|
| |
|
Vraclav a její kulturní památky
22. 08. 2005 Po zániku hradu Vratislavi ve 13. století byla v místech bývalého předhradí vesnice, jejíž jméno prošlo vývojem až na nynější název Vraclav. Na rozdíl od okolních vsí patřila pod město Vysoké Mýto. Nejstarší objekt dosud zachovaný pochází asi z 11. století - kostel sv. Václava. Dnes jsou to fragmenty nejstarší stavby z počátku Vraclavi. Původní kostel byl postaven v románském slohu, původně snad dřevěný, ale v 11. stol. už z masivního kamenného zdiva, podélného půdorysu, který je shodný s půdorysem kostela ve Sv. Jiří a ve Slatině. Dosud je zachován půdorys kvadratického kněžiště a triumfální oblouk. Kolem kostela směrem do návsi byl hřbitov. Kostel byl v roce 1470 vypálen spolu s velkou částí vsi vojsky uherského Matyáše Korvína. V roce 1666 byl opraven a přistavěna zvonice na západní straně, kde bývaly čtyři zvony. Nato v roce 1737 vyhořel i s věží a zvony se rozlily, současně spadly věžní hodiny. Dekretem císaře Josefa II. z roku 1786 byl tento kostel zrušen. Koupila jej obec Vraclav za 500 zl. a zřídila zde kontribuční sýpku. Po následném požáru roku 1864 byl objekt prodán soukromníkovi a upraven na hostinec s tanečním sálem. Nyní došlo k částečné opravě - nová střešní krytina, ale objekt není nijak využit. Před několika léty byl uvnitř proveden menší archeologický výzkum. Farní kostel P. Marie: uvádí se poprvé v roce 1349 jako farní. Kostel původně gotický, orientovaný kněžištěm k východu, rozměrově menší, než nynější. Gotická stavebně historická část tvoří nynější sakristie s dochovaným původním půdorysem, vnějšími opěrnými pilíři a zachovaným gotickým ostěním oken a původní vnitřní klenbou. Hlavní přestavba a změna orientace stavby byla provedena v roce 1618 Dobříkovskými z Malejova. Zůstal zachován původní vchod na západní straně s dochovaným gotickým ostěním. Vnitřní zařízení - hlavní oltář a dva boční oltáře jsou novorománské. Zvonice byla postavena mimo kostel roku 1604. Zde byly až do první světové války umístěny tři velké zvony. Kostel i zvonice vyhořely roku 1719 a zvony se rozlily. Po ohni byla provedena oprava, která vyjadřuje nynější stav. Kostel sv. Mikuláše: Pod severovýchodním úpatím hradiště, kde stával vratislavský hrad, na konci sevřeného údolí, je od nepaměti vodní pramen. Je předpoklad, že v dávných dobách byl u tohoto pramene obětní pohanský háj. Počátkem 17. století se u zmíněného pramene omýváním vyléčil vraclavský farář Mikuláš, který na poděkování nechal zde postavit malou kapli zasvěcenou svému patronu. V roce 1664 se studánka s kapličkou stala známou po celém širokém okolí. Vysokomýtský měšťan a nožíř Jan Nečesaný onemocněl tak, že pro bolesti rukou byl neschopný práce. Když všechny pokusy s léčením selhaly, měl živý sen, v němž byl vyzván, aby si omýval ruce vodou ze studánky pod Vraclaví. Koupel pak měla tak blahodárný účinek, že brzy nabyl opět zdraví a mohl pracovat. Tehdejšího vysokomýtského děkana Samuela Hataše toto vyléčení podnítilo k rozšíření kaple nad pramenem. Jakmile se rozšířily zprávy o zázračném prameni, přicházeli poutníci a kaple nestačila. Proto po následujících dvou desetiletích (1685) rozhodl se děkan Rak k přestavění a rozšíření kaple nad pramenem. Je pravděpodobné, že dnešní, dolní kaple je v půdorysu Rakovo dílo, pojaté později do stavby dnešního kostela. Po vysvěcení kaple, kde byly slouženy mše, byla obestřena legendami, vydávaly se sv. obrázky a modlitby. Příliv poutníků přivezl vysokomýtské konšely na myšlenku, aby zde byly zřízeny lázně. Původně se jednalo o malý objekt s jedním kotlem na ohřívání vody. Už roku 1696 zde však byla krčma. Následně pak v roce 1711 byly postaveny lázně se šesti koupelnami, do kterých byla voda vedena potrubím přímo od pramene. Pro velký zájem došlo po osmi létech k dalšímu rozšíření lázní. Byl proto vybudován dům s 18 pokojíky a sálem, s kotli a koupelnami. Toto stavení je po úpravě po požáru roku 1880 dnešní čp. 5/II v těsné blízkosti kostela sv. Mikuláše. Město Vysoké Mýto vydržovalo svým nákladem lázně, přispívalo na církevní slavnosti a poutě. Největší rozmach a sláva lázní byla ve dvacátých létech 18.stol. Postupem doby sláva lázní upadala, město Vysoké Mýto vidělo, že výnosy z lázní a z hostince jsou čím dále tím horší, obsluha hostí se rapidně horšila. Po požáru r. 1880 ujal se lázní vraclavský farář Svatoš a pokusil se o jejich obnovu.a Založil společnost "Lázeňská jednota" za účasti města Vysokého Mýta, ale bývalá sláva se nedostavila, lázně pak úplně zanikly. V době rozkvětu lázní, kdy kaple nestačila návalu poutníku, vysokomýtští v roce 1720 povolali pražského stavitele Karla Antonína Canevalle /1680 - 1740/, aby vypracoval plány ke stavbě kostela. Stavba barokního chrámu byla zahájena 17. července 1724 položením základního kamene hrabětem Ignácem z Bubna. Práce řídil Canevalle a polír Quadroni z Chrudimi. 6. prosince 1726 - na Mikuláše, byla vysokomýtským tesařem Matějem Podmelou dokončena stavba báně. Roku 1730 byly dokončeny vnitřní úpravy a 21. května byl kostel slavnostně vysvěcen. Pozoruhodné snad je zde to, že důvody pro postavení kostela, v místě, kde již dva kostely jsou, netkví pouze ve slávě zázračného pramene, ale sahají do zájmů protireformačních, kde rozhodujícími aktéry jsou jezuité. Kostel je postaven ve vrcholném baroku s prolamovaným průčelím a zvlněnými postranními fasádami. Půdorys je založen na čtyřech vepsaných kružnicích a dvou čtvercích. Jsou zde výrazně potlačeny věže, které se provedly až dodatečně. Ve věžích nebyly nikdy instalovány zvony. Vpředu je vybudována jako kamenické dílo honosná balustráda se dvěma rameny schodiště s vyvýšením, pro větší optický dojem průčelí. Vnitřní zařízení tvoří hlavní oltář a dva postranní a barokní kazatelna. Stavba působí prvotní čistotou svého vrcholně barokního ducha. Už ke konci 19. stol. byl kostel ve špatném stavebním stavu. Ve třicátých létech 20. stol. byla provedena oprava krovu a střechy. K rozsáhlým opravám jak kostela tak i býv. lázní došlo až v roce 1975. Práce včetně úpravy okolí trvaly deset let. Objekt kostela je nyní využit jako stálá expozice restaurátorského umění. Jsou zde vystaveny restaurované plastiky pocházející z křížové cesty vedoucí z Králík ke klášteru v Dolní Hedeči. Jedná se o barokní dřevěné sochy z první pol. 17. století. V těsné blízkosti svatomikulášského kostela v přilehlém svahu stojí roubený objekt lidově zvaný "Fláterka". Je to dřevěná roubená rekonstruovaná stavba o jedné místnosti a síni. Byla postavena v roce 1690 pro poustevníka, který byl zároveň později strážcem kostela sv. Mikuláše. Poustevna a tím i poustevníci byli zrušeni roku 1782 dekretem císaře Josefa II. Použitá literatura: Kosmova kronika česká - překlad K. Hrdina, Praha 1950 Rýmovaná kronika česká tzv. Dalimilova Pamětní kniha fary vraclavské rukopis fara Knířov Kronika obce Vraclav 1916-1937, rukoipis obec Vraclav H. Jireček: Vzpomínka na rod Vršovský - Vvs. Mýto 1908 Dr. Fr. Loskot: Kronika Vraclavská - Praha 1908 Fr. Palacký: Dějiny národu českého - Praha 1950 Wirth Zd.: Soupis památek historických a uměleckých v král. českém. pol. okres vysokomýtský - Praha 1902
Autor: Vlastimil Volák Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2005 Předchozí článek: Pověst o bezhlavém kapucínovi Následující článek: Nejstarší rotunda ve východních Čechách je v České Třebové Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
