|
| |
|
Vlastivědné listy Pardubického kraje
1/2019
19.05.2019
Rodák ze Slepotic se tu narodil 15. srpna 1876. Po absolutoriu ČVUT v Praze působil v letech 1904-20 ve Státní stavební službě ČSR. Zabýval se zvláště problematikou silničních, mostních a vodních staveb. Později se zaměřil na studium metod vědeckého řízení práce (Galbraith, Taylor). V závěru Velké války (1914-18) kolem sebe shromáždil tzv. Technickou Mafii, s níž připravoval plány na poválečnou rekonstrukci země. V říjnu 1918 se vznikem ČSR ji transformoval v Technicko-hospodářskou jednotu, jejímž se stal předsedou. Roku 1920 tato jednota stála u zrodu Masarykovy akademie práce (MAP). V únoru tohoto roku se S. Špaček stal tajemníkem ministerstva zahraničních věcí (MZV) a v srpnu t.r. odjel do Washingtonu jako technický atašé tamní čs. ambasády řízené Bedřichem Štěpánkem. Špaček se stal jeho nejbližším spolupracovníkem. Štěpánek ho charakterizoval roku 1919 v dopise Edvardu Benešovi jako člověku „opravdu moderních názorů a světových snah“ a uvažoval o něm jako o budoucím přednostovi technického oddělení MZV. Roku 1922 spolupracovali B. Štěpánek S. Špaček na projektu založení Světové inženýrské federace. Proti B. Štěpánkovi vznikal na washingtonské legaci odpor, jenž systematicky mapoval S. Špaček. Byl překvapen poměry vládnoucími na legaci (pití, sexuální orgie). S tím se přísný až pedantský S. Štěpánek těžko smiřoval, protože se bohužel týkaly i životního stylu chargé d affaires J. Masaryka, syna TGM! Navrhl snížení platů personálu ambasády, dobrovolně si je např. navrhli S. Špaček a A. Sum, pozdější tajemník J. Masaryka. E. Beneš nařídil v květnu 1921 důvěrné šetření poměrů na ambasádě v USA. Dozvěděl se mj., že B. Štěpánek je silně ovlivňován svou sestrou Annou a S. Špačkem vulgo „Rasputinem“, jenž chodí mezi lidi s neholeným obličejem a v nemožném úboru. Do Prahy pronikaly informace o společné ložnici sourozenců Štěpánkových. 22 osob odešlo z ambasády včetně řidiče, kuchařky a služky.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2019 
19.05.2019
Rod Pernerů (pro objasnění souvislostí níže uváděných) je v běžně dostupné literatuře datován od poloviny 18. století. Nejstarší záznam běžně dostupný v literatuře je o Ondřejovi Pernerovi, hospodském v Litošicích. V roce 1769 (v době vlády Marie Terezie) se mu narodil syn František. Ten si ve věku 20 let vzal za manželku patnáctiletou Lidimilu Tichou z Valů u Přelouče. František Perner byl vyučený mlynář, později se odstěhoval do Lhotky u Přelouče. Měl syny Jana, Václava a Františka. První syn Jan, se narodil ještě v Litošicích 09. července 1792 (v období napoleonských válek), za manželku si vzal o rok starší Kateřinu Kazdovou, narozenou v Popkovicích u Jičína. Stal se mlynářem v Bratčicích. (Poznámka - původně panský mlýn s pilou je do dnešních dnů poměrně rozsáhlá a zachovalá stavba, náležela majetkově knížeti Janu Adamovi Auerspergovi. Knížecí rod vlastnil mimo jiné i např. zámek Slatiňany a Žleby). Z manželství Jana a Kateřiny Pernerových se v Bratčicích narodilo celkem devět dětí.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2019 
19.05.2019
Jednou z úloh Pardubického kraje je podporovat rozvoj turistického ruchu v kraji ruku v ruce s obnovou památek i s udržitelným rozvojem obcí. Jednou ze stále zajímavějších lokalit pro milovníky historie, památek, kultury i přírody je město Luže a jeho okolí. O využití tohoto potenciálu jednal 1. náměstek hejtmana Roman Línek s nedávno zvolenou starostkou Luže Veronikou Pešinovou.
„V tomto dvouapůltisícovém městě jsou tři mimořádně atraktivní místa v těsném sousedství. Jednak je to nedávno kompletně opravený poutní chrám na Chlumku, dále hrad Košumberk, který patří městu, a v neposlední řadě Hamzův park a arboretum, což je jediná botanická zahrada v našem kraji,“ řekl Roman Línek a pokračoval: „Navíc má Luže strategickou polohu, může být výchozím bodem pro návštěvu Toulovcových Maštalí, Nových Hradů, Prosečska i celého regionu Železných hor.“
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2019 
19.05.2019
Druhý zájezd se konal ještě v roce 2015 v sobotu 19.září do Železných hor, rovněž u příležitosti 50.výročí KPP. Tentokrát menším autobusem s odjezdem od nádraží ČD v 8,00 hodin. První zastávka se konala na hradě Lichnice. Měli jsme vyjednanou na 9.00 hodin paní průvodkyni. Přijeli jsme o něco dříve, bylo ještě zavřeno. Někdo navrhl, že se zatím můžeme podívat kousek pod hrad na Dívčí kámen. Tak jsme vyrazili. Na ukazatelích čteme: Dívčí kámen a pod tím Skála „Dívčí skok“ s výhledem 100m opředena pověstí o kruté princezně Miladě a diamantových hřebech na podkovách. Výhledy jsou tu krásné nejen na protější skálu, kde se museli nápadníci princezny Milady otáčet na koni, aby posléze skončili svůj život pádem do Lovětínské rokle. Je krásně a z vyhlídky je vidět dolů do široké krajiny. Vrátili jsme se na hrad, kde se nás ujala šikovná paní průvodkyně. Hned ve vstupní bráně je na stěně umístěna tabule s historickými daty hradu od jeho vzniku až po současnost. Jako první údaj se uvádí, že hrad byl založen roku 1250 Smilem ze Žitavy na kopci Světlicí zvaném. Těch údajů s letopočty a majiteli je tu hodně spolu s erby jednotlivých rodů, které hrad vlastnily. Podrobně nám historii vyprávěla paní průvodkyně. Chátrání hradu probíhalo především v průběhu 18. a 19.století. Zřícenina se tak stala zdrojem stavebního materiálu pro okolní obyvatelstvo. Na počátku 20.století byly podniknuty první kroky na záchranu aspoň zbytků hradu. Nejrozsáhlejší opravy začaly až v roce 1933, kdy hrad přešel do vlastnictví Klubu českých turistů. V současné době probíhají stavební práce v různých částech hradu. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2019 
19.05.2019
Unikátní výzdoba takzvané Očistcové kaple v chrámu Nalezení svatého Kříže v Litomyšli se opět navrací do svých původních barev a tvarů z 18. století. Na financování renovace se podílí Pardubický kraj spolu s městem Litomyšl a práce provádí tým odborníků z Fakulty restaurování Univerzity Pardubice. Při osobní návštěvě projednal 1. náměstek hejtmana Roman Línek se zástupci města financování poslední etapy oprav. ˂BR˃
„Je to zcela unikátní prostor, který dosud nebyl návštěvníkům přístupný, kaple byla ve velmi zchátralém stavu. Po dokončení restaurátorských prací bude určitě magnetem pro řadu zájemců o historii, umění i věci takzvaně mezi nebem a zemí,“ konstatoval Roman Línek. Vzhledem k tomu, že výzdoba kaple vypráví příběh o hříchu a trestu, marnosti a konečnosti lidského bytí, plánují se zde komentované prohlídky, které obsah jednotlivých lunet návštěvníkům podrobně objasní. „Zatím máme v Litomyšli zkušenost, že tyto záležitosti podobně jako Muzeum Josefa Váchala – Portmoneum mají velký ohlas mezi zahraničními návštěvníky, je to pro ně něco skutečně mimořádného, co jinde nenajdou,“ dodal Roman Línek.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2019 
19.05.2019
Pojmenování Trstěnická stezka je pro většinu historiků nepřijatelný pojem. Dle nich jde o novodobý výraz, poprvé použitý historikem Hermenegildem Jirečkem až v 19. století pro obchodní stezku spojující Čechy s Moravou. Zde se ale tento název vztahuje k poznávací stezce po obci Trstěnice, vybudované v letech 2017 – 2018 Institutem lidového kulturního dědictví, z.s.˂BR˃
Samotný projekt je tvořen třemi okruhy, dá se však při nastudování mapky na prospektu, volně dostupnému na Obecním úřadu, nebo při použití mobilní aplikace absolvovat naráz celý. Stažením „Interaktivní mapy Trstěnice“ do chytrého telefonu se dozvíte i mnoho dalších informací oproti prospektu, včetně fotografií.˂BR˃
22 zastavení je osazeno prostými dřevěnými čtyřhrannými sloupky, kde jsou jednotlivé zajímavé objekty popsány na malých tabulkách z každé strany jiným jazykem, česky, německy, anglicky a polsky. Text je na všech totožný, fotografie je ale z každé strany jiná.˂BR˃
Většina zastavení se vztahuje k starobylým zemědělským usedlostem, či jejich příslušenství, ale i církevním stavbám a školám. Na některých zastaveních nás text seznámí i s dřívějším životem obyvatel na vsi.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2019 
19.05.2019
Oblíbená památka opět překročila rekord v návštěvnosti. V roce 2018 prošlo branami hradu 60 004 turistů, tedy o téměř tři tisíce víc než v roce předchozím. Někdejší královské sídlo se těší velkému zájmu návštěvníků nejen z Čech, Moravy a Slezska. Turisté jezdí na Svojanov za poznáním historie, ale také odpočívat. Lákadlem pro veřejnost jsou rovněž kulturní akce, kterých se v loňském roce odehrálo čtrnáct. Není tajemstvím, že památka je tichým svědkem svatebních obřadů. V minulém roce si na hradě řeklo „ano“ třicet snoubeneckých párů. ˂BR˃
Hrad Svojanov prošel v posledních letech postupně velkou rekonstrukcí. Obnovy se dočkal jak hradní palác, vstupní empírová budova, dům zbrojnošů, tak i rozsáhlý hradní areál se zahradami, budovy v předhradí a gotické opevnění. Výletníci se na památku vracejí, aby zjistili, co se od jejich poslední návštěvy změnilo. Památka dělá dobré jméno svému majiteli. Od roku 1910 je jím město Polička.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2019 
19.05.2019
V půvabné krajině pod Orlickými horami najdeme dvě romantické údolní partie, už po staletí nazývané Modlivý důl. S tímto pojmenováním se na různých místech naší vlasti setkáme několikrát a téměř vždy jde o poněkud odlehlá a temná zákoutí, která v pobělohorské době náboženského útisku sloužila českým bratřím k modlitbám a tajným bohoslužbám. Ani dnes tyto poklidné partie nic neztratily ze svého poněkud tajemného půvabu a k mnohým směřují i turisticky značené cesty. Platí to i pro oba podorlické Modlivé doly v blízkosti Potštejna a Kunvaldu. ˂BR˃˂BR˃
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2019 
19.05.2019
Pardubický kraj od roku 2017 umožňuje Východočeské galerii významně rozšiřovat její sbírky. Zřídil pravidelný akviziční příspěvek, díky kterému může postupně doplňovat mezery ve sbírkách zejména od 80. let minulého století až do současnosti a budovat své sbírky systematicky i v budoucnu.˂BR˃
„Úlohou našich profesionálních kulturních institucí není jen péče o současné sbírky, ale také jejich další budování, jako svědectví o dnešní době pro příští generace. Rozšiřujeme tím společný majetek Pardubického kraje i naše kulturní bohatství, “ uvedl Roman Línek, 1. náměstek hejtmana pro majetek, investice a kulturu.˂BR˃˂BR˃
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2019 
19.05.2019
Pardubice jsou dnes devadesáti tisícové krajské město ležící na soutoku Labe a Chrudimky v Polabské nížině. Dodnes není zcela jasné, kde vlastně první osídlení v Pardubicích vzniklo, není ani jasné, jaký je původ jména Pardubice.
Historie osídlení Pardubic není nikterak prastará. Důvodem byl bažinatý terén, proto nebyla tato oblast vhodná k osídlení. Pozůstatky většího sídliště až z mezolitu byly odhaleny na jihu u hřbitovů a na severovýchodě nedaleko Labe u Hůrek. Na počátku neolitu území Pardubic pokrýval lužní prales, a nálezy z té doby jsou ze vzdálenějšího okolí zejména z vyšších poloh se sprašovými půdami směrem na Chrudim. Na hustší osídlení ukazují nálezy z doby kultury lidu vypíchané keramiky (kolem 4. tisíciletí před n.l.) na územní dnešních Pardubic v Trnové a blízkém okolí na jihu. Tehdy byl na severním svahu Kunětické hory dobýván štěpný porcelanit, který byl používán na nástroje místo vzácnějšího pazourku. Z té doby je nález asi krátkodobého tábora obchodníků s porcelanitem pod Hrčáky na levém břehu Labe u prastarého brodu. V labském náplavu Na Ležánkách a na druhé straně u Rosic byly nalezeny celé nádoby tzv. Lengyelského kulturního okruhu z konce neolitu. Nálezy naznačují, že tento lid pronikající od východu využíval vodních cest přes území dnešních Pardubic místo prastaré stezky, později zvané Trstenická přes Chrudim. Od poloviny 4. tisíciletí před n.l. jsou nálezy sidlišť kultury nálevkovitých pohárů v pískové duně v Doubracicích a ve sprašové půdě v Mikulovicích.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2019 
19.05.2019
Již roku 1512 vydal Vilém z Pernštejna nařízení, jak mají býti na noc zavírány dvě vstupní brány do města (Bílá a Zelená): „Odmykanie aby bylo, když na zámku na varhany trúbie“. Tyto trouby byly snad nadouvány vzduchem a troubeno bylo z věže Hláska na zámku. To měl být signál k tomu, že je čas zavřít vstupní brány do města. Brány do města měly být zavírány také v neděli v době oběda. Vlastní stráž u městských bran tvořili dva branští, každý u jedné ze vstupních bran do města. Od roku 1777 byl již branný pouze na Zelené bráně a v polovině 19. století přišla o svého strážce i Zelená brána.˂BR˃
Uvnitř města pak hlídkovali hlásní. Z počátku dva obcházeli město do půlnoci a druzí dva od půlnoci. V prvních letech se v této službě střídali sami měšťané a to bezplatně. Konšelé byli od této služby osvobozeni. Později si měšťané platili hlásné, kteří tuto činnost vykonávali za ně. Za hlásku jim sloužila jak Zelená tak Bílá brána.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2019 
19.05.2019
1. ÚVOD˂BR˃
Mám radost, že téma areálu Zámečku v Pardubičkách konečně po 30 letech začíná být předmětem zájmu širší veřejnosti.
Areál Zámeček má neuvěřitelnou historii dosahující svým významem globální, všelidské úrovne.
Navíc je jeho problematika též spojena se zelení, která je jedinou a nezastupitelnou složkou životního prostředí, která toto prostředí nenarušuje.
Řešit tento areál nekomplexně, nebo nevyužít co nejvíce jeho potenciál by bylo neodpustitelnou chybou. Jako pardubický urbanista a člověk bydlící delší dobu doslova na dohled od areálu Zámeček bych se rád podělil o pár zjištění z archivu map našeho atelieru. Budu rád, když některý z pamětníků má zjištění opraví nebo upřesní.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2019 
19.05.2019
O mlýnech v Týnci nad Labem se píše již roku 1306, kdy zdejší pán Jaroslav z Choltic dává oba břehy pod městečkem Týncem Hodkovi dědičně pro výsadní zařízení mlýnské o 2 kolech, aby za to platil půl hřivny z kola ročně, načež je vůbec vybavuje z pravomoci konšelské. Jiné prameny uvádějí, že z knížecích rukou dostaly se ve 12. století do majetku johanitů a počátkem 14. století klášteru sedleckému a roku 1339 opět jemu dovoluje král Jan, aby zřizoval si mlýny z té i oné strany řeky, co zřídí, buď osvobozeno veškeré berně. Kde však tyto mlýny byly a který z nich je Podměstský, těžko zjistit. V roce 1574 se u královské komory ucházel o mlýny. Jeden z nich byl Podměstský, Jan Libenický z Vrchovišť a na Libenicích. Pražský purkrabí sice souhlasil, ale hejtman na Pardubicích Jiřík Adlspach z Damstorfu roku 1578 píše komoře Království českého, že "k tomu, aby pan Libenický koupil i druhý mlýn, by souhlas neměl býti dán". V roce 1602 byl Podměstský mlýn již majetkem Týnce, neboť měl obecního nájemce, jímž byl mlynář Václav Jirásek. Patrně to nebyla dobrá volba, protože to byl člověk, který Týneckým k nevoli, pojezdům a škodám příčinu svým nepravdivým a jich na poctivosti se dotýkajícím mluvením dal. Za ty škody a outraty má jim v sobotu po Družebné neděli léta toho 1602 při zapsání této smlouvy 6 kop grošů českých složiti a k tomu povinen bude toho dne v šatlavě pardubské se postaviti a tím vězením za dva dni a noci vytrestán pro svou nešlechetnost býti."
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2019 
19.05.2019
Asi nejvýznamnějším výročím vztahujícím se k letošnímu roku, bude bezesporu na podzim třicáté výročí od Sametové revoluce. Této události se však budeme na stránkách Vlastivědných listů Pardubického kraje věnovat v samostatném článku na podzim. V letošním roce si však připomínáme také několik dalších kulatých výročí.˂BR˃Tak například 4. června roku 1639 začalo první švédské obléhání Pardubic ve třicetileté válce. Po neúspěšném 14denním obléhání Švédové odtáhli k Hradci Králové.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2019 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
