|
| |
|
Zřícenina hradu Lanšperk
18.04.2024 Lanšperk je nevelkou bývalou obcí, od roku 1976 částí Dolní Dobrouče, která se nachází 5 km severovýchodním směrem od Ústí nad Orlicí nad levým břehem Tiché Orlice pod stejnojmennými zříceninami hradu. Královský hrad se začal tyčit nad středověkou krajinou kolem poloviny 13. století. V písemných pramenech je hrad poprvé zaznamenán v roce 1285 a jeho podhradí „městečko Budy pod zámkem“ v roce 1544. Obec s názvem Lanšperk se začíná používat na počátku 18. století. Na ministerstvu vnitra dostali komunisté v roce 1948 dokonce nápad, aby se Lanšperk přejmenoval na „Budy nad Orlicí“. Představitelé místního národního výboru a dalších institucí měli kupodivu více rozumu a ke změně názvu nedošlo. Jiné obce a města takové štěstí neměly. Stavitel k založení hradu zvolil výraznou skálu – „horu země královské“ – ukončující plochý a široký ostroh, který byl s okolním terénem spojený jen úzkou šíjí. Ta byla následně přerušena dvěma hradními příkopy. Vlastní jádro o nepravidelném půdorysu obklopovala mohutná opuková zeď a k ní byly zevnitř přistavěny obytné budovy včetně hradního podsklepeného trojprostorového paláce. Přístupovou severní cestu hlídala před vlastním hradem bašta. Lanšperk patří mezi nejstarší hrady s plášťovou zdí v Čechách a je spojen s aktivitami tzv. druhé německé kolonizace v povodí Orlic. Lokátory lanšperského kraje byli z vůle českého krále Přemysla Otakara II. páni z Drnholce. Lanšperk se stal správním centrem dvou okrsků. Jeden byl reprezentován Českou Třebovou a Ústím nad Orlicí a druhý okrsek Lanškrounem, k němuž patřilo Jablonné nad Orlicí. Vládu lanšperskému hradu nad lanšperským a lanškrounským panstvím převzala vrchnost z pohodlnějšího sídla lanškrounského zámku defi nitivně v 16. století. Hrad s jeho rozsáhlým panstvím byl majetkem českých králů, v držení zbraslavských cisterciáků i zbožím mocných rodů Českého království - Kostků z Postupic, Pernštejnů, Hrzánů z Harasova a Lichtenštejnů. V roce 1850 se vesnička Lanšperk stala samostatnou samosprávnou obcí. Její součástí byla také přímo sousedící vesnička Václavov, vzniklá z poplužního dvora, a její osada Jankovice (od roku 1948 přejmenována na Václavov a od roku 1978 patřící do katastru Černovír, a tím součástí města Ústí nad Orlicí). Zajímavostí je, že na protilehlém ostrohu nad lanšperskou železniční zastávkou byla archeologickým výzkumem potvrzena dlouhodobě předpokládaná bývalá osídlená a opevněná lokalita, pravděpodobně z přelomu 13. a 14. století. Rozpadání lanšperské zříceniny, jak se nám dochovala do dnešních dnů, se snažil zastavit koncem první poloviny 40. let 20. století Sbor pro záchranu hradu Lanšperka v Ústí nad Orlicí, který byl ustaven při Klubu českých turistů. Rok 1945 práce zastavil. Pokračovaly až v průběhu roku 1953. Komunisté však podobné aktivity zlikvidovali. Myšlenka pokusit se znovu o základní záchranu hradní zříceniny uzrála až v době znovu nabyté občanské svobody v roce 1992, když byl Sbor pro záchranu hradu Lanšperka zaregistrován jako nově vzniklé občanské sdružení. Přes všechna úskalí existuje spolek do současnosti a s novým korektním vedením obce Dolní Dobrouče nachází pochopení a možnou podporu u představitelů Pardubického kraje. V průběhu 30 let se podařilo zakonzervovat hlavní plášťovou hradbu a torza hradeb jádra hradu. Zbývá zajistit hradní palác s dochovanou sklepní místností s jedinečnou pozdně románskou či raně gotickou valenou klenbou. V roce 2007 byla do severovýchodního nároží instalována vyhlídková plošina, a to ne zcela dle návrhu Ing. arch. Jana Klimeše z ateliéru Zelený dům Pardubice, jako součást projektu Regionu Orlicko -Třebovska. Zmíněný region realizoval údolím řeky Tiché Orlice velmi oceňovanou a využívanou cyklostezku mezi Ústím nad Orlicí a Letohradem. Druhou dominantou Lanšperké vesničky je, na hradu protilehlé severovýchodní vyvýšenině, kaple Nanebevzetí Blahoslavené Panny Marie. Prosadit ojedinělou novogotickou krásku v malé obci nebylo jednoduché. Plán Svatoplukovi rytíři z Neumannů zadal a stavbu výrazně dotoval Johann II. z Lichtenštejna, majitel lanšperského a lanškrounského velkostatku. Byla postavena na místě, kde „Hospodinu se zalíbilo“ stavitelem Ondřejem Seifertem z Lanškrouna pod dohledem zmíněného knížecího architekta, správce velkostatku Vojtěcha Kölbla rytíře z Geysingu a knížecího inženýra Emila Kricka. Základní kámen obecní stavby byl položen 25. července 1897. Stavěla se z pískovce, který místní těžili přímo pod ní. V pondělí 18. července 1898 lanšperskou kapli posvětil královéhradecký biskup Jan Nepomuk Brynych. Kolaudována byla počátkem roku 1900. Stala se tak nedílnou součástí života místních obyvatel a nepřehlédnutelnou ozdobou celé okolní krajiny s překrásným výhledem na Žambersko, okolí Letohradu, na Králický Sněžník, Suchý vrch s rozhlednou a v zimě třeba i na osvícenou sjezdovku v Čenkovicích. Lipová alej císaře Františka Josefa I., která do současnosti lemuje cestu z kaple k místnímu hřbitovu, byla vysazována postupně do roku 1908. Oslavovala padesátileté panování Jeho Veličenstva. Lanšperská kaple by nestála, nebýt velkorysé štědrosti lichtenštejnského knížete Johanna II., příspěvku císaře Františka Josefa I. a darů lanšperských obyvatel. Lichtenštejnům vděčí za dominantu nejen Lanšperk, ale také mnohá další místa lanšperského a lanškrounského panství včetně města Ústí nad Orlicí. Mezi největší novodobé dary kapli od příznivců aktivit bývalého občanského Sdružení pro kapli a boží muka Lanšperk za posledních 25 let patří ojedinělá Křížová cesta. Jejím autorem je výrazný výtvarník z Pardubic Adolf Lachman. Poledne a klekání oznamuje zvon „Maria“ od zvonařského mistra Petra Rudolfa Manouška dle návrhu sochařky Květy Manouškové. Romantickou hru stínů a světla předvádí exteriérové nasvícení. U místního hřbitova je k vidění restaurovaný Kříž vzkříšení. Stranou by neměl zůstat polní kříž sv. Václava na nedaleké Kopanině, který je připomínkou válečných událostí roku 1866. Žel, v nedávné době nepatřičně a nesmyslně znehodnocován lidovou náboženskou tvořivostí. Ani Lanšperku a nedalekému Žampachu a jejich okolí se nevyhýbají tzv. hledači pokladů s detektory kovů, ani různí zloději. Mezi největší ztráty patří krádež barokní sochy sv. Václava, která stávala od roku 1749 na hranicích tří historických katastrů u mostu přes řeku Tichou Orlici pod Lanšperkem. Předběhli tak její opravu i neoprávněné a hloupé snahy o její přemístění. Přes všechny těžkosti se na Orlickoústecku daří zachovávat díla našich předků, navracet jim úctu a chránit přírodní krásy. Nejen lanšperská krajina, ale celý kraj kolem Tiché Orlice, od Červené Vody přes Králíky, Jablonné nad Orlicí, Letohrad, Ústí nad Orlicí, Brandýs nad Orlicí a Choceň, má návštěvníkům co nabídnout.
Autor: Radim Dušek Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2023 Předchozí článek: Na odvrácenéstraně Sněžníku Následující článek: Běla Dlouhá (1879-1950) – pozapomenutá spisovatelka ze Sezemic Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
