|
| |
|
U ANTONÍČKA – REALITA NEBO FIKCE?
21.02.2016 V toto pojednání*) se pokouším najít odpověď na otázku po původu pojmenování místa „U Antoníčka“, v lese na rozhraní katastrů Přívrata, Řetové a Sloupnice. Za prokázané můžeme považovat, že na místě původně stál sloup s obrázkem (dost možná sv. Antonína Paduánského), zatímco současné stavební a společenské aktivity jsou tak říkajíc mimo historickou realitu. Bohužel, k důvodu pojmenování schází to nejpodstatnější, totiž dobový doklad, který naopak nechybí kdysi poutnímu a dnes opomíjenému místu v Mandli. Zároveň takto vyjadřuji dík knihovnici paní Jitce Melšové a správci fondu fotografií panu Ladislavu Wochotzovi z Městského muzea v Ústí nad Orlicí, bez jejichž zájmu a ochoty by tomuto pojednání chybělo to podstatné – svědectví E. V. Danihelovského. Současnost versus historie Ve 12. svazku sborníku Pomezí Čech, Moravy a Slezska vyšlo pojednání Věry Kašparové s názvem Kostel sv. Mikuláše a drobné sakrální stavby ve Sloupnici a okolí, zakončené kapitolou 5.3 Kaple sv. Antonína Paduánského („U Antoníčka“).1) Autorce byla předlohou jednak znalost místa samého, jednak internetová verze článku Hany Šafářové, pak otištěná ve Zpravodaji obcí pod názvem 10. přátelské setkání sousedů a turistů v lesích u sv. Antoníčka.2) Po sumarizaci sakrálních staveb ale sama předesílá (a v rámci objektivity se to patří zdůraznit), že „předmětem zájmu práce však nejsou svaté obrázky, které lidé v minulosti s oblibou věšeli na památné stromy“.3) K historii místa autorka zmiňuje jednu z pověstí (v novém hávu) o přátelství dvou myslivců - Antonínů, kteří zde pověsili obrázek sv. Antonína s přáním, ať je to místem připomínajícím přátelství mezi lidmi.4) Když si však tento text přečteme pozorně, zjistíme, že obrázek sv. Antonína dal místu název „U sv. Antoníčka“ i „U Antoníčka“, ale budiž. Pokud jde o kapli, opisuje si od Hany Šafářové tak trochu zmatenou větu (a rádoby argument), že: „Podle dostupných pramenů zde kaplička prý stála na počest občana toho jména, jak asi praví některá z kronik obcí, který zde zemřel.“5) Ta věta nejenže nic neobjasňuje, dokonce přímo na místě se odkazuje na divadelní hru (její děj se má odehrávat v dubnu roku 1742) o nešťastné lásce dvou mladých lidí, Mařenky a Antonína, který zde byl jako zběhlý rekrut zastřelen. Na místo, kde Antonín skonal, Mařenka po roce zavěšuje obrázek a říká: „Pro tento obraz potrvá tvá památka navždy, neboť do nejdelších věků zdejší lid toto místo, kde jsi vykrvácel, bude nazývat u svatého Antoníčka.“6) Taková zkratka svatořečení je možná opravdu jen v autorově fantazii, jenže ta kaplička tam už stát bude (dyť je hezká, říkají jedni, jiným připomíná transformátor – sorry, cituji) a zasloužila by si hodnověrnější zdůvodnění své existence, zrovna tak jako místo samé. Bez zajímavosti proto není, co vypravoval kronikář František Holásek (*1867) sám o sobě: „Havlík z vesničky psal též historii Sloupnice a hlavně Černého kouta. Od něho mám přibližný letopočet. Tvrdil mě, že děd jeho otce pamatoval mlýn a vodu, tekoucí z lesa do Sloupnice dříve, než ji cikánka zacpala. Sám jsem pátral v Černém koutě na náhoně u Limberského chalupy. Ale jistého není nic, ač mlynáři už tehdy dvakrát kopali a slepí mládenci též. Námět k divadlu Cikánčin svatební závoj dal též Havlík. Když jsem seděl v Heřmanicích letos o Velikonocích na divadle, upozornili pana faráře, že sedí vedle autora. I vyptával se mě na podklad děje, je-li to zaručené. Smál jsem se, neboť vše je zpracováno jen z pověsti… Knížek bylo 2 tisíce a jsou rozebrány.“7) Samozřejmě pověst, třebaže v trochu jiné podobě, zná i V. Z. Hackenschmied, nejzajímavější ovšem je poznámka na jejím konci: Pověst tuto zpracoval v povídku Josef Bohuněk-Havlík, tlukač štěrku.8) Zopakujme si, že Mařenka tu zavěšuje obrázek, připusťme, že sv. Antoníčka, ale už neříká kam. Proto bych si dovolil do třetice připomenout přeci jen realističtější pověst z pera již vzpomenutého V. Z. Hackenschmieda o sv. Antonínu na Okrouhlici: „Na sever od obce [Přívrat] táhne se až daleko do Řetové táhlý hřbet Okrouhlice, jenž má pokračování v táhlém kopci Řetovském, dosahujícím výše 560 m. Ještě v Přívratském katastru postaven jest na cestě vedoucí po hřebeně Okrouhlice památný sloup s obrázkem. Říkají tam U Antonína. Vedl tudy řezník Antonín býka. Býk se v lese rozzuřil a řezníka zabil. Na památku toho byl tam postaven ten sloup.“9) Zda a jak s touto pověstí naložit mě navedla už citovaná Věra Kašparová upozorněním, že III. vojenské mapování (speciální mapa 1:75 000, mapový list 4057 Česká Třebová) zaznamenává zde v lese jakousi drobnou stavbu, patrně sochu nebo jiný podobný objekt (třeba kříž, boží muka?). Mapa je z roku 1946 (běžné jsou i z třicátých let) a otázka pochopitelně zněla, co onen symbol představuje. Podle legendy (vysvětlivek značek) by se mělo jednat o sochu, ale když jsem chtěl srovnávat, bohužel jsem zjistil, že třeba socha sv.Jana Nepomuckého z roku 1792 pod řetovským kostelem tu zakreslena není. Při hledání východiska jsem se nakonec dostal až k mapě v měřítku rovněž 1:75 000, částečně opravené k 6.VI.1913 podle zobrazení z roku 1894. Podle vysvětlivek značek k ní tento symbol představuje „Bildstock oder ähnliches rituelles Object“, tedy obraz či obrázek na sloupu (sloup s obrázkem) nebo podobný obřadný předmět (objekt). Na podrobnější topografické sekci v měřítku 1:25 000 znázorněný černou barvou znamená objekt dřevěný, provedený červenou barvou znázorňuje objekt kamenný, zde, bohužel, bez rozlišení. Celý článek naleznete ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo 4/2014.
Autor: Miloslav Renčín Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2014
Předchozí článek: SVOJANOV Hrad královský, kouzelný a tajemný Následující článek: Opuky nad Tichou Orlicí Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
