|
| |
|
Otazníky nad první písemnou zprávou o Stradouni
21.02.2016 K obcím Pardubického kraje, které by v letošním roce mohly slavit nějaké „kulaté“ nebo „půlkulaté“ výročí první písemné zprávy, patří i Stradouň na okrese Ústí nad Orlicí. Zde jako technickou poznámku připomínám, že ačkoli se běžně hovoří o výročích založení obce, tak je toto výročí obvykle odvozujeme od první prokazatelně doložené písemné zprávy o daném místš, které můžeme považovat za jakýsi „rodný list“, i když je jasné, že místo mohlo existovat někdy i mnohem dříve, než se objevila písemná zpráva. Skutečnou „zakládací listinu“ téměř žádné místo nemá. Výjimkou je v Pardubickém kraji město Polička, která má listinu krále Přemysla Otakara II. z roku 1265 přikazující Konrádovi z Löwendorfu založit město. Stradouň, která se nacházela na důležité komunikaci raně středověkých Čech, na tzv. Trstenické stezce nedaleko významného hradiště Vraclav (Vratislav), je údajně doložená poprvé v roce 1160 a mohla by tedy letos slavit 855. výročí první písemné zprávy. Beze sporu se jedná o místo náležející k nejstarším doloženým sídlištím Pardubického kraje, ale zpráva vztahující se k roku 1160 není tak jednoznačná a vyvolává určité otázky. V čem je tedy problematičnost této zdánlivě jasné zprávy? Zpráva o tom, že jakýsi velmož Štěpán postoupil benediktýnskému klášteru v Podlažicích u Chrasti clo z celnice ve Stradouni (existence celnice na raně středověkých komunikacích byla běžnou záležitostí) je obsažena v pozoruhodném pramenu - v rukopisném kodexu nazývaném Ďáblova bible či Ďáblův kodex, latinsky Codex gigas, který je považován za největší rukopisný kodex ve světě. Kodex vznikl někdy v prvních desetiletích 13. století v klášteře v Podlažicích (proto je tam zápis o donaci podlažickému klášteru) a nakonec se dostal až do sbírek Rudolfa II. na Pražském hradě. Odtud ho jako válečnou kořist odvezli v roce 1648 Švédové, takže od té doby je uložen v Královské knihovně ve švédském Stockholmu. Do naší republiky se tato pozoruhodná kniha na několik měsíců vrátila na přelomu let 2007-2008, kdy byla vystavena v pražském Klementinu (20.9. 2007-9.3. 2008). Přítomnost „Ďáblovy bible“ v Praze byla využita dík schopnostem žamberského knihaře Jiřího Fogla a jeho dcery Pavlíny Rambové k zhotovení makety této knihy, která má alespoň zčásti nahradit originál, dnes již definitivně náležející Švédsku Zpráva o Stradouni je součástí tzv. Nekrologia či Kalendaria, což byla pomůcka k organizaci klášterních modliteb. Byl to kalendář, kde u každého dne je uvedeno, kterému světci je den zasvěcen a současně, kteří příslušníci či dobrodinci kláštera v tento den zemřeli (proto název Nekrologium) a mají být v tento den připomenuti v každodenních modlitbách za zemřelé. K 27. září je v tomto kalendáři-Nekrologiu poznamenáno, že je zasvěcen světcům Kosmovi a Damianovi (v církevním kalendáři platí toto zasvěcení i dnes) a z dalších osob, kterým má být věnována modlitba, je zmíněn též velmož Štěpán, který klášteru daroval poplatky ze cla ve Stradouni, šlo tedy o dobrodince kláštera. Ale, bohužel, z hlediska „rodného listu“ Stradouně chybí to nejdůležitější - letopočet, kdy k donaci došlo. Ten totiž z hlediska potřeby zařazení modlitby za zesnulého dobrodince nebyl důležitý. A jak se tedy zmíněný letopočet 1160 vůbec objevil ? Ďáblův kodex v roce 1648 odvezený z Prahy do Švédska zůstával dlouho mimo pozornost českých badatelů. Poprvé ho podrobně studoval ve Švédsku až v roce 1851 moravský historik Beda Dudík. Jeho rozborem dospěl k názoru, že tento rukopis vznikl v podlažickém klášteře někdy mezi lety 1200-1230 a že odráží události od vzniku kláštera, který bývá kladen k roku 1160, kdy se poprvé připomíná opat tohoto kláštera (a který je mimochodem prvním prokazatelným, dokladem pro existenci Podlažic na okrese Chrudim). Dudík tedy události zachycené v Kodexu, včetně oné zmínky o Stradouni, položil mezi léta 1160 – 1230. Tyto názory a také edici některých částí Ďáblova kodexu včetně zmíněného Nekrologia publikoval ve své zprávě o švédském bádání . S Dudíkovými poznatky uvedenými v této zprávě se seznámil při svých místopisných studiích význačný historik českých hradů, zámků a tvrzí August Sedláček a do své místopisné kartotéky v hesle Stradouň si poznamenal na základě těchto poznatků Stradouň 1160-1230, aniž tyto letopočty dále zkoumal . Na Sedláčkově místopisné kartotéce (nikoli na Slovníku) postavil svoji práci o místních jménech v Čechách Antonín Profous. U hesla Stradouň doslovně převzal údaj ze Sedláčkova kartotéčního lístku i s letopočty 1160-1230 . Profousova práce o místních jménech v Čechách s uvedenými letopočty prvních zpráv o jednotlivých místech, kterou od závěru písmene V dokončil na základě Profousových materiálů Jan Svoboda, se stala základem pro uvádění prvních písemných zpráv o obcích v úředních lexikonech obcí od 60. let 20. století. Tyto údaje o „rodných listech“ jednotlivých míst měly vytvořit základnu pro správné slavení obecních výročí. Ovšem ne ve všech případech letopočty první zprávy uváděné Profousem a převzaté do Lexikonů byly správné a odpovídaly dnešním výsledkům bádání. A to je i případ Stradouně. Z dvojletopočtu Sedláčkova a Profousova převzal Lexikon jen první údaj 1160 a tak se najednou zrodil fakt, že je Stradouň v nějakém dokumentu připomenuta přesně v roce 1160, což však, jak ukazuje předchozí výklad, neodpovídá skutečnosti, neboť žádný konkrétní doklad s letopočtem 1160, kde by se připomínala Stradouň, neexistuje. Nelze ovšem vyloučit, že k uvedené donaci poplatků ze stradouňské celnice podlažickému klášteru již v roce 1160 došlo, mohlo však tomu být i ve všech dalších letech až do vzniku Ďáblova kodexu v prvních desetiletích 13. století. Klášterní archiv podlažického kláštera byl zničen husity při likvidaci kláštera v roce 1421 a proto se žádný doklad blíže potvrzující Štěpánovu donaci nezachoval. Kdybychom takovou stoprocentně přesnou a doloženou zprávu chtěli uvést u Stradouně, tak je to až rok 1304, kdy je Stradouň prokazatelně doložena jako majetek jiného kláštera – cisterciácké Zbraslavi . Cílem tohoto pojednání rozhodně není vystoupení proti případným oslavám 855. výročí první zmínky o Stradouni, pokud obec takovou oslavu připravuje, ale poukázání na to, jaké složitosti s datem prvního připomenutí obce mohou vzniknout zvláště u nejstarších lokalit spjatých s 11. a 12. stoletím.
Autor: František Musil Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2015 Předchozí článek: Neobvyklá a již zaniklá řemesla v Čermné Následující článek: Vyřešená záhada upolínové louky? Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
