|
| |
|
30. výročí Sametové revoluce v Pardubicích
19.10.2019 V letošním roce si připomínáme 30. výročí od událostí, které se odehrály v listopadu roku 1989 a do dějin se zapsaly pod pojmenováním Sametová revoluce. Jak probíhaly tyto revoluční události v Pardubicích? Zpráva o brutálním zásahu pořádkových sil na Národní třídě v pátek 17. listopadu 1989 se začala šířit během víkendu. V pondělí 20. listopadu dopoledne pak z iniciativy paní Jarmily Stibicové (disidentky a signatářky Charty 77) bylo ve Východočeském divadle založeno i v Pardubicích Občanské fórum. Na večerním shromáždění v divadle pak herci namísto původně plánovaného představení přečetli prohlášení, které vzešlo z dopolední schůzky: „My, pracovníci Východočeského divadla jsme byli vždy přesvědčeni, že náš příspěvek k celospolečenskému dialogu probíhá prostřednictvím uměleckého díla. V tom je také smysl naší práce. Vážnost společenské situace, která vznikla na základě událostí 17. listopadu 1989, nás nutí připojit se k prohlášení českých divadelníků. V brutálním zásahu Veřejné bezpečnosti a vojsk Ministerstva vnitra proti klidné demonstraci studentů v Praze spatřujeme neschopnost vedoucích představitelů řešit situaci dialogem, vyslovujeme jim nedůvěru a navrhujeme jejich odstoupení. Svědomí herců nás nutí dnes na jevišti hrát, svědomí občanů nikoliv.“ Ve večerních hodinách se pak do stávky zapojili také pardubičtí vysokoškoláci (v Pardubicích byla tehdy jediná vysoká škola a to Vysoká škola chemicko-technologická). V úterý 21. listopadu se do protestů zapojilo také pardubické gymnázium. Studenti školy se spolu s pedagogy a ředitelem školy J. Kubátem v čele vydali krátce před polednem na průvod městem přes třídu Míru s peticí k areálu VŠCHT na tehdejším Leninově náměstí (dnes Legií). V úterý se ve výlohách po městě začaly vylepovat první letáky. Nejprve se jednalo ještě o letáky dovezené z Prahy, v následujících dnech již město zaplnily také letáky od pardubického Občanského fóra a také od stávkujících vysokoškoláků. Asi nejvíce polepené letáky a veřejností vyhledávané byly výlohy někdejšího bufetu Corso, dnes sídla České spořitelny na třídě Míru. Mnohé letáky však byly provokatéry strhávány nebo přelepovány letáky jinými. Téhož dne večer se pak od 19 hodin uskutečnila demonstrace, tentokrát již před divadlem, protože vnitřní prostory divadla byly již uzavřeny. Naplno začalo fungovat také pardubické Občanské fórum. U jeho zrodu stáli mimo jiné i signatářka Charty 77 Jarmila Stibicová, její manžel ing. Jaromír Stibic, Pavel Šmíd, divadelní výtvarník Jaromír Vosecký nebo restaurátor František Vít, v jehož bytě se zhruba týden scházeli zakládající členové OF. Z dalších osobností pak připomínáme také ing. Vlastimila Doubravu, Bohuslava Louna, Libora Kudláčka, Jarmilu Kudláčkovou, ing. Vítězslava Jandu, Zdeňka Ingra, sociologa Michala Vajraucha, Jiřího Razskazova nebo ing. arch. Miroslava Petráně. Druhou větev OF pak tvořili lidé sdružení okolo někdejších členů Klubu angažovaných nestraníků a sdružení Obroda reprezentovaných Bohdanem Dvořákem. Členové OF pak téměř denně vyjížděli do továren a podniků, jezdili po městech i vesnicích celého kraje, kde hovořili s lidmi a vysvětlovali své postoje k politické situaci v zemi. Demonstrace před divadlem se pak konaly každý večer. Např. ve čtvrtek zde vystoupila herečka Národního divadla Jana Hlaváčová nebo herec Boris Rösner, v pátek 24. listopadu to byla herečka Věra Galatíková, která přítomnému davu lidí před divadlem oznámila, že předsednictvo ÚV KSČ dalo své funkce k dispozici. Moderátorem setkání před divadlem byl herec Vladimír Čech. V pondělí 27. listopadu se také Pardubice připojily k celostátní generální stávce. Ta se konala mezi 12. a 14. hodinou v podobě demonstrace před budovou divadla. Před polednem se tak k divadlu blížili zaměstnanci pardubických podniků a v poledne bylo již celé náměstí Osvobození (dnes náměstí Republiky) zaplněno zcela davem několika desítek tisíc účastníků. Významnou roli hrálo Občanské fórum také v otázce výměny poslanců Federálního shromáždění za Pardubice. Podpisová akce požadovala okamžité odstoupení poslanců Josefa Kempného a Václava Rabase. Zatímco prvně jmenovaný odstoupil téměř okamžitě, národní umělec a varhaník Václav Rabas opustil svůj post poslance až 8. prosince. Na jejich posty byli těsně před koncem roku kooptováni JUDr. Zdeněk Jičínský a RNDr. Libor Kudláček. Zajímavým nápadem byla akce Řetěz lidských rukou, jehož podstatou bylo propojení dvou největších východočeských měst a odvěkých rivalů Pardubic a Hradce Králové. A tak v neděli 3. prosince 1989 proběhla akce, která do té doby neměla u nás obdoby. Řetěz vytvořilo v desetistupňovém mrazu odhadem kolem 10 000 lidí a byl dlouhý asi 10 km. Iniciátorem akce bylo Občanské fórum Pardubice a perfektní organizace se chopily stávkové výbory vysokoškoláků ve spolupráci s OF Hradec Králové. Nicméně oproti oficiální zprávě pamětníci vzpomínají, že se nakonec nepodařilo řetěz lidských rukou ve skutečnosti spojit. V sobotu 9. prosince se uskutečnila v budově OV KSČ (dnes Domu hudby) mimořádná okresní konference této strany. Kolem budovy dnešního Domu hudby na výzvu Občanského fóra se shromáždilo velké množství občanů, kteří vytvořili řetěz lidských rukou a propojenými lidskými těly vlastně celou budovu obklíčili. V 9 hodin požádali zástupci OF Pardubice o umožnění vstupu do sálu a přečtení svého provolání. Vstup jim sice umožněn nebyl, ale prohlášení OF bylo v sále přečteno. V sále hotelu Grand se ve středu 13. prosince sešli představitelé a poslanci MěstNV na 20. plenárním zasedání Městského národního výboru spolu s řadou hostů, mezi kterými byli zejména členové pardubického Občanského fóra. A jednání bylo velmi složité a zdlouhavé. Velmi důležitým projednávaným bodem na tomto zasedání byla otázka dalšího využití budovy OV KSČ na dnešní Sukově třídě. Na jednání v hotelu Grand bylo však prezentováno i několik dalších námětů na využití budovy. Střední potravinářská škola přišla s požadavkem na využití budovy pro ubytování pěti set svých studentů, nedostatečné prostory prezentovala Komorní filharmonie, Konzervatoř i Lidová škola umění. Myšlenka na umístění filharmonie v paláci OV KSČ byla všeobecně přijata kladně. Uvolněním prostor v Husově sboru na Olšinkách, kde filharmonie do té doby sídlila, by se totiž uvolnily prostory pro případnou komorní divadelní scénu. Podobně bylo argumentováno i v případě umístění Lidové školy umění. Bylo připomínáno, že výuka v hudebním oddělení probíhá již deset let v prostorách pardubických základních škol, což omezuje školy ať již v sestavování výuky, hudební nástroje a nábytek LŠU zabírá místo v učebnách základních škol, nehledě na komplikace s odpoledním úklidem tříd. Následující Plenární zasedání MěstNV 26. února 1990 nakonec doporučilo, aby se z budovy OV KSČ stal Dům hudby s umístěním Komorní filharmonie Pardubice, Lidové školy umění a Konzervatoře Pardubice. K tomu také v průběhu roku 1990 skutečně došlo. Asi završením revolučních událostí v Pardubicích byla návštěva prezidenta Václava Havla, který zavítal do Pardubic na pozvání místního Občanského fóra 27. ledna 1990. Pan prezident do Pardubic přijel krátce po patnácté hodině, kdy dorazil na zcela zaplněné tehdejší Náměstí Osvobození (dnes Republiky). Z balkonu divadla promluvil k několikatisícovému davu na náměstí, v divadle pak diskutoval se členy pardubického OF.
Autor: Jan Řeháček Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2019
Předchozí článek: Střípky z historie Pardubic - Pernštejnské období Pardubic Následující článek: VÝLET DO HISTORIE, aneb KAM DRÁTY NEVEDOU Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
