|
| |
|
Zrušení nevolnictví - 225 let
24. 05. 2007 Dnes se v tomto malém historickém okénku (když se ale zamyslíme-tak ono to není zase tak dávno!) přesuneme do dob vlády Marie Terezie a jejího syna Josefa II., nejprve v roli spoluvládce, později již jako císaře. Začátky těchto tehdy důležitých změn můžeme hledat v době selských bouří, z nichž nám nejbližší událostí jsou srážky poddaných v Chlumci nad Cidlinou ve dnech 23. a 26. března 1775, konec pak přinesl až revoluční rok 1848, kdy byly odstraněny robotní povinnosti úplně. O co vlastně šlo? Poddaní byli zatěžování robotou v takové míře, že jim nezbývalo sil a času na obdělání vlastních polí. Žili tak pod existenčním minimem. Bylo to zaviněno nejen "shora", ale také často svévolí majitelů panství. Rozhodné změny prosazoval Josef II, který byl při své inspekční cestě do Čech v roce 1775 ohromen špatným zdravotním stavem mladých lidí. A tak původní smysl jeho cesty - prozkoumat podmínky při odvodech na vojnu, nabyl ještě dalšího rozměru. Marie Terezie tehdy uvažovala i o zrušení nevolnictví. Narazila však na tuhý odpor českých stavů, které nechtěly žádné změny v otáz-ce robot připustit. Byly i proti požadavku panovnice, aby byl vládě předložen soupis povinností poddaných. Marie Terezie totiž rozhodla, že majitelé panství se mají se svými poddanými dohodnout na rozsahu robot. Naše šlechta se však vymlouvala na lenost a nezájem svých podda-ných!!! Tuto diskusi panovnice však docela rázně, dnes bychom řekli "ustřihla" a vydala 13. srpna 1775 bez konzultace s českými stavy Robotní patent. Ten rozdělil robotující sedláky do 11 tříd podle výše daní (tehdy se jim říkalo kontribuce) a podle velikosti hospodářství. To bylo významné opatření, týkající se lidových vrstev obyvatel-stva a bylo první svého druhu v Evropě. Pro výběr daně bylo obyvatelstvo rozděleno takto: - jednotkou byl jeden "osedlý", t.j. dobře si stojící sedlák, který robotoval s potahem a osíval minimálně polovinu svých polí a rovnal se čtyřem chalupníkům - měšťané byli považováni za jednoho "osedlého" - chalupník byl usedlík s chalupou a maximálně 6 hektary polí - domkář a baráčník měli jen chalupu bez polí - podruh byl ten, kdo bydlel v nájemném bytě, neměl chalupu ani pole a živil se jen prací svých rukou. Podle tohoto rozdělení na základě majetku byla stanovována výše robotních povinností, tak např.: - sedláci platící 42 zlatých 45 krejcarů kontribuce ročně měli nejvyšší robotu - 3 dny v týdnu se čtyřmi kusy dobytka - chalupník musel robotovat 3 dny v týdnu s jedním kusem dobytka a platil v roce 1773 14 zlatých a 15 krejcarů kontribuce - podruhové konali robotu nejnižší - pěší robotu 13 dní za rok. Délka robotního dne byla tehdy 8 h v zimě a 12 hodin v létě. Je zajímavé, že byly přípustné roboty i vyšší, ale musely být zvláště placeny (že by "přesčas"?). Robotní patent také omezil "daleké fůry", což byla nákladní doprava panského zboží do vzdálených míst. Byla omezena na 300 km ročně. Výhodou byla také možnost, aby si poddaný rozhodl, zda bude robotovat postaru, nebo podle nového patentu, a to v závislosti na tom, co je pro něho výhodnější. Všechny tyto novoty však venkovskému lidu nesplnily očekávání, která od panovníka očekával. Následoval pak pokus o první pozemkovou reformu, kterou prováděl dvorní rada František Antonín Raab. Ten prosadil v roce 1775 rozdělení velkostatkářské půdy po zrušeném jezuitském řádu rolníkům, kteří místo roboty odváděli "nájem" v penězích a v naturáliích. To uvolnilo pouta nevolnické závislosti. Došlo k tomu jen na bývalých jezuitských statcích, ostatní vrchnost se tomu bránila a panovnice se neodvažovala je k tomu donutit. Císařovna Marie Terezie zemřela 29. listopadu 1780 ve věku 63 a půl roku a císař Josef II. vydal 1. listopadu 1781 Patent o zrušení nevolnictví. Od té doby se mohli poddaní stěhovat bez souhlasu vrchnosti, aniž by byli pronásledováni jako "uprchlá čeleď", mohli se bez pan-ského svolení ženit a dávat své děti na řemeslo nebo na studie. Od této významné události loni uplynulo 225 let. Nejen však od této. Také Toleranční patent je z roku 1781 a slavil loni tedy rovněž 225 let od svého vzniku. Tímto patentem skončila doba "temna" na poli náboženství a třebaže náboženství katolické mělo i nadále svou prioritu, byly uznány i víry, dříve pronásledované. Osoba císaře Josefa II. ( *13.3.1741 - + 20.2.1790) je velmi zajímavá. Za 10 let své vlády vydal neuvěřitelné množství 6.000 výnosů, patentů a nařízení. Pracoval i 18 hodin denně, sjezdil celou monarchii, oficiálně i inkognito jako hrabě Falkenstein, fáral do dolů, navštěvoval chudobince, oral na poli a všestranně se snažil poznat život prostého lidu monarchie. A že se tak stával mnohým vlivným osobám nepohodlným, je nasnadě. Zemřel na následky přepracování, všemi opuštěn. Ani Vídeň nehodlala upustit v době jeho smrti od masopustního veselí a v Uhrách přivítali jeho odchod s jásotem. Prostý lid si kvality tohoto vladaře začal uvědomovat až s nástupem Metternichova absolutismu. Svým způsobem vlády Josef II. možná i předběhl svou dobu, dobu na rozhraní feudalismu a nastupujícího kapitalismu. Prameny: Jana Janusová a Otakar Káňa: Její Veličenstvo Marie Terezie, MF 1987 Internet Autor: ing. Robert Chutic Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2007 Předchozí článek: Poličské muzeum v novém kabátu Následující článek: Když se svítilo petrolejem Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
