|
| |
|
Z historie  08. 10. 2007 18. června 1757 - letos tomu je právě 250 let. Po smrti Karla VI., otce Marie Terezie, nastalo soupeření okolních států v nárocích na území, dosud patřící k rakouské říši. Často se používá výraz "boj o rakouské dědictví". Okolní státy ještě za života Karla VI. sice uznaly následnictví ženy na rakouském trůně, ale po smrti vladaře si s ohledem na složité příbuzenské vztahy dělaly nároky na různé části monarchie. Měly to o to snazší, že Rakousko na začátku vlády Marie Terezie bylo hospodářsky a vojensky relativně velmi slabé.
Významným agresivním rivalem byl především pruský král Fridrich II. (manžel neteře manželky Karla VI. Elizabety Christiny), který si dělal mimo jiné územní nároky na hospodářsky významné Slezsko. Pruský král nelenil a vytáhl do boje, zabral Slezsko a část Čech. Cizí (ale i vlastní) vojska žila na účet jimi obsazeného území. Byli tu Prusové, Sasové a Francouzi. Jen například na kolínském panství se pro tyto vojáky vydalo od 1.10.1741 do 31.1.1742 40294 bochníků chleba po 2 librách, 4009 strychů (1 strych = 93 litrů) ječmene, 1570 strychů ovsa, 4609 otepí sena po 10 librách, 2099 otepí slámy, 224 sáhů dříví a také peněžní dávky. Země trpěla drancováním a byl nejvyšší čas vytlačit nepřátele ze země. V našem blízkém okolí došlo ke dvěma významným událostem.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2007  20. 07. 2007 V letošním roce tomu bude 65 let od provedení atentátu na zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě Reinharda Heydricha (27.5.1942) a jeho smrti 4. června 1942. Tyto události se bezprostředně a tragicky dotkly i Pardubic a okolí. Zejména dvě místa zůstanou navždy zapsána v paměti našeho národa. Obec Ležáky na Chrudimsku a pardubický Zámeček. A právě tato dvě místa připomíná sada pohlednic, které byly vydány v roce 1945 z popudu Svazu národní revoluce a při jejichž vydání se sešli dva lidé - Marie Horáková z Pardubic a Oldřich Vodseďálek z Vysokého nad Jizerou. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2007  26. 06. 2007 Josef Chrbolka z Mnětic u Pardubic čp. 37, spolubojovník parašutistů Frédy Bartoše, Jirky Potůčka "Tolara" a Josefa Valčíka. Popraven byl na Zámečku v Pardubicích dne 2.7.1942.
Josef Chrbolka z Mnětic čp. 37, náboženství českobratrské evangelické, svobodný, narozen 16.4.1912. Vojenskou službu absolvoval u 8. dragounského pluku ve Staré Boleslavi od roku 1935. Po roce byl na základě své žádosti převelen do Bohdanče.
Když jsem syna navštívila v Bohdanči, zavedl mě do jejich "Zátiší", kde byli důstojníci i poddůstojníci. Naproti nám u stolu seděl poručík Čeřenský z Pardubic, který se mě zeptal, zda by můj syn nezůstal na vojně, že by z něj byl správný voják. To samé mi řekl praporčík Holík.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2007  26. 06. 2007 Dne 20.6.1942 byli gestapem z Pardubic zatčeni: František Vaško, majitel lomu v Dachově, bytem v Pardubicích, ženatý, a Jindřich Vaško, narozen 15.10.1910 v Troubelicích na Moravě, správce uvedeného lomu v Dachově, bytem v Dachově čp. 68, ženatý.
V sobotu dne 20.6.1942 přijelo auto z Pardubic s gestapáky na obecní úřad do Miřetic, vyzvalo starostu obce, aby s nimi šel. Vedli ho k bytu správce Jindřicha Vaško, důstojníka československé armády. Ten ale nebyl doma, protože odešel do lomu. Gestapáci odešli tedy se starostou do lomu a tam mu nařídili, aby pana Vaško vyvolal. Správce byl nad jámou, gestapáci mu podali ruku a zatkli ho. Vaško byl naložen do auta a podle svědectví dělníků byl za ruce uvázán ke dnu auta. Paní Vašková byla u rodičů, takže ho vůbec nespatřila. Nebyla zatčena, protože očekávala rodinu.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2007  26. 06. 2007 Marie Lacinová, choť četnického strážmistra ve Svítkově vypověděla o své přítelkyni Marii Paloušové, choti továrníka Ing. Alvína Palouše, která byla popravena se svým manželem 2.7.1942 v Pardubicích na Zámečku:
Moje přítelkyně Marie Paloušová (za svobodna Vodhánělová, narozena 1897, otec byl řídící učitel v Loukově
u Semil) mne navštěvovala ve Svítkově na četnické stanici několikrát za týden. Dlouho byla i se svým manželem veliká vlastenka, dlouho jsem o tom neměla sebemenší tušení. Rok 1942, obzvlášť atentát na Heydricha a následné období uvolnilo její tajemné mlčení a snad jako by si potřebovala ulevit, mi něco prozradila. Nikdy však neprozradila žádná jména osob.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2007  12. 06. 2007 V úterý 1.7.1942 jsem šla okolo 18. hodiny ze sušení sena z obory Oplatil. Ve Stéblové jsem se schovala do střážního domku před deštěm, kde byl přítomen pan Kalous ze Živanic, který byl ve službě a také paní S. (jméno nečitelné, snad Svermová). Před deštěm se přišel schovat také pan Florián, který bydlel vedle strážního domku.
Společně jsme pak zahlédli muže, který se k nám blížil z hostince pana Machače, kde byl schovaný před deštěm. Byla na něm poznat těžká chůze, jako na člověku upracovaném. Šel s hráběmi a když jsem se ho ptala, proč jde jako na špendlíkách, odpověděl, že má nohy samý puchýř. Nebylo divu, když na sobě měl dámské plátěné polobotky, ve kterých měl hnědé punčochy, pumpky a tmavý kabát. Vlasy měl tmavé, sko-ro černé sčesané dozadu, pleť hnědou, oči tmavé. Působil dojmem vylekaného a zničeného člověka. Když k nám přišel, ptal se, kdy jede vlak do Pardubic. Dozvěděla jsem se od něj, že cestuje do Černé za Bory.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2007  12. 06. 2007 Do učení k p. Jindřichu Švandovi jsem nastoupil 1. září 1940. Byl mým rodákem z Pusté Rybné
u Poličky. V polovině dubna přišel do mlýna parašutista Tolar - Potůček, který se vydával za učitele z Pardubiček a měl legitimaci. Tolar hovořil anglicky, francouzsky, německy a česky. Byl jsem upozorněn Jindřichem Švandou, že se jedná o parašutistu. Dříve bydlel u pana F. Svobody v Miřeticích, čp. 58.
Poslouchal se každý den zahraniční rozhlas na nepřihlášené rádio p. J. Šťulíka 2 - švagra mlynáře.
Tolar často dojížděl do Pardubic a já jsem s ním často jezdil a nosil mu různé součástky k vysílačce. Vysílačka, která byla dovezena asi dva týdny před vypálením obce, byla ukryta v lomu Hluboká, který patřil panu Vaškovi. Týden se vysílalo, načež byla schována do stodoly pro poruchu. Po třech dnech byla v noci ze 17. na 18. června 1942 odvezena pravděpodobně do Pardubic.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2007 12. 06. 2007 Dne 20. března 1942 přivedl k nám Ing. Jánský1, ředitel pardubického velkostatku "Jirku"2 a druhého dne nato přivezl pan Hebký vysílačku - přímo do našeho bytu. Vysílačka byla umístěna v domě číslo 148 v místnosti výzkumné rybářské stanice. Vysílačka tam zůstala až do 4. dubna 1942. Jirka vysílačku sám obsluhoval. Bydlel a stravoval se u nás. Docházel sem do těchto místností Ing. Jánský a pan hoteliér pardubické Veselky Arnošt Košťál. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2007  12. 06. 2007 Dne 28.12.1941, před půlnocí ke mně do mého domu v Mikulovicích čp. 75 přivedl Adolf Švadlenka, též bytem v Mikulovicích, parašutistu Josefa Valčíka a žádal okamžité přivezení vysílačky, padáků a dalších věcí od Městce Králové. Vše jsem okamžitě zařídil.
31.12.1941 byla vysílačka u pana učitele Janáčka v Pardubicích a přijímačka u mne.
1.1.1942 přišel Fréda Bartoš, který třetímu - Procházkovi - dal na tři dny dovolenou za účelem návštěvy otce v Plzni.
Do tří dnů byly vysílačky odvezeny do lomu bratří Vaškových u Ležáků, čímž začíná pětiměsíční práce proti nacistické bestii.
Dne 17.6.1942 začíná zatýkání starosty a tří dalších v Opatovicích nad Labem.
Dne 20.6.1942 bratři Vaškové1, paní učitelka Malá2
a týž den pan Pištora3, Šorm4, bratři Tycové5, Hladěna6 s paní, MUDr. Bartoň7 s paní, JUDr. Žváček8 s paní, hoteliér Košťál9, učitelka Junková10 s matkou, učitel Janáček11 s paní a celá řada dalších.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2007  24. 05. 2007 Období svícení petrolejem je již u mnohých z nás pouze ve vzpomínkách. Zatímco elektrické osvětlení bylo ve městech běžné již v první polovině 20. století, na venkově se mnohde ještě po skončení druhé světové války svítilo petrolejem.
Petrolej se musel vyrobit a rozvést, odměřit a prodat. Výrobu petroleje pro východočeskou oblast zajišťovala "Petrolka v Pardubicích", nynější závod Paramo, a.s., který kromě výroby prováděl i rozvoz i odměřování na litry v koloniálech. Celý tento proces měl svůj kolorit. Představoval kromě potřebné techniky pár silných koní, které vyžadovaly krmení a napájení.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2007 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
