Sdružení přátel Pardubického kraje

Vynálezce ing. Jindřich Ressel (1829-1884), čestný občan Chrudimě


16.01.2024 Ing. Jindřich Ressel byl synem vynálezce lodního šroubu Josefa Ressla (1793-1857) z manželství s Terezií Kasteličovou (1802-1872). Narodil se 9. července 1829 v Terstu. Po studiích na Akademii krásných umění v Benátkách byl zaměstnán v Terstu ve strojírně a krátce i u rakouského námořnictva. Na přelomu 50. a 60. let 19. století se roku 1859 oženil s Marií Mummlovou (1841-1913), jež mu roku 1868 porodila dceru Adélu (+1883). Již roku 1876 bylo však manželství rozvedeno. V době sňatku (1859) byl Jindřich Ressel zaměstnán ve Vídni v továrně na výrobu lokomotiv a ve Štýrském Hradci (Graz) v továrně na klíh. Definitivně se však Jindřich usadil ve Vídni, kde se mohl v klidu věnovat své činnosti vynálezce.
Roku 1872 sestrojil „velmi přesný model vzdušné parolodi“ (V. Rypl). Svůj projekt si dal roku 1871 patentovat (pod č.j. 19464/1716 ze dne 31.12.1871). Vzdušná paroloď byla balonem (steroidem z měděného či mosazného plechu) naplňována vodní parou (napětí 1 atmosféra). Jeho stoupací síla byla tedy podle V. Rypla jen o 5% menší (nižší) při naplnění uhlovodíkem. Pod balonem chtěl Ressel v okrouhlé kovové lodici umístit parní stroj o 5 HP, jakož i kompresní pumpu, jež by v recipientu zhušťovala vzduch tlakem, jenž by se rovnal 14,5 cm sloupce rtuti. Z tohoto recipientu měl být hnán vzduch do dutých komor 2 Althanových kol. Tak by se „odstředivá kola“, jak jim říkal Jindřich Ressel, uváděla do rotace i do postupného letu. Kolo nad balonem mělo celá aparát zvedat, menší kolo jej mělo hnát vodorovně.

Ressel zamýšlel toto horizontální kolo nahradit vratným šroubem (něm. Steuerschraube), patentovaným roku 1864 (č.j. 9834/915 z 22.7.1864). Tím by se obě kormidla pro pohyb vzducholodi vpravo či vlevo stala zbytečnými. Pára měla být svedena do velkého kondenzátoru, jímž byl velký kovový balon, a odtud zkapalněna zpět do parního stroje. Roku 1872 vyhotovil dvorní mechanik W.J.Manek model Resslovy vzdušné parolodi z měděného plechu (viz foto). Model byl vystaven roku 1888 ve Vídni na Aeronautické výstavě. K vlastnímu sestrojení balonu Resslem a experimentům s ním nedošlo, protože mecenáš (sponzor) bankéř L. Spiringer od smlouvy odstoupil a pak dokonce zvítězil v soudním procesu nad vynálezcem, jenž jej zažaloval.
Již Jindřichův otec Josef Ressel chtěl roku 1842 využít šroubu k řízení vzducholodí pomocí hnací síly elektřiny, ale jeho myšlenka byla realizována až roku 1884 ve Francii, kdy Ch. Renard v 7 plavbách na vodě se pětkrát vrátil do Calais, odkud vyplul, Autorství vynálezu vrtule bylo přiznáno Josefu Resslovi v italském časopise „Gazetta Piemontese“ z 23.3.1889 v článku „Il vero inventore dele helice.“ Balon nazvaný „Ressel“ zakoupený roku 1893 ve Francii však vzlétl v letech 1893-1900 mnohokrát, pilotován francouzským vzduchoplavcem E. Surcoufem. Tento muž přistál už 13.8.1891 spolu s L. Godarem s jiným balonem „V. Hugo“ u Pardubiček, když z Prahy urazil 105 km. Mezi další piloty balonu „Ressel“ patřili i ČEŠI František Hůlka a Ferdinand Wandas, vyučení Surcoufem. Po sebevraždě F. Hůlky (1909) byl balon „Ressel“ prodán Technickému muzeu na Hradčanech v Praze.
Jindřich Ressel se v červnu 1861 zúčastnil odhalení pamětní desky svého otce na jeho rodném domě v Chrudimi. I když od městské rady získal v květnu 1850 finanční výpomoc 100 zlatých, zemřel v bídě a finanční tísni 10. září 1884 ve Vídni (Böbling), kde byl i pohřben. Je zachována jeho korespondence s chrudimským starostou J. Klimešem a F. a A. Gallatovými.

Literatura:
V. Rypl, Z dějin naší vzduchoplavby, Praha 1927
F. Kobetič, Josef Ressel a Chrudim, Chrudim 2014 (42. sv. edice „Chrudim“)
P. Sviták, Vzduchoplavba, NTM Praha 2015

Autor: PhDr. Jiří Kotyk, Ph.D.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:




Předchozí článek: Kopce mezi horami
Následující článek: Patnáct horopisných celků Nad povrchovou mozaikou Pardubického kraje


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2024 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Rabštejnská Lhota
Mladkovská vrchovina
Průzkum na Šibeničním vrchu
Pardubické kostely



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Jeden tzv. hrobodomů v LEŽÁKÁCH. Součást pietního místa Ležáky, obce vypálené nacisty 24.6.1942

CHRUDIMSKO: Zámek v NASAVRKÁCH dnes slouží pro výstavy a společenské akce.

ORLICKOÚSTECKO: Pražská brána ve VYSOKÉM MÝTĚ je pozůstatkem městského opevnění. Její věž poskytne návštěvníkům města výhled na město.

ORLICKOÚSTECKO: Rotunda sv. Kateřiny v ČESKÉ TŘEBOVÉ pochází z 12. století.

ORLICKOÚSTECKO: Dělostřelecká tvrz BOUDA u Králík.

SVITAVSKO: Sousoší Kalvárie na KŘÍŽOVÉM VRCHU u MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: LITOMYŠLSKÝ zámek je zapsán na seznamu památek UNESCO.

PARDUBICKO: Symbolem PARDUBIC je Zelená brána z roku 1507 s věží vysokou 60 metrů-




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml