|
| |
|
Chrudimsko a Hlinecko Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15  18.12.2012 Areál kapucínského kláštera
v Chrudimi se dočkal po dlouhé
době rehabilitace klášterního
kostela a klášterní zahrady.
Kapucínský klášter v Chrudimi byl založen
za podpory císařovny Eleonory,
manželky Ferdinanda III. a matky Leopolda
I. a dalších dárců, mezi nimiž byla
i chrudimská obec, která nakonec zůstala
vlastníkem kláštera. Příchod kapucínů do
Chrudimi nebyl jednoduchý a není bez zajímavosti,
že jejich pobyt ve Vídni souvisí
se zřízením známého pohřebiště vládnoucího
rodu Habsburků. Kapucíni patří k žebravým řádům, jejichž řehole úmyslně navozovala strohou atmosféru původních klášterů sv. Františka z Assisi. Klášterní kostel sv. Josefa v Chrudimi má tradičně vysunutou polohu, byl vysvěcen v r. 1665 a nově je využit pro zdařilou expozici barokních soch z východních Čech. Můžete se tu setkat s díly Jana Pavla Čechpauera usazeného v Chrudimi, jednoho z autorů sloupu Proměnění Páně na Resselově náměstí v Chrudimi, Jana Alberta Devotyho,od něhož jsou sochy např. v Dašicích, Heřmanově Městci, Hrochově Týnci a v Pardubicích. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2012  6.06.2012 Dne 27. 9. 2007 byl v místní části města Nasavrky
v Libáni (okres Chrudim) odhalen pomníček
k uctění památky významného českého skladatele
19. století Zdeňka Fibicha. Informační deska
připomíná i celý rod Fibichů, kteří zde byli
zaměstnáni ve službách Auerspergů.
Zdeněk Fibich se narodil ve všebořické
myslivně (21. 12. 1850) v rodině auersperského
lesního rady Jana Fibicha (1819–
1882). Ten byl jedním z deseti dětí Josefa
Fibicha (1778–1839), který působil jako
přednosta lesního úřadu v Libáni u Nasavrk
a jehož většina synů a dcer byla spojena
s lesnickým povoláním.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012  6.06.2012 V letošním roce se hned několik železničních
tratí na území Pardubického kraje
dožívá sto třiceti let. Jako první si představíme
dráhu z Čáslavi do Třemošnice.
Druhá polovina sedmdesátých let a zejména
osmdesátá léta 19. století byla spojena
s výstavbou mnoha místních drah, které
souvisely se vznikem a rozvojem průmyslu
i v malých městech. Vznik podporoval
Zemský výbor království Českého fi nanční
podporou nově vznikajících, zpravidla
krátkých tratí, které odbočovaly z tratí
hlavních. U zrodu námi popisované dráhy
stála rakouská společnost místních drah
OLEG (Osterreichische Localeisenbahn
Gesellschaft). Ke stavbě místních drah
v okrese Čáslav byly vydány vyhlášky: číslo
41 říšského zákoníku ze dne 9. 3. 1880 a vyhláška rakouského ministerstva obchodu
pro trať Čáslav-Závratec s odbočkou
Skovice–Vrdy–Bučice a číslo 102 říšského
zákoníku ze dne 30. 7. 1881 pro trať Čáslav
– Močovice. Pro stavbu tratí byla vybrána
společnost podnikatelů Schön – Wessely.
Několik dnů po vydání koncese začalo
vyměřování a výkup pozemků. Vzhledem
k příznivým geografi ckým podmínkám
se dařilo stavět poměrně rychle. A to už
z toho důvodu, že trasa obcházela místa,
kde by bylo nutné stavět tunely, zářezy či
velké mosty. Bylo však snahou přizpůsobit
profi l tratě co nejblíže terénu i za cenu
větší vzdálenosti. Protože se nebudoval jen
jeden úsek, je vhodné připomenout jednotlivé
segmenty a jejich časovou posloupnost.
První zprovozněnou částí se stala dráha
Čáslav–Žleby dne 4. 12. 1880, a to včetně
odbočky Skovice–Vrdy–Bučice. Pokračování
ze Žlebů do Třemošnice bylo uvedeno do
provozu 14. 2. 1882. Kromě výše uvedeného
vycházela z Čáslavi ještě 4 km dlouhá
a dnes už téměř zapomenutá lokálka do
Močovic, která zahájila provoz dne 30. 10.
1882. Po celou dobu své existence sloužila
téměř výhradně nákladní dopravě močovického
cukrovaru.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012  6.06.2012 Železné hory a blízké okolí jsou z geologického hlediska
jedním z nejzajímavějších území v České republice.
Této výjimečnosti se snaží využít Geopark Železné
hory, který byl zřízen na ploše 777,5 km2. Co je ale geopark? Jedná se o geologicky cenné území, kde jsou ve spolupráci s místními obyvateli a organizacemi (státními, neziskovými i soukromými) rozvíjeny aktivity na podporu rozvoje oblasti a podporu návštěvnosti a vzdělanosti. Vedle geologických objektů a jevů jsou důležité i další zajímavosti, jako jsou kulturní a ekologické fenomény, archeologické a historické památky. Nejedná se o území, které by nějakým způsobem omezovalo lidskou činnost vyjma oblastí, které již mají nějaký ochranný status (CHKO, přírodní památky, přírodní rezervace apod.). Geopark spojuje propagaci geologického dědictví s regionálním rozvojem a vhodným způsobem seznamuje veřejnost s geologickými procesy, významem přírodních zdrojů a jejich využitím v hospodářské a kulturní historii. Pro turistu znamená geopark rozšíření možností, kam jít a co nového navštívit. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012  5.04.2012 Na okraji Železných hor nedaleko Třemošnice se nachází zřícenina
hradu Lichnice. Ten byl postaven okolo roku 1250. Dodnes
však není zcela jisté přesné založení hradu, jehož původní název byl
Lichtenburk. Není jisté, zda to byl hrad královský nebo šlechtický.
Na stavbu kamenného hradu měl v tehdejší době peníze pouze král,
proto šlechtického založení bylo málo hradů. Jisté je to, že Lichnice
byla ochranným (župním) hradem Čáslavského kraje.
Půdorys hradního areálu tvoří trojúhelníkový
tvar, podobně jako například
Křivoklát. Lichnice byla hradem s obvodovou
zástavbou, což znamená, že hradní
palác se nacházel po obvodu, uprostřed
bylo volné nádvoří. Tehdy ve 13. století se
tímto stylem stavěly pouze královské hrady.
Tím, kdo nechal hrad tedy postavit,
mohl být například Václav I. Je však také
možné, že si hrad nechal postavit Smil ze
Žitavy. První písemná zmínka o Lichnici
pochází z roku 1251. Hradní palác se v případě Lichnice nacházel na jihovýchodní straně. Jeho stěna po opravách na sklonku 16. století dosahovala 7 metrů šířky, aby odolávala i metacím strojům. Hradní palác byl od nádvoří oddělen menším hradním příkopem. Na východní straně stávala vstupní brána s padacím mostem, po straně byly vchody do parkánů. Hrad byl ze dvou stran obehnán parkánovou zdí. Dnes je patrná již pouze první hradní stěna, ta parkánová se dodnes nedochovala. Při třetí straně trojúhelníkového půdorysu byl příkrý sráz do Lovětínské rokle, tudíž masivní opevnění nebylo z této strany třeba. Do hradební zdi byla vklíněná válcovitá věž o průměru 12 metrů. Vnitřní světlost této věže byla 6,5 metrů. Jejím smyslem byla obrana vstupní brány s padacím mostem. V pozdějších dobách měla věž i bytový účel. Jako další opevňovací článek byl v pohusitských dobách před hrad předsunut barbakán. Ten zvýšil nedobytnost hradu. A právě na Lichnici je barbakán ojediněle zachovalý. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2011  5.02.2012 Nasavrky mají již od roku 1991 jednu zajímavou
přírodní památku. Je jí park zvaný Kaštanka. Jedná
se o sad kaštanovníku jedlého čítající 138 stromů,
přičemž jenstarší exemplář „Knížák“ byl vysazen
již roku 1776.Park má rozlohu téměř 2 hektary a nechal jej vysázet roku 1774 Jan Adam Auersperg. Jedná se nyní o nejvýše položený soubor jedlých kaštanů ve střední Evropě. Jeho největší stromy mají obvod kmene 637 cm a 573 cm. Kaštanovníky mají výšku do 25 metrů a průměr koruny okolo 13–15 metrů. Na některých stromech je patrný různý přístup k jejich ošetření. V minulosti bylo například používáno vyzdívání, což se po letech ukázalo jako metoda zcela nevhodná. Současný způsob konzervace spočívá ve vyčištění dutiny, prořezávání suchých větví a použití nástřiků proti houbám. Dutiny stromů se dále zastřešují proti vnikání vody a ponechávají se volně větratelné. Toho využívají ptáci, kteří v dutinách takto ošetřených stromů hnízdí, největším z nich je puštík obecný. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2011  17.08.2011 byly zapsány do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva. Rozhodl o tom Mezivládní výbor UNESCO na svém zasedání v Nairobi v listopadu roku 2010. Bylo tak završeno dlouhodobé úsilí Ministerstva kultury, Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici a Souboru lidových staveb Vysočina. Masopustní obchůzky a masky na Hlinecku se staly součástí světového kulturního dědictví pro svoji jedinečnost, která spočívá především v dodržování tradičního charakteru obyčeje. Rozpustilé obchůzky maskovaných postav na konci období masopustu patří k nejvýraznějším výročním obyčejům nejen v České republice, ale i ve všech okolních státech Střední Evropy. Souslovím masopustní obyčeje označujeme dynamický soubor jevů a dění, vyjádřených specifickými postupy a prostředky, tj. maskou, tancem, popřípadě zpěvem, dalšími hlasovými projevy (výkřiky), využitím rekvizit a dílčími divadelními výstupy provozovanými v několika rovinách. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011  17.08.2011 Přestože se v Chrudimi cukr už 55 let nevaří, areál zdejšího cukrovaru se v podstatě dochoval dodnes. Jeho budovy jsou navíc příkladem zdařilé konverze historického průmyslového objektu. Více než 140 let historie této chrudimské továrny je námětem následující stati.
Po válce rakousko - pruské v roce 1866 se Chrudim poměrně rychle vzpamatovávala z následků válečných událostí. Ty sem dolehly bezprostředně po prohrané bitvě u Hradce Králové
3. července 1866. Jednak formou pruské okupace, jednak epidemií tyfu. Po odchodu pruských vojsk a podzimní návštěvě císaře Františka Josefa I. se stalo i Chrudimsko příjemcem státní podpory určené válkou postiženým krajům. Ovšem již v únoru 1867 se skupina podnikavých občanů sešla za účelem ustavení výboru pro výstavbu cukrovaru. Výbor byl třicetišestičlenný a na jeho vzniku se podíleli především Josef Klimeš (starosta), František Wiesner (majitel strojírny), Václav Salášek (statkář), Jos. Borovec st., Matěj Havelka, František Mareš, JUDr. Karel Roth a Matěj Štěpánek. Možnost nákupu akcií byla inzerována v tisku a začalo se pracovat na stanovách společnosti. Byl vytipován vhodný pozemek severovýchodně od Chrudimi a 10. března 1867 se sešla první valná hromada akcionářů. Na ní byl blíže představen záměr stavby a také stanoveno, že akcionář má povinnost dodat 300 centů cukrové řepy na každou akcii. Na další valné hromadě v neděli 24.března 1867 byly schváleny stanovy společnosti a také bylo prozíravě přijato doporučení továrníka Daňka zřídit v cukrovaru difuzi nikoli lisování šťávy z řepy.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011  08. 05. 2011 Česko dosud v soupisu nehmotného světového kulturního dědictví UNESCO zastupoval pouze tanec ze Slovácka - tzv. verbuňk. Na seznam jsou zařazovány tradice, kterým hrozí úpadek či zánik a které skupina obyvatel pokládá za součást svého kulturního dědictví. O padesátce nových kandidatur z celého světa rozhodoval v listopadu v keňské metropoli Nairobi mezivládní výbor UNESCO pro nehmotné kulturní dědictví. Mezi nově schválené projekty nyní patří například španělská hudební a taneční kultura flamenco, francouzská gastronomie či tradiční čínská medicína.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010  20. 10. 2010 Počátky organizovaného provozování létání v Čechách První pokusy organizovaně provozovat létání na na českém území se datují do roku 1909 kdy advokát Petřík, Rudolf Gemář a Gustav Herschman odeslali Místodržitelství v Praze ke schválení stanovy připravovaného spolku Český Aeroklub. Další pokusy organizovaně provozovat létání na na českém území se datují v období konce roku 1913 a počátku roku 1914 a to když se 1.10.1913 v Praze uskutečnila schůzka kroužku přátel aviatiky, aby se pak 7. 1. 1914 uskutečnila ustanovující valná hromada českého aviatického klubu v království českém se sídlem v Praze. Český aviatický klub lze tak považovat za první organizaci zabývající se provozováním civilního letectví na našem území. Klub bohužel vznikl krátce před vypuknutím první světové války a nemohl tak plně rozvinout svoji činnost. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2010 Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
