénu (cestě) zleva, Tři králové zprava. Figurky nebyly do detailu propracované. Barvy, které pan Krátký používal, byly temnější, matné a ne příliš pestré. V krajině se zapichovaly do tuhého naškrobeného terénu. Terén byl na dřevěné konstrukci pokrytý škrobenou pytlovinou, posypanou přilepenými zelenými dřevěnými pilinami. Figurky – daráčci přicházely po rovné cestě. Ty se nezapichovaly. Měly pro stání jen zelené destičky. V našem městysi se zachovaly jen 2 jeho betlémy, z nichž jeden je na postavení, druhý na zavěšení do rohu místnosti; ten se zachoval i s rohovou dálinou.
Každý řezbář měl svůj osobitý styl řezby, malby, výroby krajin, barevnosti a různosti použitých materiálů. Každý betlém nesl rukopis svého tvůrce. Jistě před těmito jmenovanými čermenskými tvůrci byli i jiní lidoví tvůrci, jejichž jména se však ve vědomí mé generace nedochovala. Jejich znalost by posunula tradici čermenského betlémářství do dřívějších let.
Řezbářství v obci má i dnes pokračovatele. Je jím bývalý dlouholetý starosta obce pan Ing. Vlastislav Vyhnálek z čp. 351 (* 1957. Začal vyřezávat na začátku 70. let 20. stol. po vzoru lidových betlemářů pánů Štěpánka a Stejskala z Hnátnice. Později se inspiroval řezbářským dílem pana Tomka z Kunčic – Letohradu a dalších řezbářů. První figurky byly vysoké 10 cm, vyřezané amatérsky vyrobenými noži a dláty. Větší postavy si však vyžádaly i změnu řezbářských postupů a používání dlát. Betlém s výškou figurek 20 cm je doplněn stylizovaným pozadím z přírodního lipového dřeva. Největší figury dalšího betléma mají výšku 38 cm. Po roce 2000 vytvořil i několik soch svatých: Pannu Marii, sv. Jiří a sv. Jana Nepomuckého podle barokních předloh. Jeho tvorba nenese styl lidové tvořivosti. V jeho řezbě se však projevují moderní a dobře propracované realistické prvky v barokní stylizaci. Jeho figury jsou velmi dobře propracované (tváře, vlasy, srst oveček, rozevláté šaty se záhyby, rostliny a další dekorativní rozvilinové doplňky). Nejsou polychromované. U některých je povrch jen ošetřen přírodními materiály. Vyřezal a vytvořil také několik betlémů s poloreliéfními figurkami, vsazených na kolíčcích do prkénka terénu, nebo připevněné na prkénkách. V současnosti se zaměřuje na rozsáhlejší plastiky z jednoho kusu lipového dřeva (špalku) o velikosti cca 80 x 40 cm, které zobrazují tradiční výjevy narození Krista: sv. rodinu, pastýře s ovečkami, tři krále, anděly, hudebníky a ostatní daráčky. Řezba jednotlivých scén je rozvržena kompozičně po celém obvodu a celé výši s hlubokou řezbou. Nádherné a neopakovatelé dokončené dílo mohli v roce 2008 návštěvníci obdivovat na 15. jubilejní (a mé poslední) výstavě betlémů v Dolní Čermné. Je nutné dodat, že celé dosavadní řezbářské dílo pana Ing. Vlastislava Vyhnálka bylo k vidění na téže výstavě betlémů, mimo dvou exemplářů darovaných mimo městys Dolní Čermnou.
Námětem pro ztvárnění postavy Panny Marie ve velkém betlému (38 cm) je obraz Svatá rodina od El Greca. Všechny ostatní postavy jsou originální. Vznikají z jednoduchého náčrtu přeneseného na dřevo postupným odebíráním materiálu z celé postavy až po detaily. U monolitu se rozvržení postavy mění i v průběhu řezby podle toho, kolik je ještě k dispozici místa. Finální vzhled zůstává v přirozené kresbě dřeva s aplikací různých kombinací včelího vosku, fermeže, olejů a lazur. Jedná se o amatérskou řezbu v osobitém stylu, ve které je možné vysledovat zřetelné barokní prvky. Řezba je již profesionální.
Kromě Dolní Čermné bylo možné jeho řezbářská díla vidět na betlemářských výstavách v Lanškrouně, Žamberku, Letohradě, Hronově, Polici n. Metují a jinde.
Vzhledem k tomu, že bývalý pan starosta Vyhnálek se zabývá řezbou teprve od roku 1972 a vzhledem k jeho pracovní vytíženosti, je jeho tvorba, co do uměleckého stylu a množství vyřezaných prací, jistě obdivuhodná. Na dotaz, kdy se věnuje řezbářské práci, odpověděl, že tehdy, když si potřebuje odpočinout od náročné práce a problémů, které jsou spjaty s jeho současnou prací. Řezbářství se stalo jeho životním “koníčkem“.
Je dobré se zmínit o dalších historických betlémech v Dolní Čermné. Je zde v jedné rodině originál malovaného ústeckého betléma, který se rozkládá na ploše cca 3 x 1,5 m. Sem se dostal co by dědictví. Kolorované papírové figurky jsou zapichovány do mechu. Na zadní straně mnohých figurek je uveden rok vzniku figurky. Je tedy zřejmé, že betlém vznikal postupně několik let i generací.
V další rodině je i torzo originálu malovaného českotřebovského betléma. Při dělení dědictví byl betlém nešťastně rozdělen na tři dědické části. V Dolní Čermné je třetina betléma s přírodní scénou, lesem, statkem a několika figurami daráčků nesoucích ovoce plody a zvěřinu.
Je zde v rodině i originál velkého králického betléma. Hezká krajina a dálina je dlouhá 3 m. Ten je v rodině instalován trvale. Pečlivostí otce majitele má každá figurka (a je jich mnoho!) své očíslované místo v betlémském terénu, ale má i své místo na uložení ve velké dřevěné bedýnce s příhrádkami. Menší originál kralického betléma je i mezi exponáty ve zdejším muzeu. Betlém městysi darovala paní Erika Jirásková, dcera posledního kralického (hedečského) řezbáře pana Josefa Schwarzera, která se do Dolní Čermné přivdala. Ta dlouhá léta pomáhala betlémy svému otci vyrábět. Říkala, že dělala „šatýrování“, tj. figurkám malovala šaty, obličeje, vlasy, vousy a různé doplňky.
Další nádherný betlém vlastní zdejší Jednota Orla, jehož činnost byla zde po r. 1989 obnovena. Jako zázrakem přečkal komunistický režim na půdě Orlovny pod starými kulisami. Figurky betléma jsou malovány na 1 cm silných deskách, bez reliéfů o výšce 30 cm. Malba je provedena živými barvami na způsob starých gotických deskových maleb. Figury připomínají styl ústeckých malovaných papírových betlémů, jsou však dokonalejší. Svatá rodina má zlatou svatozář a líbezné tváře; připomíná malbu mistra Třeboňského oltáře. Figury sv. rodiny jsou každá zvlášť: klečící Matka Boží, Ježíšek v jeslích a stojící sv. Josef. Svatá rodina má hromniční obměnu, kdy sedící Panna Maria má Ježíška sedícího na klíně. Každá figurka je popsána na zadní straně kurentem. Ze třídílné dáliny se dochovaly pouze dva díly, prostřední díl nebyl nalezen. Nedochoval se ani přístřešek pro svatou rodinu. Tento betlém, podle vyjádření bývalého ředitele litomyšlského muzea, byl pravděpodobně vytvořen v první polovině 19. stol. Tvůrce, ani přesný rok jeho tvorby není znám. Není ani známo, kdy a odkud betlém do Dolní Čermné přišel. Ve starých archivních písemnostech Orla (byl založen v roce 1912/1913), které jsem prostudoval, není o betlémě žádná zmínka.

Autor: Vladimír Jansa
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2017




Předchozí článek: Údolí Krounky na prahu Vysočiny
Následující článek: Poslední hledečský řezbář betlémů Josef Schwarzer


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2018 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Panské historické hranicní kameny na Svitavsku a Ústeckoorlicku
Židovský hrbitov a synagoga v Luži
Svitavskou pahorkatinou kolem památníku Vcelích matek
Chvaletická pahorkatina




Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Unikátní skanzen lidových staveb Betlém v HLINSKU.

CHRUDIMSKO: Kašna uprostřed náměstí ve SKUTČI.

ORLICKOÚSTECKO: Náměstí Přemysla Otakara II. ve VYSOKÉM MÝTĚ a budovou staré radnice z první poloviny 15. století.

ORLICKOÚSTECKO: ČESKOTŘEBOVSKÉ náměstí s morovým sloupem z roku 1706.

ORLICKOÚSTECKO: Rozhledna na SUCHÉM VRCHU u Králík.

SVITAVSKO: Zadní trakt MORAVSKOTŘEBOVSKÉ radnice z konce 15. století

SVITAVSKO: Zřícenina hradu SVOJANOV.

PARDUBICKO: Novorenesnační radnice na Pernštýnském náměstí v PARDUBICÍCH pochází z roku 1895.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml