|
| |
|
SLATIŇANY – Zámecký park a rosarium
16.02.2016 Na podnět pana Víti Haupta, nadšeného dendrologa a milovníka přírody, se členové turistického odboru Klubu přátel Pardubicka vypravili na státní svátek 8.května 2013 do Slatiňan. Pan Haupt totiž nabídl členům Klubu komentovanou prohlídku zámeckým parkem Slatiňanského zámku a nového rosaria, které osobně vybudoval. V jeho malé průvodní brožurce „Zajímavé dřeviny zámeckého parku Slatiňany“ je i pár slov o historii parku: „Zámecký park byl založen v roce 1796 knížetem Karlem Auersperkem v anglickém stylu. Původní rozloha parku byla 16 hektarů, park nebyl oplocen. Toho se dočkal mnohem později. V roce 1888 vznikl tzv. rozdělovací plot, který rozdělil park na uzavřenou a otevřenou část. V té době byl vybudován i rybník. V roce 1951 byla před jižní průčelí zámku osazena socha koně Jana Žižky od Bohumila Kafky. V sedmdesátých letech bylo obnoveno jezírko. Během 20. století také přibyla řada nejen oblíbených, ale také vzácných druhů dřevin a park se stal dendrologicky významnou sbírkou východočeského regionu.“ Sešlo se nás okolo dvacítky a než se Víťa dostavil, obdivovali jsme krásně rozkvetlé rhododendrony na cestě pod zámkem a u vchodu štíhlý cedr atlasský, strom stále zelený. Prohlídku zahajujeme u vchodu do zámeckého parku okolo velkých a nádherně rozkvetlých keřů rhododendronů k soše koně Jana Žižky. V jeho blízkosti růžově rozkvétá malý keřík. Jde o mandloň okrasnou, která plodí malé a chlupaté mandličky, ale nejedlé. U hlavní cesty se majestátně tyčí mohutný červený buk. Bohužel tento krásný velikán je napaden dřevokaznou houbou, která postupně užírá jeho kořenový bal a strom pomalu a jistě umírá. Nejprve usychají větve, protože je do nich zaražen tok mízy a posléze umře strom tak, že se u země ulomí a celý spadne. Při návštěvě parku ještě Víťa nevěděl, jak dlouho strom nechají stát. Ve čtvrtek 30.května, při jeho návštěvě v kanceláři Klubu, již sdělil, že ten buk z bezpečnostních důvodů raději skácejí. Tím také pomohou dalšímu krásnému a zdravému červenému buku, který roste v blízském sousedství. Kousek vpravo u boční cestičky roste středně velký keř s plochými žlutými květy – je to druh zákuly japonské. V zahrádkách kvete druh zákuly s plnými květy. Pokračujeme po hlavní cestě. Zde je nám předveden velice zajímavý strom. Není ještě plně olistěn a mezi listy se nacházejí špičatá poupata. Víťa jedno rozevře, abychom viděli jeho žlutý a zvláštní vnitřek. Strom se jmenuje šácholan přišpičatělý – druh magnolie. V jeho těsném sousedství roste keřovitý rakytník, tento snad nepotřebuje partnera a umí se oplodnit sám. Při cestě se nachází další rarita zdejšího parku, a sice břečťan popínavý na kmeni vysokého a štíhlého modřínu, vyrostlý od kořene modřínu. Obvod kmene břečťanu je nevídaný, ale může prý dosáhnout průměru až jednoho metru a stáří několika set let. Cestu lemují velké a bohatě kvetoucí keře v různých barvách. Mezi nimi je nádherný červeně kvetoucí kdoulovec. Mezi keři se nenápadně olisťuje mladý jinan dvoulaločný – jinak Ginkgo biloba. V sousedství se nachází další zajímavost. Tento strom je ještě teď úplně bez listí a člověk by si myslel, že jde o strom již mrtvý. Ale jsme vyvedeni rychle z omylu. Jde o strom, který se olisťuje jako poslední mezi všemi. Jde o nahovětvec dvoudomý, známý též jako nahovětvec kanadský. Jeho listy jsou podobné jako u akátu, ale veliké. Řapík listu je až jeden metr dlouhý, na kterém jsou kolmo k sobě seřazeny špičaté listy. Plodí hnědé, tvrdé a kožovité lusky s tmavými semeny. I ty jsou veliké a dají se ještě na zemi najít, protože tento strom je v parku na více místech i v rosariu. Posléze uhýbáme z hlavní cesty doleva. Zde je nám předvedena stará a zajímavá lípa stříbrná. Kmen má uprostřed prasklý a potřebovala by zvláštní ochranu. Lípa je uvnitř dutá, z druhé strany je vidět velkou dutinu, která by chtěla vyčistit a zakonzervovat. Rozbíhající se kmeny by potřebovaly stáhnout (jako Vejdova lípa na Pastvinách). Víťa nás vede úzkou cestičkou, aby nám ukázal další raritu, krásný červený buk., buk lesní s latinským názvem roseomargináta. Jeho listy mají okraj krásně červený a čím více sluníčka, tím jsou barevnější. Z dálky ale vypadají, jako by strom byl napadený – zajímavé. Obcházíme jezírko, kde na jeho břehu obdivujeme krásné převislé vrby a ještě krásnější převislý buk. Odtud se vracíme druhou stranou na cestu, kterou jsme prohlídku začínali. Na začátku cesty, ještě před nemocným bukem, jsme míjeli nově vysazený strom. Teď se k němu vracíme. Jde o nově vysazený štíhlý platan, který byl přivezen ze stromkové školky v Hradci Králové. Víťa sebou nosil láhev vína (šedé rulandské), aby za naší přítomnosti platan pokřtil. My všichni přejeme novému přírustku vše nejlepší, a aby se mu v zámeckém parku dařilo. Cestou parkem jsem sledovala mnoho krásných starých i mladých stromů, které zde vysazují v předstihu jako náhradu za ty staré, které časem odumřou. Rovněž mne upoutaly v trávníku koberce modrých pomněnek a v jednom místě krásná žlutá hluchavka – pitulník. Prohlídka zámeckého parku je u konce. Jdeme na nádvoří, kde máme pausu na odpočinek a svačinu. Zároveň si zde můžeme prohlédnout prodejní výstavu různých druhů pěnišníků, které vypěstoval a za rozumné ceny prodává Víťa Haupt. Po odpočinku nás ještě čeká prohlídka rosaria. Rosarium je zbudováno pod cestou k zámku, v části zásobní zahrady pro zámecký park. Velká část byla zpustlá, zarostlá plevelem a náletovými dřevinami. Víťa Haupt vypracoval projekt a za pomoci dalších nadšenců prostor vyčistil a osvobodil zde zarostlé zajímavé dřeviny, které tu zůstaly. Hned u vchodu se nachází krásně fialově kvetoucí malý pěnišník, zřejmě pýcha pěstitele, soudím podle toho, jak nám byl předváděn. Pod pěnišníkem níže je velké množství pivoněk, ale bohužel ještě nekvetou, a tak nemůžeme obdivovat barevnost ani vůni jejich květů. Kousek dále se nacházejí mladé keře rhododendronů s velkými poupaty, která mají jména po svých německých šlechtitelích. Některé již začínají kvést. Mezi stávajícími dřevinami byl zachráněn nevelký keř, který začínal kvést. Jeho květy jsou temně rudé a velice zajímavé, ale jeho jméno si bohužel nepamatuji. Dále potkáváme menší keřík rhododendronu, který svítí jako bílá koule. Další zachráněnou dřevinou je vysoký a vytáhlý keř s hrozny bílých květů, klokočník zpeřený, z jehož semínek se vyráběly např. růžence, korále a jiné věci – to je to známé klokočí, jak se zpívá v písničce „Po babičce klokočí,…“ Jeho semínka se hojně nacházejí pod keřem. V koutě zahrady roste zdejší rarita. Růžově kvetoucí rhododendron, místní historický výpěstek, který se zde zachoval, podařil se vyprostit, a dále množit. Krásnou zachráněnou dřevinou je menší strom, velmi zajímavý, údajně vzácně pěstovaný javor habrolistý. Rosarium bylo zřízeno především pro okrasné růže. Je jich zde nasázeno velké množství a hodně druhů od popínavých a malolistých po růže velké. Ale ta krása teprve nastane. Vše je nově osázeno, ještě nic nekvete, ale pomalu roste. Mezi těmi většími růžemi jsou především růže z Anglie s patřičnými názvy a jsou velikou chloubou. Jak jsme se dozvěděli, byli i patřičně drahé. Tak ať se jim ve Slatiňanech daří. Prohlídka rosaria končí, jsme plni dojmů a děkujeme Víťovi Hauptovi za krásnou přednášku i čas nám věnovaný. A už se těšíme na další prohlídku, kdy všechno nově pokvete.
Autor: Jarmila Skalická Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2013
Předchozí článek: Ukradená socha Panny Marie v Boršově Následující článek: Klepý a jiné „střechy Evropy“ Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
